Petr Procházka, Alena Sojková (Bankovnictví 20.1.2006 strana 8, rubrika: Fokus - načasování Českého vstupu do EMU)
Jak vypadá postup přípravy nových členských zemí Evropské unie stojících mimo eurozónu na společnou měnu, jaký bude institucionální rámec, technické a legislativní aspekty příprav na zavedení eura? Jaké budou konkrétní dopady na Českou republiku a její legislativu, jak se na vstup do eurozóny připravuje český bankovní sektor? Na tyto a mnohé další otázky se pokusíme nabídnout odpovědi nebo náměty k diskusi na následujících stranách.
Na začátku listopadu 2005 zveřejnila Evropská komise druhou zprávu o postupu praktických příprav na budoucí rozšíření eurozóny. Tato zpráva vzbudila nejenom značnou pozornost, ale způsobila i jisté "zmatení jazyků". Řada pozorovatelů a analytiků totiž očekávala (a komentovala) především vyhodnocování makroekonomických otázek, zejména výhled plnění konvergenčních kritérií.
Hodnotící zpráva se však ve skutečnosti zabývala pouze připraveností zemí z technického a institucionálního hlediska. Následující článek si proto klade za cíl rekapitulovat tuto "technicko-realizační" stránku celého procesu. Ta je poté, co země dosáhne na splnění ekonomických kritérií, klíčová pro vlastní zavedení eura do národních ekonomik.
EURO: MOŽNOST, ČI POVINNOST PRO NOVÉ ČLENSKÉ ZEMĚ
Nové členské země, na rozdíl od Velké Británie a Dánska, které si při sjednávání maastrichtské smlouvy vyjednaly tzv. opt-out, trvalou výjimku na zavedení eura nemají. Závazek přijmout v budoucnu jednotnou měnu bylo jednou z podmínek pro jejich jednání o vstupu do EU. Euro by mělo být přijato tehdy, budou-li splněny podmínky podle článku 121 Smlouvy o založení ES (dále jen Smlouva). Mezi ně patří kompatibilita národní legislativy včetně legislativy upravující postavení národních centrálních bank a splnění maastrichtských kritérií nominální konvergence udržitelným způsobem. Vyhodnocovány jsou i další možné faktory - vývoj samotného eura, dosažený stupeň integrace, vývoj platební bilance, jednotkových mzdových nákladů a podobně. Vyhodnocení tak nespočívá pouze v mechanické kontrole plnění nastavených hodnot kritérií.
Ačkoli je posouzení vhodného okamžiku vstupu do eurozóny obvykle spojeno s vypracováním řady odborných analýz, samotné načasování je krokem politickým a náleží především vládě dané země. Centrální banka plní převážně analytickou a technickou roli a v tomto smyslu se na přípravách významně podílí.
SPOLEČNÁ MĚNA A LEGISLATIVA ES
Legislativní otázky zavedení eura pokrývají zejména tři nařízení Rady Evropské unie (č. 974/98, 1103/97 a 2596/2000). Platí přímo a nemusí se "přepisovat" do národních právních norem. Vedle uvedených nařízení Rady EU byla vydána řada doporučení Evropské komise, která však nejsou právně závazná.
Stěžejní je nařízení č. 974/98 o zavedení eura. Nyní probíhá jeho novelizace, aby vyhovovalo současným podmínkám rozšíření eurozóny. Mimo jiné obsahuje i výčet možných scénářů (viz následující část článku). Na novelizaci tohoto nařízení spolupracovala rovněž aktivně Česká republika.
Nařízení č. 1103/97 o některých ustanoveních týkajících se zavedení eura je zaměřeno spíše na technické aspekty. Hlavním principem přechodu je zachování kontinuity smluv uzavřených v národní měně. Nařízení dále uvádí, že při převádění částek je nutné použít přepočítací koeficienty ve tvaru šesti platných číslic, jež nelze zaokrouhlovat ani jinak upravovat. Vlastní zaokrouhlování výsledných částek musí být provedeno nahoru nebo dolů na nejbližší cent.
Poslední zmíněné nařízení č. 2866/98 o přepočítacích koeficientech obsahuje poměry mezi zaniklými národními měnami a eurem. Toto nařízení bude novelizováno vždy poté, co budou známé přepočítací koeficienty pro nové členy eurozóny.
Přestože klíčové zásady přechodu stanovené ve zmíněných rozhodnutích platí přímo, řada současných členů eurozóny (například Německo a Belgie) se rozhodla vydat zvláštní zákon, který zavedení eura komplexně zastřešuje. Tento postup bude pravděpodobně využit i v případě České republiky.
ZÁKLADNÍ SCÉNÁŘE PŘECHODU NA EURO
Bez ohledu na zvolený termín převzetí společné měny budou mít členské státy mimo eurozónu (na rozdíl od doby jejího založení) výběr ze tří scénářů. První možností je zvolit obdobný postup, jaký byl použit v letech 1999 až 2002. Podle místa, kde bylo v roce 1995 o tomto způsobu rozhodnuto, se mu říká "madridský" scénář. Ten spočívá v rozložení období přechodu do dvou fází s přechodným obdobím, v němž euro existuje pouze v bezhotovostní formě (viz obr. 1).
Mezi dobou aplikace madridského scénáře a dneškem však existuje několik podstatných odlišností: - euro v hotovostní formě existuje; - velká část obyvatel nečlenských zemí eurozóny bankovky a mince denominované v euru zná; - i v těchto zemích, pokud se na tom smluvní strany dohodnou, může být už dnes volně používáno v obchodních transakcích včetně maloobchodu.
Proto jsou pro první vlnu rozšíření eurozóny připraveny i dvě nové možnosti. Žhavým kandidátem na široké využití je scénář velkého třesku, tzv. big bang. Při něm přechodné období odpadá a k nahrazení národní měny bankovkami a mincemi v euru dojde současně se zavedením bezhotovostního eura (viz obr. 2). Zatímco při existenci přechodného období má země více času na přípravu jednotlivých kroků, výhodou big bangu je právě jeho rychlost a tím i menší komplikovanost pro obyvatelstvo a podnikatelskou sféru. Odpadá zejména dvojí účtování a provádění jiných finančních operací paralelně v euru a v národní měně. Na druhou stranu se očekává, že přípravy na jeho uskutečnění budou daleko náročnější z hlediska koordinace nezbytných přípravných opatření.
Pokud by však vláda některé země usoudila, že by bylo jistější používat po omezenou dobu po velkém třesku v některých právních nástrojích národní měnu, zvolí scénář nazvaný "phasing-out". V období maximálně jednoho roku po jednorázovém přechodu na euro by tak v předem oznámených oblastech mohly třeba fakturace probíhat v národní měně. Veškeré bezhotovostní i hotovostní platby by však probíhaly v euru. Pro přizpůsobení informačních systémů a účetnictví -zejména u malých a středních podniků, kde přípravy při vzniku eurozóny nejvíce vázly - by tak díky určitému rozfázování byla ponechána delší doba.
KLÍČOVÉ POJMY EURO ŽARGONU
Pokud hovoříme o přijetí eura, není od věci zopakovat základní pojmy, které se v současnosti často používají, ale s dosti volným výkladem nebo dochází k záměně jednotlivých definic. Pro pochopení organizace procesu přechodu na euro je však jejich přesné vnímání důležité.
Zrušením výjimky na zavedení eura ( abrogation of derogation) se rozumí rozhodnutí Rady EU, že země splnila podmínky podle článku 121 Smlouvy a tudíž ke stanovenému dni zavede společnou měnu. Následně dochází k rozhodnutí o pevně stanoveném a neodvolatelném přepočítacím koeficientu, kterým se k tomuto dni převod všech závazků a pohledávek z národní měny na euro provede.
O přechodném období ( transition period) jsme se již zmínili při popisu madridského scénáře. Rozumí se jím doba, kdy euro je sice už v dané zemi zákonnou měnou, existuje však po vymezenou dobu pouze v bezhotovostní podobě, v hotovostním oběhu se nadále používají bankovky a mince v původní národní měně.
Přechodné období se často zaměňuje s obdobím duální cirkulace. To existuje vždy, bez ohledu na přijatý scénář. Je to relativně krátká doba po zavedení hotovostního eura, během níž se euro zavádí do oběhu, zatímco bývalá národní měna je postupně stahována. Toto období může trvat maximálně dva měsíce. V případě současných členů eurozóny bylo přibližně 90 % staré měny z oběhu staženo dokonce během prvních 14 dnů po zahájení emise eurové hotovosti.
Dvojí oceňování ( dual display ) se používá nejenom proto, aby si obyvatelé zvykli počítat v euru místo bývalé národní měny. Je zároveň považováno i za jeden z nejúčinnějších nástrojů, jak zabránit zneužití přechodu na euro k neoprávněnému zvyšování cen. Zavedení eura by mělo být v zásadě pouhou účetní operací, při níž se ceny a všechny smluvní závazky a pohledávky přepočítají pevným koeficientem z národní měny na euro a nikoli důvodem pro zdražování.
Proces prvotního předzásobení (tzv. frontloading) se týká dodávek eura z centrální banky komerčním bankám a dalším finančním institucím přede dnem ", zatímco druhotné předzásobení (tzv. subfrontloading) se v roce 2001 týkalo dodávek z bank velkoobchodům a velkým prodejním centrům.
STAV PŘÍPRAV V NOVÝCH ČLENSKÝCH ZEMÍCH
Chystané rozšíření eurozóny o nové členské země bude na rozdíl od let 1999 až 2002 probíhat po skupinách. Podaří-li se včas technicky připravit přechod a splnit maastrichtská kritéria, euro k 1. lednu 2007 zavedou jako první Estonsko, Litva a Slovinsko. Následovat by je mělo v roce 2008 Lotyšsko, Kypr a Malta, o rok později Slovensko. Tyto země již vstoupily do systému měnových kurzů ERM II, což se považuje za jasný signál, že po uplynutí povinných dvou let setrvání v systému budou vážnými adepty na vstup do eurozóny.
Na národní úrovni padlo ve všech sedmi zemích rozhodnutí, že současně zavedou bezhotovostní euro a bankovky a mince; byl tedy vybrány druhý z možných scénářů - big bang. Rovněž byly vypracovány nebo rozpracovány národní plány přechodu na euro. V případě Litvy, Estonska, Slovinska a Slovenska již známe národní strany euro mincí (euromince na rozdíl od bankovek, které jsou v celé eurozóně stejné, mají svou národní stranu). Praktické přípravy všude řídí ministerstva financí ve spolupráci s národními centrálními bankami a dalšími členy národních koordinačních skupin.
Ze zemí visegrádské čtyřky je v procesu příprav nejdále Slovensko. Má jasnou strategii ohledně vstupu do eurozóny, která je i jednou z ekonomických a politických priorit našich sousedů. Urychlilo svůj harmonogram příprav a poněkud překvapivě vstoupilo již 25. listopadu 2005 do systému měnových kurzů ERM II. Tím si vyšetřilo více času na realizaci praktických kroků přechodu během roku 2008. Uskutečnila se úspěšná veřejná anketa na výběr národní strany mincí, kde hlasovalo více než 140 000 účastníků. Bankovní rada centrální banky již rozhodla, že na národní straně slovenských euromincí budou vyobrazeny dvojitý kříž, Bratislavský hrad nebo tatranský vrch Kriváň. Zatímco kříž ozdobí rub mincí v hodnotě jedno a dvě eura, hrad a Kriváň budou na drobnějších eurocentech.
Zbývající země - Maďarsko, Polsko a Česká republika - nemají v národních strategiích přesně stanovený termín vstupu do eurozóny, i když v případě ČR se v souladu se schválenou Eurostrategií (společný materiál české vlády a ČNB "Přistoupení ČR k eurozóně" z roku 2003) používá jako pracovní termín rok 2010.
Jak již bylo uvedeno, pokrok v přípravě na zavedení eura pravidelně monitoruje Evropská komise, která výsledky jednou ročně zveřejňuje. Její sdělení z listopadu loňského roku mimo jiné konstatuje, že s výjimkou Slovenska je u současných členů systému ERM II třeba urychlit praktické přípravy, zejména spolupráci s veřejným a soukromým sektorem. Neméně důležité je podle EK identifikovat v každé zemi rizikové oblasti přechodu a odhadnout dobu nezbytnou pro splnění jednotlivých úkolů, včetně vyčíslení finančních nákladů.
Součástí hodnocení jsou i výsledky pravidelného výzkumu veřejného mínění, který provádí agentura EOS Gallupe Europe. To poslední ukazuje na fakt, že euro obyvatelé nových členských zemí nevnímají příliš pozitivně (pouze 38 % respondentů se domnívá, že bude pozitivním impulzem pro jejich zemi). Vlažné vnímání eura je zřejmě dáno tím, že tři čtvrtiny respondentů se obávají zvýšení cen a současně se dvě třetiny cítí být nedostatečně informovány o tom, jak jednotná měna ovlivní jejich život. Informační povinnost leží jednoznačně na bedrech veřejných institucí a tak zde spočívá slabé místo dosavadního průběhu procesu.
OTEVŘENÉ OTÁZKY ZŮSTÁVAJÍ
Přestože se zřejmě v některých nových členských zemích již za rok bude platit eurem, stále nejsou vyjasněné některé dílčí otázky přechodu na jednotnou měnu. Fakt, že euro již existuje, usnadňuje řadu procesů, na druhé straně však komplikuje nakládání s bankovkami a mincemi před zavedením eura. Široká dostupnost jednotné měny na jedné straně může urychlit zásobení ekonomiky eurohotovostí, na druhé straně činí komplikovanější tzv. centrální předzásobení bank ( frontloading) a velkoobchodu ( subfrontloading). V případě zemí první vlny byly jednotlivé subjekty předzásobeny bankovkami a mincemi, které začaly platit až po 31. 12. 2001. U nových členských zemí bude třeba většího zajištění hotovosti tak, aby se zabránilo jejímu předčasnému uvedení do oběhu a zneužití.
Dalším faktorem, který může zkomplikovat celý proces, je čas. Řadu praktických kroků - například ražbu mincí s národní stranou nebo uvádění cen v národní měně a současně i v euru - lze provést až poté, co Rada EU rozhodne o kvalifikaci země do eurozóny (stáhne výjimku země na zavedení eura), resp. až oznámí neodvolatelný přepočítací poměr mezi eurem a národní měnou. U Slovinska, Litvy a Estonska může k tomuto rozhodnutí dojít nejdříve v červenci 2006, protože teprve na konci června země splní jedno z maastrichtských kritérií - setrvání v systému měnových kurzů ERM II po dobu minimálně dvou let.
Pokud se procedury v rámci orgánů EU protáhnou a například vypracování hodnocení (tzv. Konvergenční zprávy, na jejímž základě se rozhodne o stažení výjimky) bude trvat delší dobu, je možné, že závěrečná fáze bude velmi náročná a pod časovým tlakem. Z tohoto úhlu pohledu se jako výhodný jeví vstup Slovenska do systému ERM II již v listopadu 2005, i když země chce zavést euro až roce 2009. Takto může hodnocení evropskými orgány proběhnout již počátkem roku 2008 a země tak získá cenný čas pro realizaci praktických kroků.
Často zmiňovanou rizikovou oblastí je syndrom tzv. vnímané inflace. Velká část obyvatel eurozóny spojovala a dosud spojuje zavedení eura s dobou velkého zdražování. Jejich subjektivně vnímaná míra inflace však byla mnohem vyšší než inflace skutečně naměřená. V Německu dokonce vznikl výraz "TEURO" (kombinace slov euro a teuer=drahý), který byl vyhodnocen jako nejpopulárnější slovo země v roce 2002.
Pro zamezení tohoto negativního jevu je nutné zajistit, aby obyvatelé získali včasné, jasné a seriózní informace o všech aspektech přechodu na jednotnou měnu a jeho průběhu. Současně je vhodné včas a transparentně uplatňovat systém dvojího oceňování výrobků a služeb (alespoň půl roku před dnem " " a zhruba rok poté) a další opatření.
ROLE EVROPSKÝCH A NADNÁRODNÍCH ORGÁNŮ
V procesu praktických příprav na zavedení eura vystupuje aktivně zejména Evropská komise. Vedle zmíněných zpráv o pokroku nových členských zemí pracuje při tomto orgánu pracovní skupina ustavená právě pro řešení technických otázek týkajících se eura. Její název je PAN II ( Public Administrators Network) a pravidelně se jí účastní zástupci ministerstev financí a centrálních bank zemí mimo eurozónu.
Další pracovní skupina se schází v obdobném složení pro oblast komunikační strategie. Před nedávnem oznámila ustavení skupiny pro technické otázky zavedení eura také Evropská centrální banka. Projednávání otázek spojených s problematikou zavedení eura je rovněž pravidelně zařazováno do programu jednání "tradičních" pracovních orgánů evropských institucí (Výbory Rady EU, Evropský systém centrálních bank a podobně).
DOSAVADNÍ AKTIVITY A NÁSTIN DALŠÍHO POSTUPU V ČR
Dne 23. listopadu 2005 schválila česká vláda aktualizaci Konvergenčního programu a na základě vyhodnocení stupně ekonomické sladěnosti české ekonomiky s eurozónou rozhodla o tom, že v roce 2006 nebude Česká republika usilovat o vstup do ERM II. Tím byl vyloučen rok 2009 jako možný termín přijetí eura. Zároveň současná vláda ponechala - v souladu s přijatou strategií - příští vládě otevřenou možnost přijetí eura o rok později, tzn. v roce 2010.
Na stejném jednání bylo rozhodnuto o institucionálním zajištění zavedení eura v ČR. V prvním pololetí letošního roku začne pracovat Národní koordinační skupina pro technické otázky zavedení eura vedená národním koordinátorem - náměstkem ministra financí Tomášem Prouzou. Jejími členy budou zástupci jednotlivých rezortů. Následně vznikne sedm pracovních skupin pro jednotlivé oblasti (například pro finanční sektor, ochranu spotřebitele, informatiku a statistiku). Do konce srpna 2006 by vláda ČR měla rozhodnout o konkrétním scénáři přechodu - vybrat mezi klasickým dvoufázovým scénářem a big bangem, případně phasing-outem. Do konce ledna 2007 by pak měl být schválen a zveřejněn Národní plán přechodu České republiky na euro. Ten se bude podrobně zabývat jednotlivými oblastmi přechodu.
Česká národní banka již na počátku roku 2005 připravila a zveřejnila materiál, který rámcově mapuje hlavní úkoly při přechodu na euro spadající do působnosti centrální banky (více viz www.cnb.cz). Jak je z výčtu úkolů patrné, zavedení eura nelze chápat jen jako výměnu bankovek a mincí. Jde o řadu úkolů, které zasáhnou prakticky všechny oblasti naší ekonomiky. Proto čím dříve se zahájí přípravné kroky, tím větší bude šance tento proces úspěšně zvládnout.