Markéta Fišerová, Radek Bednařík (Hospodářské noviny 16.9.2015 strana 8, rubrika Panorama)
Za necelých 10 měsíců by měl Jiří Rusnok vystřídat v čele České národní banky Miroslava Singera. Bývalý ministr financí i premiér úřednické vlády dává jasně najevo přesvědčení o prospěšnosti politiky oslabování koruny a odhodlání bránit ji tak dlouho, jak to bude ekonomika potřebovat. A to navzdory kritice některých politiků v čele s prezidentem Zemanem, který by jej měl do funkce jmenovat. „My se nemůžeme řídit pocity velevážených ústavních činitelů, při vší úctě. Analýzu situace si můžeme udělat sami a myslím, že pro to máme nejlepší možnosti v této zemi,“ říká Rusnok.
* HN: Je veřejným tajemstvím, že jste čekatelem na post příštího guvernéra. Jak dalece byste chtěl navázat na politiku současné bankovní rady?
Nemyslím si, že by se Česká republika se změnou osoby v čele bankovní rady měla stát najednou zemí s úplně jiným charakterem měnové politiky, než tomu bylo doposud. To se určitě nestane. Začne-li se okolní svět vracet v měnové politice k normálu, tak se k němu budeme muset vracet postupně i my. Dejž to pánbůh, že se dočkáme nějaké normální inflace, to znamená inflace blízké našemu cíli. Že se dočkáme používání standardních nástrojů v podobě úrokových sazeb.
* HN: V režimu intervencí jste už téměř dva roky a hodláte jej držet ještě nejméně další rok. Tudíž na vás, jako pravděpodobného příštího guvernéra ČNB, spadne jeho ukončení. Máte už nějakou představu, jak by mělo optimálně proběhnout a kdy?
Jedna věc jsou osobní, idealistické představy o režimu exitu a jiná věc je realita. Technicky vzato by byl ideální exit do systému přípravy na přijetí eura. Ale to je nereálné, tam v nejbližších letech vstupovat nehodláme a nebudeme, protože politická scéna k takovému rozhodnutí zatím nedozrála. Takže je jasné, že budeme mít jiný exit. Bude záležet na prostředí, jaké tu bude. Dnes není nikdo schopen říct, jestli to bude ze dne na den a pak už bude všechno postaru, nebo to bude nějaký fázovaný odchod od řízeného kurzu. To je dnes předčasné a budeme se o tom určitě v následujících měsících bavit.
* HN: A vám by se více líbil postupný odchod, nebo okamžitý?
Naše role je vyhlazovat výkyvy. Neměli bychom způsobovat žádné další. Stačí už ty, které přicházejí přirozeně nebo z jiných zdrojů. Pokud to bude nutné, tak budeme vyhlazovat a bude to pozvolný přechod k „normálnímu“ režimu. Pokud ta situace taková nebude, tak to nakonec může dopadnout jako jednorázový přechod.
* HN: V jakém stavu by se měla ekonomika nacházet, abyste se rozhodli kurz pustit?
Bude klíčové, abychom viděli jednoznačné dosahování, já bych ale řekl přestřelování inflačního cíle v horizontu 12 až 18 měsíců, se kterým pracujeme. Inflace by měla směřovat nad dvě procenta, to znamená mezi dvě a tři procenta. Uvidíme tedy, že jdeme robustně nad cíl, a za normálních okolností bychom měli sáhnout na sazby a ekonomiku poněkud ochladit. V ten moment je čas rozhodnout o opuštění tohoto režimu, protože byl zaveden jako alternativa při nemožnosti dále uvolňovat sazby.
* HN: Aktuální prognóza ale předpokládá, že se dvouprocentní inflaci zespodu přiblížíte až v roce 2017. Znamená to tedy, že režim slabší koruny byste měli držet minimálně do roku 2017, abyste si byli jistí?
To já teď nevím, protože máme každé čtvrtletí prognózu novou. A ty prognózy se dost vyvíjejí. Byť jsou to pohyby malé, o desetinná místa. Ale my to musíme brát velmi vážně. Nikdy jsme nevylučovali, že můžeme intervenční režim opustit později. My jsme vždy říkali „minimálně“ či „nejméně“.
* HN: Není riskantní uvolnit kurzový závazek pouze na základě prognózy? Protože v posledních letech se vaše inflační prognóza často nenaplňovala.
To je relevantní otázka, která bude určitě podrobena velké debatě. Jak jsem řekl, alespoň z mého pohledu jde o určitou robustnost toho výhledu, že se tam skutečně dostáváme. Abychom se pokud možno nemuseli do dnešního režimu vracet v nějaké krátké budoucnosti. To by nebylo dobře, protože toto je režim, který se dá využít jednou za mnoho, mnoho let.
* HN: Česká ekonomika dováží velice nízkou inflaci ze zahraničí. Neobáváte se, že pokles cen v zahraničí je trvalejšího charakteru? Může centrální banka v takovém prostředí vůbec dosáhnout dvouprocentní inflace?
Podívejte, přestože sledujeme ve světě tyto trendy, existují silné názory, které tvrdí, že jde pouze o dočasnou záležitost. Ta může být spojena s velkou krizí, s poklesem cen komodit. To se dříve nebo později změní, protože ekonomický systém se přizpůsobí. Když ceny takto klesnou, tak poroste poptávka. A ta postupně vyvolá, byť malý, ale nějaký pohyb cen. Brzy se dožijeme konce prvního roku s nízkými cenami ropy, takže v cenových indexech se tento faktor ztratí. Rostou i mzdy a budou růst dále, protože situace na trhu práce začíná být více a více napjatá ve smyslu nedostatečné nabídky požadované pracovní síly. Pokud se potvrdí některá další relativně příznivá očekávání v eurozóně, kde má vliv i masivní uvolnění měnové politiky, tak se prostě dočkáme návratu k normálním časům. Zatím naše měnová politika této zemi prospívá. Máme slušný ekonomický růst, nemáme viditelné přehřívání ekonomiky, žádné bubliny. Máme bezvadný stav trhu práce, protože výrazně ubylo nezaměstnaných. Není třeba podléhat nějakým skepsím.
* HN: Aktuálně ale musíte bránit kurz a výrazně vám rostou devizové rezervy, letos odhadem už o 180 miliard korun. Tímto tempem byste se v polovině příštího roku dostali přes polovinu objemu HDP.
Mě to netrápí, pokud bychom se dostali někam k polovině HDP, tak jsou to pořád rezervy, které jsou v pásmu přijatelném pro zemi našeho typu. Nevidím nic špatného na tom, když budeme mít velmi slušné devizové rezervy, to je přece něco, co by měla mít každá dobrá firma či domácnost. Pokud směřujete k tomu, že budeme mít ztráty, tak je třeba opakovat: ztráta ČNB nepostihuje ani korunou daňového poplatníka a je to de facto účetní, svým způsobem virtuální záležitost.
* HN: Je tomu skutečně tak? Švýcaři ztratili nervy, když rezervy dosáhly 80 procent HDP. Opravdu nemáte nějakou vnitřní hranici?
Nic na světě není neomezené. My se ale ani náznakem té teoretické hranici neblížíme. A od Švýcarska se výrazně lišíme. Za prvé nás nevlastní kantony, které jsou zvyklé desítky let mít příjmy ze zisku švýcarské centrální banky, čímž je její nezávislost výrazně omezena. A česká koruna není takový bezpečný přístav jako švýcarský frank. Ubezpečuji vás, že tempo nafukování devizových rezerv se výrazně zpomalí, protože jestli máme nějakou teoretickou hranici, tak ti, kteří stojí proti nám, mají velmi praktické hranice, a to mnohem nižší.
* HN: Takže si myslíte, že ČNB přetlačí světové banky?
Přetlačit světové banky nebude potřeba. Světové banky nežijí problémem české ekonomiky a české koruny, to si zase nehrajme na pupek světa. Pár lokálních traderů se tím samozřejmě zabývá. A v konečném důsledku, v delším období je to stejně odrazem výkonnosti ekonomiky. Ta je slušně rozjetá, ovšem nezapomínejme na to, že je to spíš jednooký mezi slepými králem. Výsledky nebudou donekonečna perfektní. Uvidíme, že nám dále neporoste přebytek obchodní bilance, protože bude výrazněji růst dovoz, který logicky nasáváme s růstem ekonomiky. Důsledkem bude menší množství deviz, zejména eur, které ekonomika vyprodukuje, takže tam nebudou nekonečné zdroje, které by mohl někdo proti koruně uplatňovat. Stejně jako to ustáli Dánové, tak to ustojíme i my, a to s mnohem lepším skóre.
* HN: Jak silný politický tlak v souvislosti s intervenčním režimem cítíte? Jste připraven mu čelit, pokud se ukáže, že kurz koruny bude potřeba držet ještě delší dobu?
Samozřejmě jsem připraven. My se nemůžeme řídit pocity velevážených ústavních činitelů, při vší úctě. Analýzu situace si můžeme udělat sami a myslím, že pro to máme nejlepší možnosti v této zemi. My se skutečně řídíme dobrem české ekonomiky a primárně cenovou a finanční stabilitou v této zemi. Prostě nedozrál čas na zpřísňování měnových podmínek. Já jsem přesvědčen, že ani nikdo z oponentů intervenčního režimu nevolá po tom, abychom zpřísnili měnové podmínky. Kdyby si zrušení kurzového závazku takto vyložili, nemohli by volat po tom, že se to má stát rychle nebo předčasně. Protože to by dříve nebo později nutně vedlo k tomu, že by část zejména průmyslové produkce měla větší a větší problém uplatnit se na trhu. A to jsou pracovní místa, příjmy, daně, to je vše, co tato země nutně potřebuje.
* HN: Snažíte se prezidenta Zemana přesvědčit, že je intervenční režim prospěšný?
Přesvědčit pana prezidenta o čemkoliv je dost složité a nemám k tomu zrovna mnoho příležitostí, ale nějakou debatu o tom občas vedeme.
* HN: Obrovský příliv korun na kapitálový trh způsobil, že výnosy státních dluhopisů klesly do záporných čísel. Jsou pro vás tyto vedlejší efekty dalšího pumpování korun na trh znepokojivé?
Je to výsledek nejen přebytku korun. Nikdo nenutí obchodníky koruny nakupovat. Oni hrají svoje hry. Pak jim nezbývá než ty peníze někam umístit, a protože český trh je mělký, tak to vede k tomu, že nejkvalitnější aktivum, jakým je státní dluhopis, o tolik zdražuje. Z pohledu Česka je to spíše dobrá zpráva, protože financujeme svůj dluh mimořádně levně. Zatím bych tomu ale nepřikládal nějakou zásadní váhu. Myslím, že je to do jisté míry přechodná záležitost.
* HN: Jako důležitý faktor pro rozhodování ČNB opakovaně zmiňujete růst mezd. Jak si vysvětlujete, že i navzdory jistému zlepšení ve druhém čtvrtletí rostou mzdy i při lepší kondici české ekonomiky spíše opatrně?
Nesmíme zapomínat na to, že v dobách těžkých – a tady byla pět let recese nebývalá na poměry této části Evropy – české firmy nijak dramaticky nepropouštěly. Řada z nich si kádr zaměstnanců přes velmi těžké podmínky, v kterých se ocitly, udržela. Někdy to bylo samozřejmě i za cenu snížení mezd nebo jejich zmrazení. Ale ty mzdy nešly dolů tak, jak by měly jít vzhledem ke sníženému výstupu firem. A je jasné, že dnes, když firmy mají konečně pár dobrých čtvrtletí za sebou, chtějí svou situaci stabilizovat, a ne to hned z prvního lepšího výkonu rozdat na mzdách. Myslím, že tam je zpoždění, které postupně odezní, a růst mezd uvidíme.
* HN: Pokud bude potřeba dál uvolnit měnovou politiku, co je pro vás přijatelnější: záporné sazby, nebo posunutí kurzu koruny ke slabší úrovni?
V tuto chvíli je v tomto směru tlak výrazně nižší, než byl ještě před nějakým půlrokem. Za sebe bych řekl, že záporné sazby nelze vyloučit a v naší situaci by mohly mít jistý smysl, zejména v situaci, kdy je kolem nás velmi uvolněná měnová politika. Takže to je nástroj, kterého se nezbavujeme a určitě se o něm bude debatovat i na dalších měnových zasedáních bankovní rady. Teoreticky nelze vyloučit ani kurz, ale v tuto chvíli to není na pořadu dne.
* HN: Takže jste schopni dosáhnout inflačního cíle i s kurzem 27 korun za euro?
Ano, já jsem o tom přesvědčen.
* HN: Jako jeden z argumentů proti skokovému posílení koruny ve chvíli uvolnění závazku zmiňujete tezi, že se nynější slabší kurz promítne do cenové hladiny a dalších nominálních veličin. Skutečně tento jev pozorujete?
Pozorujeme, ale nedostatečně. Je třeba přiznat, že tady se ty modely zase trochu mýlily a trochu podcenily tu odolnost cenové hladiny v Česku a hlavně její ovlivnitelnost zpomalujícím růstem cen v zahraničí. Jde to pomaleji, než bylo původní očekávání, ale nějakým způsobem to probíhá.
* HN: Znamená to tedy, že pokud se tento předpoklad nenaplňuje, vzniká větší prostor pro posílení koruny po uvolnění závazku?
Je otázka, nakolik se bude Česko stabilně přibližovat ekonomické úrovni západních zemí a nakolik se to bude odrážet v posilování koruny nebo v naší mírně vyšší inflaci oproti okolním zemím. To je nějaká matice, kterou teď úplně poskládat neumím. Pokud ale bude přizpůsobení cenové hladiny pomalejší, bude větší prostor pro postupné posílení koruny.