Vojtěch Benda (Top Finance 2020 22. 5. 2020 strana 4)
Rok 2019 lze popsat jako období klidu před bouří. Výkon ekonomiky měřený HDP dále rostl, míra nezaměstnanosti byla nejnižší za posledních několik dekád. To doléhalo na růst mezd, který tlačil vzhůru inflaci spotřebitelských cen. Ta ke konci roku překonala 3 % a dostala se tak mimo toleranční pásmo inflačního cíle. Odpověď na loňskou otázku, zda hrozí eurozóně standardní recese, poskytla také německá data z průmyslu za letošní leden a únor – byla mimořádně dobrá. Pokud by vývoj německé produkce nezasáhla březnová antipandemická omezení nabídly a poptávky, eurozóna by se díky německému oživení teď v pohodě vybírala z útlumu a česká centrální banka by možná zvažovala další zpřísnění měnové politiky. To vše nyní pandemie nového koronaviru převrátila vzhůru nohama.
Jako luxus berme to, že nám rok 2019 umožnil se na nenadálé situace připravit. Nebylo sice zřejmé, že přichází nejhorší útlum poptávky od konce druhé světové války, bylo ale jasné, že dochází ke zpomalování růstu a kumulaci rizik. Zároveň však inflační tlaky nadále rostly. Proto ČNB přistoupila v květnu loňského roku ke zvýšení úrokových sazeb o čtvrt procentního bodu, sazby potom zvýšila ještě jednou na počátku letošního února. Kolo dějin se ale někdy otočí rychleji, než by člověk čekal. Pozitivní je, že nám toto minulé zpřísňování měnové politiky letos umožňuje sazby razantně snižovat. Od poloviny letošního března Česká národní banka srazila svou základní 2-týdenní repo sazbu o celých 200 bazických bodů. Srovnatelně velký prostor pro uvolnění měnové politiky prostřednictvím sazeb měl z vyspělých zemí jen americký Federal Reserve. ECB i řada dalších centrálních bank, které se již před pandemickou krizí pohybovaly v záporných sazbách, stejný prostor pro uvolnění nemají.
Dostatečný polštář finančnímu sektoru poskytlo postupné navyšování proticyklické kapitálové rezervy. Filozofie tohoto makroobezřetnostního nástroje tkví v tom, že v dobrých časech mají aktéři finančního trhu tendenci vidět svět příliš optimisticky. Nabádají k tomu i nízké míry selhání úvěrů a levné financování. V takových časech centrální autorita nutí banky k tvorbě rezervy, kterou lze v horších časech rozpouštět. ČNB v předchozích letech vedla finanční instituce k navýšení této rezervy nad úroveň požadovanou ve většině států EU. Avizovala přitom, že tuto rezervu je připravena nechat banky rozpustit, pokud to bude nutné. K tomu ČNB přikročila letos v březnu, kdy rozhodla o snížení proticyklické kapitálové rezervy bank na 1 %. Uvolnila tak bankám ruce – zachoval se tím prostor pro úvěrování a snížila se pravděpodobnost potřeby rekapitalizací v případě výrazných ztrát.
Pozorně jsme sledovali také vývoj na hypotečním trhu a s ním provázaném trhu nemovitostí. V uplynulých letech zde docházelo k výraznému růstu cen až nad hranice, kde si běžná střední třída může bydlení dovolit. Není úkolem ČNB starat se o dostupnost bydlení. Co však ČNB zajímá je, jestli nejsou ceny nadhodnocené a nehrozí náhlým kolapsem. Ten by vedl k poklesu cen zástav za hypoteční úvěry a mohl by nepříznivě ovlivnit stabilitu finančního sektoru. Proto ČNB v uplynulých letech doporučovala poskytovatelům hypotečních úvěrů dodržovat přísnější limity LTV (výše úvěru k ceně nemovitosti), DSTI (výše splátky úvěru k příjmu žadatele) a DTI (výše úvěru k příjmu žadatele). Zpětně je zřejmé, že tyto limity pomohly hypoteční trh zchladit a cenový růst zbrzdit. Nyní v letošním roce poznamenaném krizí COVID-19 má ČNB možnost tyto doporučené limity opět uvolňovat a podpořit tak fungování realitního trhu.
Ohlédnutí za rokem 2019 je nutně nostalgické. Koronavirus bylo slovo tehdy mnohým neznámé, roušky byly exotickým doplňkem některých turistů z dálného východu. Největším rizikem pro světovou ekonomiku se zdálo být zpomalování čínského růstu, nikoliv kolaps v USA či řadě zemí eurozóny. Věříme, že se nám tehdy podařilo na krizi dobře připravit. Měnová i fiskální politika si vytvořily velký prostor, který lze nyní aktivně využít a ekonomický dopad pandemie alespoň částečně ztlumit.