Luděk Vainert (Hospodářské noviny 19.10.2010 strana 21, rubrika Česko)
V rozhovoru pro Hospodářské noviny viceguvernér České národní banky (ČNB) Mojmír Hampl vysvětluje svůj nesouhlas s celoevropskou regulací finančních institucí jednoduše: Může poškodit zájmy českého daňového poplatníka.
* K 1. lednu příštího roku vzniknou nové celoevropské úřady, instituce zajišťující dohled nad bankami, pojišťovnami a finančními trhy. Je už jasné, jak budou vypadat?
Co se týče počtu zaměstnanců, budou z počátku relativně skromné, každá ze tří institucí má začít s padesáti zaměstnanci.
* Kolik bude jejich provoz stát?
Nyní už víme, že náklady na ně budou větší, než kolik stály dosavadní výbory. Pro ČNB to znamená, že příspěvek na chod těchto institucí bude v příštím roce asi 20 milionů korun. Dnes ČNB platí nějakých 10–11 milionů, takže jen samotná přeměna na nové agentury s vyšším počtem zaměstnanců s permanentními úvazky pro nás znamená nutnost zvýšit platby na dvojnásobek. A tím to nekončí. Z plánů, které jsem viděl, vyplývá, že v horizontu dvou až tří let dojde k dramatickému růstu počtu zaměstnanců, každá instituce bude zaměstnávat řádově stovky lidí a dostaneme se na zcela jiné částky.
* Jsou rozpočty jednotlivých národních regulátorů jediným zdrojem financí?
Téma „Kdo to bude platit“ patřilo k bolavým tématům celého vyjednávání. Nakonec se došlo ke kompromisu, podle kterého 60 procent nákladů platí členské země a ze čtyřiceti procent to platí evropská komise. Od začátku bylo jasné, že vznikající systém bude dražší než ten stávající. Česká republika byla až téměř do poslední chvíle tím, kdo vznik nových institucí odmítal. Dnes jsme v situaci, kdy budeme platit mnohem víc za něco, co jsme vůbec nechtěli. To se nám nelíbí tím víc, že náš vliv na chod institucí bude relativně malý. Sám začínám přemýšlet, zda netlačit na změnu financování těchto institucí. Vliv Evropské komise na chod nových institucí bude poměrně velký, bude například mít velké slovo při výběru šéfů nových institucí. Otázkou pro budoucí vyjednávání tedy je, zda by to celé neměla platit komise.
* Rada pro systémová rizika vznikne při Evropské centrální bance (ECB). Znamená to, že Česko jako stát stojící mimo eurozónu její provoz nebude stát nic?
Mělo by to tak být.
* Nové instituce začnou pracovat za deset týdnů. Je vše připraveno?
Ne. K finálnímu kompromisu došlo relativně dost pozdě a byl tlak na to, aby začaly fungovat hned od příštího roku. Proto se teď v poklusu chystají technická opatření nutná k tomu, aby skutečně fungovat mohly. Zřejmě ani u jedné instituce nebude do 1. ledna vybrán permanentní šéf. Není prostě dost času provést normální volbu předsedy každé ze tří agentur.
* Kdo určí dočasné vedení?
Kandidáty na dočasné šéfy bude posuzovat komise a příslušný komisař.
* Jaký vliv může mít česká republika na nové instituce?
Řekl bych, že relativně malý. Vytváříme systém panevropského rozhodování, celounijních institucí, které budou mít v dobrých časech velké kompetence a v těch špatných ještě větší. A to vůči národním regulátorům i vůči jednotlivým finančním institucím. Náš vliv na jejich fungování bude zhruba podobný, jako byl na samotnou podobu institucí. Když to trošku vyhrotím, může být i čistá nula.
* Český ministr financí stejně jako ČNB i vy sám jste proti navrhované podobě často vystupovali. V čem vidíte koncepční vadu nového systému?
Základní vada je, že za rozhodnutím, které může mít velmi závažný dopad, ve finále nebudou žádné peníze a nikdo za ně nebude mít odpovědnost. To je koncepční vada, která se v dalších špatných časech může projevit tak, že to bude bolet. V našem bankovnictví hrají rozhodující roli dceřiné firmy nadnárodních koncernů. Malá váha našeho hlasu v evropských regulačních orgánech může znamenat prohru při rozhodnutí, které bude velmi pohodové pro úroveň matky, ale nemusí být komfortní pro dceru, zvlášť v nějakém krizovém okamžiku.
* Můžete mluvit konkrétněji?
Zkusím velmi hypotetický příklad, přičemž neříkám, že to nyní někdo opravdu zvažuje: Představme si, že ve velmi špatných časech – a pro ty nová regulace vzniká, v dobrých časech může fungovat cokoliv –, bude mít národní dohled pocit, že vzhledem k očekávaným hospodářským výsledkům by některá dcera zahraniční banky neměla vyplácet dividendu, aby si udržela kapitálovou rezervu. Otázka zní: V jaké situaci je takový krok snazší? Bez těch agentur, nebo s nimi? My máme pocit, že s nimi to bude komplikovanější. Bude existovat místo, kde bude náš vliv relativně malý, ale odkud se může závazně rozhodnout, zda nějaký krok bude možné udělat.
* Shrňme si to. Každodenní dohled bude na ČNB. Vy rozhodnete, že není na místě, aby některá banka vyplácela dividendy. Umíte si představit, že z Londýna přijde pokyn: Povolte vyplácení dividendy?
Velmi dobře.
* Jak by mohl být odůvodněn?
Interpretace by byla asi taková, že jde o narušení pravidel vnitřního trhu, neboť pro volný pohyb kapitálu v rámci jednotného trhu, jímž se tvůrci nového systému od začátku zaštiťují, je nepřijatelné, aby si někdo dělal národní výjimku.
* Co by ČNB mohla dělat?
Snažili bychom se uplatnit fiskální pojistku. Argument by zněl: Vy nám říkáte, že nesmíme tímto krokem zajistit finanční stabilitu dané instituce, protože by to mohlo ohrozit společný trh. My ale tvrdíme, že se snažíme ochránit českého daňového poplatníka, protože ten německý či francouzský nás prostě zajímá míň. Potom se uplatní pravidla dávající centrálnímu orgánu právo rozhodnout, zda je námitka akceptovatelná. Pokud to daná země nepřijme, rozhodne rada ministrů. To je poslední instance. Ovšem byly zkráceny lhůty pro projednávání a je tu riziko sankce pro ty, kdo se chtějí na fiskální pojistku „vymlouvat“ – tuto klauzuli prosadili europoslanci. Obrana je tedy mnohem komplikovanější. Jak to bude fungovat, těžko říct, chybějí precedenty.
* Najdete na novém systému nějaká pozitiva?
Rád bych v ideovém podhoubí našel něco, co by nám mohlo pomoct, ale hledá se mi špatně. Dopad krize na všechny nebyl stejný, symetrický, tím pádem by ani řešení neměla být stejná. Nicméně díky tomu, že krize nejvíce postihla ty největší, tak ti cítí potřebu, a dokonce i oprávnění změnit pravidla. A změnit je pro všechny. I pro ty, kdo by to vůbec nepotřebovali. Někteří tak inkasují reakci, aniž by zažili akci. To není dobrý scénář, bez ohledu na to, že není jednou provždy dáno, že ve finančním sektoru bude vždy všechno perfektní. Pokud někdy bude mít náš finanční sektor potíže, a já doufám, že se toho nedožiji, stejně se to zatáhne z místního. Budou to řešit místní dohled, místí centrální banka a místní ministerstvo financí. Pokud tedy nevznikne evropský superstát, s velkým federálním rozpočtem, kde by se prostředky dávaly na jednu hromadu. A jeho vznik v blízké době nečekám.
* I přes nové kompetence „věnované“ centrálním orgánům?
Diskuse o regulaci krásně ukázala, že i velké země, které mají tendenci vytvářet pravidla, se v okamžiku, kdy jde o to, sáhnout do vlastního rozpočtu, hodně bojí a hodně se jim to nelíbí. Zvlášť, když je riziko, že by hodně platily za hodně jiných, což by byl případ Němců.
* Jaká tedy bude příští krize?
Je stále ještě možné, že „pokus“ s novými agenturami bude relativně nenásilný a že moc znát nebude. S většinou těch, kdo pravidla psali, jsem se však mohl za poslední dva roky setkat, takže vám garantuji, že ti to tak nemíní. Vidím tedy riziko, že nyní může vzniknout chyba, která se bude systematicky aplikovat na všech 27 zemí. V příští krizi by už nebyly žádné země, které to nezasáhne, všichni by byli postiženi stejně.
***
60 NÁKLADŮ NA PROVOZ nových regulačních orgánů půjde přímo z kapes členských států Evropské unie.
Může vzniknout chyba, která se bude systematicky aplikovat na všech 27 zemí. V příští krizi by pak už nebyli žádní, které to nezasáhne, všichni by byli postiženi stejně.