Mojmír Hampl (Hospodářské noviny 3. 12. 2015 strana 8, rubrika Názory)
Horší časy vždy vedou k úvahám, co a jak reformovat. Platí to i pro peníze a celý bankovní systém. I zde se kromě toho, že mnozí kritizují především centrální banky za to, jakým způsobem „hrají fotbal na stávajícím hřišti“, objevují čas od času i hlubší úvahy o možné změně pravidel, přemalování hřiště, či dokonce úplně jiné hře, kterou by všechny peněžní instituce měly raději hrát.
Připomeňme, že ve stávajícím systému peníze nemají o sobě žádnou vnitřní hodnotu, nejsou lidově řečeno „kryty“. Nelze je tudíž automaticky a libovolně směnit za vybraný drahý kov či komoditu. Pamětníky pro jistotu ubezpečím, že tomu tak bylo i za komunismu, kdy jen pro posílení jedné z mnoha falešných režimních iluzí stálo na bankovkách, že jsou „kryty zlatem a ostatními aktivy Státní banky československé“.
Peníze v dnešním systému všude na světě vytvářejí centrální banka a banky komerční. Komerční banky pouze peníze bezhotovostní, viditelné na účtech. Centrální banka i peníze hotovostní, tedy bankovky a mince. Každé poskytnutí nového úvěru komerční bankou je v tomto systému vytvořením nových peněz, každé splacení úvěru naopak jejich destrukcí. Podobně nákup cenných papírů či cizí měny centrální bankou tvoří nové peníze, jejich prodejem peníze ubývají.
Ve vyspělých zemích, tedy i v Česku, je pevnou kotvou tohoto systému zvolený cíl pro centrální banku, nejčastěji cíl inflační. Jen pro úplnost dodám, že tento cíl je běžně mírně nad nulou především proto, že inflaci v praxi „nadměřujeme“. Jeho smyslem je tedy udržovat v průběhu času zhruba konstantní kupní sílu peněz. Nikoliv ale nutně stálé množství peněz! To se v čase mění. Dokonce měnit musí, má-li být v různých fázích hospodářského cyklu kupní síla stálá. Centrální banka ovlivňuje cenovou hladinu – obrazně hladinu vody v rybníce – tak, aby lodě (firmy a lidé) ani nezůstaly na suchu, ani se s nimi voda nepřevalila přes hráz. To v jednotlivých ročních obdobích znamená přidávat či ubírat různé množství vody, tedy peněz. Žijeme v systému elastických peněz. Jejich používání závisí zásadně na důvěře v ně, též na donucení státu používat je a i na zvyku, ne však na jejich pevném množství.
Fundamentální kritici dnešních centrálních bank mají za to, že právě elastičnost peněz bez krytí je jejich zásadní vadou. A navrhují radikální změny systému. Ty se dají shrnout do tří kategorií. Zaprvé, odebrat komerčním bankám jako soukromým subjektům možnost vytvářet peníze. Komerční banky by musely mít vždy stoprocentní rezervy a byly by jen bezpečnostními schránkami na peníze. Z ekonomiky by jistě nezmizel úvěr, ale jeho poskytnutí by nebylo tvorbou peněz nových. Jen centrální banka by peníze směla tvořit. Podobnou radikální reformu navrhovali jako první američtí ekonomové starší chicagské školy v časech velké deprese 30. let. Prezident F. D. Roosevelt jejich plán odmítl. Druhá možnost je obrácená, odebrat centrálním bankám či obecně státu právo tvořit peníze a buď „státní peníze“ ze systému zcela vyřadit (variace na tzv. svobodné bankovnictví, kdy jednotlivé soukromé banky produkují své měny a konkurují si), nebo alespoň přinutit centrální banky, aby zajistily fixní množství peněz bez možnosti jejich změn v čase. První část této reformy obhajoval kdysi proslulý ekonom F. A. von Hayek. Třetí možností je návrat k penězům s vnitřní hodnotou, tedy ke krytí zlatem či stříbrem. Podotýkám, že třeba milovníci bitcoinu v něm a konceptu postupného „těžení“ jeho předem daného množství vidí jistě prvky druhé i třetí reformy. Smyslem všech těchto úvah je v zásadě učinit tvorbu nových peněz těžší, znepružnit ji.
Problémem je, že ani jedna z těchto reforem neumí zajistit to klíčové: rozumně stabilní kupní sílu peněz v čase. Nedokáže předejít mániím a panikám, jak ukázal již vyzkoušený zlatý standard ve 30. letech, ani zabránit dramatické změně kupní síly peněz všemi směry, jak ukazuje dnes bitcoin a koneckonců i prudké cenové pohyby zlata dalších kovů. Tím se vysvětluje jedno smutné poznání kritiků stávajícího systému: ani v tak rozsáhlé finanční krizi, jaká vyspělý svět postihla po roce 2008, se zmíněným zásadním návrhům na reformu peněžního systému nedostalo širší veřejné a ani akademické pozornosti. Z hlediska udržení kupní síly peněz totiž zatím zafungoval dnešní systém pro mnohé až překvapivě dobře.
***
Z hlediska udržení kupní síly peněz totiž zafungoval dnešní finanční systém pro mnohé až překvapivě dobře.