Mojmír Hampl (Bankovnictví 24. 4. 2016 strana 6, rubrika Spektrum – Banky a finance)
Rakouská centrální banka slaví letos dvě stě let nepřerušeného fungování od založení „Die privilegirte öesterreichische National-Bank" (ÖNB) císařem Františkem I. v roce 1816. Rád bych jí tímto textem poblahopřál i za Českou národní banku, která je na první pohled mnohem mladší. Vznikla na počátku roku 1993, tedy před pouhými třiadvaceti lety. Ale opravdu jen na první pohled.
Prvním počinem ÖNB bylo v roce 1818 zřízení směnárny (Bank-Filial-Casse) ÖNB v Praze. O třicet let později byla v Praze zřízena filiálka s úkolem provozovat eskontní obchody (Filial-Escompte-Anstalt). Šlo o vůbec první takový ústav v celé monarchii, Budapešť následovala až v roce 1851 a Linec ještě o rok později. ji. O významu, který českým zemím ÖNB přikládala, svědčí skutečnost, že z prvních deseti filiálek zřídila čtyři právě v českých zemích (Praha, Brno, Olomouc, Opava) a ze 104 filiálek v roce 1918 jich tam bylo 25, tedy více, než by odpovídalo podílu obyvatelstva českých zemí na populaci mocnářství. A právě tuto hustou pobočkovou síť Bankovní úřad nového Československa převzal a pak po první světové válce vcelku beze změn využíval.
Po skončení první světové války se Bankovní úřad hned svým prvním oběžníkem v březnu 1919 přihlásil k institucionálnímu dědictví ÖNB. Převzal doslova i její Služební a disciplinární řád a sbírku jejích služebních předpisů (Dienstunterricht) a využíval je po řadu dalších let. Stejně tak téměř 60 procent z 356 počátečních zaměstnanců Bankovního úřadu se rekrutovalo z řad bývalých pracovníků ÖNB. A podobných návazností bychom našli celou řadu.
Vzhledem k výše popsaným vazbám lze proto i Českou národní banku považovat za jakéhosi nepřímého nástupce a trochu i dědice tradic někdejšího rakouského centrálního bankovnictví a při příležitosti významného výročí stojí za to si to připomenout.
Ostatně československá a česká peněžní historie prozrazuje uvedený odkaz i jedním velmi významným a stále platným symbolem. Měnou. V České republice platíme korunou, kterou jako nový název měny zavedl po peněžní reformě v roce 1892 císař František Josef I. A právě Česká republika je poslední zemí z teritoria někdejší rakousko-uherské monarchie, která tento vpravdě monarchistický název měny používá až dodnes. A to od roku 1892 naprosto nepřetržitě, bez ohledu na všechny změny režimů ve 20. století a na republikánskou tradici někdejšího Československa. I měnová historie dokáže být fascinující.