Zavedení jednotné evropské měny se z vítané příležitosti k oslavě a show pro politiky a televizní kamery stalo noční můrou investorů. Investice do rodící se, slibné, nové měny s aspirací být protiváhou tradiční rezervní měně - americkému dolaru - nesla nejen podstatně nižší úroky než USD, ale především, v průběhu roku, proti němu ztratila až čtvrtinu své hodnoty.
Situace je nepříjemná nejen pro politiky v zemích s tradicí stabilní a silné měny jako je Německo, ale také pro Evropskou centrální banku. Neboť slabé euro v kombinaci s přetrvávajícími, poměrně vysokými cenami na trhu komodit, je potenciální inflační hrozbou. Obvyklá protiakce v podobě zvýšení úrokových sazeb však může zpomalit v Evropě počínající, a tolik žádaný ekonomický růst.
Tento stav má vliv i na některé země mimo oblast jednotné evropské měny. Britská libra, tradičně sledující do jisté míry vliv USD, výrazně proti euru posílila a tím zlevnila dovoz zboží a zkomplikovala vývoz. Mnoho podniků se dostalo do problémů a některé se za přispění silné libry přiblížily až k úpadku.
Existuje i silný vliv na naši ekonomiku. Díky ekonomické provázanosti se zeměmi Evropské Unie se kurs české koruny, ačkoliv plovoucí, pohybuje stabilněji k euru než k americkému dolaru. Znamená to tedy, že značná část znehodnocení eura proti dolaru se promítá do korunových kurzů. Proto se nyní USD na našem trhu obchoduje za nevídaných více než 40 korun. Tento vývoj nepochybně znepokojuje nejenom motoristy, neboť se promítá do ceny benzínu, ale i počítačové fandy, neboť většina komponent je z dolarové oblasti či občany chystající se na dovolenou do oblasti, která upřednostňuje dolar.
Obraťme ale nyní pozornost k tomu, co je příčinou současného, již delší dobu trvajícího vývoje. Především je asi třeba přiznat, že USA prošly v poslední dekádě značnou restrukturalizací ekonomiky, udržely si flexibilní trh pracovní síly s relativně nízkými náklady a díky tvrdému finančnímu řízení korporací dosáhly nejen posílení své ziskovosti , ale jsou také lépe schopny profitovat například z rozvoje komunikací a počítačů. Ve stejné době neproběhl zcela stejný vývoj v Evropě. Evropské náklady na pracovní sílu díky klesající flexibilitě a silné regulaci pracovního trhu jsou vysoké, stejně tak i nezaměstnanost. Kultura řízení korporací spolu s poměrně značnou formální i neformální regulací podnikání vede k nižšímu tlaku na efektivitu a negativním dopadům na konkurenceschopnost. Toto částečně odůvodňuje, že USD se z minim v 90. letech kolem 1,4 k německé marce dostal na podstatně vyšší hladiny. Vysvětluje to však nynější stav, kdy je možné na devizovém trhu obdržet více než 2 DEM za USD ?
Domnívám se že ne. Vývoj eura je podle mého názoru do jisté míry obětí způsobu fungování finančního trhu a jeho mentality. Příslib vzniku velké, likvidní rezervní měny k 1.1.1999 vedl k rozsáhlým investicím do eura před jeho vznikem i krátce po něm. Většina investorů přitom očekávala určité posílení eura, které se však kromě prvních okamžiků jeho existence nedostavilo. Portfolio manažeři, znepokojeni postupným oslabováním, začali euro prodávat. Tím se prohloubilo oslabení a celý scénář se dále opakoval. Konfrontace výnosu investic do eura nejen proti obligacím v USD, ale i například proti vývoji na americkém akciovém trhu dále prohloubila frustraci portfolio managerů. Poměrně nízké úroky v Eurolandu přilákaly dlužníky, kteří si ochotně euro půjčovali a dalšími prodeji sráželi jeho hodnotu. Vývoj přirozeně akceleroval v posledních měsících, kdy investoři držící od počátku euro zaznamenali ztrátu proti USD přes 25 % a tudíž pokračovali v prodejích.
Bude tento vývoj pokračovat ? Domnívám se, že ne. Musíme se uvědomit, že euro je fakticky kromě USD snad jedinou bezespornou "globální měnou". Logicky, i přes nešťastný začátek, má euro aspiraci stát se pro mnoho investorů přirozenou součástí jejich portfolia, protože pro většinu z nich není alternativou alokovat veškeré jejich investice do USD. Proto, ačkoliv současný vývoj spíše ukazuje, že "normální" je prodat euro a držet USD, stane se logickou praxí držet fixně určitý podíl investic v Euru. Za druhé, zdá se, že trh má tendenci podceňovat ekonomický potenciál EU. Ačkoliv nyní komparativní srovnání staví americké ekonomické výsledky vysoko nad "evropské", nemělo by srovnání vést k nekontrolovaným prodejům eura tlačícím kurz nad 2 DEM za USD. Jakkoliv se zdály studie hovořící o paritě kupní síly mezi USD a DEM v předchozí dekádě (s odhady kolem, 1,7 - 1,8 DEM za USD při skutečném kurzu pod 1,5) jako nerealistické, je třeba je mít při současném vývoji, kdy se kurz vychyluje na opačnou stranu, na paměti. Zároveň by bylo chybou se domnívat, že EU, ačkoliv možná trošku pomaleji, nebude činit nezbytné strukturální kroky, které povedou ke zlepšení jejího konkurenčního postavení.
Jak tedy vysvětlit současný vývoj, který se zdá být ve sporu s výše popsanými argumenty ? Především faktem je, že finanční trh má tendenci "přestřelovat" v hodnocení některých skutečností. Proto nyní může nadhodnocovat "euro pesimismus". Za podstatnější se však jeví velmi krátkodobá orientace finančních investorů. V době, kdy výkonnost investic je měřena de facto neustále (tzv. marking to market), a investice, vykazující vyšší ztrátu musejí být rychle zrušeny (tzv. stop loss systém), je velmi riskantní se vydávat "proti proudu". A ten nyní dává přednost "slabému euru". To znamená , že ačkoliv přesvědčení o neudržitelnosti velmi slabého eura zřejmě mezi mnohými investory roste, odvaha zaujmout opačnou pozici vedoucí k nákupu eura za USD je malá, neboť z krátkodobého pohledu může takovéto rozhodnutí přinést další ztráty. Proto je ochota finančního trhu "postavit za ero" málo patrná.
Co to ovšem znamená ? Logickým výsledkem této úvahy je, že epizoda "slabého eura" nesouvisí jen se sílou americké ekonomiky, ale také s alokací investic při vzniku eura a mentalitou finančního trhu. Zároveň tato mentalita povede k tomu, že dojde-li z nějakého důvodu ke změně vývoje a tím posílení eura, může tento vývoj být poměrně rychlý a významný. Zdá se tedy, že subjekty, kterým silný USD vyhovuje, by měly využít současné situace k zajištění a nečekat až na obrat .
Existuje důvod se domnívat, že nedochází k "potápění eura" a není nutné novou měnu zatracovat. Současný vývoj je zřejmě výsledkem kombinace více či méně nahodilých faktorů a nemusí tak být předznamenáním trvalého vývoje.
Zároveň si je třeba uvědomit, že dočasné oslabení měny je pro mnoho zemí určitým vítaným stimulem k posílení exportem taženého e konomického růstu a s pozitivnim dopadem na růst zaměstnanosti. Dojde-li pak zároveň s posílením ekonomiky k posílení domácí měny, obejde se takový vývoj bez inflační epizody a tudíž může být pro ekonomiku svým způsobem prospěšným. A to by mohlo nejen v posledním období platit částečně třeba o EU.
Do jisté míry to platí nyní o ČR Kdyby koruna vůči dolaru neoslabila a ten by se pohyboval na
příklad na úrovni 32 Kč, musel by se kurz vůči Euru pohybovat pod hranicí 30 Kč (a DEM pod 15), což
by mělo zřejmě velmi významné dopady na schopnost našich výrobků konkurovat na domácím i
zahraničním trhu. Po krátkém období "levného dovozového zboží a dovolených", by pravděpodobně došlo
k relativně rychlému poklesu ekonomické výkonnosti i zaměstnanosti, nebo k podstatné změně vývoje
ekonomiky s oslabením kurzu. Srovnáme-li odpady obou scénářů, zdá se být pro ČR v současné době
"dolar za 40", i přes vrásky na čele všech motoristů a počítačových expertů jako nejméně bolestivé
řešení.