(Konkursní noviny 20.1.2010 strana 1, rubrika: Titulní strana)
Odpovídá ředitel sekce měnové a statistiky České národní banky Tomáš Holub
Žijeme v období ekonomické recese. Jak se s ní vypořádává naše ekonomika a bankovní sektor a co je čeká v roce 2010, o tom jsme hovořili s ředitelem sekce měnové a statistiky České národní banky Tomášem Holubem.
* Jak zvládáme jako Česká republika finanční krizi a následnou hospodářskou recesi - o kolik v roce 2009 klesla podle odborného odhadu naše ekonomika?
Hloubka recese je v České republice podobná jako v eurozóně, která je naším zdaleka největším obchodním partnerem. Podle naší aktuální prognózy klesl výkon české ekonomiky v roce 2009 o 4,4 procenta, po posledních revizích dat HDP ze strany Českého statistického úřadu by to však mohlo být o něco méně. Ve srovnání s ostatními zeměmi středoevropského regionu jsme na druhém místě - výrazně lépe je na tom Polsko, které si i během světové recese udrželo kladné tempo hospodářského růstu, výraznější pokles než my naopak zaznamenávají Slovensko a zejména Maďarsko.
* Krize v České republice zasáhla nejprve reálnou ekonomiku. Dopadá hospodářská recese i na bankovní sektor?
Česká republika neměla žádné problémy ve finančním sektoru, v prvním kole se tedy krize bankám do značné míry vyhnula. Máte ale pravdu, že recese ekonomiky má dopady na bankovní sektor ve „druhém kole“, kdy dochází k nárůstu nesplácených úvěrů. Během posledního čtvrtletí roku 2009 přesáhl podíl úvěrů se selháním na celkových úvěrech pětiprocentní hranici, zatímco před vypuknutím krize byl pod třemi procenty. Nejvýrazněji přitom roste podíl úvěrů se selháním u nefinančních podniků, u domácností je zatím nárůst mírnější. Navíc ČNB očekává, že tento podíl v roce 2010 ještě dále poroste.
* V zahraničí ministři financí zachraňují problémové banky, ale někteří bankéři si nadále vyplácejí odměny. Přitom politici označují tyto odměny za jednu z hlavních příčin finanční krize, protože vysoké bonusy motivovaly bankéře k přijímání nadměrných rizik. Naplnění těchto rizik pak vedlo ke krizi, přičemž bankéři zprivatizovali zisky a zestátnili, respektive socializovali ztráty, které musel pokrýt daňový poplatník. Jak je na tom v tomto směru Česká republika?
Označovat toto za jednu z hlavních příčin je podle mého názoru hodně silné. Je pravda, že bankovnictví je výrazně cyklické odvětví, kde se střídají sebeživící vlny optimismu během boomu s vlnami pochmurné nálady během fáze poklesu. Obecně by pomohlo nastavit regulační pravidla i vzorce chování jednotlivých institucí tak, aby se tyto vlny trochu vyhladily a větší vliv získal dlouhodobý pohled. Ale začít od bonusů bankéřů je podle mého názoru spíš „hon na čarodějnice“, kdy politici hrají na strunu lidské závisti. A také trochu zakrývají vlastní podíl na vzniku krize, například v podobě štědrých dotačních programů bytové výstavby a hypoték, procyklické rozpočtové politiky a podobně.. V České republice jsme se naštěstí vyhnuli nutnosti zachraňovat finanční instituce státními dotacemi. Banky zůstaly nejen funkční, ale doposud i vysoce ziskové. Toto téma proto u nás není tak žhavé.
* Dá se podle vás v budoucnu předejít podobné finanční krizi a následné hospodářské recesi například odměnou bankéřů až po delším časovém období?
Zcela předcházet finančním krizím je obecně nemožné, lze se pouze snažit zmírňovat riziko jejich vzniku. Posílení dlouhodobé motivace manažerů bank by podle mého názoru mohlo částečně pomoci. Domnívám se ale, že toto je především úkol pro akcionáře bank, do něhož by měl stát zasahovat pouze nepřímo nastavením pravidel obezřetného podnikání.
* Část odpovědnosti za finanční krizi a následnou hospodářskou recesi nesou i některé ratingové agentury. Při vypuknutí finanční krize se většinou odmlčely. Dnes je o některých opět slyšet. Jak hodnotíte jejich roli?
Je zcela nepochybné, že ratingové agentury v době před vypuknutím krize podcenily rizika spojená s novými sofistikovanými produkty finančního trhu (sekuritizací úvěrů apod.). Stejně jako tato rizika podcenily investoři, regulační orgány, vlády, mezinárodní instituce. Neznamená to ale, že by ratingové agentury ztratily svou roli. Investoři by se však měli poučit v tom, že na rating nelze bezhlavě spoléhat.
* Vraťme se do České republiky. Očekáváte, že naše ekonomika v roce 2010 poroste? Dokážete odhadnout již dnes růst nebo pokles HDP, inflace, deficitu veřejných financí, bilance zahraničního obchodu, měny, nezaměstnanosti?
Pro rok 2010 očekáváme zvýšení HDP v průměru o 1,4 procenta. Návrat k růstu ale nebude plynulý, v průběhu roku 2010 bude růst zřejmě znovu zvolňovat směrem k nule. Podepíše se na tom zejména opětovné zpomalení růstu v eurozóně a odeznění vlivu některých protikrizových opatření v České republice i v zahraničí, mimo jiné šrotovného. Nezaměstnanost se bude nadále zvyšovat a svého vrcholu dosáhne až na přelomu let 2010 a 2011. V případě sezónně očištěné obecné míry nezaměstnanosti bude tento vrchol mírně nad devět procent, což je více než dvojnásobek ve srovnání s rokem 2008. Inflace se bude v prvních měsících roku 2010 pohybovat na nízkých hodnotách, poté se začne zvyšovat a v závěru roku zřejmě mírně přesáhne dvouprocentní cíl ČNB. V tomto nárůstu inflace se projeví mimo jiné dopad daňových změn ve výši téměř jednoho procentního bodu. Zahraniční obchod se udrží v poměrně výrazném přebytku - kolem 160 mld Kč. Naše prognóza počítá v roce 2010 s průměrným kurzem koruny vůči euru ve výši 25,7 CZK/EUR.
* Před časem Bankovní rada České národní banky snížila úrokové sazby takže základní úroková sazba, od které se odvíjí úročení komerčních úvěrů, klesla na jedno procento. Sazby tak ČNB snížila na historicky nejnižší úroveň. Co si od toho slibuje?
Po snížení sazeb ČNB došlo k odpovídajícímu poklesu sazeb na mezibankovním trhu, se zpožděním by mělo dojít též k poklesu sazeb z bankovních úvěrů a vkladů. Nižší sazby ČNB působí rovněž ve směru slabšího kurzu koruny. Celkově by měly přispět k tomu, že se inflace ke konci roku 2010 vrátí k dvoprocentnímu cíli ČNB, mimo jiné i díky tomu, že podpoří oživení české ekonomiky.
* Podle Bruselu hospodářské oživení v Česku bude doprovázet růst zadlužování země. Jak velký bude rozpočtový deficit vyjádřeno v procentech HDP v roce 2009 a jaký v roce 2010?
Deficit veřejných rozpočtů v roce 2009 zřejmě dosáhl přinejmenším šesti procent HDP, pro rok 2010 čekáme schodek kolem pěti procent HDP.
* V Evropské unii je pro zavedení eura přípustný schodek, který nepřekračuje tři procenta hrubého domácího produktu. Evropská komise v příštím roce pravděpodobně zahájí s Českou republikou řízení kvůli vysokému schodku státního rozpočtu. Na tom, že Česko bude muset do roku 2013 snížit schodek rozpočtu pod tři procenta HDP, se ministři financí EU shodli již na začátku prosince. Případné další prohlubování deficitu může ohrozit i přísun peněz z Evropské unie. Chybí nám euro?
Snížit schodky veřejných rozpočtů musíme bez ohledu na euro. A euro nám nějak výrazně nechybí, současnou krizi jsme zvládli obstojně i bez něj. Oslabení koruny vůči euru pomohlo částečně zmírnit vliv propadu zahraniční poptávky na české vývozce, takže existence vlastní měny s plovoucím kurzem sehrála spíše stabilizující roli. Na druhou stranu je samozřejmě pravda, že pro řadu exportních firem je těžké vypořádávat se s kurzovými výkyvy, takže volání po rychlém zavedení eura se z těchto kruhů občas ozývá.
* Na přelomu ledna a února 2010 pošle Česká republika do Bruselu takzvaný konvergenční program. Ten v podstatě „rýsuje“ cestu země k přijetí společné evropské měny - eura. Evropská komise jej poté vyhodnotí a schválí nebo neschválí. Právě tento dokument již musí obsahovat jasná vyjádření členského státu jak mimo jiné dosáhnout rozpočtového schodku v souladu s rozpočtovými pravidly EU. Bude splnění tohoto cíle pro naší ekonomku reálné?
Je reálné a nutné, ale bude bolestné a z hlediska politického složité. Platí totiž jednoduchá aritmetika, že nižších schodků lze dosáhnout buď vyššími daněmi nebo nižšími veřejnými výdaji, anebo kombinací obojího. A nic z toho není politicky populární.
* Současný pohyb inflace podle analytiků naznačuje, že nadále bude růst cen velmi pomalý, ovlivněný spíše daňovými změnami platnými od roku 2010. Bankovní rada ČNB se od ledna při svých měnověpolitických rozhodnutích bude řídit novým dvouprocentním inflačním cílem namísto dosavadního tříprocentního. Nový cíl podle analytiků odpovídá standardu centrálních bank ve vyspělých zemích a přiblíží se i úrovni v zemích platících eurem. Jak toho chce ČNB dosáhnout?
Je pravda, že nový cíl lépe odpovídá standardu centrální bank ve vyspělých zemích. To byl také jeden z důvodů, proč se ČNB pro změnu cíle rozhodla. Vzhledem k tomu, že naše měnová politika je vpředhledící, tj. standardně se dívá 12 až 18 měsíců dopředu, nový dvouprocentní cíl hrál v našem rozhodování klíčovou úlohu již minimálně rok, rok a půl. Při vyhlášení cíle jsme se domnívali, že inflace se bude k novému cíli postupně blížit seshora. Pak ale inflace v důsledku světové recese a propadu cen komodit klesla na velmi nízké hodnoty, takže nyní je úkolem inflaci dostat k novému cíli z dolní strany. K tomu by mělo přispět snižování úrokových sazeb, s nímž ČNB začala již v srpnu 2008. Od té doby dvoutýdenní repo sazba klesla z 3,75 procenta až na současnou úroveň 1,00 procenta.
* Kdo je nebo bude podle vás v této ekonomické krizi vítězem a kdo poraženým?
Těch poražených je samozřejmě výrazně více. Navíc předpokládám, že se o nich v Konkursních novinách píše a bude psát ve vrchovaté míře. Takže se soustředím na ty vítěze. Na mezinárodním poli je jasným vítězem Čína, jíž se podařilo rychle obnovit hospodářský růst a navíc posílila i politicky. Vzrostl také vliv mezinárodních finančních institucí. Mezi soukromými finančními institucemi se rovněž najde pár takových, kterým se včas podařilo vystoupit z investic do rizikových hypoték a během krize převzaly své konkurenty, takže posílily své postavení na trhu.