Helena Sůvová (Pojistný obzor 8.4.2009 strana 28, rubrika: Ze světa)
Evropská komise uveřejnila v reakci na finanční krizi 12. listopadu 2008 finální návrh Nařízení zavádějící plnou regulaci a dohled úvěrových ratingových agentur na úrovni Evropské unie.
Návrh vymezuje také požadavky na organizaci a provoz úvěrové ratingové agentury. Předložení návrhu předcházelo krátké konzultační období během léta 2008. K návrhu regulovat ratingové agentury se již předtím vyjadřovala řada účastníků trhu i různá institucionální uskupení, včetně orgánů dohledu, a jejich postoj k navrhované regulaci byl ve většině případů zdrženlivý, až záporný. Evropská komise se však rozhodla návrh předložit.Jsou agentury viníkem současné finanční krize?
Je známo, že větší pozornost je ratingovým agenturám periodicky udělována vždy v souvislosti s problémy na trhu (v minulosti např. s událostmi kolem Enronu a Parmalatu, v poslední době s finanční krizí).
Ratingové agentury jsou nyní označovány některými kruhy za hlavního viníka současných potíží na finančních trzích. Jde však o naprosto zjednodušené hodnocení bez vnímání dalších souvislostí. Ratingy a jejich špatné chápání účastníky trhu jsou pouze jednou ze zhruba 7 až 10 nejčastěji uváděných příčin současných potíží. Nejdůležitější příčiny leží na straně bank a dalších institucí finančního zprostředkování a spočívají především v nedostatečném řízení rizik, včetně neexistence krizových scénářů a stresového testování, nedodržování úvěrových standardů, nadměrně optimistickém ocenění aktiv, přeceňování kvality či vypovídací schopnosti ratingů, nebo nepochopení toho, co úvěrové ratingy zachycují apod. Část odpovědnosti leží i na orgánech dohledu, které o některých problémech věděly, a přesto – např. pod vlivem všeobecné euforie – nezasáhly.
Role ratingu na finančním trhu
Úvěrový rating představuje objektivní a nezávislý názor na relativní schopnost emitenta nebo určité emise cenných papírů dostát svým finančním závazkům vyjádřenou na standardizované stupnici. Nepředstavuje tedy investiční doporučení, ani nezaručuje, že nedojde k selhání hodnoceného emitenta nebo hodnocené emise.
Hráči na finančních trzích se ratingy často řídí při investování jednak proto, že mohou být ve svých investicích omezeni regulací (např. mohou investovat do cenných papírů jen do určitého stupně ratingu), a jednak proto, že je pro ně náročné a často nepřehledné provést samostatně všechna vyhodnocení. Ratingy pro ně pak představují jednoduché, jasné a srozumitelné ohodnocení úvěrové kvality emitenta nebo emise.
Úloha ratingů je však na trzích někdy přeceňována a zaměňována, úvěrový rating v zásadě hodnotí riziko selhání emise či emitenta, nehodnotí např. tržní riziko. Přílišná důvěra v ratingy a jejich přeceňování či nepochopení jsou jedny z důvodů, proč dochází k negativním jevům na finančních trzích. Úloha ratingových agentur se navíc může dále posilovat právě samotnou regulací, která se o ně v některých případech opírá. Tím jednak vytváří další oblasti uplatnění ratingů, jednak může navíc vyvolávat zdání jejich správnosti a obecného uznání.
Situace na trhu
Trh ratingů, zejména na globální úrovni, je v zásadě oligopolním trhem, jehož základními rysy jsou existence několika firem v odvětví, zpravidla diferencovaný produkt a bariéry vstupu znemožňující do značné míry příchod nových firem. Důvěryhodnost ratingové agentury je dána především jejím dlouhodobým působením na trhu. Globálními poskytovateli ratingů jsou tři agentury: Standard & Poor‘s, Moody‘s, Fitch, částečně též agentura Dominion Bond Rating Service.
Podstata nově navrhované regulace
Návrh nové evropské regulace úvěrových ratingových agentur (jde o nařízení) vychází z dosavadních poznatků o nedostatcích v jejich činnosti a obsahuje následující principy: ? prevence konfliktů zájmů v činnosti agentury a jejich odpovídající řízení, pokud vzniknou1, ? pojistky týkající se procesu udělování ratingu i procesu vzniku a pravidelné aktualizace ratingové metodologie, ? transparentnost (tj. uveřejňování co nejvíce informací) týkající se ratingového procesu obecně, zvláště pak specifických emitentů či nástrojů (jde zejména o strukturované produkty, včetně sekuritizací, které stály na počátku krize a pro které by nově měly mít ratingové agentury odlišnou ratingovou stupnici, nebo by je měly označit nějakým speciálním symbolem, aby se odlišily od ostatních ratingů).
Dodržování regulace má být zajištěno povinnou registrací agentur v EU a jejich podrobení dohledu. Pro přesnost je třeba doplnit, že regulace a dohled by se podle zatím převládajících názorů členských států měla vztahovat pouze na tzv. regulatorní účely využití ratingů (tj. zda jsou využívány regulovanými osobami finančního sektoru pro plnění povinností dle regulace, např. pro výpočet kapitálových požadavků), nikoliv na další účely (např. pro účely investování). Návrh regulace ratingových agentur však zatím prochází legislativním procesem a je teprve otázkou, v jaké konkrétní podobě bude schválen.
Předcházející diskuse
Vlastnímu předložení návrhu regulace ratingových agentur předcházela zejména v roce 2008 diskuse o možné regulaci ratingových agentur v různých institucích na mezinárodní i evropské úrovni (např. IOSCO2, CESR3, CEBS4, ESME5, IMF6, FSF7). Tyto instituce k ní vyjádřily svůj zpravidla zdrženlivý až výslovně negativní postoj.
Hlavním argumentem proti regulaci je, že udělování ratingu je obchod s důvěrou, a mělo by tedy být v zájmu – krizí poučených – účastníků trhu požadovat kvalitní rating. Přínos regulace je sporný, což dokazuje i skutečnost, že v USA, kde problémy finanční krize započaly, byly regulace a dohled ratingových agentur zavedeny zákonem již před krizí, v roce 2006. Různé modely úhrady ratingu (platba emitentem nebo předplatné investorů) nikdy zcela nezabrání vzniku konfliktu zájmů, jde jen o různé typy konfliktů. Je třeba dbát, aby subjekty sektoru finančního zprostředkování, regulované již dnes, slepě nepřebíraly rating, ale řádně řídily rizika a zajímaly se o metodologie pro udělení ratingu a jejich důvěryhodnost. Požadavky na provoz a činnost ratingové agentury obsažené v regulaci vycházejí z organizačního modelu stávajících globálních agentur. Mohou tak vlastně předem zakonzervovat současně používané ratingové postupy a omezit možnost inovací. Rating navíc představuje globální byznys a jeho lokální či regionální regulace činí potíže při uznávání či neuznávání ratingů agentur z jiných zemí.
Z konkrétních názorů institucí, které se k návrhu vyjadřovaly, lze zmínit např.: ? IMF v dubnu 2008 označil ratingové agentury a jejich postupy (zejména u strukturovaných produktů) za jednu z pěti příčin problémů na finančních trzích a doporučil zavést odlišné označení ratingů strukturovaných produktů a korporátních dluhových cenných papírů, ? CESR v květnu 2008 komplexně analyzoval úlohu ratingových agentur a dospěl k tomu, že preferuje tržní řešení na úrovni samoregulačních opatření, podpořil zřízení mezinárodního orgánu pro tvorbu standardů a monitorování činnosti ratingových agentur, ? ESME v červnu 2008 ve svém stanovisku pro Evropskou komisi nehodnotila činnost agentur pozitivně, ale vyjádřila pochybnost o prospěšnosti zavedení nové legislativy na úrovni EU.
Dotkne se regulace i pojišťoven?
Ve stávající české legislativě týkající se pojišťovnictví není rating pro regulatorní účely využíván. Do budoucna by se však mohl využívat pro výpočet určitých částí solventnostního kapitálového požadavku podle konceptu Solventnost II. Tento koncept však dosud nebyl schválen a je třeba si počkat na jeho finální podobu. Bude-li se tedy působnost nové regulace úvěrových ratingových agentur vztahovat pouze na regulatorní účely využití institucemi finančního zprostředkování, není její dopad v oblasti pojišťovnictví zásadní. Avšak v případě, že by se působnost rozšířila i na ostatní účely, nebylo by možné používat jiné ratingy, než ratingy v EU registrovaných agentur, pro jakékoliv účely. Pro úplnost dodejme, že regulatorní využití ratingů se týká mj. také výpočtu kapitálových požadavků bank, kde jednou z možností je odvodit kapitálový požadavek pro úvěrové riziko od ratingu uděleného zapsanou ratingovou agenturou. Do určité míry se tak zprostředkovaně může dotknout i pojišťovny, pokud žádá úvěrové zdroje od banky, nebo pokud pojištění, které poskytla, slouží jako nástroj zajištění.
Je proto třeba sledovat, v jaké podobě bude konečný návrh evropského Nařízení o regulaci ratingových agentur schválen v Evropském parlamentu. Podle současných předpokladů by se tak mělo stát v květnu 2009.
***
1) Kritika se týkala konfliktu mezi poskytováním ratingu a současným poskytováním dodatečných služeb ratingovou agenturou a dále problému struktury poplatků, zejména toho, že za rating platí emitent, nikoli investor. V pojišťovnictví by mohl být úvěrový rating v budoucnu využíván pro výpočet určitých částí solventnostního kapitálového požadavku podle konceptu Solventnost II.2) Mezinárodní organizace Komisí pro cenné papíry (International Organization of Securities Commissions, IOSCO) 3) Výbor evropských regulátorů cenných papírů (Committee of European Securities Regulators, CESR) 4) Výbor evropských orgánů bankovního dohledu (Committee of European Banking Supervisors, CEBS) 5) Poradní orgán Evropské komise – Evropský výbor pro cenné papíry (European Securities Markets Expert Group, ESME) 6) Mezinárodní měnový fond (International Monetary Fund, IMF) 7) Fórum finanční stability (Financial Stability Forum, FSF)