(ČT 24 19. 2. 2017, pořad Otázky Václava Moravce)
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Devizové intervence. Otázka už nezní, kdy to skončí, ale jak to skončí. Stát se totiž může cokoliv. Snaha udržet kurz měny kolem 27 korun za euro už letos stála stovky miliard korun. Co bude dál? Téma pro ředitele sekce měnové České národní banky Tomáše Holuba, hlavního ekonoma ING Jakuba Seidlera a ekonoma z Univerzity v Salcburku Zdeňka Kudrnu. S Evropskou unií bude brzy amen. V tomto duchu veřejně promluvil Ted Malloch, možná budoucí velvyslanec Spojených států amerických v Unii. Euro je podle něj vadný experiment a společná měna také brzy skončí. Jak podobná proroctví hýbou ekonomikou? Je dnes ve světě investic cokoliv vyzpytatelné? Nedají se předpovědi budoucnosti shrnout do čtyř slov: Vím, že nic nevím? Za okamžik ve druhé části našeho pořadu. To jsou témata pro druhou hodinu dnešních Otázek, která právě začíná v Žižkovské vysílací věži, konkrétně v observatoři s nadhledem a v souvislostech. Ještě jednou hezké nedělní odpoledne vám, všem divákům zpravodajské ČT 24 České televize. 27 korun českých za jedno euro. Kurz koruny, se kterým jsme se sžili a žijeme s ním bezmála tři a půl roku. Česká národní banka trvá na svém. Takzvané devizové intervence neskončí dřív než na konci letošního prvního čtvrtletí. Premiér Bohuslav Sobotka si v pondělí při návštěvě centrální banky pochvaloval dobrou spolupráci s Českou národní bankou. Český bankovní sektor je podle něj - cituji: Tradičně stabilní a nečelí žádným hrozbám, konec citátu. Na adresu intervencí pak pronášel premiér i tato slova.
Bohuslav SOBOTKA, premiér, předseda strany /ČSSD/ 13. 2. 2017
--------------------
Ten hlavní cíl byl splněn. Česká republika se v minulých letech vyhnula deflačnímu vývoji a kdybychom se nevyhnuli deflačnímu vývoji, tak by to mohlo samozřejmě přinést celou řadu dalších rizik pro vývoj české ekonomiky.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Podle části ekonomů bude odchod ze systému devizových intervencí bolestivý. Co se bude dít dál? Tady jsou slova guvernéra České národní banky Jiřího Rusnoka:
Jiří RUSNOK, guvernér ČNB /2. 2. 2017/
--------------------
Platí náš takzvaný tvrdý závazek, že to rozhodně neukončíme do konce prvního čtvrtletí, čili do konce března. Potom už je cesta otevřená s tím, že to zatím podle našich předpokladů, odhadů a prognóz vidíme pořád někde v polovině roku. Ale tam je to už skutečně otevřené.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Trh je podle analýz centrální banky překoupený. Technicky vzato se podle guvernéra Jiřího Rusnoka může stát, že až ohlásí centrální banka vystoupení ze systému devizových intervencí, tak kurz české koruny bude zpočátku ještě oslabovat a teprve poté může začít posilovat. Hlavní diskuse dnešních Otázek. Jejími hosty jsou ředitel sekce měnové České národní banky Tomáš Holub, vítejte po čase v Otázkách, hezký dobrý den.
Tomáš HOLUB, ředitel sekce měnové ČNB
--------------------
Hezké odpoledne.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Vítám i hlavního ekonoma ING Jakuba Seidlera, hezký dobrý den.
Jakub SEIDLER, hlavní ekonom, ING Bank
--------------------
Dobrý den.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
A pozvání do diskuse přijal i ekonom z univerzity v Salcburku Zdeněk Kudrna. Hezké dobré odpoledne.
Zdeněk KUDRNA, ekonom, Univerzita Salzburg
--------------------
Dobré odpoledne.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Když centrální banka v listopadu roku 2013 režim devizových intervencí spouštěla, tak počítala s tím, když jsem se díval do archivu, že ji opustí na počátku roku 2015. Teď máme únor roku 2017. Termín ukončení byl v jisté podobě oddálen osmkrát. Bylo to nutné, Jakube Seidlere?
Jakub SEIDLER, hlavní ekonom, ING Bank
--------------------
To je právě nyní klíčová otázka. Podle mého názoru už byla ekonomická situace v poslední době relativně příznivá. Inflace sice zůstávala pod cílem centrální banky, který činí 2 %, ale do velké míry z důvodů takzvaných nabídkových faktorů, což byl pokles cen ropy a pokles cen potravin, zatímco domácí poptávka se vyvíjela příznivě. A na co se ekonomové dívají jako na takzvanou jádrovou inflaci, ta už vlastně byla od roku 2015 v tolerančním pásmu centrální banky, tedy nad jedním procentem.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Jádrová inflace, jen pro nás laiky, je tedy inflace bez potravin a bez pohonných hmot?
Jakub SEIDLER, hlavní ekonom, ING Bank
--------------------
Přesně, bez potravin a pohonných hmot. Přesně tak. A ta právě trochu lépe vystihuje to, co se v té ekonomice děje, než ta základní inflace, a ta už delší dobu byla v tolerančním pásmu centrální banky. Takže podle mého názoru ten kurzový závazek v roce 2017 už trochu přesluhuje.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Přesluhuje o kolik?
Jakub SEIDLER, hlavní ekonom, ING Bank
--------------------
Myslím si, že mohl být poměrně bezpečně ukončený již třeba v druhé polovině roku 2016, protože i v té době bylo poměrně jasné, že inflace na tom horizontu měnové politiky, na který se dívá centrální banka, to znamená na horizontu roku a půl, už by kolem dvojky relativně bezpečně byla.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Přesluhuje, Zdeňku Kudrno, podle vás ten intervenční závazek?
Zdeněk KUDRNA, ekonom, Univerzita Salzburg
--------------------
Tak ono je to především rozhodnutí České národní banky, takže jestli se rozhodne řídit těmi čísly, které tady Jakub zmiňoval, tak už je evidentní, že se v posledních měsících blížíme okamžiku, kdy je z toho třeba vycouvat. Ale to jsou jenom naše spekulace a jedině Tomáš může doporučit tento klíčový krok.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Souhlasíte s tím možným hodnocením, že pokud byste se drželi té jádrové inflace, že jste mohli dát doporučení nejen guvernérovi, ale i členům bankovní rady už dříve vystoupit a že jste příliš konzervativní?
Tomáš HOLUB, ředitel sekce měnové ČNB
--------------------
Já s tímhle nemůžu souhlasit, protože jádrová inflace se sice nacházela v kladných hodnotách, ale po většinu loňského roku to bylo poblíž jednoho procenta. A my samozřejmě musíme brát v potaz, že po opuštění kurzového závazku může kurz posílit, což je protiinflační faktor, který – pokud by k tomu opuštění kurzového závazku bývalo došlo v loňském roce –, tak by tu jádrovou inflaci pravděpodobně stlačoval dál směrem dolů.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
To jedno procento bylo už v rámci inflačního cílení, když se podíváme na tu jádrovou inflaci, takže vy jste se báli toho, že v případě, kdyby se vystoupilo například o půl roku dříve, tak že by tady byla zase hrozba nulové inflace nebo dokonce deflace?
Tomáš HOLUB, ředitel sekce měnové ČNB
--------------------
Tak především, my nemáme cíl stanovený pro jádrovou, ale pro celkovou inflaci, která se nacházela velmi blízko nuly po většinu loňského roku. Takže kdyby v tom prostředí ještě došlo k posílení kurzu koruny, samozřejmě bychom se s celkovou inflací mohli dostat pod nulu a to by byla situace, kdybychom byli velmi výrazně vzdáleni od našeho dvouprocentního inflačního cíle. My samozřejmě od počátku komunikujeme, že jeho udržitelné plnění je základní podmínkou pro to, aby k opuštění kurzového závazku došlo. Navíc, jestli můžu říct, loni česká ekonomika sice rostla relativně solidně, ale poměrně viditelně zpomalovala, čelila tomu, že fiskální politika byla – byť to nebylo zamýšleno –trošku restriktivní tím, že vypadlo čerpání evropských fondů. To znamená, že vládní investice poměrně výrazně klesaly. Podíváme-li se na výsledky českého vývozu, tak ten ve druhé polovině loňského roku také poměrně výrazně zpomalil, a kdyby do toho ještě přišlo nějaké viditelnější posílení kurzu koruny, tak by výsledky české ekonomiky mohly být horší než to, co jsme viděli. Je možné, že bychom se prostě dostávali do situace, kdy by inflace neměla tendenci narůstat ani na delším horizontu. To znamená, že je z našeho pohledu skutečně potřeba být trošku trpělivý a vyčkat si na to, až budou vytvořeny podmínky pro to, abychom svůj dvouprocentní cíl plnili nejen v daném okamžiku, ale i zhruba za rok, rok a půl, na který se standardně díváme.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Teď narážíte na prosincovou inflaci. Když se podíváme na data, tak v rámci inflačního cíle je inflace – ta tradiční, ne jádrová – od prosince loňského roku. Meziroční inflace v lednu zrychlila růst na 2,2 % z prosincových 2 %, jak to vidíte na grafu, který máme k dispozici. Meziroční inflace překonala 1% hranici loni v listopadu, jak jsme o tom už mluvili. Loni se skoro celý rok pohybovala kolem půl procenta. Nejnižší byla v květnu a v červnu, kdy činila jednu desetinu procenta. Vy tedy odmítáte tu námitku části ekonomů, kteří říkají, že vaše sekce podstřeluje inflaci? Karel Kříž napsal na Echu24.cz, že jste se v prosincovém odhadu zásadně mýlili. Cituji: V prosinci se Holubův odbor ČNB jako obvykle spletl ve své krátkodobé prognóze růstu spotřebitelských cen, tentokrát o 0,7 procentního bodu, tedy o podstatných 100 %. Co říkáte té kritice?
Tomáš HOLUB, ředitel sekce měnové ČNB
--------------------
Tak především je nutno říct, že se tady srovnává prosincové číslo s prognózou, která vznikla v říjnu. A v té době ještě nedocházelo k tak viditelné akceleraci, ke zrychlení růstu potravin. To je jedna věc a tady přiznávám, že jsme nečekali, že zrychlení potravin přijde tak brzy. My jsme ho čekali v průběhu letošního roku, předpokládali jsme, že zhruba v polovině roku ceny potravin porostou 3% meziročním tempem. A ano, to, že tahle situace nastala už na přelomu loňského a letošního roku, je pro nás trošku překvapení. Přišlo to dříve. Druhá věc je, že jsme nepočítali s tak viditelnými dopady zavedení elektronické evidence tržeb první vlny, která se týká pohostinství. Tam situaci hodnotíme zhruba tak, že elektronická evidence tržeb samozřejmě přinesla nějaké dodatečné náklady pro podniky, ale ty tento krok vlády zřejmě zároveň využily k tomu, aby do svých cen promítly rostoucí náklady, a to jiné než ty, které jsou přímo spojitelné s EET, jako je zvyšování mezd včetně zvyšování minimální mzdy a podobně. Byl to jinými slovy takový signál, který zkoordinoval zvýšení cen v pohostinství více, než jsme čekali. To připouštím. Na druhou stranu je pro nás důležité, jak nám vycházejí prognózy ani ne tak na dva, tři měsíce dopředu, ale v ročním horizontu a když se podíváte na prognózy, které jsme zpracovali zhruba před rokem, tak právě ty naznačovaly, že touhle dobou budeme někde blízko našeho dvouprocentního cíle, takže roční optikou se prognózy naplňují relativně dobře. To, že bychom mohli opouštět kurzový závazek kolem poloviny letošního roku, naše prognózy naznačují už – pokud se nepletu – od dubna nebo od května loňského roku. To znamená, že tam je poměrně velká konzistentnost tohoto názoru v čase.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Ale trváte si tedy na tom, že opuštění intervenčního nebo kurzového závazku nebude přehřáté, že k tomu mohlo dojít daleko dřív, že byste se nemýlili?
Tomáš HOLUB, ředitel sekce měnové ČNB
--------------------
Přehřáté nebude minimálně v tom smyslu, že si myslíme, že česká ekonomika v tuhle chvíli sice na jednou stranu dobře využívá své výrobní kapacity, ale zároveň nijak viditelně přehřátá není. Stejně tak je na trhu práce vidět nějaké rostoucí napětí z hlediska nedostatku volné pracovní síly, ale není to nic dramatického. Růst mezd je momentálně zhruba blízko hodnot, které dlouhodobě odpovídají plnění našeho inflačního cíle a zdravému vývoji ekonomiky. Inflace je sice maličko nad cílem, ale velmi blízko, takže z tohoto pohledu tam žádné přehřátí, žádné prodlení prostě nevidím.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Co říkáte, Jakube Seidlere, té námitce, že by to dřívější opuštění kurzového závazku centrální bankou mohlo opět inflaci vrátit k nule, a proto tady neplatí ten váš argument, že loni v polovině roku už mohla centrální banka vystoupit?
Jakub SEIDLER, hlavní ekonom, ING Bank
--------------------
Samozřejmě ten silnější kurz by na tu inflaci působil tak, jak zmiňuje Tomáš Holub – byla by trochu nižší. Ale na druhou stranu je to jenom o tom, jestli je tedy to cílování dvouprocentní inflace skutečně v tomto okamžiku, kdy ta inflace byla výrazně ovlivněná propadem cen pohonných hmot, nutné. Když vám cena ropy klesne ze zhruba 110 dolarů za barel aa dejme tomu kolem 40 dolarů na začátku roku 2016, tak je to prostě pro tu ekonomiku výrazný nabídkový stimul a samozřejmě to má dopad do inflace. Ale je otázka, jestli by inflace v tomto pojetí znamenala pro ekonomiku něco špatného, protože centrální banka celou dobu vlastně říkala: Ano, inflaci máme – pozor – nízkou, ekonomika se sice nevyvíjí nějak špatně, ale my se bojíme takzvaných druhotných efektů té nízké inflace. Například toho, že by potom zaměstnavatelé nezvyšovali dostatečně mzdy. Ale ty argumenty centrální banky se až tak nenaplnily, protože inflaci jsme měli u nuly téměř tři roky a v posledních dvou letech ty mzdy už rostly relativně příznivým tempem. V tom roce 2016 už více. Takže já se nedomnívám, že by prostě ta ekonomika byla nějak zásadně ohrožena tím, kdyby ta inflace byla trošku nižší.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Zdeňku, bylo tady to ohrožení při pohledu na 3,5 roku života v kurzovém závazku centrální banky?
Zdeněk KUDRNA, ekonom, Univerzita Salzburg
--------------------
Já myslím, že klíčová otázka je, jestli intervence centrální banky vlastně mají nějaké náklady, a tam v ekonomické teorii víme, že s tím, že máme nekrytou měnu, centrální banka může intervenovat kolik chce, i když to potom může znamenat značné ztráty a negativní účetní kapitál centrální banky. Z pohledu ekonomické teorie to nicméně problém není.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
A z pohledu ekonomické praxe? Vás neděsí to číslo, že od začátku roku utratila centrální banka na intervencích zhruba 480 miliard korun, tedy za měsíc a půl víc než v celém loňském roce? To vás prakticky neděsí?
Zdeněk KUDRNA, ekonom, Univerzita Salzburg
--------------------
Samo o sobě to není děsivé číslo. Trochu záleží na tom, jak se to bude vyvíjet dál, na kolik se České národní bance podaří z toho kurzového závazku odejít, jestli to povede k velkým ztrátám – vlastně se budou revalvovat rezervy. Pak to může znamenat třeba i několik dekád negativního kapitálu centrální banky, což zase z ekonomického pohledu není problém, ovšem politicky víme, že je to napadnutelné, když má centrální banka negativní kapitál, když z pohledu finančního regulátora komerčním bankám neustále říká, že mají mít vysoký pozitivní kapitál. Takže to je tak trochu, že kážou vodu a pijí víno. Takže jak to z praxe víme, to není úplně dobře z hlediska kreditu centrální banky. Pakliže jsou ty intervence vysoké, tak ty ztráty mohou být teoreticky také vysoké.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Z grafu se zdá, že za tři a půl roku utratila centrální banka na těch devizových intervencích zatím bezmála 1 bilion a 400 miliard korun. Tedy 30 % hrubého domácího produktu země. Do konce loňského roku vydala na intervence 900 miliard korun českých. Jen loni v prosinci na devizovém trhu utratila centrální banka 88 miliard. Je to výrazně větší objem než v listopadu, kdy šlo o 14 miliard a teď vidíte ty jednotlivé částky za jednotlivé měsíce. V říjnu koupila eura za 107 miliard. Ten 1 bilion 400 milionů, 30 % HDP zhruba do dnešního dne, to vám dává logiku?
Zdeněk KUDRNA, ekonom, Univerzita Salzburg
--------------------
Tak z toho tradičního pohledu je to vlastně dobře, že Česká republika má ohromné devizové rezervy v případě, že by ...
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Teď už jsme na tom se Švýcarskem podobně.
Zdeněk KUDRNA, ekonom, Univerzita Salzburg
--------------------
Ano, takže jakoby tím, že neumíme předpovědět, jak se bude kurz měny po opuštění závazku přesně vyvíjet, můžeme spekulovat, že to povede k nějakým ztrátám, to by teoreticky mohl být problém. Nicméně je to standardní postup centrálních bank, který je vlastně v rámci jejich mandátu, takže z tohoto pohledu to napadnout nejde.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Vám to, Jakube, dává logiku? 1 bilion 400 miliard korun, tedy 30 % HDP?
Jakub SEIDLER, hlavní ekonom, ING Bank
--------------------
Je to obrovské číslo a právě je potřeba přemýšlet nad tím, že devizové intervence mají určitě pro ekonomiku nějaké přínosy, ale samozřejmě mají také své náklady, To je politika, která bude přinášet nějaké náklady. Takže jde právě o to bilancovat, jestli jsou přínosy pořád vyšší než náklady. A já mám právě z mnoha pohledů pocit, že v roce 2017 už mi to tak úplně nepřijde.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Tomáši Holube, jeden bilion 400 miliard korun. Je to opravdu jen účetní operace, jak to celou dobu jako centrální bankéři prodáváte? Nehrajete si s tou budoucí kredibilitou, jak tady naznačil Zdeněk Kudrna?
Tomáš HOLUB, ředitel sekce měnové ČNB
--------------------
Tak především to slovo utrácení není v tomto kontextu úplně vhodné. To není náklad intervence ve smyslu, že bychom za to tolik zaplatili. My těmi intervencemi samozřejmě získáváme kvalitní devizová aktiva, která investujeme do vládních obligací jiných zemí, ať už v eurozóně nebo i ve Spojených státech, Kanadě nebo Austrálii a 10 % z toho jsou také akcie – zase velmi kvalitní. A ano, proti tomu nám vzniká závazek v podobě zvýšených likviditních rezerv domácích bank, které mají uloženy u České národní banky. To ale znamená, že z toho bezprostředně žádná ztráta neplyne. Do budoucna nám devizové rezervy samozřejmě budou přinášet výnosy, které jsou – pokud je měříme v zahraničních měnách – dlouhodobě systematicky a velmi spolehlivě vyšší než to, co platíme na úrocích za likviditní rezervy domácím bankám. Takže z toho budou plynout i nějaké pozitivní cash flow, nějaké pozitivní čisté výnosy pro centrální banku. Samozřejmě se může stát, že v některých dobách tyto pozitivní čisté výnosy budou převáženy posilováním kurzu koruny, tam skutečně záleží hodně na tom, jak se koruna bude vyvíjet bezprostředně po ukončení kurzového závazku, což je teď velmi obtížné odhadnout. Je pravda, že v dlouhém období asi bude mít tendenci pozvolna posilovat, ale to tempo posilování bude podstatně pozvolnější, než jsme byli zvyklí před krizí. My se domníváme, že bude někde dlouhodobě mezi jedním a dvěma procenty, což je právě relativně podobné tomu, jaký je čistý výnos z devizových rezerv, takže my z tohoto pohledu žádný velký, dramatický problém nevidíme.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Nemyslíte, že v budoucnu přijde velká kritika, že jste si zahráli se svojí kredibilitou? Protože když se podíváme na stav devizových rezerv, tak podle nejnovějších odhadů, které mají Otázky k dispozici, stály ony devizové intervence 1 bilion a 400 miliard korun a jen v lednu vzrostly devizové rezervy centrální banky o víc než 15 miliard korun. Podívejme se na to, jak se devizové rezervy centrální banky vyvíjely během posledního roku.
redaktorka
--------------------
Devizové rezervy České národní banky na konci ledna vzrostly na 96 miliard a 600 milionů eur. Meziročně se tak zvýšily o 34 miliardy a 400 milionů. Loni v lednu měla centrální banka v devizových rezervách 62 miliard a 200 milionů. Sedmdesátimiliardová hranice padla v září a o měsíc později už šlo o více než 80 miliard eur.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
A guvernér centrální banky Jiří Rusnok naznačuje, že musíte mít novou strategii pro devizové rezervy. Jak se ta strategie změní, když jsme se teď dostali kvůli devizovým intervencím na objem devizových rezerv, které se blíží Švýcarsku, tedy 60 % hrubého domácího produktu? Tolik má centrální banka v devizových rezervách.
Tomáš HOLUB, ředitel sekce měnové ČNB
--------------------
Tak samozřejmě, když máte devizové rezervy nízké, musíte většinu z nich tak držet ve velmi likvidních formách tak, aby byly velmi pohotově použitelné k případným devizovým intervencím. Ve chvíli, kdy je máte takto vysoké, jak se bavíme, tak vám samozřejmě stačí do těch velmi likvidních, rychle zpeněžitelných forem těchto rezerv umístit jenom nějakou část a na zbytek můžete svým způsobem pohlížet jako na nějaké standardní finanční portfolio, u kterého se snažíte nastavit jeho parametry, jeho vlastnosti tak, aby vám přinášel solidní výnosy při nějaké přijatelně nízké míře rizika.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Promiňte za tu laickou otázku, máte vy v centrální bance nějakou rizikovou hranici procenta devizových rezerv ve vztahu k hrubému domácímu produktu, když jsme v rámci zemí OECD teď se Švýcarskem na špičce? Jsme na 60 %.
Tomáš HOLUB, ředitel sekce měnové ČNB
--------------------
My nic takového nemáme. Ona svým způsobem žádná uznávaná horní hranice pro devizové rezervy neexistuje.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Takže žádná hranice není riziková.
Tomáš HOLUB, ředitel sekce měnové ČNB
--------------------
Rizikové je, když má země příliš málo devizových rezerv, protože pak může nastat situace, že čelí nějakému odlivu kapitálu a výrazným tlakům na oslabení vlastní měny a centrální banka vlastně není schopna na devizovém trhu zasáhnout. Ve chvíli, kdy těch rezerv máte hodně, tak jste samozřejmě schopni zasáhnout proti myslitelným odlivům kapitálu ze země a ještě stále vám těch rezerv zbude relativně hodně, takže je určitě komfortnější situace mít jích hodně než jich mít málo.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Je dobře, že jich máme tedy hodně, Zdeňku Kudrno?
Zdeněk KUDRNA, ekonom, Univerzita Salzburg
--------------------
Je to lepší než nemít žádné.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
No, jestli to není, jak se říká, z bláta do louže nebo z pod okapu pod jiný okap.
Zdeněk KUDRNA, ekonom, Univerzita Salzburg
--------------------
Ne, tato situace je asi komfortnější. Je lepší čelit hrozbám, že případně budou nějaké kurzové ztráty, než nemít žádné devizové rezervy, protože se zase musíme podívat na trošku delší historii než 3,5 roku a tam je vidět, že to riziko je opravdu asymetrické, že země, které jako Česká republika dohánějí vyspělejší ekonomiky, se dostávají do problémů, když nemají dostatečný zdroj devizových rezerv. Takže tahle situace může z dlouhodobějšího pohledu deseti let nebo desítek let být vlastně výjimkou a dlouhodobě je lepší ty rezervy mít než nikoliv.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
I když jsou ty rezervy v eurech? Budeme se bavit v další části Otázek, zda je euro jako měna v demisi, jak naznačuje budoucí velvyslanec Spojených států při Evropské unii a naráží na volby, které se uskuteční v klíčových zemích Evropské unie, jako je Francie, Německo, možná i Česká republika. Nemyslíte že, to je riziko mít většinu devizových rezerv v euru?
Zdeněk KUDRNA, ekonom, Univerzita Salzburg
--------------------
Euro zůstává druhou největší rezervní měnou po americkém dolaru. Takže vlastně všechny centrální banky na světě jej mají ve svých portfoliích a i kdyby došlo k nějakému dělení eura, tak se stejně bavíme nikoliv o tom, že se ta měna úplně rozpadla, ale i když možná nějaká země nakonec z eurozóny odejde, ta měna v nějaké podobě zůstane, pořád to bude měna některých nejrozvinutějších a také nejrychleji rostoucích ekonomik v Evropě. Takže ta rizika má Česká národní banka v tomto smyslu relativně dobře pokrytá.
Jakub SEIDLER, hlavní ekonom, ING Bank
--------------------
Já to pořád vidím v kontextu bilancování těch přínosů a nákladů. Akumulace devizových rezerv má prostě své náklady. Je to už jen čistě spojeno s tím, že dle zákona o České národní bance, pokud centrální banka má nějaké zisky a už ty zisky nemusí použít k umazávání svých minulých ztrát, tak je může nebo by je měla dát do státního rozpočtu. Takhle to funguje v řadě evropských zemí, v řadě světových zemí. Například Fed v minulých letech přispíval do státního rozpočtu v rozmezí 80 až 100 miliard dolarů, to znamená, je to i z pohledu HDP relativně významná částka, třeba 0,4 nebo 0,5. Takže o co jde, je, že centrální banka bude muset umazávat ty své ztráty, které ona sama samozřejmě jednou umaže, protože má monopol na tisk peněz. Takhle to bude o to déle trvat, než bude moci jakkoliv přispívat do státního rozpočtu. To je prostě ten důležitý náklad a je potřeba se na to dívat i v tomto kontextu, že prostě ta politika má nějaké své náklady.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Když jsme tedy mluvili o jednom bilionu 400 miliardách korun, což zatím stály ty devizové intervence, umíte vy jako ekonomové odhadnout, kolik z této částky je spekulativní kapitál? Protože se ukazuje, že s blížícím se koncem devizových intervencí jejich objem výrazně vzrostl? Umíme odhadnout, kolik z toho 1 bilionu 400 miliard je spekulativní kapitál?
Jakub SEIDLER, hlavní ekonom, ING Bank
--------------------
Přesně to bohužel neumíme odhadnout, nemáme žádná přesnější čísla, která by nám mohla tuhle informaci říct, ale když se pouze podíváme, nebral bych celou tu sumu od začátku roku 2013, protože to, co musela centrální banka intervenovat, to dozajisté souviselo i s tím, že to prostě byl ten fundament, bylo to například to, co potřebovali exportéři? Ale když se podíváme třeba jen od září 2016, kdy spekulativní tlaky začaly poměrně silně se objevovat a centrální banka musela intervenovat třeba 100 miliard za měsíc, takže se podíváme na ten spekulativní tlak od dejme tomu, poloviny roku 2016, tak jen ten objem peněz je kolem 800 miliard korun, což je prostě obrovské číslo a skutečně to přináší otázku, co se po ukončení toho kurzového závazku bude dít.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Na to se ostatně ptá i bývalý viceguvernér centrální banky, dnes europoslanec Luděk Niedermayer, kterého jsem se v rozhovoru pro dnešní Otázky ptal právě na to, jaký dopad může mít konec intervencí na českou ekonomiku a českou měnu.
Luděk NIEDERMAYER, europoslanec, bývalý viceguvernér ČNB /nestraník za TOP 09/
--------------------
Je pravděpodobné, že tím vzniknou docela velké účetní ztráty centrální banky. Prostě zjednodušeně řečeno, centrální banka nyní za ta eura platí nějakých 27 korun a je možné, že za rok od teď třeba hodnota eura bude 26 korun. To znamená, na každém tom euru centrální banka jednu korunu prodělá. To, co může mít skutečný dopad na ekonomiku je, jak se kurz bude vyvíjet, to znamená jak rychle bude posilovat v případě, že posilovat bude, a jak velké budou výkyvy. To má samozřejmě dopad na ekonomickou aktivitu. Ani rychlé posílení ani velké výkyvy ekonomické aktivitě nenahrávají.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Dodává v rozhovoru pro dnešní Otázky bývalý viceguvernér centrální banky Luděk Niedermayer, dnes europoslanec. Začněme u kurzu koruny. Co je pravděpodobnější, Tomáši Holube? S čím tedy počítáte v centrální bance? Váš odhad, jaký objem z těch intervencí ve výši 1 bilionu 400 miliard je spekulativní kapitál? Dostanu od vás něco takového?
Tomáš HOLUB, ředitel sekce měnové ČNB
--------------------
Bohužel nedostanete. V tomhle má pravdu Jakub Seidler, když říká, že z dostupných makroekonomických údajů se to přesně odhadnout nedá. My se samozřejmě snažíme získávat i nějakou anekdotickou evidenci tím, že se bavíme s lidmi na trhu, bavíme se s exportéry a určitě to, co vidíme, je, že od počátku letošního roku narostl i zájem vývozců zajistit se proti posílení kurzu po opuštění kurzového závazku. To znamená, že část toho přílivu do rezerv je určitě vyvolávána zajišťovací snahou exportérů. Ale přesto je z dostupných dat vidět – jakkoliv nebudu úplně říkat čísla, která ještě nejsou veřejná –, že jsou ty objemy veliké. To znamená, že my se domníváme, že trh je již poměrně výrazně překoupený tím – chcete-li – spekulativním kapitálem, prostě přílivem krátkodobých investic ze zahraničí. A to skutečně znamená, že takhle překoupený trh se nemusí vyvíjet úplně tak, jak tito spekulanti nebo investoři očekávají, tedy že by koruna musela nutně jen posilovat. Já očekávám, že nějaká prvotní reakce na opuštění kurzového závazku půjde ve směru posílení kurzu, ale jakmile takovéto posílení nastane, spekulanti začnou řešit dilema, jestli už není pravý čas z toho vyskočit, vybrat si svoje zisky a převézt to zpátky do eur. Ale ve chvíli, kdy to začnou dělat, tak vlastně začnou sami přirozeně korunu tlačit zpátky směrem k hranici 27 korun za euro.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Což znamená riziko, že nám bude výrazně kolísat kurz koruny, protože nejdřív očekáváte posílení, pak pokles, zase oslabení pak možná zase posílení.
Tomáš HOLUB, ředitel sekce měnové ČNB
--------------------
Samozřejmě musíme počítat s tím, že koruna bude kolísat více, než jsme si zvykli v posledních letech. Jedna z vedlejších rolí, vedlejších přínosů kurzového závazku bylo to, že jsme si zvykli žít s mimořádnou kurzovou stabilitou. Už sám návrat do režimu řízeně plovoucího kurzu znamená, že koruna bude více kolísat, než na co jsme si zvykli. Samozřejmě po návratu, po tom ukončení kurzového závazku, ta rozkolísanost může být o něco větší, nicméně my říkáme, že jsme připraveni ji svými nástroji tlumit tak, aby nebyla nějak extrémní a aby nepoškodila českou ekonomiku. Samozřejmě už to, že se řada exportérů proti kurzovému riziku zajistila, bude znamenat, že pokud by k nějakým kurzovým výkyvům třeba v řádu týdnů došlo, tak je to vlastně nebude tolik bolet, protože budou mít svůj kurz zajištěný dopředu, klidně i na jeden, dva nebo tři roky.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Ono, když se podíváme na to, co se bude dít, tak Luděk Niedermayer v rozhovoru pro dnešní Otázky říká, že by právě měla centrální banka ujistit všechny hráče na trhu, že bude přítomna dál v případě, že koruna bude procházet silnými výkyvy. Tady jsou opět Niedermayerova slova.
Luděk NIEDERMAYER, europoslanec, bývalý viceguvernér ČNB /nestraník za TOP 09/
--------------------
Já si myslím, že by bylo výhodné z mnoha důvodů, kdyby centrální banka deklarovala, že se na trhu pohybovat bude zejména v případech, když výkyvy kurzu budou příliš velké. Protože na začátku se koneckonců může stát, že koruně se do toho posilování zrovna nebude moc chtít, tak by to mohlo dát centrální bance příležitost se části těch devizových rezerv, které nakoupila a přitom je zjevně nepotřebuje, těmi obchody zbavit.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Počítáte i s touto variantou, že byste se také části těch devizových rezerv zbavili, že to bude výhodné?
Tomáš HOLUB, ředitel sekce měnové ČNB
--------------------
Já to neumím úplně vyloučit. Je to možné. Pokud by koruna skutečně hodně přestřelovala nad hranici 27 korun za euro, je to pro nás svým způsobem ta komfortnější strana, protože, pokud by kurz oslaboval, můžeme volit z kombinace nástrojů. Můžeme se vrátit i k tomu, že úrokové sazby opustí svoji nulovou hranici a začnou růst a vyšší úrokové sazby samozřejmě dělají měnu pro zahraniční investory atraktivnější, a tudíž by omezovaly tlaky na oslabování kurzu. Jestli k tomu pak ještě přihodit nějaké odprodeje devizových rezerv, je možnost, není to nutnost. Měli bychom vlastně na výběr jak dobře namíchat koktejl těchto dvou opatření, ten jejich mix tak, aby to bylo nejvýhodnější pro stabilitu české ekonomiky. Takže na této straně máme těch možností přeci jen více.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Teď laická otázka, která bezesporu napadne každého neekonoma. Proč z toho systému nevyskočíme dříve, než centrální banka deklaruje? Bylo by racionální, pokud by deklarovala druhé čtvrtletí nebo počátek druhého čtvrtletí, a vyskočila z toho systému dříve, Zdeňku Kudrno?
Zdeněk KUDRNA, ekonom, Univerzita Salzburg
--------------------
Je to opět volba centrální banky, zda se bude snažit chovat transparentně vůči těm hráčům na trhu a sdělovat jim své intence, nebo nikoliv. Švýcarská centrální banka se ze začátku pokusila chovat také transparentně a předvídatelně, ale potom to došlo do nějakého bodu, kde usoudili, že už to dále držet nemohou, takže ten zafixovaný kurz švýcarského franku vůči euru relativně překvapivě a rychle opustili, což vedlo k tomu, že řada hráčů na finančním trhu z toho měla relativně velké ztráty, a to vedlo ke krátkému období volatility, chvíli se o tom bavilo.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Ale švýcarskou centrální banku to nepoškodilo. Proto se ptám, vy – kdybyste byl členem bankovní rady centrální banky –, šel byste tou švýcarskou cestou, že byste trh překvapil, vyskočil z toho dříve, než že byste dál intervenoval v objemech stovek miliard až do konce prvního čtvrtletí a počátku druhého čtvrtletí?
Zdeněk KUDRNA, ekonom, Univerzita Salzburg
--------------------
Já myslím, že ten spekulativní kapitál s tímhle musí počítat. Česká národní banka tu alternativu má, že v okamžiku, že se z nějakých důvodů rozhodne trh překvapit, tak jí v tom v zásadě nic nebrání, i když samozřejmě by se ozvaly velké nářky těch překvapených.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Vy byste to v této situaci udělal? Překvapil byste, nebo ne?
Zdeněk KUDRNA, ekonom, Univerzita Salzburg
--------------------
Tak já si myslím, že ta čísla ukazují, že jakoby ty první vlaštovky ještě jaro nedělají, takže se tady kolem toho stolu shodneme, že se už ten čas blíží, ale ne nutně v tento okamžik nastává, takže já nevím.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Jako zastánce toho, že už jsme půl roku neměli být v systému, tak předpokládám, že byste překvapil, byť byste mohl v této situaci poškodit kredibilitu centrální banky?
Jakub SEIDLER, hlavní ekonom, ING Bank
--------------------
Já mám pocit, že centrální banka právě při přemýšlení o tom konci kurzového závazku nepřemýšlí dostatečně jakoby tržně a nesnaží se optimalizovat svoji pozici. Z tohoto titulu třeba chyba podle mého názoru byla, že v září minulého roku si centrální banka prodloužila ten tvrdý závazek, ten slib ještě o jedno čtvrtletí. To si myslím, že vůbec nebylo nutné a měla to právě rozehrané poměrně chytře, že měla tvrdý závazek a začala pracovat s tím měkkým. To znamená, že ten trh nechávala ve větší nejistotě, nechávala si větší manévrovací prostor právě proto, aby neporušila žádný slib, ale zároveň si mohla z toho kurzového závazku odejít tak, jak je to pro ni nejvhodnější. Takže třeba to prodloužení toho tvrdého závazku o jeden kvartál v tom září podle mého názoru byla relativně chyba. V tuto chvíli je samozřejmě centrální banka v nepříjemné situaci. Ona v roce 2013 byla poměrně silně mediálně kritizována a určitě si nechce projít znovu touhle zkušeností, takže se bude asi snažit minimálně ten slib dodržet. Ale pořád nedává smysl, aby trochu netaktizovala. Například kdyby ten kurzový závazek vypla alespoň třeba týden před koncem toho března, protože v tom okamžiku většina reálného sektoru, většina exportérů už bude určitě zajištěná, takže by nebyli samozřejmě poškozeni, protože to je to nejhorší, co se může centrální bance stát. Vypnout to a bez toho, aniž by exportéři byli zajištěni.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Proto si to nemůže dovolit teď, jestli to chápu.
Jakub SEIDLER, hlavní ekonom, ING Bank
--------------------
Proto si to nemůže dovolit přesně teď.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Protože by čelila kritice spekulantů, ale i exportérů.
Jakub SEIDLER, hlavní ekonom, ING Bank
--------------------
Spekulanti, myslím si, jsou připraveni, že centrální banka s nimi bude chtít bojovat i těmito způsoby, ale centrální banka se samozřejmě musí snažit vyhnout tomu, aby dostala do nepříjemné situace právě exportéry, tu reálnou ekonomiku.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Jakub Seidler hezky říká vypnout to teď. To je ta otázka, která napadá každého neekonoma. Proč to nevypnete teď?
Tomáš HOLUB, ředitel sekce měnové ČNB
--------------------
Tak především, centrální banka je tady od toho, aby vytvářela stabilní makroekonomické prostředí. To znamená, že ve chvíli, kdy jsme jednou nejen exportérům, ale vlastně všem podnikům v ekonomice dali na vědomí, že kurzový závazek neukončíme dříve než začátkem druhého čtvrtletí, tak by to samozřejmě ke stabilitě makroekonomického prostředí nepřispělo. Já souhlasím s Jakubem.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
A co ta švýcarská cesta, Tomáši? Také švýcarská centrální banka překvapila, když už to pro ni bylo neúnosné?
Tomáš HOLUB, ředitel sekce měnové ČNB
--------------------
Já si myslím, že švýcarská zkušenost ukazuje, že právě to poměrně výrazně – minimálně krátkodobě – důvěryhodnost švýcarské centrální banky na světových trzích poškodilo. A to oni neměli žádné veřejně deklarované sliby, dokdy to neukončí nebo dokdy vidí jako pravděpodobné, že by k tomu ukončení došlo. Oni o budoucím ukončení vůbec nikdy nemluvili. A pak ho najednou překvapivě udělali a vlastně to samo o sobě jejich důvěryhodnost poškodilo. My veřejně dané sliby a výhledy, jak dlouho ten režim bude trvat, máme. Takže o to větší škoda pro věrohodnost centrální banky by tady byla. A my musíme v zásadě brát v potaz i to, že ekonomové ve světě se shodují, že používání nějakých nekonvenčních nástrojů měnové politiky, jako je náš kurzový závazek nebo kvantitativní uvolňování Fed a Evropské centrální banky, bude do budoucna častější, než jak jsme byli zvyklí. A klíčové pro budoucí fungování těchto mechanismů je vždycky to, aby to opatření bylo věrohodné, aby když centrální banka řekne: Začínám s tímhle programem a ten program bude trvat XY měsíců, tak aby v dané situaci okamžitě nebylo zpochybňováno, jestli to centrální banka bude myslet vážně. A tím tady vytvoří negativní precedens ve smyslu: No ale vždyť už před 10 lety říkala ČNB něco podobného, pak to nedodržela, takže nemá smysl jí věřit. Když se rozhodujeme, musím brát tyhle náklady v potaz.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
To znamená, budete to držet stůj co stůj.
Tomáš HOLUB, ředitel sekce měnové ČNB
--------------------
Každopádně platí to, co jsme veřejně deklarovali, že to neukončíme dříve než začátkem druhého čtvrtletí. A samozřejmě, pak už je to hodně o tom, jaká nová makroekonomická data budou přicházet a kdy se na tom shodne bankovní rada.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Když se bavíme o těch makroekonomických datech, tady bude několik souvislostí. Nejdříve se mrkneme na vývoj hrubého domácího produktu České republiky a pak to srovnáme s Evropskou unií. Růst české ekonomiky loni zpomalil na 2,3 %. V roce 2015 ekonomika posílila o bezmála 5 %, v roce 2014 o 2,7 %. V letech 2013 a 2012 naopak hospodářství mírně oslabovalo, jak sami vidíte, na tom grafu. A jak dopadáme ve srovnání právě s Evropskou unií? Tady jsou další data. Přestože česká ekonomika oproti roku 2015 zpomalila, pořád roste rychleji, než je průměr Evropské unie, který je 1,9%. Z našich sousedů roste rychleji ekonomika jen na Slovensku, v Polsku, kde se růst pohybuje kolem 3 %, Německo a Maďarsko je na evropském průměru, Rakousko lehce pod průměrem. Teď tady máme vystoupení ze systému devizových intervencí, ministra financí Andreje Babiše, vydávajícího ve stamiliardových objemech dluhopisy s krátkou splatností s tím, že ministr financí si pochvaluje výhodnost obsluhy státního dluhu, neschopnost čerpání evropských peněz. Na kolik tyto faktory, tyto nejistoty mohou podseknout vývoj české ekonomiky?
Zdeněk KUDRNA, ekonom, Univerzita Salzburg
--------------------
Tak ten kurzový závazek je asi nejdůležitější faktor z toho, co jste vyjmenoval, protože se svým způsobem ukáže, jestli pro českou ekonomiku má smysl držet vlastní měnu. Když se to České národní bance povede a když se tady sejdeme za dva roky a shodneme se, že to ekonomice pomohlo ty tři a půl roku kurzového závazku, tak to bude další argument pro to, abychom si ponechali vlastní měnu, protože se ukáže, že ji jaksi umíme správně využívat. V okamžiku, kdy se to České národní bance nepovede, kdy to povede k nějaké velké volatilitě nebo dalším problémům, tak to vlastně bude velmi silný argument pro to, abychom se vlastní změny zbavili, protože ji neumíme správně využívat a bylo by lepší se přidat k eurozóně a tato rozhodnutí vlastně přenést do Frankfurtu nebo do eurosystému.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
A mix těch tří faktorů, které jsem zmínil? Mohou podseknout výrazně vývoj budoucí vývoj ekonomiky, protože na tom zpomalení v loňském roce se, jestli se nemýlím z těch dat, jak jsem se snažil pochopit, ukazuje, že právě Česko není schopno dostatečně čerpat evropské peníze? Že proto ten vysoký růst v roce 2015 a snížení toho ekonomického růstu v roce 2016, do toho vystoupení z kurzového závazku a možné spekulace kolem těch krátkodobých dluhopisů.
Zdeněk KUDRNA, ekonom, Univerzita Salzburg
--------------------
Tak když se ekonomové snaží objevit, co je ta žába na prameni českého ekonomického růstu, tak zpravidla skončí u toho, že je to nějakým způsobem kvalita vládnutí, což se nejvíc projevuje v tom, zda jsme schopni smysluplněji investovat a smysluplně utrácet peníze, které máme nejen z Evropy, ale vlastně máme i přebytek vlastně rozpočtu. Takže se ukazuje, že nejsme příliš schopni využívat investiční příležitosti a to je ta nejpodstatnější, nejsnáze identifikovatelná bariéra pro to, aby Česko mohlo růst rychleji.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Když tady Tomáš Holub mluvil o míchání koktejlu, tak zůstanu u toho příměru. Jak velké riziko pro letošní vývoj stavu tuzemské ekonomiky je, Jakube, ten koktejl sestavený ze tří faktorů, které jsem zmínil?
Jakub SEIDLER, hlavní ekonom, ING Bank
--------------------
Já bych neřekl, že úplně významný, nebojím se ani tolik toho konce kurzového závazku, protože se zdá, že řada exportérů je již zajištěna na poměrně dlouhou dobu, takže oni si vlastně ten režim té slabé koruny oddálí ještě o několik let podle toho, jak se zajistili. Zároveň se domnívám, že centrální banka nenechá kurz příliš fluktuovat ani nahoru, ani dolů. Samozřejmě nesmí v tuhle chvíli říct žádné hranice, protože tím by dala zase více informací případným spekulantům, že se nemusí bát do toho jít, přinejhorším ztratí jenom dvě procenta, protože tam už bude centrální banka dělat protistranu. Takže kurzový závazek, si myslím, že samo o sobě nebude asi takovým rizikem, jestli bych se něčeho obával samozřejmě, tak je to vývoj v zahraničí pro letošní rok. Je tam spousta otazníků. Například, jak se bude postupně vyvíjet brexit, jak bude dopadat na důvěru třeba německé ekonomiky, německého průmyslu. Samozřejmě s tím jsme hodně spojeni. Jak říkal už Tomáš Holub, tak v druhé polovině minulého roku ty naše exporty již relativně zpomalovaly, ale zase je to dáno i tím, že měly vysokou srovnávací základnu v tom předminulém roce, takže není až tak překvapivé, že to meziroční tempo trochu zpomalilo, ale spíše bych obecně akcentoval ta rizika ze zahraničí.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
A ty dluhopisy s krátkodobou splatností? Protože na to jste upozorňovali v centrální bance, tuším před půl rokem, když jsem pročítal ty zápisy. To není riziko?
Jakub SEIDLER, hlavní ekonom, ING Bank
--------------------
To bych asi nekvantifikoval jako nějaké výrazné riziko. To, že ty výnosy jsou velice nízké z titulu právě intervencí České národní banky, protože ty dluhopisy vlastně poptávají zahraniční spekulanti, a tím ty výnosy stlačili do výrazně záporných úrovní, je určitě pravda. A v okamžiku, kdy ty pozice začnou uzavírat a ty výnosy půjdou nahoru, tak to určitě také uvidíme, ale nebál bych se toho, že ty výnosy půjdou do nějakých výrazně kladných čísel, protože v tom okamžiku je začnou velmi pravděpodobně nakupovat zase domácí finanční instituce, které o ně neměli příliš velký zájem v okamžiku, kdy měly záporné výnosy. Takže bych nečekal, že ten výnos krátkých dluhopisů může nějak skokově růst do nějakých kladných čísel, která by ministerstvo financí až natolik bolela.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Vy jste upozorňovali na výši toho případného objemu těch krátkodobých dluhopisů. To není, Tomáši Holube, riziko?
Tomáš HOLUB, ředitel sekce měnové ČNB
--------------------
Určitě to není obecné riziko pro ekonomiku jako takovou. Bylo to spíš na zvážení ministerstva financí, jestli více využívat toho, že teď můžeme emitovat na krátkém konci i se záporným výnosem – to znamená, že investoři platí nám, nikoliv my jim –, anebo jako alternativu zvolit třeba vydávání dlouhodobějších dluhopisů, protože jejich výnosy byly sice kladné, ale mimořádně nízké a tím by si vlastně ministerstvo financí zajistilo své financování na mnoho let dopředu. Je to jejich rozhodnutí, já bych tohle nerad komentoval. Spíš z toho makroekonomického pohledu.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
A ta souhra tří faktorů? Neschopnosti čerpat evropské peníze, to znamená, že to oslabení ekonomiky letos může být nebo vývoj ekonomiky může být ještě slabší a budou se korigovat výrazně směrem dolů ty prognózy?
Tomáš HOLUB, ředitel sekce měnové ČNB
--------------------
Ta neschopnost čerpat evropské peníze stáhla růst ekonomiky dolů v loňském roce. A my přeci jen čekáme, že se v letošním roce sice ne nějak dramaticky, ale pozvolna začne rozjíždět nové programové období, trošku vyšší čerpání. To znamená, že vládní investice zase začnou pozvolna růst. K tomu se přidá pokračující růst soukromých investic. Velice robustně roste spotřeba domácností a čekáme, že přeci jen trošku oživí i růst vývozů, který, jak jsem zmiňoval, byl v druhé polovině loňského roku slabý. Některá čísla ale ukazují, že třeba automobilový průmysl vstoupil do letošního roku relativně silnější, než jak ho zakončil loni, takže my v souhrnu čekáme, že ekonomika letos spíš zrychlí zhruba o půl procentního bodu oproti tomu loňskému tempu, a to i s tím, že naše prognóza předpokládá ukončení kurzového závazku okolo v polovině letošního roku a potom nějaké posílení kurzu koruny.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Euro je v krizi a unie se rozpadne, už jsem o tom mluvil, to je možný scénář, který předpovídá budoucí velvyslanec Spojených států u Evropské unie Ted Malloch.
Ted MALLOCH, možný budoucí velvyslanec USA při EU /14. 2. 2017/
--------------------
Jednu věc, kterou bych v roce 2017 udělal je, že bych spekuloval na pokles eura. Myslím si, že to je měna, která je nejen v demisi, ale má vážný problém a může krachnout v průběhu 18 měsíců. Nejsem jediný člověk, nebo ekonom s tímto názorem.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Slova možného budoucího velvyslance Spojených států amerických při Evropské unii Teda Mallocha. Když se vrátím k těm devizovým rezervám, které máte v eurech, jestliže tady možný budoucí velvyslanec Spojených států při Evropské unii říká, že je euro měnou, která je v demisi, není to jeden z otřesů, který může i díky volbám a případnému vystoupení Francie z Evropské unie přijít v letošním roce?
Tomáš HOLUB, ředitel sekce měnové ČNB
--------------------
Tak především, my nemáme devizové rezervy jenom v euru. V euru jsou zhruba dvě třetiny, pak je nějaká relativně větší část v americkém, ale i v kanadském a australském dolaru a ve švédské koruně. To znamená, že to portfolio je skutečně rozloženo mezi několik měn. Pro nás je samozřejmě přirozené držet jich nejvíc v eurech, protože eurozóna je ekonomikou, na kterou jsme ekonomicky nejvíce navázáni. Takže tahle logika je jasná. Je přirozené, většinu našich devizových rezervách máme v těch zemích eurozóny, u nichž žádné velké pochybnosti o jejich budoucnosti nejsou, jako je Německo. Například v řeckých státních dluhopisech, pokud se nepletu, nemáme z devizových rezerv vůbec nic.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Ve Francii.
Tomáš HOLUB, ředitel sekce měnové ČNB
--------------------
Tam předpokládám nějaká část je, ale oproti Německu určitě není vysoká. Každopádně nějaká politická rizika ohledně vývoje eurozóny nepochybně existují, ale já osobně si nemyslím, že by jí hrozil nějaký brzký rozpad.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Nepoužil byste tedy to sousloví. To si spíš Američané přejí, že euro je měnou v demisi?
Tomáš HOLUB, ředitel sekce měnové ČNB
--------------------
Já si to nemyslím. Už jsme se o tom bavili. Stále je to druhá nejvýznamnější světová rezervní měna. Evropská ekonomika roste solidními tempy. Politická rizika v Evropě nepochybně jsou, ale stejně tak evropští politici vnímají politická rizika, která přicházejí ze Spojených států. Myslím si, že v globálních debatách je teď hlavní téma to, jak se bude chovat americká administrativa, jak moc expanzivní bude její fiskální politika, jak moc protekcionistická bude její obchodní politika. Takže já tady vnímám politická rizika na obou stranách Atlantiku – jak v Evropě, tak v Americe. Ale to prostě nic nemění na tom, že dolar a euro jsou dvě základní světové rezervní měny.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Co ta politická rizika mohou s globální ekonomikou udělat, protože kdybyste mi před dvěma, třemi lety říkali, že Američané budou patřit k největším protekcionistům po nástupu nějaké administrativy, Číňané budou podporovat globální ekonomickou výměnu. Nejsou ta rizika tak velká, že mohou rozkolísat globální ekonomiku, Jakube?
Jakub SEIDLER, hlavní ekonom, ING Bank
--------------------
Je to určitě právě riziko, o kterém jsem mluvil, že pokud by mohlo tuzemskou ekonomiku v letošním roce třeba něco zbrzdit, tak jsou to především ty zahraniční vlivy. Samozřejmě minulý rok nám ukázal, že různé volby můžou dopadnout nakonec jakkoliv. Čekáme v tuhle chvíli volby v Nizozemsku, prezidentské volby ve Francii, my třeba očekáváme předčasné volby v Itálii zhruba v červnu, potom volby v Německu, takže ta politická nejistota je skutečně veliká, protože v řadě těch zemí, o kterých jsem mluvil, tak jsou nějaké antievropské strany, které slibují nějaká referenda o setrvání buď v EU nebo v eurozóně.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Zůstane podle vás euro druhou rezervní měnou, jak už tady zaznělo od Tomáše i od Zdeňka?
Jakub SEIDLER, hlavní ekonom, ING Bank
--------------------
Já se spíše domnívám, že zůstane.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
A ten protekcionismus, Zdeňku? Vy jste na začátku roku říkal, že právě ty ekonomické neznámé, ekonomická nestabilita je to, co se vám ekonomům těžko odhaduje, ale vidíme právě administrativu Donalda Trumpa v rámci protekcionismu, rušení mezinárodních obchodních dohod, které vyjednávala předchozí administrativa. Dochází tady k nějakým zásadním otřesům nebo to přejde?
Zdeněk KUDRNA, ekonom, Univerzita Salzburg
--------------------
Nová americká administrativa je takříkajíc v záběhu, kde ji teprve čeká náraz na realitu toho, jak globální ekonomika funguje, jaké jsou americké závazky, proč některé z nich nezpochybňovat. Takže bych jim dal ještě těch tradičních sto dnů na to, jestli opravdu z tohohle mraku zaprší, nebo jestli to bude jenom pokračování té rétoriky z kampaně, která se po tom nárazu na realitu víceméně vrátí do těch tradičních kolejí. Takže k těm politickým rizikům, která opravdu ekonomové neumí předvídat rozumně, protože by mohlo dojít ke strukturálním změnám ekonomik a to se potom ty časové řady nedají tak snadno protáhnout, nemáme tolik co říct. Ale stále je to na stole to, že to vlastně nebude zásadní změna, že i kdyby došlo ke zvolení nějakých populistických stran v západní Evropě, tak ten náraz na realitu vládnutí je posune relativně blízko tomu, co je zaběhnuto, takže tam je to stále otevřeno a my jako ekonomové neumíme říct nic přesnějšího.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Vrátím se na začátek naší debaty. Bohuslav Sobotka při návštěvě centrální banky mluvil o stabilitě tuzemského bankovního sektoru. Premiér této země a předseda – podle výsledků minulých voleb – nejsilnější politické strany Bohuslav Sobotka oznámil, že sociální demokraté budou chtít zavést po případných volbách, pokud by je vyhráli, bankovní daň. Na kolik to může rozkolísat či narušit stabilitu bankovního sektoru, Tomáši Holube?
Tomáš HOLUB, ředitel sekce měnové ČNB
--------------------
Já bych se k tomuto nerad vyjadřoval. My to vnímáme tak, že to je politický návrh jedné z politických stran, vlastně už v rámci kampaně před blížícími se parlamentními volbami. A centrální banka do těchto politických debat samozřejmě nechce vstupovat. Pokud by to došlo až do fáze, kdy by už nová vláda měla nějaký legislativní návrh k bankovní dani, tak bychom v rámci meziresortního připomínkového řízení k tomu nepochybně své stanovisko dali. Ale teď bych spíš nechal kolegy, kteří můžou vstupovat z nezávislé pozice, aby se k tomu vyjádřili.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Zdeňku, může to rozkolísat bankovní sektor v České republice, když přitom Polsko má bankovní daň? Zavedlo ji loni. Sazba daně je 0,44 % pro banky s aktivy nad 25 miliard korun. Slovensko má daň 0,2 % z bankovních vkladů. Udělá něco s bankovním sektorem případná bankovní daň, jak ji navrhuje Sobotka?
Zdeněk KUDRNA, ekonom, Univerzita Salzburg
--------------------
Tak ten návrh vlastně není zatím odůvodněný. Není k tomu žádné vysvětlení, proč zrovna bankovnictví by mělo, proč by to mělo dopadnout na bankovní.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Protože odtékají obrovské zisky z České republiky.
Zdeněk KUDRNA, ekonom, Univerzita Salzburg
--------------------
Ale nejde dělat civilizovanou ekonomickou politiku a říci, že prostě cizáci vydělávají, tak je zkrouhneme, což je jakoby ve zkratce to odůvodnění. Takže v okamžiku, kdyby to byl nějaký vládní návrh, tak musíme říct, zda tam dochází k selhání konkurence, zda je třeba přenastavit daňový režim v bankách, které třeba neplatí DPH, tak tam může být nějaká podstata nebo zda banky neúměrně vydělávají z té překvapivé stability české ekonomiky a tudíž by mohly více přispět do fiskálních zdrojů. Zároveň také by bylo dobré, aby bylo jasně řečeno, k čemu ty peníze vlastně potřebujeme, když vytváříme rozpočtové přebytky, tak proč je jakoby navyšovat. Takže já to zatím vnímám jako předsjezdový a předvolební výkřik, o kterém se má smysl bavit, já si myslím, že nějaká forma bankovní daně v nějaké podobě je asi obhajitelná, ale z toho návrhu teď nevyčteme nic, žádnou odpověď na všechny důležité otázky, pokud chceme opravdu kredibilně a smysluplně řídit českou politiku a nepřekvapovat nějakými populistickými gesty, které jsem tradičně tady vlastně nedělali, že to je jedna z výhod české politiky ve srovnání s některými těmi okolními zeměmi.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Tak proč bychom se nepoučili, teď to berte ironicky, nemyslím to smrtelně vážně, tak když to je všude okolo nás, tak si taky chvíli zařádíme.
Zdeněk KUDRNA, ekonom, Univerzita Salzburg
--------------------
Všude okolo nás, tam to byla reakce na průšvihy bankovního sektoru před krizí. U nás nic takového nenastalo, takže i proto ta debata má smysl.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Jakube Seidlere, měla by dopad na bankovní sektor České republiky případná bankovní daň, jak ji navrhují sociální demokraté?
Jakub SEIDLER, hlavní ekonom, ING Bank
--------------------
Jde to velice těžce asi odhadnout, protože samozřejmě první reakce akcionářů, dokážu si představit, že bude snaha zachovat z investovaných prostředků nějaký výnos. Takže určitě nelze vyloučit, že by bankovní sektor nebyl nucen nějak snižovat náklady, propouštět nebo přenášet část těchto nákladů dále na klienty. Obecně se domnívám, že sektorové daně jsou ne úplně dobrý nápad, a jak již zmiňoval kolega, tak ve světě vznikaly právě z toho titulu, že se tam snažili lepit náklady, které státy investovaly do bankovních sektorů, které byly v krizi nebo se dostaly do potíží. To v České republice nebylo.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
No, my jsme to měli v 90. letech, to jsme si pěkně zařádili – 350 miliard, jestli se nemýlím, stála sanace bankovního sektoru v 90. letech. My jsme si to odžili dřív. My jsme ve všem tak trochu dřív.
Jakub SEIDLER, hlavní ekonom, ING Bank
--------------------
Ale v rámci té finanční krize samozřejmě český bankovní sektor byl velmi stabilní, takže z toho titulu mně ten návrh také úplně rozumný nepřijde.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Hlavní ekonom ING Jakub Seidler, ekonom z Univerzity v Salzburku Zdeněk Kudrna a ředitel měkce, sekce měnové České národní banky Tomáš Holub, děkuji vám všem třem za diskusi. Vám divákům děkuji, že jste se dívali. Opět příští týden na zpravodajské ČT24 i jedničce. To byly dnešní Otázky. Přepis najdete na našich internetových stránkách stejně jako záznamy našich rozhovorů. Jsme i na Twitteru, na sociálních sítích stejně tak na Facebooku. Hezký zbytek neděle, pokud možno ve společnosti ČT24.