Aleš Michl (Mladá fronta DNES 20. 5. 2019 strana 9, rubrika Názory)
Jestřábi a holubice
Byl jsem minulý týden ve Valmezu – u farmářů, v mlékárně a u řezníka. Valašské ZOD, mlékárna Valašské Meziříčí i Maso Krásno mají několik společných rysů a ukazují, že i sektor zemědělné a živočišné výroby je zdrojem inspirace. Všechny ty firmy jsou ziskové, nepotřebují nutně nové úvěry, ale hlavně vědí, co dělají, byť nevědí, co se v budoucnosti stane.
Vysvětlím na příkladu: jakýsi hlas průmysl 4.0 říká, jak má vše být co nejdříve robotizované. Je to původně marketing udělaný firmami vyrábějícími robotická řešení pro veletrh v Hannoveru v roce 2011. A dále nikdo, a to nejen ty české firmy, neví, co bude za deset a více let. Víme fakt jistě, že teď je ta správná doba se zadlužit a nakoupit co nejrobotičtější řešení? Farmáři vědí, že mohou robotizovat dojení krav, ale proč by měli vsadit na nějaký hurá styl a udělat to hned? Mlékárna má v hlavě modernizaci fabriky, ale jde to dělat postupně. Rodina Pilčíkových, jež vede Maso Krásno, má na jedné straně modernizovanou pásovou výrobu včetně IT evidující snad každý špek, ale na straně druhé stále potřebuje kvalitní řezníky s noži, kteří na těch pásech postupně maso rozporcují. A na to, aby je nahradila roboty a zaplatilo se to, by potřebovala násobně větší obrat.
Než jim něco radit seshora, nechme to na nich. A inspirujme se naopak u nich, jejich výsledovka je v plusu, jejich aktiva rostou a dokážou uživit své zaměstnance a své stroje (byť ne asi úplně ty roboty z marketingového letáku na průmysl 4.0). Nová řešení ať přicházejí postupně, až to bude dávat ekonomicky smysl, a hlavně ať nejsou tlačena a vymýšlena shora, ale odspodu, od úspěšných podnikatelů jdoucích za ziskem.