Petra Davidová, Pavel Nájemník (Bankovnictví 28.6.2010 strana 18, rubrika: Speciál - finanční stabilita)
Pojišťovny v Čr nevykazují známky větších negativních dopadů globální finanční krize ani následné recese světové ekonomiky.
Sektor tuzemských pojišťoven pokračoval v roce 2009 v růstu, a to jak při vyjádření prostřednictvím celkového předepsaného pojistného, tak i bilanční sumy. Na straně aktiv vzrostly investice do dluhových i majetkových cenných papírů s různým potenciálem výnosu a stupněm rizika. K růstu pasiv došlo v důsledku vyšší tvorby technických rezerv. Nerostla však jen aktiva, předepsané pojistné a rezervy, ale i náklady na pojistná plnění - dokonce rychleji než předepsané pojistné.
Růst rizikovějších aktiv souvisí s rostoucí oblibou investičního životního pojištění, u kterého si pojištěný sám vybírá ze škály investičních možností v nabídkovém portfoliu pojišťovny. Riziko ztráty spojené s touto investicí však nenese pojišťovna, nýbrž samotný klient. V roce 2009 vzrostlo předepsané pojistné v investičním životním pojištění meziročně o 12 %, zatímco celé odvětví životního pojištění zaznamenalo růst o 6 %. Objem investičního životního pojištění, měřený ukazatelem finančního umístění, dnes představuje asi 19 % celkové hodnoty životního pojištění.
Struktura finančního umístění, o níž rozhoduje v oblasti klasického životního pojištění pojišťovna za klienta sama, se výrazně liší od té, o které u investičního životního pojištění rozhoduje klient. V relativně konzervativním portfoliu aktiv investovaných pojišťovnou pro klienty životního pojištění převládají s 90 % dluhové cenné papíry, následované se zhruba 5% podílem vkladů, dalšími 5 % jsou zastoupeny majetkové cenné papíry. U investičního životního pojištění vedou jednoznačně majetkové cenné papíry přibližně se 75 %. Ty však většinou představují různé typy podílových fondů, které investují v různém poměru do dluhopisů, akcií a dalších investičních nástrojů. Dluhové cenné papíry následují s velkým odstupem s 23% podílem.
Životní vs. neživotní pojištění
V jednotlivých národních ekonomikách existují velké rozdíly mezi stupněm využívání pojištění, ať už jde o neživotní, či životní pojištění. To může mít mnoho příčin. U neživotního pojištění jde často o legislativní úpravy, kdy je přímo zákonem stanovena povinnost uzavřít určitý typ pojištění, například pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Významnou úlohu hrají i zkušenosti z přírodních katastrof (v ČR v posledních letech především povodně a vichřice), které mohou vést k růstu pojištěnosti.
V případě životního pojištění patří mezi faktory ovlivňující stupeň pojištění obyvatelstva - kromě dlouholeté tradice - také předpoklady pro tvorbu bohatství dané ekonomiky a jejího obyvatelstva. Mezi ně patří třeba výše tvorby HDP či disponibilní příjem domácností. Oba tyto faktory podmiňují na jedné straně schopnost vytváření majetku a dalších hodnot, které je rozumné pojistit, na druhé straně by měly přinášet různým typům subjektů finanční prostředky, které jsou pro sjednání kvalitního pojištění nezbytné.
Mezi další nezanedbatelné faktory, působící na stupeň pojištění, patří vnímání rizik jak ze strany domácností (jen některé si uvědomují, že může dojít k úmrtí hlavního živitele rodiny, k jiné nepříznivé události nebo že je rozumné zabezpečit se na stáří), tak i ze strany státu (například doživotní renta jako doplněk k státním důchodům). Významný může být i vliv státu, realizovaný třeba formou daňového zvýhodnění, což může tento produkt zatraktivnit.
V České republice existuje i finanční motivace zaměstnavatelů k poskytování příspěvků na životní pojištění zaměstnanců. Svoji roli hraje též úspěšnost v konkurenci s jinými produkty, která je však často ovlivněna i uvedeným zvýhodněním ze strany státu (například životní pojištění versus penzijní připojištění). Ve srovnání s jinými evropskými zeměmi zůstává výše pojištění v ČR v přepočtu na jednoho obyvatele poměrně malá. Poukazuje tak na dosud relativně méně rozvinutý trh.
Dvojí vnímání smyslu životního pojištění
U současné populace existuje dvojí vnímání smyslu životního pojištění - jako forma ochrany proti rizikům (či spíše kompenzace důsledků realizovaných rizik) a jako zhodnocení vložených prostředků. Při druhém pojetí se z pohledu potenciálního klienta, který srovnává kapitálové nebo investiční životní pojištění, mohou zdát přitažlivější produkty jiných segmentů finančního trhu, například vklady u bank, stavební spoření či přímé investice na kapitálovém trhu. To však vyplývá ze samotné konstrukce produktů životního pojištění, jejichž primárním účelem by mělo být zajištění proti rizikům. Zhodnocována je tak pouze část zaplaceného pojistného a celková výše zhodnocení pak závisí na různých faktorech, například na výši pořizovacích nákladů na pojistnou smlouvu, na poměru rizikové a spořicí složky pojistného, na výši technické úrokové míry u klasického životního pojištění a podobně.
Rozdělení výnosů pojišťoven mezi instituce samotné a výnosy klientů přitom ovlivňuje i stát prostřednictvím stanovení maximální výše technické úrokové míry (více viz rámeček), která je určována s ohledem na zajištění splnitelnosti závazků pojišťoven vůči klientům. V závislosti na sjednaných podmínkách pojistné smlouvy však pojišťovna může rozhodnout i o připsání vyššího zhodnocení nad rámec technické úrokové míry. Ani relativně vysoká ziskovost pojišťoven v ČR tak nemusí zajišťovat vyšší zhodnocení prostředků vložených do životního pojištění v porovnání s jinými finančními produkty.
Stabilita potvrzena
Jedním z nejvýznamnějších momentů, stojících za rozhodnutím o uzavření životního pojištění, bývá v mnoha zemích úroveň současných a předpokládaných důchodů ze státních či zaměstnavatelských fondů. Nezbytná je však důvěra v budoucí platební schopnost pojišťoven, která byla současnou krizí v mnoha zemích oslabena.
Přestože někteří vlastníci museli ve svých zemích překonávat značné obtíže a v některých případech i žádat o vládní podporu, vývoj na trhu v ČR nevykazuje známky větších negativních dopadů globální finanční krize a recese. Stabilita českého pojistného sektoru byla naopak v roce 2009 potvrzena i ratingovými agenturami, které zvýšily v některých případech svá hodnocení těchto finančních institucí.
Agregovaná solventnost, tj. schopnost zabezpečit vlastními zdroji trvalou splnitelnost závazků z pojišťovací činnosti, dosahuje u pojišťoven působících v České republice velmi dobrých hodnot. Poměr mezi disponibilní mírou solventnosti a požadovanou, tj. minimální regulatorní, mírou solventnosti, byla dosud u tuzemského pojistného sektoru vyšší, než činí průměr i medián tohoto poměru v zemích EU.
Pojistný sektor čekají velké změny
V současné době pokračují přípravy nového regulatorního konceptu v pojišťovnictví, vyžadující systematický a komplexní přístup k řízení rizik. Požadavky nové evropské směrnice (Směrnice Evropského parlamentu a rady o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejímu výkonu, Solvency II) z 25. 11. 2009 by měly zajistit, aby pojišťovna disponovala přesněji vypočítanými dostatečnými zdroji přiměřenými rizikům, jimž je vystavena. To by mělo vést ke zlepšení systému řízení rizik a posílení finanční stability sektoru.
V roce 2010 proběhne páté kolo kvantitativní dopadové studie vlivů zavedení konceptu Solvency II. Podle výsledků poslední studie, která proběhla v České republice v roce 2008, by všechny pojišťovny, které se studie účastnily, splňovaly oba nové kapitálové požadavky stanovené směrnicí (minimální kapitálový požadavek a solventnostní kapitálový požadavek). Implementace Solvency II je plánována na rok 2013.
***
Míra pojištěnosti v ČR a zemích se sídlem vlastníků Technická úroková míra technická úroková míra představuje zaručený podíl na výnosech z finančního umístění v životním pojištění, tj. zhodnocení pojistné rezervy. tato rezerva je určena ke krytí budoucích závazků ze životních pojištění. technická úroková míra nesmí ke dni uzavření pojistné smlouvy přesáhnout maximální výši stanovenou zákonem č. 277/2009 sb., o pojišťovnictví (účinný od 1. 1. 2010) a vyhláškou čnb č. 434/2009 sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o pojišťovnictví (účinná od 1. 1. 2010). Graf 1 Předepsané pojistné a náklady na pojistná plnění (mld. Kč, včetně plnění zajišťovnami)