(Rozhovor s viceguvernérem ČNB Luďkem Niedermayerem)
(ČRo 6 13.7.2005 21:40 Dobrý hospodář)
Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Začínají debaty o rozpočtu na rok 2006. Peněženkám občanů i podnikatelů tak opět začalo
hrozit vážné nebezpečí, že budou muset hradit ambice politiků a pohodlí úředníků. První návrh
rozpočtu se proto dostal i do centra zájmu Dobrého hospodáře, ekonomického magazínu Českého
rozhlasu 6 a Hospodářských novin. Od mikrofonu přeje dobrý večer Petr Holub. Zima se zeptá, co jsi
dělal v létě. To říká staré přísloví. Česká vláda se však chová, jako kdyby zima nikdy neměla
přijít. Řeč je o státním rozpočtu, který navrhuje ministr financí Bohuslav Sobotka na příští rok.
Ve chvíli, kdy ekonomika roste čtyřprocentním tempem, se stát hodlá i v příštím roce zadlužit
sedmdesáti šesti miliardami korun. Očividně se nepočítá, že přijde čas, kdy bude dluhy nutné
splácet. O odpověď na otázku, jestli tato finanční politika není příliš riskantní, jsme požádali
Lenku Zlámalovou z Hospodářských novin, kterou tímto vítám ve studiu Českého rozhlasu 6. Dobrý den.
Lenka ZLÁMALOVÁ, redaktorka Hospodářských novin
--------------------
Dobrý den.
Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Proč není vláda dlouhodobě schopná sestavit vyrovnaný rozpočet a opět vyrábí velký deficit?
Lenka ZLÁMALOVÁ, redaktorka Hospodářských novin
--------------------
Ta odpověď už je taková, se stává trochu klišé, protože nikdo vlastně od roku 92 se nepustil
do žádných zásadních reforem a v tom rozpočtu jsou pořád ty staré bolesti, především mandatorní
výdaje, které vám prostě rostou úměrně s tím, jak rostou příjmy, jak roste ekonomika a pokud
nepředěláte tohle, tak se těch deficitů zkrátka nezbavíte.
Petr HOLUB, moderátor
--------------------
A vláda říká, že dělá zásadní reformu rozpočtu nebo snad jí už má hotovou, tak nepustila se
do mandatorních výdajů?
Lenka ZLÁMALOVÁ, redaktorka Hospodářských novin
--------------------
Vláda se nepustila bohužel vůbec do mandatorních výdajů nebo vůbec, byly tam takové drobné
úpravy v nemocenské, kde se skutečně peníze ušetřily i mírně se zlepšilo kolem podpor v
nezaměstnanosti, ale myslím si, že celkově právě ty schodky ukazují, že žádná zásadní rozpočtová
reforma se neodehrála.
Petr HOLUB, moderátor
--------------------
V posledních měsících nebo možná už i letech rostou příjmy rozpočtu díky spotřebním daním, a
také daním z příjmů. Vláda toho tedy nevyužívá, aby snížila deficit?
Lenka ZLÁMALOVÁ, redaktorka Hospodářských novin
--------------------
No, paradoxní je, že procházíme obdobím, kdy by bylo nejlepší udělat ty rozpočtové reformy,
protože by byly, vlastně neměly by na životní úroveň výrazný dopad právě pro to, jak jste naznačil,
že vám rychle přibývají příjmy díky rostoucí ekonomice a my tenhle čas úplně promarňujeme. Ty
příjmy, které máme navíc, prostě využíváme ke zvýšené spotřebě nebo na to přerozdělování v těch
sociálních dávkách, které ovšem nemíří k lidem, kteří by je potřebovali, ale v podstatě jsou to
lidi dlouhodobě nezaměstnaní, které nic nemotivuje k tomu, aby brali práci, takže jsou tam pořád ty
nezdravé trendy, o kterých se mluví, bohužel bez jakéhokoliv výsledku, zhruba od roku 96.
Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Existuje tedy možnost, kde peníze uspořit? Můžete to říct konkrétně?
Lenka ZLÁMALOVÁ, redaktorka Hospodářských novin
--------------------
Tak, ono dokonce, jenom bych před závorku dala, i bez těch mandatorních výdajů by se dalo
ušetřit v řádu desítek miliard. Mimochodem to ukázal rozpočet za minulý rok, kde ministerstva byla
schopná ušetřit třicet miliard, které si převedli do letošního roku, čili takové té vaty, jak se
říká, je tam moc i bez té reformy mandatorních výdajů. Potom u těch mandatorních výdajů je to zcela
zřejmé, kde se dá uspořit. Nejsou to penze, kde naopak ty nároky budou ještě větší, ale jsou to bez
výhrad sociální dávky a všechny tyhle ty transfery, které s tím souvisejí.
Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Proč tedy vláda nevyužívá tuto možnost? Má k tomu nějaký konkrétní důvod? Nemůžeme si zase
myslet, že je prostě jenom líná něco dělat, určitě tam je nějaký politický směr.
Lenka ZLÁMALOVÁ, redaktorka Hospodářských novin
--------------------
Samozřejmě je jakýkoliv zásah do těch sociálních dávek, byť je budete dělat spravedlivější,
budete je mířit na lidi, kteří skutečně tu sociální pomoc potřebují, tak je nepopulární, protože
někomu v té chvíli zkrátka něco berete a v téhle chvíli byste musel vzít lidem dávky, těm, kteří
mají průměrné příjmy, a to je nepopulární. To je velká část voličů a minimálně teda ministerský
předseda Paroubek naznačuje, že ničeho takového se nedočkáme. A dokud tohle nepřijde, že se totálně
změní ta sociální politika, tak do té doby bohužel budeme mít stejně vysoké nebo dokonce ještě
vyšší deficity.
Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Je to pouze sociální politikou? Nedá se ušetřit ještě někde jinde?
Lenka ZLÁMALOVÁ, redaktorka Hospodářských novin
--------------------
Tak, je tam spousta, ta sociální politika se nabízí na prvním místě, protože tam jsou
obrovské sumy peněz. Potom je tam spousta dalších drobnějších věcí. Když se podíváte na různé
dotace podnikům, dotace komukoliv od zemědělců po drobné podnikatele, tak ty sumy jsou obrovské,
které na tom vyplácíte. Na druhé straně i v provozu ministerstev se ukazuje, že se nesnižují počty
zaměstnanců, ale naopak se zvyšují. Nikdo nám nevysvětlil, proč najednou potřebujeme víc úředníků.
Co dělají? V čem je z toho profit a ta suma je taky obrovská, co platíme na mzdách státních
zaměstnanců. Nezapomínejte, že je jich sedm set padesát tisíc.
Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Na druhou stranu je pravda, že Česko se svým deficitem není až tak úplnou výjimkou. Když se
podíváme na rozpočty v evropských zemích, tak se zdá, že deficit v rozpočtu využívají prakticky
všechny vlády. Výjimkou byly v roce 2004 Belgie, Estonsko, Irsko, Dánsko, Švédsko, Finsko a Norsko,
tedy vesměs země ze severu Evropy. Velký deficit mají Spojené státy, Japonsko, z toho by člověk
mohl usoudit, že deficit, pokud je držen pod kontrolou, tak pro státní finance zase nemůže znamenat
příliš velké riziko.
Lenka ZLÁMALOVÁ, redaktorka Hospodářských novin
--------------------
Já myslím, že deficit pro státní finance znamená riziko vždycky, když není dobře promyšlený,
když není mířený na nějakou úplně konkrétní věc. Ve chvíli, kdy se pustím do zásadní reformy penzí,
tak je deficit samozřejmě přípustný, protože ty finanční trhy vidí, proč ten deficit mám. Vidí, že
platím nějaké přechodné období, kdy my lidé, si spoří už na soukromé účty, ale já musím doplácet
současné důchodce. Ale to není případ České republiky a není to ani případ těch zemí, které ty
deficity mají. Zmíním především Německo, Francii nebo Itálii. Tam je to ukázka dlouhodobě nemocné
ekonomiky, která na různém přerozdělování spotřebuje víc, než dokáže vydělat. Specifickým případem
jsou ty Spojené státy, kde se ten deficit ukazuje být velmi nebezpečný. A tam vznikl tak, že
prezident Bush zkrátka snižoval daně a zároveň zvyšoval různé sociální dávky, od dotací na léky,
přes penze a já nevím, co všechno dalšího a dolar velmi výrazně oslaboval právě kvůli tomuhle
deficitu. Oni mají kombinovaný ještě navíc s obchodním deficitem, což je velmi vražedná kombinace.
Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Když si vezmeme ten deficit Německa, Francie nebo Itálie, to jsou velké evropské ekonomiky,
co těmto zemím hrozí, pokud nezačnou se trochu zlepšovat v té rozpočtové kázni?
Lenka ZLÁMALOVÁ, redaktorka Hospodářských novin
--------------------
Ona ta rozpočtová kázeň je jenom jedna z těch jejich nemocí. Ona je důsledkem něčeho, co ty
ekonomiky žene do dlouhodobé stagnace. Francie, Německo ani Itálie nezažívají prosperitu. Mají
vysokou nezaměstnanost. Nezažívají hospodářský růst a deficit je odrazem tohohle stavu.
Nezaměstnanost, deficit a slabý růst ekonomiky jsou tři nemoci, které spolu navzájem souvisejí a
dokud se nepodaří vyřešit jedna, tak se nepodaří vyřešit ani ty další. Čili ten deficit je
důsledkem. Samozřejmě nehrozí v případě těchhle zemí bankrot, jako se třeba stal v Argentině v roce
2001. Hrozí, že to podlomí důvěru v euro právě proto, jak jste řekl, že to jsou velké evropské
ekonomiky a ukazuje se, že ty politické elity jsou dlouhodobě neschopné s těmi deficity cokoliv
udělat. Navíc ty deficity ve všech třech případech jsou velmi nezdravé. K tomu se hodí jako
paralela třeba Velká Británie. Velká Británie po letech, kdy měla vyrovnaný a přebytkový rozpočet,
se taky začíná zadlužovat. Nicméně ministr financí Gordon Brown drží takové pravidlo, kterému on
říká zlaté pravidlo, a to mluví o tom, že si půjčuje výhradně na investice, což v případě toho
Německa a Francie, ani Itálie není a takový deficit samozřejmě není nebezpečný, jako má ta
Británie, protože snažíte se investovat do budoucnosti, platit lepší univerzity, víc vědy, výzkumu,
zkrátka pracovat na tom, abyste byl bohatší v budoucnu, což se neděje v případě Německa a Francie,
ani Itálie.
Petr HOLUB, moderátor
--------------------
A Česko není ten britský případ? Protože také se u nás přeci hodně investuje.
Lenka ZLÁMALOVÁ, redaktorka Hospodářských novin
--------------------
Bohužel. No, tak, když se podíváte, kolik investujete a do čeho a podíváte se, jaké máme
deficity, tak se ukazuje, že jsme spíš Francií než Británií. Ten deficit každý rok je nikoliv těch
osmdesát nebo osmdesát čtyři miliard, co je ve státním rozpočtu, ale on překračuje sto padesát
miliard v celých veřejných financích, často i více. Pokud má být příští rok tři celé osm procenta,
jak očekává ministr financí, tak je to někde částka blížící se ke dvoum stům miliardám korun
dohromady včetně všech těch mimorozpočtových fondů. A když se podíváte, kolik do čeho investujeme.
Na univerzity jde zhruba dvacet miliard korun každý rok, do vědy a výzkumu šestnáct miliard korun,
to je třicet šest miliard korun. Proti tomu máte dvě stě miliard deficitu. To je na první pohled
dost velký nepoměr. Premiér Paroubek samozřejmě argumentuje tím, že investuje do bytů, do dálnic,
celkově do infrastruktury. To jsou samozřejmě investice, které nějaký význam mají, ale oni vám
nepřináší tu automatickou prosperitu. Vy díky nim nevyděláte v tom dalším roce víc. Takže si
myslím, že náš deficit je deficit nezdravý.
Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Zůstaňme ještě v těch evropských souvislostech. Podle maastrichtských kritérií, která platí v
Evropské unii, nesmí roční deficit překročit sto tři procenta hrubého domácího produktu.
Středoevropské země s výjimkou Rakouska a Slovinska předpis překračují zcela běžně. Když si člověk
srovná veškeré statistiky, tak se zdá, že v případě Česka to nemusí být zas tak tragické. Když je
hospodářský růst přes čtyři procenta, jako je u nás, tak se celkové zadlužení vzhledem k hodnotě
HDP nezvýší. Myslíte si, že to je správná úvaha, že tedy náš deficit není tak riskantní jako třeba
v Německu, kde je růst nižší?
Lenka ZLÁMALOVÁ, redaktorka Hospodářských novin
--------------------
No, jenomže on vám ten růst na druhé straně se může kdykoliv snížit, čili klasicky se říká,
že doba, kdy vám ekonomika roste, je doba, kdy byste měl být bez deficitu, protože do toho deficitu
se automaticky dostáváte díky vyšším podporám v nezaměstnanosti. Díky tomu, že máte méně daní, když
vám ekonomika stagnuje. Čili právě paradoxně deficit v časech růstu je velmi nebezpečný, protože se
vám zdvojnásobí potom v časech pádů nebo nějaké recese. Ta bolest je dokonce ještě víc vidět právě
v té rostoucí ekonomice, protože je vidět, že my ani ve chvíli, kdy rosteme o čtyři procenta,
nejsme schopní zaplatit naši vládní spotřebu, a to je určitě špatný signál.
Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Ale třeba nám nehrozí nějaká ekonomická krize či recese. Aspoň premiér Paroubek říká, že až
do roku 2013 budeme mít růst minimálně pětiprocentní.
Lenka ZLÁMALOVÁ, redaktorka Hospodářských novin
--------------------
Samozřejmě nám nehrozí bezprostřední nějaká měnová krize, že by se koruna propadla o padesát
procent. Že by stát šel do bankrotu. To je něco, o čem se nejen v případě Česka, ale ani v případě
Německa nebo Francie prostě nebavíme. Tady jde o to, co to dlouhodobě pro tu zemi znamená.
Nebezpečnější než ten samotný deficit, jsou ty trendy, které jsou za ním. Proč ten deficit vzniká.
Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Protože Česko zatím neplní ta maastrichtská kritéria, tak naše vláda loni uzavřela dohodu s
komisí evropských ministrů financí, říká se jí konvergenční program, který stanovil pro každý rok
výši rozpočtového schodku, a také /nesrozumitelné/ výdajů. Dodrží vláda v příštím roce svůj slib?
Lenka ZLÁMALOVÁ, redaktorka Hospodářských novin
--------------------
Tak, ona ho porušila už letos, protože ty výdaje jsou vyšší asi o deset nebo dvanáct miliard
nebo mají být už letos. V tom návrhu, který ministr Sobotka zrovna minulý týden poslal do vlády,
tak se počítá opět s překročením toho stropu, což samo o sobě je velmi nepříjemné, protože ve
chvíli, kdy díky rostoucí ekonomice byste nepotřeboval tolik peněz a překračujete ten povolený
limit, tak je to docela nebezpečné. Ty limity samy o sobě jsou velmi chytré, protože vlastně vlády
motivují k úspornému chování, protože samo o sobě ve chvíli, kdy vám roste ekonomika, tak ten
schodek budete mít nižší a můžete si dovolit vyšší výdaje a díky tomu stropu vám v tom právě jako
kdyby Evropská unie brání, protože je to chytré. My to bohužel nedodržujeme.
Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Může to mít pro nás nějaké nepříznivé důsledky ve vztahu k Bruselu?
Lenka ZLÁMALOVÁ, redaktorka Hospodářských novin
--------------------
Samo o sobě nedodržení konvergenčního programu by mohlo vést k pozastavení čerpání peněz z
takzvaného Fondu soudržnosti, kde můžeme získat až desítky miliard korun. Čili paradoxně my peníze,
které utratíme navíc, což příští rok mají být, slovy ministra financí, jednotky miliard, by nás
mohly připravit o mnohem víc peněz. Když se ovšem opět podíváte do těch evropských souvislostí, tak
uvidíte, že Francie a Německo, které jsou členy eurozóny, porušují ten Pakt stability celkem
stabilně v posledních čtyřech letech. Komise proti nim chtěla zavést sankce. Ministři financí
Evropské unie to však odmítli, čili si těžko představit, že by dneska proti malé zemi, která nemá
euro, použily velmi tvrdé sankce typu zastavení kohezních fondů. Já si to v realitě nedokážu
představit, ale pro ty politiky bije samo o sobě to, že někomu dám slib, by mělo znamenat, že ten
slib zkrátka dodržuju. To je o určité důvěryhodnosti a naši politici v tomhle rozhodně jako
důvěryhodní nepůsobí.
Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Vláda dnes obvykle tvrdí, že schodek možná nebude tak vysoký, jak se plánuje v rozpočtu. Sám
jsem o tom mluvil s některými ministry. Zdá se, že letos se tato jejich slova skutečně potvrzují,
protože schodek byl naplánován na osmdesát čtyři miliard a přitom v červnu hlásil ministr financí,
že rozpočet má dokonce přebytek tři miliardy. Jak se to vládě podařilo takový úspěch?
Lenka ZLÁMALOVÁ, redaktorka Hospodářských novin
--------------------
Já bych byla velmi zdrženlivá tady v tomhle hodnocení, kdykoliv pololetní čísla nebo
jakákoliv jiná čísla o státním rozpočtu než konečný výsledek, k tomu ty, v podstatě nemá cenu
výrazně analyzovat, protože vám ty daně nabíhají různě v roce. Do toho rozpočtu minimálně letos
vstoupila řada mimorozpočtových příjmů, které už jsou tam teď, čili oni už nebudou přibývat do
konce toho roku. Čili já si myslím, že rozhodně ten schodek nebude výrazně nižší, než se
naplánovalo, a to, že je drobný přebytek v polovině roku, to snad, myslím, že nikoho nepřekvapuje a
není to žádná jako zásadně dobrá zpráva o stavu českých veřejných financí.
Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Takže ta vítězoslavná prohlášení ministrů nemám brát vážně?
Lenka ZLÁMALOVÁ, redaktorka Hospodářských novin
--------------------
To je marketink.
Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Vidíte na české politické scéně nějakou naději, že by přišla nějaká strana či síla, která by
skutečně měla zájem dostat české veřejné finance do pořádku, jak mají třeba ve Skandinávii?
Lenka ZLÁMALOVÁ, redaktorka Hospodářských novin
--------------------
Ono už dneska třeba na ministrovi Sobotkovi je vidět, že on se snaží, že prostě nějaká
reforma veřejných financí, byť velmi drobná, mírná, nedostatečná, se odehrála. Po volbách v roce
2006, pokud se vlády tak, jak se zatím dá očekávat, ujme ODS spolu s KDU-ČSL, tak asi razantní
snížení schodku v tom prvním roce čekat nemůžeme, protože ODS chystá zásadní reformy. Mimo jiné
reformu daní, která připraví státní pokladnu zhruba o třicet miliard korun příjmů. Čili já si
myslím, že, pokud se někdy podaří snížit schodek, tak opravdu po tom roce 2010, kdy proběhnou ty
zásadní reformy a ten rozpočet už neponese náklady těch reforem. ODS také neříká, že máme počítat v
prvním roce její vlády s výrazně nižším deficitem.
Petr HOLUB, moderátor
--------------------
To není příliš dobrá vyhlídka. Ale děkuji vám za výklad a těším se na shledanou.
Lenka ZLÁMALOVÁ, redaktorka Hospodářských novin
--------------------
Na shledanou.
Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Posloucháte magazín Dobrý hospodář, který společně připravuje redakce Českého rozhlasu 6 a
Hospodářských novin. Od Lenky Zlámalové ze zmíněného deníku jsme slyšeli, že návrh rozpočtu
zasluhuje vážnou kritiku. Jestli jsou obavy z dalších důvodů oprávněné, na to jsme se také ptali
muže, který hlídá stabilitu veřejných financí, viceguvernéra České národní banky Luďka
Niedermayera. Jestli tedy rozpočet s deficitem sedmdesát šest miliard korun stabilitě veřejných
financí pomůže, anebo ji naopak ohrozí, tak zněla naše první otázka.
Luděk NIEDERMAYER, viceguvernér České národní banky
--------------------
Napřed bych chtěl říct, že veřejné finance jsou pojem mnohem širší než deficit státního
rozpočtu a klíčové je opravdu působení souhrnu veřejných financí na naší ekonomiku. A z toho
hlediska je třeba vyjít z faktu, že vlastně v roce 2004 česká ekonomika dosáhla deficitu kolem tří
procent, což je hodnota odpovídající maastrichtským kritériím. Bylo by žádoucí, aby deficity
pokračovaly v nějaké trajektorii snižování za předpokladu, že naše ekonomika bude pokračovat v
růstu, to znamená, že podle mého názoru by bylo žádoucí, aby deficity viditelně mířily jak v tomto,
tak v příštím roce pod hranici tří procent, v opačném případě vláda provádí de facto fiskální
expanzi.
Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Pokud nakonec sněmovna navržený rozpočet s těmito daty schválí, zlepší se tím, anebo oslabí
pozice České republiky na finančních trzích?
Luděk NIEDERMAYER, viceguvernér České národní banky
--------------------
Ona ta vazba státního rozpočtu tak, jak ho schvaluje Poslanecká sněmovna, a to působení
veřejných financí, to znamená, už v deficitu veřejných financí je poměrně úzká, myslím si, že to,
co trhy potřebují, je mít určitou vizi, jakým směrem se bude vyvíjet fiskální politika našeho
státu, jakým způsobem se budou deficity z těch poměrně vysokých úrovní snižovat. Tady bych
považoval za velmi nežádoucí, kdyby například schvalování rozpočtu znamenalo překročení dříve
stanovených závazků České republiky například výdajových rámců v konvergenčním programu, protože to
znamená, že vláda není schopna se přihlásit ani ke slibům nebo závazkům, které na sebe dobrovolně
vzala.
Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Ale tím ovšem narážíte na to, co ten plán výdajů skutečně překračuje ten závazek
konvergenčního programu.
Luděk NIEDERMAYER, viceguvernér České národní banky
--------------------
Neznám podrobné údaje. Uvidíme, jak bude vypadat ten rozpočet v okamžiku, kdy půjde do
Poslanecké sněmovny, ale tady toto bych považoval za velmi špatné, protože to znamená de facto
přepsání toho konvergenčního programu a v případě, když ho vláda přepíše letos, finanční trhy a
koneckonců ani ekonomické subjekty působící v naší zemi nebudou vědět, jestli ten samý přístup
nebude pokračovat i v příštím roce o rok později, a tak dále.
Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Ministr Sobotka ovšem schodky rozpočtů průběžně snižuje. Myslíte si, že ekonomická situace mu
dává možnosti, aby byl ještě razantnější?
Luděk NIEDERMAYER, viceguvernér České národní banky
--------------------
Ten minulý rok ukázal, kdy vláda mířila ke schodku nad čtyři procenta, ve skutečnosti
dosáhla schodku výrazně, ale výrazně nižšího, tří procent, že ve skutečnosti v rozpočtu alespoň
podle mého názoru existují značné vady, výdaje ministerstev jsou značně nadhodnocené, což by podle
mě vyvolával dostatečný prostor pro to, aby mohlo dojít k poněkud razantnějšímu vypuštění, zrušení
těchto rezerv.
Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Právě Česká národní banka někdy upozorňuje, že dosud stojí nutné reformy, které by veřejným
financím pomohly. Které to jsou v tuto chvíli?
Luděk NIEDERMAYER, viceguvernér České národní banky
--------------------
No, určitě nás čekají dva velmi významné zásahy do veřejných financí. Musí dojít ke změně
penzijního systému tak, aby se stal udržitelný i pro další generace, a zároveň zdravotní systém se
neustále potýká s opakujícími se deficity, což znamená, že také není dobře postavený. To jsou
určitě dva velmi významné manévry. Podle mého názoru ten minulý rok také ukázal, že ona ta kontrola
nad těmi státními prostředky svým způsobem pokulhává, protože v okamžiku, kdy stát zamýšlí vytvořit
velmi vysoký deficit a ten deficit je mnohem nižší, tak to znamená, že tam některé věci nefungují
tak, jak by měly, ale tím samozřejmě v žádném případě nechci říct, že bych jako ekonom nebyl rád,
že v minulém roce se nám podařilo dosáhnout velmi nízkého deficitu a byl bych rád, kdyby tento
vývoj dále pokračoval.
Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Děkuji vám za hodnocení první verze rozpočtu a těším se někdy na slyšenou.
Luděk NIEDERMAYER, viceguvernér České národní banky
--------------------
Děkuju. Na shledanou.
Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Finanční drama nazvané rozpočet na příští rok má za sebou teprve první dějství. S důvěrou,
že se prosadí spíše rozumné názory, které upozorňují na možnosti úspor, se s tématem prozatím loučí
Dobrý hospodář, ekonomický magazín Českého rozhlasu 6 a Hospodářských novin. Od mikrofonu zdraví
Petr Holub.