(Rádio Zet 15. 7. 2015, pořad Alter Eko)
Záznam (odkaz na web Studia ZET)
Helena HORSKÁ, hlavní ekonomka Raiffeisenbank
--------------------
Dobrý den, vážení posluchači. U dnešního Alter Eko vás vítá hlavní ekonomka Raiffeisenbank Helena Horská. Mým dnešním hostem je Jan Frait, vedoucí odboru finanční stability České národní banky a bývalý člen bankovní rady České národní banky. Vítej, Honzo, u mikrofonu.
Jan FRAIT, vedoucí odboru finanční stability České národní banky, bývalý člen bankovní rady České národní banky
--------------------
Dobré dopoledne.
Helena HORSKÁ, hlavní ekonomka Raiffeisenbank
--------------------
Denním chlebem Jana Fraita je studovat stabilitu a odolnost bank, pojišťoven, družstevních záložen a dalších finančních institucí v České republice. Podle vaší prognózy a analýzy, kterou jste nedávno zveřejnili, je český bankovní sektor velmi stabilní a odolný. Platí to i pro jiné finanční instituce, jako například družstevní záložny či pojišťovny?
Jan FRAIT, vedoucí odboru finanční stability České národní banky, bývalý člen bankovní rady České národní banky
--------------------
Ještě než na tu otázku odpovím přímo, tak bych rád vysvětlil, že tým finanční stability v centrální bance se obvykle zabývá stabilitou systému jako celku, případně jednotlivých finančních sektorů nebo těmi nejdůležitějšími velkými systémově významnými institucemi. Tak, a na tu otázku říkám: Ano, určitě. Finanční systém v České republice je velmi stabilní, velmi odolný, dokonce jsme v naší zprávě, kterou jsme vydali nedávno, řekli, že oproti loňskému roku nebo předchozím čtvrtletím se ta vysoká odolnost dále zvýšila a platí určitě pro banky jednoznačně, platí také pro sektor pojišťoven. Deset největších pojišťoven, které tvoří víc než 90 % trhu, jsme podrobili poměrně brutálnímu zátěžovému testu a výsledky byly velmi uspokojivé. Dokonce pojišťovny momentálně přecházejí na přísnější regulatorní systém, takzvanou Solventnost II., a ty požadavky jsou na ně mnohem, mnohem náročnější než v minulosti, a přesto výrazně uspěly. Nicméně pokud se ptáš na družstevní záložny, tak to je určitá výjimka. Ten segment, který je velmi, velmi malý, v posledních letech neuspěl. Některé z těch záložen se nevěnovaly tradičnímu vzájemnému družstevnímu bankovnictví, ale spíše investicím do realit nebo snaze konkurovat velkým bankám a pohořely. Některé instituce skončily a ty, které dnes zůstaly, mají ve svých knihách stále téměř třetinu "úvěrů v selhání", to znamená úvěrů, které jsou problematické a často skončí většími nebo menšími ztrátami.
Helena HORSKÁ, hlavní ekonomka Raiffeisenbank
--------------------
A mohu tedy si udělat závěr a posluchači také, že družstevní záložny jsou v podobné situaci, jako byly malé banky v České republice na konci 90. let?
Jan FRAIT, vedoucí odboru finanční stability České národní banky, bývalý člen bankovní rady České národní banky
--------------------
Ten segment je velmi, velmi malý. V podstatě z hlediska mého útvaru je to skoro pod rozlišovací schopnost, ale věnujeme se jim, neboť jejich problémy mohou přes reputační riziko zasít nějaká semínka nedůvěry v celý finanční systém. Nicméně družstevní záložny se dostaly do problémů v situaci, kdy ekonomika jako celek fungovala docela dobře a kdy celý finanční systém byl zdravý a udržel si stabilitu a v tomto prostředí dospět do takového stavu, kam dospěly družstevní záložny, je skutečně specifické a je to zvláštní a tím se to liší také od těch 90. let.
Helena HORSKÁ, hlavní ekonomka Raiffeisenbank
--------------------
Tak pojďme zpátky na bankovní sektor. Mě třeba zajímá vliv velmi nízkých a historicky nízkých úrokových sazeb na stabilitu bankovního sektoru. Navíc ona konkurence mezi bankovními domy stlačuje marže z úvěrů stále níž. Podniky a domácnosti žádají o úvěr a dostávají stále nižší úrokové sazby. Samozřejmě pro ně je to výhodné. Ale co banky? Neohrožuje to už stabilitu bankovního sektoru?
Jan FRAIT, vedoucí odboru finanční stability České národní banky, bývalý člen bankovní rady České národní banky
--------------------
Ptáš se v podstatě na dvě trochu odlišné věci. První jsou rizika spojená s tím, že úrokové sazby jsou historicky nezvyklé, velmi nízké. Samozřejmě to je pro klienty, ať už to je domácnost, podnik nebo stát, velmi příjemné. Zpočátku to klienti berou jako příjemnou změnu, jako nějaký dočasný příspěvek k jejich schopnosti splácet, nicméně pokud to trvá dlouhou dobu, tak to u nich může vyvolat určitou iluzi, že vlastně splácet úvěry je velmi, velmi jednoduché, že vlastně úvěry téměř nic nestojí, a to samozřejmě může potom vést k přijímání neadekvátních rizik a lidé mají obecně tendenci rizika podceňovat, respektive si myslet, že to dopadne dobře. A samozřejmě v tom prostředí my musíme být velmi pozorní a musíme činit určité kroky. Druhá věc samozřejmě jsou úrovně úrokových marží. Ta úroková marže je vlastně něco, co oceňuje riziko. Prostě výše úrokové sazby, té marže, by měla odrážet rizikovost toho úvěru, a pokud by se marže dostaly u některých produktů nebo u některých typů úvěrů na velmi, velmi nízké úrovně, tak to samozřejmě vyvolává otázku, zda v příští recesi nebo v nějaké krizové situaci se ty úvěry nestanou nesplácenými a banky nezjistí, že ta rizika nemají pokryta. To je skutečně něco, čím se zabýváme, jak u nás ve finanční stabilitě, tak také samozřejmě v bankovním či obecně v dohledu nad finančním trhem, a pokud zjistíme nebo pokud identifikujeme, že ta rizika by nemusela být dostatečně těmi maržemi pokryta, tak se díváme na jiné zdroje krytí rizik, třeba kapitál a kapitálovou přiměřenost, a v této oblasti jsme v posledních letech skutečně přijali několik opatření. De facto jsme navýšili u řady institucí takovou tu minimální kapitálovou vybavenost a to umožňuje ta rizika do budoucna víceméně tlumit, pokud nastanou opět nějaké horší časy.
Helena HORSKÁ, hlavní ekonomka Raiffeisenbank
--------------------
Já se zeptám v souvislosti s tím, myslíš, že tedy banky a jiné finanční instituce jsou vlastně díky svému lepšímu kapitálovému vybavení i připraveny na případný prudký nárůst úrokových sazeb, kdyby přišel?
Jan FRAIT, vedoucí odboru finanční stability České národní banky, bývalý člen bankovní rady České národní banky
--------------------
Určitě, ale opět tady jsou rizika dvojího typu. Za prvé, pokud narostou úrokové sazby z úvěrů, aniž klientům stejným tempem růstu narostou příjmy, tak samozřejmě ta zvýšená dluhová zátěž nebo ta zátěž spojená se splácením úroků může část z nich položit. To znamená, ty úvěry se mohou stát, dejme tomu, nesplácenými. A to riziko jsme testovali. Není dramaticky velké, ale určitě existuje. Druhou částí toho rizika je vlastně to, že pokud dojde k obecnému nárůstu úrokových sazeb, tak ztratí částečně hodnotu cenné papíry, zejména dluhopisy, které finanční instituce drží, ať již banky nebo penzijní fondy nebo pojišťovny, a to jsme rovněž testovali. To znamená, dali jsme si vlastně předpoklad, že ty dlouhodobé úrokové sazby vzrostou až o 4 procentní body, což je samozřejmě poměrně dramatický šok, a ty instituce to ustojí, mají určité ztráty, ale ustojí to s tím, že i penzijní fondy, které těch dluhopisů mají z definice samozřejmě vzhledem ke své orientaci hodně, jsou na to dost citlivé, tak z počátku by možná musely navýšit některé z nich kapitál, ale v průběhu času tento efekt prostě vyprchá.
Helena HORSKÁ, hlavní ekonomka Raiffeisenbank
--------------------
Zmínil jsi dluhopisy. Já budu v nich pokračovat, protože jednou z lekcí, kterou regulátorům uštědřila nedávná finanční krize a současná řecká krize, je zjištění, že ani státní dluhopisy nemusí být investicí bez rizika. Proto a možná i z jiných důvodů bude Česká národní banka, stejně jako jiné evropské centrální banky, detailně sledovat objem státních dluhopisů v bilancích obchodních bank. Honzo, co si od tohoto opatření regulátoři obecně slibují, a proč ho zavádí?
Jan FRAIT, vedoucí odboru finanční stability České národní banky, bývalý člen bankovní rady České národní banky
--------------------
Před několika lety si řada investorů či ekonomů myslela, že státní dluhopisy jsou bezriziková aktiva. Nicméně dnes samozřejmě víme prakticky všichni, že ve vyspělých zemích je úroveň státních dluhů taková, jaká byla v historii pouze po velkých válkách, jinými slovy, vyspělé země skutečně mají historicky velké dluhy, pokud jde o dluhy státu. A tím pádem ekonomové dobře rozumí tomu, že státní dluhopisy nejsou aktiva bez rizika. Nicméně to riziko je pro finančníky velmi, velmi obtížné ohodnotit a prognózovat, protože na rozdíl od hypoték, kde máme statisíce klientů, občas některý z nich selže a neplatí, máme výborné databáze, víme, když nám klesne hrubý domácí produkt o jeden procentní bod, kolik nám asi selže hypoték a podobně a jaké z nich budou ztráty, tak u států to nevíme. Státy bankrotují nepravidelně, jednou za čas.
Helena HORSKÁ, hlavní ekonomka Raiffeisenbank
--------------------
Naštěstí nepravidelně.
Jan FRAIT, vedoucí odboru finanční stability České národní banky, bývalý člen bankovní rady České národní banky
--------------------
Ten bankrot se pokaždé liší a ztráty, které věřitelé utrpí, jsou také často velmi odlišné, a tím pádem se finančníkům velmi těžce s tímto rizikem pracuje. My proto přicházíme, nebo přišli jsme s určitou metodikou, kde bankám dáváme návod, jak toto riziko počítat, a každý rok budeme dělat určitý zátěžový test veřejných financí, kde se podíváme na horizont tří let a řekneme, jak velké toto riziko vidíme a zda je k určitému objemu státních dluhopisů nezbytné. Nebo zda bude nezbytné vytvářet určité kapitálové požadavky. Každopádně ptají se nás lidé na to, proč to děláme v České republice, když se na tom ještě mezinárodní komunita tak úplně neshodla, ale ten důvod je jednoduchý. Jsou to české banky, které mají ve svých bilancích velký podíl státních dluhopisů, zhruba 15 % bilancí domácích bank tvoří české státní dluhopisy a v Evropě moc takových zemí není. Samozřejmě, že banky drží státní dluhopisy z řady rozumných důvodů, a je zcela obvyklé, že pro řízení rizik, likvidity a podobně těchto dluhopisů drží hodně. Prostě banka není něco jako domácnost nebo nějaký podnik. Těch dluhopisů skutečně potřebuje pro své účely relativně větší množství, ale na druhé straně, když jich má skutečně hodně, tak vzniká riziko koncentrace. Banky jsou povinny to riziko koncentrace řídit vůči klientům či sektorům a týká se to i státních dluhopisů.
Helena HORSKÁ, hlavní ekonomka Raiffeisenbank
--------------------
No, a blíží se závěr a já na závěr mám připravenu takovou odlehčující otázku. Posluchačům musím sdělit, že Honza je vášnivým cyklistou a dokonce se občas i účastní závodů v České republice. A já se, Honzo, zeptám, jak se tvoje práce projevuje v tvém chování při sportu? Jsi dobře pojištěn?
Jan FRAIT, vedoucí odboru finanční stability České národní banky, bývalý člen bankovní rady České národní banky
--------------------
Pojištěn jsem, ale projevuje se to jiným způsobem. Já se snažím být obezřetný i jako cyklista, snažím se předvídat a zbytečně neriskuju. Jinými slovy, když občas jdu na amatérský závod, tak rozhodně mě netrápí, jestli jsem 257. nebo 259. Skutečně o každý centimetr nebojuji.
Helena HORSKÁ, hlavní ekonomka Raiffeisenbank
--------------------
Tak moc děkuju za upřímnou odpověď. To bylo dnešní Alter Eko. Mým hostem byl šéf finanční stability České národní banky Jan Frait. Děkuji, že jsi přijal mé pozvání.
Jan FRAIT, vedoucí odboru finanční stability České národní banky, bývalý člen bankovní rady České národní banky
--------------------
Heleno, já za to pozvání děkuji a přeji hezké léto.