Jakub Vavruška (Lidové noviny 10.1.2007 strana 1, rubrika: Moderní Kariéra - příloha)
ČESKÉ KARIÉRY V tomto seriálu představujeme zajímavé profesní dráhy
Pochází z "líhně' Prognostického ústavu. Akademická činnost mu ale tak docela neseděla. Během sedmi let se z ministerského poradce na částečný úvazek stal guvernérem ČNB: Zdeněk Tůma.
* LN Vystudoval jste střední ekonomickou školu a obchodní fakultu na Vysoké škole ekonomické (VŠE) v Praze. Co vás na ekonomii přitahovalo?
Popravdě řečeno mě k ní netáhlo vůbec nic a nevybral jsem si ji sám, spíš mi byla vybrána. Jako absolvent střední ekonomické školy bych nedostal doporučení na jinou vysokou, než opět na ekonomickou nebo na práva. Ekonomie mě začala bavit vlastně až v závěru studia, kdy jsem přišel do styku s lidmi, jako byl Vladimír Dlouhý nebo Karel Dyba.
* LN Po revoluci jste absolvoval zahraniční studijní pobyty ve Velké Británii, Nizozemsku a USA. Mohl byste srovnat studium ekonomie v ČR před rokem 1989 se zahraničními stážemi po roce 1990?
VŠE byla před rokem 1989 zaměřená především na marxistickou politickou ekonomii. Z hlediska mé dnešní odbornosti byl přínos VŠE nula. Myslím, že to dokazuje i skutečnost, že po roce '89 se v ekonomických oborech dostali velmi rychle na vrchol lidé, kteří měli možnost studovat v zahraničí v uvolněných šedesátých letech. Pak celá jedna generace nic a další silně zastoupení byli až velmi mladí lidé, kteří si vzdělání rychle doplnili na zahraničních kurzech na začátku devadesátých let.
* LN Vraťme se ale ještě zpátky do éry komunismu, v roce 1986 jste nastoupil do Komárkem, Zemanem, Klausem a Dlouhým proslaveného Prognostického ústavu Akademie věd. Proč právě tam?
Protože jsem se chtěl dál věnovat ekonomii na akademické úrovni a moc jiných možností nebylo. Školitelem mojí diplomové práce byl Karel Dyba, který v prognostickém ústavu pracoval a dělal věci, které mě zajímaly. Prostředí Akademie věd mi umožňovalo věnovat se ekonomické dráze a také tam byla řada lidí, od kterých se dalo mnohé naučit. Navíc prognostický ústav byl mnohem méně politicky sešněrovaný než prostředí VŠE.
* LN Zároveň jste se v prognostickém ústavu seznámil s lidmi, kteří hráli významnou roli v polistopadové politice. Byla pro vás ta setkání klíčová? Ptám se mimo jiné i proto, že jste pak dělal poradce ministrovi průmyslu a obchodu Vladimíru Dlouhému...
Asi se to tak dá říci, protože kdybychom se s Vladimírem Dlouhým neznali, asi by se na mě v situaci, kdy hledal nějaké mladší lidi do svého poradního týmu, neobrátil.
* LN Jaké to bylo, když se z akademika stal ministerský poradce?
On to byl jenom částečný úvazek, vedle něj pořád trvalo moje angažmá na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Byla to moje první účast ve veřejném sektoru, což bylo samozřejmě zajímavé. Díky tomu, že jsem byl pouze externistou, jsem nebyl svazován povinností produkovat rutinní materiály.
* LN S Karlem Dybou vás zase spojuje příslušnost k zájmovému sdružení Lípa, které bývá někdy považováno za vlivnou organizaci sledující své vlastní ekonomické a mocenské zájmy. K čemu je dobré být v podobném sdružení?
S nápadem založit Lípu přišel Pedro Pick (investiční poradce, který restrukturalizoval např. ústeckou Spolchemii a byl vyšetřován v souvislosti s privatizací Českého Telecomu - pozn. red.). Každý z nás jezdil na odborné konference, kde se mluvilo pořád o tom samém a jezdili tam také pořád stejní lidé. Principem Lípy je, že se sejdou lidé z různých oborů, jejichž postavení je natolik významné, že jsou jakýmisi opinion-makery (ovlivňují svými názory veřejné mínění -pozn. red.). To, že si s danými lidmi můžete pravidelně vyměňovat názory na věci, které nespadají jen do vašeho oboru, je nesmírně obohacující. Žádný tajemný nebo uzavřený klub bohatých a mocných za tím nehledejte.
* LN Členem sdružení je také finančník Zdeněk Bakala, který byl spolumajitelem Patria Finance, kde jste dělal hlavního ekonoma. Jak jste se do této firmy dostal?
To bylo v době, kdy jsem byl v akademické sféře, ale dospěl jsem k závěru, že nechci strávit zbytek života ve škole. Pro Patrii jsem dělal externě nějaké analýzy, a když se Zdeněk Bakala dozvěděl o mém úmyslu odejít z akademické sféry, nabídl mi, abych nastoupil v Patrii. Bylo mi sympatické, že to byla rozvíjející se mladá společnost, kde vedle sebe seděli lidé nejrůznějšího zaměření. Spojení s akademickým prostředím jsem udržoval prostřednictvím přednášek nebo přes odborný časopis Finance a úvěr, kde jsem koncem 90. let působil jako šéfredaktor.
* LN Z Patria Finance jste přešel do Evropské banky pro obnovu a rozvoj. Jak přišla tato nabídka?
To bylo v době, kdy jsem si říkal, že by bylo zajímavé vyzkoušet něco nového. Tehdy se shodou okolností uvolnilo místo našeho zástupce v Evropské bance (EBRD). Tak jsem se neformálně zeptal na ministerstvu financí, co s tím hodlají dělat, a oni mě vzali jako potenciálního zájemce. To místo se obsazuje na základě dohody mezi ministerstvem financí a centrální bankou. Mezi těmito institucemi proběhla nějaká komunikace, o které toho moc nevím, ale jejím výsledkem bylo, že mě tehdejší ministr Ivan Pilip jmenoval do funkce našeho zástupce v této bance.
* LN Přesto jste v londýnské centrále EBRD pobyl jen něco málo přes půl roku a pak jste odešel do České národní banky. Kdy jste začal pošilhávat po členství v bankovní radě?
To mě nikdy nenapadlo. Když jsem odcházel do EBRD do Londýna, byl můj mandát minimálně na tři roky, takže jsem neřešil, jestli budu pokračovat tam, nebo se vrátím zpátky do Čech. S Českou národní bankou (ČNB) jsem sice během své akademické kariéry hodně spolupracoval, ale nikdy jsem nečekal, že by odsud mohla přijít nějaká nabídka. Ale pak prostě ta nabídka přišla a já jsem ji vzal.
* LN Proč?
Práce v EBRD byla zajímavá, ale méně exekutivní. Když použiji přirovnání, byl jsem pasažérem v autobuse, který může kibicovat řidiče, kam ho veze. Zatímco v ČNB jsem se mohl stát jedním z těch řidičů a to bylo samozřejmě lákavé.
* LN Ve funkci viceguvernéra jste ale vydržel jen necelé dva roky.
Já bych vydržel samozřejmě celé šestileté období a tak jsem s tím počítal. Nemohl jsem vědět, že pan guvernér Tošovský rezignuje...
* LN Když Josef Tošovský rezignoval, prezident Havel si vás vybral jako jeho nástupce. Tušíte proč?
To netuším, musel byste se zeptat jeho. Pokud vím, tak měl kolem sebe svůj aparát, s nímž to konzultoval, a ptali se určitě na reference všude, mimo jiné i v akademické sféře. Ve finále jsme zůstali dva hlavní kandidáti: já a Oldřich Dědek, tehdejší viceguvernér. Zpětně vzato si nemyslím, že bych nad kolegu Dědka nějak vyčníval, v řadě ohledů je sečtělejší, myslím si, že on je více akademický, na druhou stranu u mě se akademičnost kombinovala s manažerskými zkušenostmi.
* LN Ačkoli jste nikdy nebyl považován za ekonoma blízkého Václavu Klausovi, v roce 2005 vám prodloužil setrvání ve funkci guvernéra na druhé šestileté období. Jaké to je být závislý v pokračování či nepokračování své kariéry na jednom politikovi?
Vždycky když končíte, znamená to nejistotu. Tady navíc nebylo jisté, jestli opravdu končím, nebo budu pokračovat, takže jsem nevěděl, jestli mám uvažovat o jiných variantách svého dalšího uplatnění. Na druhou stranu mandát je šestiletý a nikdo vám negarantuje, že musí být prodloužen. Mnohem větší nejistota plynula z toho, že systém obměny členů bankovní rady nezajišťuje kontinuitu směřování banky, protože se najednou obměňuje více než polovina členů rady. Na konci jsme tedy už nemohli nebo nechtěli dělat nějaká zásadní rozhodnutí, točit kormidlem na jednu či druhou stranu, protože kdyby pak přišli noví členové a ti tím kormidlem otočili na druhou stranu, tak udělají jedině vlny.
* LN Když se vás novináři ptali, zda chcete být znovu guvernérem ČNB, odpověděl jste, že "z pracovního a společenského hlediska je to nesmírně zajímavá pozice. Taková nabídka se tudíž těžko odmítá. Na druhou stranu se ptám, co mi těch šest dalších guvernérských let dá a co mohu já nabídnout bance.' Už na tyto otázky znáte odpovědi?
No to je od vás pěkně záludné, vytáhnout na mě takhle citát bez kontextu. Určitě to byla diplomatická odpověď, která znamenala, že zájem bych měl, ale že s prodloužením nemůžu automaticky počítat. Samozřejmě neznamenala, že bych nevěděl, co tu mám dalších šest let dělat. Mimo jiné nás čeká přijetí eura a ať už to bude dříve, nebo později, pro naši měnovou politiku to znamená velkou výzvu. Dalším neméně náročným úkolem je pokračování integrace dohledu nad finančním trhem.
* LN Jak velké jsou vaše personální pravomoci v ČNB?
Specifikum ČNB spočívá v tom, že její vedení je kolektivní orgán, a já nemám žádnou možnost mluvit do jeho složení, to je výsostné právo prezidenta republiky. To znamená, že moji nejbližší a klíčoví spolupracovníci mi byli vybráni. Bankovní rada jako celek rozhoduje o všech manažerských funkcích, takže ani na řídící struktura banky není pouze v mé kompetenci. Vybírat si můžu pouze svého poradce a asistentky.
***
Doc. Ing. Zdeněk Tůma, CSc.
* Narozen 19. října 1960 v Českých Budějovicích
* Vystudoval fakultu obchodní na Vysoké škole ekonomické v Praze a po ukončení studia zde i pracoval
* v roce 1986 nastoupil do Prognostického ústavu ČSAV jako vědecký aspirant
* V letech 1993-1995 poradcem ministra průmyslu a obchodu
* Od roku 1995 hlavním ekonomem Patria Finance
* Od 1. června 1998 do svého nástupu do ČNB počátkem roku 1999 výkonným ředitelem Evropské banky pro obnovu a rozvoj. V jejím představenstvu zastupoval Českou republiku, Slovensko, Maďarsko a Chorvatsko. *Viceguvernérem České národní banky byl jmenován 13. února 1999
* 1. prosince 2000 jmenován guvernérem ČNB, 11. února 2005 byl prezidentem republiky potvrzen ve funkci guvernéra na další šestileté funkční období
* V letech 1990-1998 přednášel makroekonomii na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy.
* v období 1999-2001 byl prezidentem České společnosti ekonomické,
Týden s guvernérem
"Je to neustálý boj s tím být co nejlépe organizován a moci odvádět co nejlepší výkon a s tím, že různé povinnosti mi to pořád bourají,' říká o svém pracovním vytížení guvernér České národní banky Zdeněk Tůma. Kromě svých domácích povinností hodně cestuje po světě na nejrůznější bankovní zasedání a setkání s představiteli dalších evropských a světových bankovních institucí. " Mezinárodních zasedání a setkávání není moc, ale když si spočítáte, že třeba v létě se nekonají, tak se toho pak hodně nashromáždí třeba do září. Téměř každý týden nebo každý druhý týden musím někam jet, a i když jsou to evropské destinace a kratší setkání, tak vám třeba den a půl z pracovního týdne zaberou,' říká Tůma. Pondělí, úterý, středa... Tento týden čekalo na Zdeňka Tůmu v pondělí jednání v Basileji, ze kterého se vrátil v úterý odpoledne. Dnes se pravděpodobně zúčastní zasedání vlády a večer se bude připravovat na zítřejší jednání bankovní rady, které je pravidelně ve čtvrtek. "Na jednání si musím vyhradit celý den, i když někdy se nám podaří skončit třeba už před čtvrtou hodinou odpoledne,' říká guvernér Tůma. Pátek si tradičně nechává na interní záležitosti, jednání a osobní schůzky.