(HN 15.3.2002 strana 12, rubrika: Víkend - rozhovor)
Působí vážně až odměřeně, jeho vystupování je téměř aristokratické. Guvernér České národní banky
Zdeněk Tůma však odmítá, že by se do téhle polohy úmyslně stylizoval. "Samozřejmě že se asi jinak
chovám při jednání bankovní rady, jinak někde na kurtu nebo na dovolené. Chci tím říct, že můj
obraz v médiích je jiný, než jaký ve skutečnosti jsem."
Myslíte, že by utrpěla vaše pověst, kdybyste se při jednání bankovní rady více odvázal a
usmál?
Nehodlám se stylizovat do role herce, nejsem politik, abych potřeboval rozdávat úsměvy na
všechny strany, ale to ještě neznamená, že jsem tak studený, jak mohu vypadat na fotografiích.
Vyžaduje vaše funkce hodně sebekontroly?
Ano, jsou situace, kdy musím dost potlačovat svoje emoce. Není dost dobře možné, aby u mě
došlo ke zkratu ve chvíli, kdy předsedám kupříkladu jednání bankovní rady nebo když jednám na řadě
významných setkání u nás nebo v zahraničí. Moje odpovědnost spočívá v tom, aby to, co projednávám,
mělo slušný výsledek, aby jednání neskončilo hádkou nebo nactiutrháním.
Co se nejvíc změnilo od té doby, kdy jste nastoupil do centrální banky?
Z hlediska mého image? Doufám, že snad nic. Bezpochyby se člověk mění postupem doby. Ale
abych svoji image aktivně ovlivňoval směrem k větší sebekontrole nebo abych vypadal ještě chladněji
než před tím, tak to ne.
Spal jste klidně v noci před prvním usednutím za pracovní stůl guvernéra nejvýše
postaveného bankovního ústavu v zemi?
Nemyslím si, že by se nějak vymykala nebo byla něčím přelomová. Když to řeknu vznešeně, můj
nástup do funkce byl kontinuální proces a je těžké v něm hledat zlomové okamžiky, které by stály za
pozornost.
Byl jste viceguvernér, teď jste guvernér. Jakou největší změnu jste zaznamenal?
Jeden z významných rozdílů je, že guvernér zastupuje banku navenek. Bezpochyby jsem více
vidět. Druhý je v tom, že jako guvernér pravidelně přesedám jednání bankovní rady. Připouštím, že
asi větší rozdíl, než jsem očekával oproti postu viceguvernéra, je v tom, že předsedající má vždy
větší odpovědnost za to, že jednání dovede ke zdárnému konci.
Kdybyste si udělal snímek pracovního týdne, byl by to týden workholika?
Nejsem workholik, naopak se považuji za poměrně lenivého člověka, který je tlakem okolností
nucen dost pracovat. Absolvuji dost cest, kterým se nemohu z titulu guvernéra vyhnout. Jiný je můj
program v lednu a jiný v dubnu nebo květnu, kdy jsem významnou část obou měsíců někde v zahraničí.
Podobně je tomu na podzim. Když vám z týdne vypadnou dva dny, tak zbylé dny jsou daleko
nahuštěnější. A ten snímek týdne pak vypadá trochu jinak. A ještě jeden aspekt. Je velmi jednoduché
podlehnout závislosti. Koneckonců i závislost na práci je jejím jistým typem. A upracovat se je
velmi jednoduché.
Je vaše práce podobně kreativní jako řekněme hráče pokeru?
To bych neřekl a nemyslím si, že by naše práce měla být připodobněna k hazardu. Samozřejmě
když budete chtít, tak nějakou podobnost najdete vždycky. Kdybychom hledali přirovnání v kartách,
tak koneckonců vždycky můžeme říci, že při hře vyhodnocujete veškeré informace, které máte k
dispozici, svoji znalost o tom, jak šly karty a jaká karta může být další, a pak se rozhodujete.
Naše práce je však daleko více technokratická. Znamená to mít maximum informací, ty pak mít dobře
zanalyzované a na vrcholu toho je potom nějaké rozhodnutí se všemi nejistotami, které vždy kolem
toho rozhodnutí jsou.
Nová bankovní rada je věkově podstatně mladší než ta, do níž jste před čtyřmi roky
nastupoval. V čem vidíte největší rozdíl ve spolupráci?
Není to jenom jejím složením a věkem, ale i rozdílem mezi mnou a Josefem Tošovským. On byl
více formální a udržoval si větší odstup. Já ho nemám. Proto považuji lidi v bankovní radě, ale i
ty, se kterými se setkávám v bance, za své kolegy.
Členy bankovní rady jmenuje ze zákona prezident. Domníváte se, že je to správná cesta? Při
poslední volbě viceguvernéra (znovuzvolený Luděk Niedermayer) jste dosavadnímu příliš velkou
podporu veřejně nedal.
Nevím přesně, jak to probíhalo v minulosti. Moje povědomí je takové, že prezident se
dotazoval v minulosti i guvernéra. V době, kdy tady byl relativně dlouhou dobu jeden guvernér, je
to logické. Má primární odpovědnost za to, že tým bude fungovat a že nebudou vznikat žádné velké a
nezvládnutelné třenice. A v tomto smyslu je dobře, když se prezident zeptá na názor guvernéra, ale
nedomnívám se, že by guvernér měl nějak výrazně prosazovat svůj názor. Osobně jsem viděl dvě
alternativy a obě pro mě byly velmi dobře přijatelné. Jsem rád, že Luděk Niedermayer je tady, a
nemám s tím nejmenší problém. Bankovní rada fungovala loni dobře, je to docela dobrý tým.
Co považujete za nejzajímavější na vaší práci oproti předchozím zaměstnáním?
Bylo by příliš velké klišé říci, že vše, co jsem dělal, dělal jsem rád. Pracoval jsem na
Karlově univerzitě, v investičním bankovnictví a v mezinárodní společnosti EBRD. Všechno bylo něco
jiného. Připadá mi, že centrální banka je nádhernou symbiózou mnoha předcházejících funkcí.
Čím se odlišuje práce v privátní sféře, v zahraniční instituci a státní bance, kterou ČNB
je?
Záleží na úhlu pohledu. Z hlediska manažerského rozdíly až tak velké nejsou. Největší rozdíl
je v cílech společností. Pro soukromé instituce je primární dosahovat kladného hospodářského
výsledku. Ne že by to nebyl náš zájem, ale v našem případě jsou dominantní náklady na měnovou
politiku. Proto se nemůžeme řídit tím, jak velké jsou náklady, ale tím, co nám ukládá zákon, to je
cenová stabilita. Chceme být efektivní, stejně jako je soukromý sektor, ale máme tu nevýhodu, že
nemáme jednoznačné kritérium zisku.
Jako guvernér chodíte na schůze vlády. Liší se jednání vlády a bankovní rady?
Obojí je kolektivní rozhodování, ale vypadají jinak. Za prvé nás je sedm a máme daleko
sevřenější záběr, než má vláda. Ta nemůže jít do takového detailu a nutně se všichni členové vlády
nemohou dostat tak hluboko jako my. Řekl bych, že naše debaty jsou odbornější a můžeme věnovat
daleko více času jednotlivým problémům.
Centrální banka bývá hodně často kritizována politiky. Kamarádíte se s některými?
Jsme malá země. S některými se znám méně, s některými více. Mnohých si vážím, ale snažím se
držet hodně stranou od politiky. Pochopitelně centrální banka má přirozeného partnera ve vládě na
úrovni Ministerstva financí. Je potom logické, že občas je potřeba komunikovat s premiérem, s
ministrem financí v té zákonodárné oblasti a z hlediska skládání účtů je naším partnerem Parlament.
Máme určitou domluvu i se Senátem, ale snažíme se držet toho, že jsou to naši partneři v jasně
vymezených oblastech. Ani já, ani nikdo jiný z centrální banky by se neměl míchat do politiky, měli
bychom zůstat apolitickou institucí. A ještě drobnost. Když se daří, máme více příznivců, když jsme
na tom hůř, výrazně přibudou kritici.
Je vám nějaký politický směr blízký?
Politický směr určitě, ale neznamená to politickou stranu. Nicméně neřeknu jaký, neboť se
blíží volby. A protože jsem řekl, že chceme být apolitičtí, nechci se vyjadřovat k politické
preferenci. Musím zachovat nestrannost.
Přemýšlel jste o tom, co byste chtěl dělat, až skončíte svoji misi v bance?
Přemýšlím o tom od doby, kdy jsem vstoupil do banky. Odpověď není nasnadě. Vzhledem k tomu,
že jsem měl zázemí jak v akademické obci, tak v soukromém podnikání, tak si myslím, že jsou to dva
nejpravděpodobnější směry, kterými se možná vydám.
Uvažujete o tom, že vstoupíte do politiky?
Ne, zatím tomu odolávám a doufám, že se nenechám zlákat.
Považujete za standardní vést účet prezidenta republiky v ČNB?
Rozlišujme vedení účtu, ve smyslu poskytovat peněžní služby, a účet ve smyslu poukazování
mzdy na tento účet. Myslím si, že věcně vzato, a domnívám se, že větší část lidí by neměla nejmenší
problém s tím, kdyby zákon umožňoval, abychom vedli účty pro účel poukazování platu ústavním
činitelům. Nicméně legislativa na to nepamatuje, takže nejde o toto nestandardní nebo standardní,
ale zákon to neumožňuje. Tečka. Otevřeně řečeno, my jsme neposkytovali žádné peněžní služby, natož
abychom poskytovali úvěry. Jednalo se pouze o poukazování platu prezidenta republiky. Ten účet byl
zrušen v roce 1998. Měli jsme na to přijít dřív. Myslím si, že ale nikomu nebylo ublíženo a ani
prezident si nepolepšil tím, že bychom ho u nás oprašovali mimořádnými bankovními službami.
Investujete někam svoje soukromé peníze s vědomím, že máte exkluzívní informace?
V podstatě nikam, právě proto, že mám exkluzívní informace jak o české ekonomice, tak i o
tom, co se děje i v jiných zemích. Myslím, že by to nebylo ani dobře, konec konců byl by to vážný
střet zájmů. Proto mám devadesát procent hotovosti uloženo v ČNB. Menší část je v zahraničních
měnách kvůli tomu, když se vydám soukromě do zahraničí.
Čím vás uctí vaši příbuzní a známí, když vám chtějí udělat radost?
Ničím a velmi těžko, mně se těžko dávají dárky.
Které jsou vaše oblíbené sporty, případně kdy jste byl naposledy v kině, v
divadle?
Kdybych to seřadil podle oblíbenosti, byl by na prvním místě squash, pak lyžování a nakonec
horské kolo. V kině jsem byl přibližně před rokem, v divadle... Něco by se během posledních dvou
let našlo, ale teď si nevzpomenu. Bohužel, už jsem dlouho také nic pořádně nepřečetl. Někdy před
dvěma lety to byl poslední román Oty Kramase z Indie 50. let. Ne že bych byl kulturní barbar, ale s
mým volným časem je to přece jen špatné. Máme jedenáctiměsíční dvojčata a pro mě s manželkou je
dost obtížné se od nich odpoutat.
Kdybychom vám nabídli týdenní pobyt ve stanu u Berounky, v kraji, kde působil Ota Pavel,
nebo týden ve Francouzských Alpách či týden v noblesním hotelu na Martiniku, pro co byste se
rozhodl?
Vybíral bych si dost těžko. Když vezmu minulý rok, tak jsem ho strávil částečně v českých
horách, pak v Alpách a částečně v Řecku. Před dvěma lety jsem byl v Himálaji. Za týden jedu na
týden do Krkonoš. Rád jedu na Šumavu, v létě se rád podívám k moři. Cestoval bych rád na Aljašku,
do Afriky. Takže vidíte, není to tak vyhraněné, všechno má své kouzlo. K příjemné dovolené
nepotřebuji pětihvězdičkový hotel na Martiniku.
***
Guvernér centrální banky je z Ústavy volen prezidentem republiky. Ve své funkci nepodléhá
nikomu. Předsedá České národní bance, při jednáních bankovní rady má pouze jeden hlas, stejně jako
ostatní členové rady. Má právo účastnit se jednání vlády, jeho volební období trvá šest let.