(HN 15.6.2000, rubrika ekonomické analýzy/servis)
Centrální banka se připravuje na vstup do Hospodářské a měnové unie
Za předpokladu rovnovážného a udržitelného vývoje ekonomiky i nezávislosti centrální banky můžeme počítat v roce 2001 se vstupem do Evropského společenství.
Od roku 1998 Evropská komise uveřejňuje jednou ročně pravidelné zprávy o pokroku dosaženém v kandidátských zemích při přípravě na členství. Základní kritéria členství v EU jsou tzv. kodaňská kritéria vstupu, mezi která (vedle politických, ekonomických a institucionálních požadavků) patří sdílení principů a cílů Hospodářské a měnové unie. Jejím nejbližším cílem je plné zavedení jednotné měny - eura v 11 členských zemích Evropské unie k 1. lednu 2002. V případě nově přijatých kandidátských zemí, včetně ČR, se počítá, že dostanou časově omezenou výjimku na jeho zavedení. O zrušení výjimky bude podle Smlouvy o ES rozhodovat Rada EU. Formálním podkladem pro rozhodování rady je splnění tzv. konvergenčních kritérií.
Sledovat se bude i veřejné zadlužení
Indikátory vývoje obsahují kritéria cenové a měnové stability (inflace, dlouhodobé úrokové sazby, stabilita kursu měny) a fiskální kritéria (maximální úroveň veřejného deficitu a veřejného zadlužení). Samo jejich plnění není podmínkou vstupu do EU a bude se sledovat a vyžadovat až po vstupu. Na druhé straně v rámci Předvstupního ekonomického programu ČR, který bude zahájen v příštím roce, bude podle požadavků EU sledován vývoj veřejných rozpočtů a veřejného zadlužení, které je také součástí konvergenčních kritérií. Orgány EU je považují za jakési indikátory rovnovážného a udržitelného vývoje ekonomiky. V této souvislosti kladou důraz i na propojení vývoje reálné ekonomiky kandidátské země a její přibližování k úrovni průměru zemí EU s ukazateli finanční stability a rovnováhy podle kritérií konvergence. Proto se hovoří o reálné a nominální konvergenci. Reálná konvergence určuje ekonomickou úroveň dané země uvnitř EU, schopnost vyrovnat se s konkurenčními tlaky uvnitř jednotného vnitřního trhu EU a v neposlední řadě i rozsah požadavků na pomoc EU ze strukturálních a dalších fondů.
Programy ukazují cestu do Evropské unie
Prvním z postupných programů vstupu je Společné zhodnocení priorit hospodářské politiky ČR uzavřené mezi vládou a Evropskou komisí. Vyjadřuje přípravu země ke splnění kodaňských kritérií úspěšným dokončením transformace ekonomiky. Druhým navazujícím programem, který je dosud ve stadiu příprav, je Předvstupní ekonomický program ČR. Bude zahájen v roce 2001 a bude vyjadřovat pokračování přípravy naší republiky na dosažení kodaňských kritérií a na účast v Hospodářské a měnové unii s časově omezenou výjimkou pro zavedení eura jako národní měny. Od okamžiku vstupu ČR do EU až do přijetí eura bude zpracováván Konvergenční program, zaměřený na plnění konvergenčních kritérií, především stanovením střednědobých rozpočtových cílů na úrovni blízké vyrovnanému nebo přebytkovému veřejnému rozpočtu. Po vstupu ČR do oblasti eura se bude zpracovávat Program stabilizace, který bude zaměřen na udržení dosažené konvergence. Smlouva o ES zdůrazňuje požadavek slučitelnosti právních předpisů členských zemí především s textem smlouvy a dále statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky.
Nezávislost bank
Pro nově vstupující země jde o měnovou slučitelnost odpovídající dočasné výjimce pro zavedení
jednotné měny. Centrální banka takové země však musí mít plnou nezávislost, kterou vyžaduje
smlouva, není však plně zapojena do eurosystému a nepodléhá měnovým rozhodnutím Evropské centrální
banky (ECB). Centrální banky EU mají Smlouvou o založení Evropského společenství (Smlouva) vymezený
rozsah jejich nezávislosti zákazem požadovat nebo přijímat pokyny od jakéhokoliv orgánu včetně od
volených orgánů Parlamentu. Navíc je zvýrazněna závazkem příslušných orgánů respektovat tento
princip a neusilovat o ovlivňování orgánů centrálních bank s rozhodovacími pravomocemi. Takto
vymezenou nezávislost však nelze chápat absolutně. Musí být vždy vztahována k cílům centrálních
bank, zejm. k základnímu cíli udržování cenové stability. Zkušenosti z předchozího fungování
centrálních bank ukazují, že je nezbytně nutné oddělit rozhodování o rozsahu emise peněz od
rozhodování těch, kteří mají zájem tyto peníze utrácet, tj. od podniků, bank a státu. Ještě v
nedávné době byly centrální banky zavázány poskytovat vládám zvýhodněný přístup k úvěrům a byly pod
tlakem řešit dluhové zatížení státu. Tento stav vedl k vysoké inflaci a nízké důvěryhodnosti
centrálních bank a nakonec k jejich oddělení od přímého vlivu státu. V pravidelné zprávě Evropské
komise byla Česká republika loni kritizována za pomalý postup prací na harmonizaci práva. Vláda ČR
se proto rozhodla tempo legislativních prací urychlit. Zmíněna byla i potenciální možnost
financování státního rozpočtu z prostředků České národní banky. Specifikou novely zákona o ČNB je,
na rozdíl od jiných harmonizačních opatření, že se do českého práva nepřevádí plný obsah evropské
legislativy, tak je tomu například v oblasti bankovního práva, které je upraveno evropskými
směrnicemi.