Mojmír Hampl (Hospodářské noviny 8. 10. 2015 strana 8, rubrika Názory)
Pokud se chcete vyhnout ztrátám, věřte v sílu kurzového závazku české národní banky. Všechny argumenty proti jsou snadno vyvratitelné.
Po časech mediálního bezvětří se Česká národní banka v poslední době opět stala předmětem živější debaty. Asi díky tomu, že po více než roce a půl nejen slovy, ale i konkrétními tržními činy jasně sdělila světu, že svůj kurzový závazek a minimální horizont jeho trvání – nejméně polovinu roku 2016, možná i déle – myslí vážně.
V debatě se však znovu objevily minulé omyly. Někteří ústavní činitelé zopakovali, že ČNB údajně „poškodila občany“. Stěží. Kurzový závazek byl jedním ze zásadních motorů oživení ekonomiky od počátku roku 2014. Dle našich propočtů – a nikdo zatím neukázal lepší – stojí ČNB dokonce z více než půlky za loňským rozjezdem ekonomiky. Impulz k reálnému bohatnutí hospodářství, snižování nezaměstnanosti a rostoucím exportům ve vývozně zaměřené ekonomice lze za poškozování země označit jen s mimořádnou dávkou intelektuální vynalézavosti. Opět jsme též slyšeli, že kurzový závazek je dlouhodobě neudržitelný. Chyba. Díky tomu, že domácí měny může ČNB emitovat libovolné množství, je závazek udržitelný dlouho. Tak dlouho, jak jej ekonomika bude potřebovat, a tudíž jak to ČNB bude považovat za potřebné. Mimochodem, neslyšeli jsme tuto neudržitelnou úvahu o „neudržitelnosti“ před dvěma lety také?
Perličkou pak byla nelogická argumentace předsedy Senátu, že kurz by mohl po skončení režimu závazku posílit, což by mohlo významně poškodit ekonomiku. Pročež je třeba urychleným opuštěním závazku najednou či v krocích posílit kurz teď a hned, asi aby lid netrpěl. To už je chucpe. Pro vybrané činitele shrnuto: čím déle bude závazek v platnosti, tím méně je díky logice reálného směnného kurzu pravděpodobné, že se bude vracet zpět k původním hodnotám. Kdyby kurz centrální banka posunula jen na den, tendence kurzu vrátit se zpět by byla absolutní. Prodlužování závazku znamená pro kurz právě opačnou tendenci.
Bohužel ale přišly i nové zvláštní argumenty. Opakovaně se jako důvod pro výzvy k ukončení kurzového závazku objevuje dojemná péče o to, aby v budoucnu ČNB nehromadila ztráty z nyní nakupovaných devizových rezerv. Pro připomenutí ČNB měla záporný kapitál způsobený ztrátami z předkrizového dlouhodobého posilování kurzu celých 13 let, mezi roky 2001 a 2013. Zcela správně to v té době nikdo neřešil. Proč taky? Hospodaření centrální banky je zcela odděleno od veřejných rozpočtů a není ani účetně jejich součástí. To je jeden ze znaků finanční nezávislosti centrální banky. Neplatí ji daňoví poplatníci a její hospodaření tedy veřejnost ani politickou sféru nemusí trápit. Ztráty si banka pokryje z budoucích výnosů.
Když národní banka nakupuje devizy na trhu či od vlády odkupuje eura přicházející z Bruselu – jen letos díky velkému vládnímu čerpání eurofondů touto cestou zvýšila ČNB své rezervy cca o 4 miliardy eur –, investuje je do kvalitních zahraničních aktiv, která jí mají přinášet výnos. Pokud pak v dobrých časech udržitelně posiluje kurz, účetní ztráta ČNB z držby rezerv je jen vedlejším produktem správné měnové politiky a zdravého vývoje ekonomiky.
Poradce z ministerstva financí, největšího jednotlivého dlužníka v ekonomice, pak diskusi dorazil argumentem, že nízké úrokové sazby a nízké náklady vlády na obsluhu dluhu – obojí je z velké části důsledkem měnové politiky – nevytvářejí tlak na snižování deficitu a vyrovnání rozpočtu. Takže vláda by si dle něj přála výrazně zvýšit mandatorní výdaje na obsluhu svých dluhů, aby se mohla chovat odpovědně? Pozoruhodné.
Celá oživená domácí debata zkrátka zase jen ukázala, jak málo inspirace či expertního poučení si z ní ČNB může vzít. A potvrdila nechtěně, že je centrální banka správně oddělena od politiky.
ČNB se snaží o zajišťování cenové stability. Použijeme-li analogii, stará se o to, aby si ekonomika udržovala z hlediska vývoje cen „optimální teplotu“ a nepřehřívala se (inflace) ani nepodchlazovala (deflace). Obojí může vést k fatálním zdravotním potížím ekonomiky. A toto snažení má jiný horizont než volební cyklus. Proto stojí za to opět doporučit zejména tržním hráčům, aby více sledovali inflaci, prognózy ČNB a její prohlášení.
Mnohem méně pak nepromyšlené externí komentáře k její práci. Sebe i své klienty tak ušetří v budoucnu zbytečných ztrát.