Interview s Mojmírem Hamplem (překlad z němčiny)
Řecká krize by mohla odsunout další vstupy do eurozóny, domnívá se centrální bankéř Mojmír Hampl.
Český centrální bankéř vyčítá Mezinárodnímu měnovému fondu, že hledá ve východní Evropě nové pole působnosti, a proto rozdmýchává krizi.
Standard: Když se dnes člověk prochází Prahou, nemá dojem, že východní Evropa zkolabovala. Před rokem byly takové obavy v módě. Jak si vysvětlujete tento vývoj?
Hampl: Jsme rádi, že naše úsilí o vysvětlení rozdílů ve východní Evropě přineslo své ovoce. Mnozí z analytiků a mezinárodních institucí, kteří východní Evropu označovali jako region s největšími těžkostmi, se mýlili. My jsme vždycky poukazovali na to, že nestabilita finančního systému je problémem západní Evropy. To se nyní potvrdilo.
Standard: Úplně dobře na tom banky ve střední a východní Evropě v současnosti nejsou.
Hampl: V porovnání se starými zeměmi EU jsou na tom daleko lépe. Podle Komise EU jenom devět z 27 členských zemí nemuselo provést žádná stabilizační opatření finančního systému. Ve všech devíti případech jde o nové členské státy.
Standard: Jak došlo k odhadu, že Východ je blízko kolapsu?
Hampl: Řada mezinárodních zpráv je založena na nedorozumění, které zas pochází z dat Banky pro mezinárodní platby. BIS vykazuje pohledávky zahraničních bank v zemi. Neudělalo se nic jiného, než že se sečetly bilanční sumy všech bank se zahraničními vlastníky a toto číslo se vykázalo jako exposure (úvěrová angažovanost). To způsobilo velké bolení hlavy. Museli jsme pak vysvětlovat, že například úvěry České spořitelny nejsou exposure (úvěrovou angažovaností) jejího vlastníka Erste Group v Česku. Úvěry byly poskytnuty zde a jsou více než kryty vklady. České banky jsou netto věřiteli, ne dlužníky. Financují své zahraniční mateřské banky. Pokud by se přece jenom objevil nějaký problém, řešili bychom ho my a ne Rakousko, Belgie nebo Francie, které jsou v našem bankovním sektoru silně angažovány.
Standard: Značnou měrou k tomu přispěl Mezinárodní měnový fond, který převzal kritické hodnocení.
Hampl: Chybná interpretace ze strany MMF byla zvláště nepříjemná – Fond pak musel chybná data po naší intervenci korigovat. Je úsměvné, že právě MMF krizi urychlil. Zjevně šlo o systematický pokus, způsobit bail-out celého regionu.
Standard: Proč by to Fond dělal?
Hampl: Před krizí prakticky neexistovali žádní klienti. V krizi a pod novým vedením Dominique Strauss-Kahna našel Fond nové pole působnosti a obdržel více prostředků. Dokonce nyní po nasazení četné pomoci nevydal MMF ani ty peníze, které měl k dispozici před navýšením svých zdrojů.
Standard: Jak se to projevilo na českém finančním trhu?
Hampl: Mělo to dopady na Credit Default Swaps a českou korunu a na výnosy státních půjček.
Standard: Trpí česká ekonomika nerozhodností v otázce přijetí eura?
Hampl: Nic není zadarmo. My platíme za nezávislost naší měnové politiky silnějšími kurzovými výkyvy. Ale celkově je význam členství v eurozóně malý, protože inflaci máme pod kontrolou.
Standard: Co to konkrétně znamená s ohledem na vstup do eurozóny?
Hampl: Existují tři otázky: chceme vstoupit, plníme kritéria a jsme vítáni? Zdá se mi, že všechny tři parametry nedávají důvod ke spěchu. Co se týče politické vůle, je třeba si uvědomit, že před vstupem proběhnou dvoje volby. A poptávka po nových členech v eurozóně v průběhu krize ochladla. Rozhodnutí o Estonsku vyjasní situaci ohledně dalších nových vstupů. Mohla by být složitější, než tomu bylo při rozšíření o Slovensko a Slovinsko.
Standard: Působí problémy v eurozóně negativně na politickou vůli v Česku?
Hampl: Krize jasně ukázala, že ani pro země eurozóny není nic zadarmo, jak někteří mylně věřili. V měnové unii je nebezpečí poklesu konkurenceschopnosti dokonce větší. Někteří věří, že když jsou v eurozóně, mohou odpočívat. To pak přímo ústí v řecký scénář. Zakladatelé měnové unie se domnívali, že euro urychlí strukturální reformy. Opak je pravdou, jak ukazuje případ Řecka.