Rating se v ČR zatím podceňoval

(HN 28.11.2000 strana 12, rubrika: ekonomické analýzy/servis)

Bankovní dohled začíná sledovat rizika spojená s angažovaností českých bank v zahraničí

Banky působící v České republice se angažují v zahraničí zatím v omezeném rozsahu. Objem jejich vnějších operací činí asi 460 miliard Kč. V některých zemích jsou zatíženy značně vysokým podílem klasifikovaných úvěrů. Soustavné a detailní sledování angažovanosti bank vůči jednotlivým zahraničním zemím podle typů operací bylo v ČR zavedeno od 1. ledna 2000. Banky nyní hlásí měsíčně bankovnímu dohledu ČNB vůči kterým zemím se angažují a z jakého titulu. Jde o celková rozvahová aktiva, zvláště úvěry poskytnuté bankám, vládám a klientům (vždy s rozdělením na standardní a klasifikované pohledávky), dále o tituly cenných papírů v portfoliu banky emitovaných státem, bankami a ostatními zahraničními emitenty a majetkové účasti v zahraničí. Z podrozvahových aktiv banky hlásí pohledávky ze záruk, příslibů a akreditivů, dále pak z derivátových operací.

První hodnocení není negativní

Poprvé byla angažovanost vyhodnocena k pololetí letošního roku. Operace bankovního sektoru vůči zahraničí k 30. 6. 2000 činily uvedených 460 mld. Kč, to je kolem 20 % z celkových aktiv bankovního sektoru. Do budoucna lze očekávat jejich růst zejména v souvislosti se vstupem ČR do Evropské unie a větším zapojením do mezinárodního obchodu. Rozhodující podíl (60 %) na angažovanosti představují vztahy vůči zemím EU, následovány zeměmi východního bloku (18 %). Poměrně významný podíl patří ostatním zemím (13 %). Nejnižší angažovanost v objemu 10,5 mld. Kč vykazují banky vůči zemím bývalého Sovětského svazu. Angažovanost bankovního sektoru vůči zahraničí je značně diverzifikovaná. Celkově ji banky rozvíjejí vůči 110 zemím, nejvíce u pohledávek za klienty (96 zemí) a za bankami (70 zemí). Výrazně nižší počet zemí se objevil u dluhopisů (20 zemí), akcií a majetkových účastí (14 zemí) a pohledávek za vládami (pouze 2 země). Orientace angažovanosti vůči skupinám zemí se podle jednotlivých skupin bank liší. Zatímco vůči zemím Evropské unie převládá u poboček zahraničních bank a středních bank, malé banky jsou orientovány více na země východního bloku.

Vklady jsou uloženy převážně v zemích EU

Vklady bank jsou převážně uloženy v zemích Evropské unie, kde tato aktiva k 30. 6. 2000 dosahovala 226,5 mld. Kč a představovala přibližně 83 % všech nerezidentských aktiv. Jde zejména o Velkou Británii (55,8 mld. Kč), SRN (55,1 mld. Kč), Nizozemsko (33,9 mld. Kč) a Rakousko (33,4 mld. Kč). Vklady v zemích Evropské unie na úrovni 80 až 90 % jsou patrné u všech skupin bank. Tato struktura vyplývá především z toho, že banky při současné nižší úvěrové aktivitě umísťují své volné prostředky ve větší míře v zahraničí, přičemž si pochopitelně vybírají země s minimální mírou rizika. Kromě toho vysoký počet bank se zahraničním kapitálem převážně ze zemí EU preferuje vazby na své mateřské banky. Rozvinuté bankovnictví v zemích Evropské unie zajišťuje plně potřeby klientů ve svých zemích a pro zahraniční banky zejména ze zemí střední Evropy není jednoduché na tento trh proniknout.

Klasifikované úvěry na Východě

Úvěry klientům naproti tomu převažují v zemích východního bloku. Ty představují přibližně 60 miliard, tj. 74 procent z angažovanosti vůči těmto zemím. Kvalita úvěrů je tu velmi problematická. Klasifikované úvěry představují 70 procent. Poměrně významný podíl ve výši asi 13 % zaujímají u zemí východního bloku také dluhopisy (podnikové i státní). Státní dluhopisy vydané Slovenskou republikou přitom činí kolem 80 procent. Hlavním důvodem pro vznik angažovanosti v zemích východního bloku a specificky na Slovensku je působení poboček českých bank v těchto zemích. Akcie a majetkové účasti převažují u ostatních zemí. Kolem 67 procent z toho tvoří angažovanost vůči Kajmanským ostrovům a Britským panenským ostrovům (asi 42 mld. Kč). Úvěry klientům a pohledávky za bankami u zemí bývalého Sovětského svazu zaujímají zhruba stejný podíl. V absolutním objemu se však jedná pouze o 11 miliard Kč. Kvalita tohoto portfolia je podobně jako u zemí východního bloku velmi nízká, podíl klasifikovaných úvěrů na úvěrech klientům činil 73 %, u pohledávek za bankami pak 16 procent. Aktiva jsou soustředěna v Ruské federaci (60 %) a Bělorusku (24 %). Struktura pohledávek z podrozvahových operací podle zemí se liší podle typu operací. U aktivních derivátových operací (pevných termínových a opčních operací) se projevuje výrazná orientace na země EU (86 % z celkového objemu 937 mld. Kč), zbytek tvoří téměř výhradně skupina ostatních důležitých zemí. Struktura podrozvahových pohledávek spojených s úvěrovou činností (záruky, přísliby, akreditivy) je rozmanitější. Na celkovém objemu těchto pohledávek v rozsahu 43 miliardy Kč byly země EU zastoupeny 43 procenty, skupina ostatních zemí 27 procenty, země východního bloku deseti procenty. Úvěry poskytované bankami do zahraničí, stejně tak jako majetkové účasti v zahraničí, cenné papíry emitované v zahraničí a držené v portfoliu bank, záruky za zahraniční dlužníky a další aktiva bank vůči zahraničí s sebou nesou mimo jiných rizik také tzv. riziko země (country risk). Riziko země je definováno jako nemožnost nebo nevůle zahraničního dlužníka určité země splácet své dlužné závazky z jiných důvodů nežli z těch, které plynou ze vztahu věřitel a dlužník. Banky v rámci svých interních postupů oceňování kvality dlužníků jsou povinny vzít do úvahy také riziko země, vůči které jim vzniká angažovanost. K tomu obvykle slouží rating zemí prováděný mezinárodními agenturami nebo vlastní ocenění rizika založené např. na statistických informacích o makroekonomických a dalších indikátorech konkrétní země (vývoj HDP, zadluženost země vůči zahraničí, stav devizových rezerv, devizové kursy, inflace apod.). Riziko země se tak promítá do postupu klasifikace úvěrů a tvorby opravných položek, jakož i do limitů úvěrové angažovanosti (banka si stanoví kromě limitů vůči jednotlivým dlužníkům a skupinám spjatých dlužníků i limity pro jednotlivé země). Rozložení angažovanosti vůči jednotlivým zemím je cestou k omezení případných ztrát plynoucích z úrovně rizika v té které zemi. Ačkoliv bankovní dohled v České republice nedisponuje metodikou měření rizika země, lze z provedené analýzy a obecného subjektivního hodnocení potenciálně rizikových zemí učinit závěr, že úroveň vystavenosti českých bank riziku země je v současné době nízká. Nicméně vzhledem k budoucímu očekávanému růstu angažovanosti vůči zahraničí je nezbytné toto kritérium a s tím spojené riziko země sledovat.