Miroslav Singer (Ekonom 7.5.2008 strana 52, rubrika: Názory & trendy)
Pokud se potvrdí zatím neoficiální zprávy a Slovensko bude od ledna příštího roku přijato do eurozóny, bude to - jakkoliv to někomu může připadat paradoxní - pozitivní zpráva i pro země, které do eurozóny nijak nespěchají. Jako Česká republika.
Nepovažuji za vhodné, abych ze své pozice hodnotil správnost časování vstupu Slovenska do eurozóny. Lze však vyzdvihnout některé z odlišností mezi českou a slovenskou ekonomikou, jež zřejmě vedly dvě po sobě jdoucí a politicky různě zabarvené vlády k tomu, že se přístup k euru stal jejich politickou prioritou.
Slovenská ekonomika je ve srovnání s českou stále méně než poloviční a většina jejích aktivit není tolik propojena s finančními trhy. Proto je trh se slovenskou korunou mělčí a fluktuace slovenské měny byly mnohem výraznější než u české koruny.
Zažila mimo jiné i takové propady hodnoty, které se české koruně po celou její historii vyhýbaly. Nižší stabilitu a vyšší rizika spojená se slovenskou korunou jasně signalizuje i úroveň úrokových měr na Slovensku. Ta už zůstane - na rozdíl od ČR - až do očekávaného vstupu Slovenska v příštím roce stále vyšší než v eurozóně.
Hrubé náklady existence samostatné měny byly a jsou pro Slovensko vyšší než u nás. I proto si slovenská koruna nezískala popularitu měny české, přestože po dobu své existence vůči euru nakonec mírně posílila.
Proto je projekt zavedení jednotné evropské měny pro slovenské politické elity atraktivnější. Některé komentáře u nás hodnotí možné dřívější přijetí eura na Slovensku jako naši prohru. Zavádění eura ale nejsou dostihy. My si jako každá z takzvaných nových zemí EU můžeme k zavedení zvolit okamžik, ve kterém nejen budeme schopni splnit vstupní podmínky, ale který také budeme považovat za prospěšný pro nás.
Dění na Slovensku však i nám přináší pozitiva. Především - přijetí našeho východního souseda do eurozóny potvrdí, že stále ještě existují určité hranice v (ne)uplatňování principu rovného zacházení se všemi členy Unie. Už odmítnutí vstupu Litvy bylo na pozadí přijetí například Řecka či Itálie přinejmenším na hraně nerovného přístupu. Slovensko maastrichtská přístupová kritéria jasně plní. Pokusy některých »starých« členských států EU využít k odmítnutí Slováků takzvanou dlouhodobou neudržitelnost nízké inflace jsou vzhledem k vysoké akceleraci inflace v drtivé většině již přijatých členů eurozóny úsměvné. Slovensko se, bude-li přijato, stane první ekonomikou, která před přijetím do eurozóny uplatňovala model měnové politiky založený na cílování inflace.
Stejný model používá i Česko. Díky Slovensku tak získáme další informace pro analýzu vlivu vstupu do eurozóny na základní makroekonomické ukazatele naší konvergující ekonomiky. Umožní nám to lépe odhadnout přínosy a náklady potencionálního vstupu do eurozóny v okamžiku, kdy se zhodnocovací potenciál naší měny ještě zdaleka nevyčerpává a kdy se tedy právem obáváme, že by přechod na euro na straně nákladů znamenal i značný nárůst inflačních tlaků.
Shrnu-li, přijetí Slovenska do eurozóny od ledna příštího roku bude pro Českou republiku pozitivním signálem a poskytne nám cenná vodítka pro další postup v otázce načasování našeho vstupu. Pokud by ale slovenská žádost měla být navzdory všem očekáváním odmítnuta, bude to špatná zpráva nejen pro Slovensko a Českou republiku či obecněji »nové« země EU, ale především pro celou Evropskou unii.