Petr Jakubík (Bankovnictví 21.8.2009 strana 25, rubrika: Měna a regulace)
V souvislosti s prudkým poklesem ekonomické aktivity je potenciální pokles nominálních mezd v české ekonomice během roku 2009 možné označit za poměrně vysoké riziko pro finanční stabilitu.
Z tohoto důvodu Česká národní banka provedla analýzu, jejímž cílem bylo identifikovat takový pokles nominálních příjmů domácností, který by na agregátní úrovni způsobil masivní nárůst nesplácených úvěrů domácnostmi a následně vyvolal propad hypotečního trhu. Analogicky byla rovněž testována úroveň zvýšení úrokových sazeb s obdobnými účinky.
Z výběrového šetření provedeného Českým statistickým úřadem vyplývá, že asi 10 % domácností splácí hypoteční úvěr a 21 % spotřební úvěr. Z toho je patrné, že provedená analýza se týkala nezanedbatelné části sektoru domácností.
Statistiky průniku obou výše zmíněných skupin však nejsou k dispozici, proto bylo nutné přijmout určité předpoklady. Celkový podíl domácností, neschopných splácet své měsíční závazky, byl odhadován ze znalosti příjmové distribuce rodin s hypotékou podle statistik z rodinných účtů.
CHARAKTERISTIKY ZADLUŽENÉ DOMÁCNOSTI
K vyčíslení dopadů mzdového a úrokového šoku byly uvažovány dvě varianty typické zadlužené domácnosti. V prvním případě bylo předpokládáno, že domácnost splácí pouze hypoteční úvěr, ve druhé variantě hypoteční i spotřebitelský. Splácení obou těchto úvěrů s typickými charakteristikami bylo modelováno v pravidelných měsíčních splátkách.
U hypotečního úvěru byla předpokládána splatnost 20 let a úroková sazba odpovídající průměrné sazbě z hypoték s fixací nad pět let na počátku roku 2009. U spotřebitelského úvěru byla předpokládána splatnost pět let a úroková sazba odpovídající opět průměru pro tyto úvěry na počátku roku 2009. Provedená analýza uvažovala tříčlennou rodinu s jedním dítětem a měsíční nezbytné životní náklady ve výši 15 tis. Kč.
Ve skutečnosti je však třeba uvažovat s tím, že domácnosti mohou mít také mimořádné výdaje a není tak možné krýt pouze nezbytné náklady. Dalším předpokladem byla skutečnost, že oba rodiče pracují, z nich jeden pouze na zkrácený úvazek a s nominálním měsíčním příjmem ve výši dvou třetin příjmu druhého z rodičů. U obou variant byla předpokládána rodina korespondující s typickým příjemcem hypoték v České republice.
Podle dat z ČSÚ jde nejčastěji o domácnost se dvěma ekonomicky aktivními členy, jedním dítětem, hlavním živitelem je muž ve věku 39 let se středoškolským vzděláním. Jeho partnerka je zaměstnankyní nebo v domácnosti ve věku 33 let se středoškolským nebo základním vzděláním. Nezbytné životní náklady lze odhadnout na základě statistiky rodinných účtů z výdajů na potraviny, odívání, bydlení, zdraví, dopravu a stravování. Alternativně lze tyto náklady odhadnout jako součet životního minima a normativních nákladů na bydlení stanovených nařízením vlády z 16. 12. 2008.
Výsledky obou odhadů byly srovnatelné. Pro obě varianty bylo předpokládáno, že domácnost splácí hypoteční úvěr ve výši 1,5 mil Kč, což odpovídá přibližně průměrnému zůstatku na jednu hypotéku v ČR. Ve druhé variantě bylo navíc uvažováno splácení spotřebního úvěru ve výši 100 tis. Kč, resp. 300 tis. Kč.
POKLES PŘÍJMŮ BY MOHL POSTIHNOUT 40 - 60% ZADLUŽENÝCH RODIN
Pro obě zmiňované varianty byly testovány dopady mzdového, resp. úrokového šoku na hypotetické rodinné rozpočty v závislosti na výši původních nominálních příjmů za předpokladu neměnných nezbytných životních nákladů.
Výsledky ukázaly, že pokud by domácnosti s hypotékou neměly již další úvěr, pak by se rozpočty asi 40 % z nich dostaly do deficitu při poklesu nominálních mezd o více než 10 %, nebo při zvýšení úrokové sazby o více než 3 p.b.
V případě, že by tato skupina domácností měla navíc ještě spotřební úvěr ve výši 100 tis. Kč, resp. 300 tis. Kč, bylo by zasaženo asi 50 %, resp. 60 % z nich. Odhadnuté podíly domácností s potížemi se splácením úvěrů jsou však hraniční a ve skutečnosti by se dostalo do problémů mnohem menší procento domácností.
Značně konzervativní je třeba předpoklad neměnnosti životních nákladů, které ve skutečnosti mohou domácnosti do jisté míry v případě nutnosti snížit. Významná část domácností je navíc schopna potenciální nepříznivou situaci řešit prodejem svých aktiv (vklady u bank, životní pojištění, penzijní připojištění, stavební spoření), nebo je pojištěna proti neschopnosti splácet.
RIZIKEM PROROK 2009 JE DALŠÍ VÝVOJ NA TRHU PRÁCE
Ačkoli provedená analýza byla založena na řadě zjednodušujících předpokladů, ukázala na rizika vyplývající z významného poklesu nominálních mezd. K tomu by mohlo dojít jak z důvodů zkracování pracovního týdne, tak omezení vyplácení variabilní složky platu. Problémy se splácením závazků lidí by dále mohly být umocněny zhoršováním situace na trhu práce.
Podle zmíněné analýzy by se rozpočet přibližně 40 až 60 % rodin s úvěrovým zatížením pravděpodobně dostal do deficitu v případě propadů nominálních příjmů o více než 10 %. Za této situace by došlo k silnému nárůstu insolvencí a poklesu kvality úvěrových portfolií bank. To by následně vyvolalo pokles cen rezidenčních nemovitostí z důvodu realizace zástav. Snížení hodnoty zástav (resp. pokles ukazatele LTV, to znamená podílu výše úvěru a hodnoty zástavy) by zvýšilo riziko, kterému jsou vystaveny banky.