Pružný trh práce není můj omyl

(Právo 17.10.2005 strana 14, rubrika: Publicistika)

Polemika

V článku Jistota desetinásobku (Právo 8. října) cituje Martin Hekrdla můj výrok pronesený někdy v polovině 90.
let při vstupu kontroverzního amerického finančníka Michaela Dingmana do české privatizace, aby doložil mou omylnost. Takto doložená omylnost pak podle autora zjevně zpochybňuje i pro dnešek podstatně důležitější tezi konstatující, že současný stav trhu práce je největším rizikem pro zavedení eura v ČR. Tuto tezi přičítá výhradně, cituji, "fundamentalistickým" ekonomům "memorujícím jásavý korán". Avšak M. Hekrdla se mýlí, pokud se domnívá, že teze o nedostatečné pružnosti trhu práce ve vztahu k zavedení eura pochází z toho, co asi považuje za izolovaný myšlenkový proud odpovídající velmi pravicovému pojetí ekonomie.
Stav trhu práce a otázka zavedení eura se samozřejmě dotýká drtivé většiny občanů ČR. Nedostatečná pružnost trhu práce je mezi dalšími překážkami a riziky pro zavedení eura vyjmenována ve Strategii přistoupení ČR k eurozóně, která představuje společný dokument vlády a ČNB. Vznikla ve spolupráci ČNB a ministerstva financí v říjnu 2003. Vedle již zmíněného seznamu problémových oblastí v ní lze nalézt i reformy potřebné pro hladké zavedení eura v ČR i podmíněný cílový termín, dnes zpřesněný na rok 2010.
Strategie také vyjmenovává kvantitativní ukazatele, jimiž bude měřen pokrok v problémových oblastech, tedy i v oblasti pružnosti trhu práce. V některých došlo ke zlepšení, v jiných situace stagnuje, ale v oblasti trhu práce je situace jasná: Právě zde došlo podle ukazatelů, na nichž byla v roce 2003 shoda, k nejzřetelnějšímu zhoršení.
V roce 2003 se ČNB s vládou shodla, že pružnost trhu práce je jedním z problémů pro zavedení eura. Je tedy těžké si představit, co jiného by mohl být strnulý trh práce než "největším nebezpečím pro zavedení eura". Právě to je ovšem výrok, který se M. Hekrdlovi zřejmě zdá pochybný.
Důvodem, proč je pružnost trhu práce pro vstup do eura tak důležitá, je to, že jde, spolu s plovoucím kursem koruny, o jeden z hlavních kanálů, jimiž se česká ekonomika přizpůsobuje šokům, které tržní ekonomiky zákonitě zasahují a zasahovat budou. V okamžiku, kdy bude kurs naší měny v důsledku vstupu do eurozóny zafixován, význam trhu práce ještě vzroste.
Nebude-li trh práce pružný, budeme při negativních šocích ne svědky, ale oběťmi dlouhodobé stagnace, řetězce bankrotů a dalších jevů, které rozhodně nejsou příjemné. Nemělo by nás přitom mýlit, že se české ekonomice dnes daří. Bavíme se o vývoji po roce 2010, nikoliv za dva roky.
Mohu se ale v hodnocení stavu trhu práce mýlit, ale ve skupince mýlících se jsou se mnou, už jen proto, že byli (na rozdíl ode mne) při vzniku strategie, například bývalý viceguvernér O. Dědek či ministr financí B. Sobotka.
Pokud jde o můj citát, konstatující, že M. Dingman v podnicích "urychluje restrukturalizaci a je možná lepší prodejce než většina českých společností", vycházel z již v polovině 90. let známé pověsti M. Dingmana jako kontroverzního až bezohledného restrukturalizátora průmyslových konglomerátů.
Pro spravedlnost vůči Dingmanovi je snad vhodné podotknout, že historie jeho působení v ČR je sice neslavná, ale na rozdíl od svého českého společníka Dingman není, alespoň podle mého průzkumu na internetu, ani dnes předmětem trestního stíhání v ČR nebo v USA.
Určitě nejsem neomylný. Teze o tom, že nejrizikovějším faktorem pro vstup do eurozóny je trh práce, není však - jak jsem ukázal - výrokem tržních fundamentalistů, ale přímým důsledkem dvou faktorů: strategie, formulované a schválené v roce 2003 skupinou zahrnující odborníky ČNB a ministerstva financí i politiky všech stran koalice, a zřetelných vývojových trendů v pružnosti trhu práce. Už dnes existují v eurozóně příklady toho, co se stane , když se tento jev podcení. Nicméně, třeba se všichni mýlíme...