Aleš Michl (Mladá fronta DNES 9. 5. 2022 strana 10, rubrika Názory)
Jestřábi a holubice
Díval jsem se včera, v den výročí konce druhé světové války, na pamětní desku zaměstnancům Národní banky. Tehdejší odhodlání lidí z banky nepodlehnout nacistickému tlaku si vyžádalo oběti včetně poprav nebo odvlečení do koncentračního tábora. Psal jsem o tom ve svém sloupku již minulý týden.
Nacisté zabili v roce 1942 i prvního guvernéra Národní banky Viléma Pospíšila. Za obou válek se zapojil do odboje. Za druhé války byl zatčen gestapem a krátce po propuštění na následky brutálního výslechu zemřel. Byl to hrdina. Na stole mám kopii jeho deníku, který mi dal náš archivář v ČNB Jakub Kunert. Jsou v něm zápisky o tom, jak v roce 1919 s Aloisem Rašínem spolupracoval při vzniku československé koruny. V archivu máme i ručně psaný koncept Pospíšilova návrhu pro Rašína na kolkování bankovek z druhé poloviny ledna 1919. Zaměřil se i na otázku budoucí měnové správy, již měla vykonávat podle jeho názoru v rámci ministerstva financí takzvaná provisorní státní banka. Později realizovaná pod názvem Bankovní úřad ministerstva financí. A od roku 1926 jako samostatná Národní banka Československá.
Co se moc neví, Pospíšil miloval hudbu a byl i motorkář. Byl hudebně nadaný, hrál na klavír, byl odborníkem na Bedřicha Smetanu. A pak měl motocykl a s ním brázdil Československo. Posmrtně, po válce, v jednom článku o něm nestor českého spořitelnictví Jindřich Wild konstatoval, že brázdil o dovolené jen Československo. Pospíšil nejezdil za hranice, neboť tím zároveň šetřil tehdy nedostatkové devizové prostředky. Jako ministři financí Rašín a Engliš šel ve skromnosti příkladem, tedy vlastně spíš jel.