Lukáš Kovanda (Lidové noviny 28.11.2013 strana: 16, rubrika Domov)
„Překvapenost veřejnosti ukazuje na fakt, že v ekonomice už byla nastavena očekávání velmi nízké, takřka nulové inflace. Lidé už zřejmě počítali dokonce i s poklesem cen,“ říká Vladimír Tomšík, viceguvernér České národní banky.
* LN: Od intervence ČNB za oslabení koruny uběhly tři týdny. Jak opatření s tímto odstupem hodnotíte?
Přirovnávám nyní Českou republiku k pacientovi, jehož stav se podařilo stabilizovat.
* LN: Běžní občané takový pocit zjevně nesdílí. Lamentují nad tím, že jste jim zdražili zboží z dovozu, benzin a mnoho dalšího.
Tato zdražení jsou krátkodobou reakcí na lék, který jsme ekonomice podali. Přitíží se jí - což se právě děje -, abychom ji v delším období mohli uzdravit. My i pro příští rok prognózujeme inflaci na úrovni 1,3 procenta, a to po započtení efektu intervence. To by byla druhá nejnižší inflace za poslední desetiletí.
* LN: Lidé nadávají i na to, že kvůli vám zchudli.
Nikdo, kdo spoří v korunách, o nic nepřišel. Není tomu tak, že bychom každý den přepočítávali naše úspory, naše aktiva, do cizí měny.
* LN: Jenže i na zasedání bankovní rady, na níž jste o intervenci rozhodli, padlo, že u některých produktů může být obtížné, ba nemožné nahrazení dováženého zboží domácím. To by ovšem snížilo kupní sílu obyvatelstva.
Pokud někdo něco takového říká, měl by být schopen doložit to čísly. My naopak počítáme s tím, že lidé „přepnou“ na spotřebu tuzemského zboží, což ekonomice pomůže. Jde vlastně o jeden ze tří klíčových mechanismů – takzvaných kurzových kanálů –, jimiž zamýšlíme intervencí ekonomice pomoci.
* LN: Jaké jsou ty zbylé dva?
Jeden spočívá v tom, že pokud zaručíme nízkou, predikovatelnou inflaci – nikoli deflaci! –, okamžitě nastavíme i očekávanou reálnou úrokovou míru. To se hned odrazí ve spotřebě a v investicích, jelikož snížíme očekávanou reálnou výnosnost a lidé – ti, jejichž úspory historicky rostou nejrychleji, tedy spíše střední a vyšší třída – začnou více utrácet a investovat. No a zbývající, celkově tedy třetí kanál se týká podpory exportu – zvýšení konkurenceschopnosti českých firem na vývozních trzích. V malé a otevřené ekonomice, jakou je ta naše, má takový kanál svůj velký smysl, poněvadž podpora exportu je vlastně podporou celkové výkonnosti ekonomiky, a tedy i zásadním příspěvkem k zachování pracovních míst.
* LN: Kritici ale poukazují na to, že český export je vysoce dovozně náročný, pročež se intervence mine účinkem.
S dovozní náročností ale počítáme! Analytici a další pracovníci ČNB byli právě těmi, kteří s tímto argumentem před lety přišli jako první. Importní náročnost odhadujeme u jednotlivých výdajových komponent hrubého domácího produktu na hodnotě 0,74 pro vývozy (tedy na jednu miliardu korun přírůstku exportů je potřeba 740 milionů korun importů), 0,82 pro investice a 0,35 pro spotřebu domácností. V případě spotřeby vlády předpokládáme zanedbatelnou dovozní náročnost. Jinými slovy, dobře víme o tom, že dovozní náročnost je vysoká. Přesto jsme se pro intervenci rozhodli.
* LN: Lidé ale hořekují také nad tím, že zásah ČNB nejcitelněji okrádá ty nejchudší.
Naopak, dvacet procent nejchudších domácností – které, jak víme z našich dat, nedisponují takřka žádnými úsporami – patří také mezi ty nejzadluženější. A kdo je zadlužený, přičemž splácí zafixované splátky, ten pochopitelně tratí při setrvalém poklesu cen. Neboť tomuto poklesu se časem musí přizpůsobit mzdy a následně i výše sociálních dávek, protože ani stát nebude mít na to, aby je při deflaci vyplácel v tak štědré výši. Všechno tedy klesá, ale dluhy zůstávají – to je deflace. A ta chodí ruku v ruce s recesí. A nejchudší – tedy nejhůře placená pracovní síla – jsou obvykle mezi prvními, kdo je v recesi propouštěn. Tuto pracovní sílu lze totiž při oživení zase poměrně rychle najmout. Takže intervence rozhodně není namířena proti nejchudším, naopak.
* LN: Už před intervencí lidé pociťovali značnou nejistotu ohledně stavu ekonomiky. Právě proto mnozí z nich spořili a spořili, leč neutráceli. Jak víte, že jim intervencí jistotu vracíte. Neprohloubí to naopak jejich nejistotu?
Neřekl bych. Intervencí poskytujeme této ekonomice, této zemi, jistotu v tom, že se vždy plně snažíme dostát našemu závazku nízké a predikovatelné inflace. Ujišťujeme vlastně lidi, že ekonomika nebude vystavována šokům typu toho, že by ceny padaly setrvale dolů.
* LN: Jenže intervencí zvyšujete obecnou nejistotu stran ekonomiky například i podle názoru exprezidenta Klause, s nímž jste před několika lety napsal knihu Makroekonomická fakta české transformace. On, jak známo, intervenci kritizuje z mnoha dalších důvodů. Třeba praví, že nic takového, jako je deflace, české ekonomice nehrozí.
Já osobně, ale jistě i celá ČNB, si vážíme odborných názorů. Ale chceme, aby tyto názory byly podložené analýzami. Náš tým, který provádí predikce, je dělá už patnáct let. A modely, jež používá, snesou nejpřísnější světová měřítka. Na jejich základě mohu říci, že jsem přesvědčen, že v deflaci už jsme. Takzvaná jádrová inflace, tedy korigovaná inflace bez zahrnutí pohonných hmot, je pět let v záporu. Pět let jsme u tohoto ukazatele v deflaci! Tečka. A můžeme pokračovat dále: ceny pohonných hmot meziročně klesaly po většinu letošního roku s výjimkou července – v říjnu meziročně minus čtyři procenta. Nemohli jsme prostě čekat na to, až do deflace spadne klíčový ukazatel – inflace měřená indexem spotřebitelských cen.
* LN: Pravdou ovšem je, že řada ekonomů rozlišuje takzvanou dobrou deflaci a špatnou deflaci. Ta první je dána poklesem výrobních nákladů, cen energií, technologickým rozvojem či konkurenčním bojem. Naproti tomu špatná deflace je odrazem krizového vývoje ekonomiky – a proti ní je třeba zakročit. Někteří ekonomové ovšem míní, že pakliže v ČR jsou nyní deflační tlaky, tak jde spíše o projev té dobré deflace.
Jsem přesvědčen o tom, že tak jako je inflace jedna, tak je i deflace jedna. Deflace je jedna a je špatná. Mrzí mě, že ani odborná veřejnost se není schopna poučit z historie. Debata o deflaci už v českých zemích kdysi probíhala, když se o její podstatu přeli Karel Engliš (ministr financí v šesti československých vládách, ve třicátých letech působil jako guvernér Národní banky československé – pozn. red.) a Alois Rašín (první československý ministr financí – pozn. red.). Deflační krize ve dvacátých letech hrozila destabilizovat celý náš tehdejší finanční systém. Engliš musel reagovat na Rašína a popisovat, co všechno deflace způsobuje. Upozorňoval na to, že domácnosti jsou rády, pokud jim klesají ceny –, ale jen do té doby, než si uvědomí, že klesá také odbyt, podniky se zavírají a lidé ztrácejí zaměstnání. Přitom splátky a dluhy zůstávají. Engliš – dodnes velká autorita ekonomické obce – doslova mluvil o deflačních „hrůzách“. Z tehdejší situace mimochodem prozíravě těžil Tomáš Baťa, neboť nebyl zadlužený u bank. Takže kdo říká, že deflace není špatná, ať se zaměří na tuto etapu české hospodářské historie.
* LN: Ekonomičtí historici ale také upozorňují na to, že USA prožily na konci 19. století dlouhé období ekonomického růstu a rozkvětu, které přitom bylo doprovázeno právě deflací. Tahle deflace byla tedy také špatná?
Obecně – jsem opravdu přesvědčen o tom, že deflace je špatná vždy. Dopadá tíživě na nízkopříjmové skupiny obyvatelstva, jak jsem už řekl, oddaluje přitom též spotřebu i investice. Takže celá ta mediální hysterie, která se rozpoutala…
* LN: ... pardon, mediální hysterie? Intervenci přece kritizovala podstatná část odborné obce.
Dobře. Ale neukazuje tato překvapenost veřejnosti na fakt, že v ekonomice už byla nastavena očekávání velmi nízké, takřka nulové inflace, ne-li dokonce deflace?
* LN: Myslíte? Běžně přece slýcháme lidi nadávat, o kolik zase zdražily potraviny, že zdražují energie. Mám zkrátka pocit, že lidé spíše počítají se setrvalým růstem cen než s jejich poklesem.
Nebylo tomu spíše tak, že lidé mnohdy takřka automaticky kupovali výrobky s nápisem „sleva“, „akce“ nebo „last minute“? Nebylo tomu tak, že lidé se mnohdy automaticky tázali hned na začátku jednání o kontraktu: „A jakou dostanu slevu?“ Obávám se, že tato ekonomika již začala žít na slevách. A to není nic jiného než deflační očekávání. Jsem rád, že se nám podařilo deflační bublinu propíchnout.