Podle alternativních ukazatelů jsme na tom lépe

(Ekonom 2.9.2004 str. 48 - Ekonomie)

Klasický agregát hrubého domácího produktu plně nevyjadřuje dynamiku naší ekonomiky a pozici ČR v pelotonu nových členů EU, upozorňují Jan Hošek a Stanislav Polák z ČNB.

V Ekonomu č. 31 Kirsten Lommatzschová a Vladimír Benáček argumentují, že reálný hrubý domácí produkt ČR nevypovídá objektivně o reálných ekonomických procesech, které v této tranzitivní ekonomice probíhaly v uplynulých deseti letech. Nízký růst HDP spolu s faktem, že tento ukazatel je obecně považován za stěžejní indikátor vývoje ekonomiky, pak staví českou ekonomiku do poměrně špatného světla a činí z ní outsidera v pomyslném závodě nových členských států EU, který dříve dožene průměrnou životní úroveň "starých" členů. Na straně druhé je trvalý předstih tempa růstu reálné spotřeby domácností a mezd před růstem reálného HDP trnem v oku mnoha ekonomům, kteří to považují za projev nerovnováhy. Zmíněné příspěvky označují za hlavního viníka "příliš vysoké" inflace a "neadekvátně nízkého" růstu neschopnost zohlednit měnící se kvalitu a zároveň upozorňují, že největší zkreslení pochází z vývozu a dovozu, především z exportních a importních cen. Podle našeho názoru je prakticky vyloučené dokonale kvantifikovat kvalitu. Navíc se domníváme, že "špatně" vyčíslené deflátory vývozu a dovozu nejsou zásadním problémem a že Český statistický úřad nemůže používanou metodiku zásadně vylepšit a tím rozostření klasických statistických čísel odstranit. Na druhé straně jsme přesvědčeni, že při hodnocení skutečného stavu a vývoje ekonomiky je možné efektivně využít alternativních ukazatelů HDP. Tyto alternativní pomůcky pro zaostření nejsou ovlivněny zdánlivě nepochopitelným cenovým vývojem a lze je poměrně jednoduše vyčíslit na základě stávajících statistických dat.

Korekce o vliv směnných relací. Evropská komise používá od roku 2000 ukazatel Ability to Earn. Prakticky totožný ukazatel používá americký Úřad pro ekonomické analýzy již od roku 1981 pod názvem Command-Basis GDP. Tyto ukazatele vycházejí z úvahy, že vývoz nepřímo ovlivňuje bohatství domácí ekonomiky přes množství zboží a služeb, které se mohou za získané peníze dovézt a v ekonomice spotřebovat (nebo množství kapitálu, který může ekonomika investovat). Směnné relace pak kvantifikují, kolik jednotek dovozového zboží si ekonomika může koupit za jednotku svého vývozu. Zlepšující se směnné relace říkají, že ekonomika může dovézt (a spotřebovat) větší objem zboží za stejný počet jednotek vývozu. Standardní národní účetnictví při převodu nominálních veličin na reálné defluje (dělí) jednotlivé nominální složky jejich odpovídajícími cenovými deflátory, tedy i příjmy z vývozu vývozními cenami a náklady na dovoz dovozními cenami. Při větší změně směnných relací a velké váze vývozu a dovozu v HDP (což je pro otevřenou ekonomiku, jakou je i ČR, typické) pak reálný HDP přestává být dobrým indikátorem růstu reálného bohatství ekonomiky právě proto, že nezachycuje dopad změny směnných relací na skutečný reálný příjem domácí ekonomiky.

Korekce o vliv obchodní bilance. Kromě započítání změn směnných relací do kategorie reálných vlivů je možné i samotnou obchodní bilanci (tedy skutečnost, že má ekonomika přebytek, nebo naopak deficit) zařadit do kategorie faktorů s dopady na reálný příjem ekonomiky, aniž by muselo docházet ke změně směnných relací. Ekonomická intuice stojící za tímto efektem je následující. Poklesne-li např. cena obchodovatelných statků relativně k neobchodovatelným (aniž by se při tom měnil poměr vývozních a dovozních cen), promítne se toto zlevnění v zemi, která má deficit obchodní bilance, příznivě do její reálné spotřeby, neboť se zlevňuje financování obchodního deficitu. Jediným nominálním faktorem tak zůstává vývoj cen domácí spotřeby (tedy spotřeby domácností, vlády a hrubého kapitálu). Růst reálné ekonomiky, měřený různými ukazateli, dokumentuje graf, z něhož jasně vyplývá, že alternativní ukazatele (zahrnující buď jen vliv směnných relací nebo v případě upraveného HDP i vliv obchodní bilance) na rozdíl od klasického agregátu HDP potvrzují vyšší dynamiku ekonomiky po většinu sledovaného období. Zejména efekt směnných relací (a jejich trendového zlepšování prakticky po celé období existence ČR) výrazně zvyšuje příjmy ekonomiky.

V čem je přínos nové optiky? Systematické podcenění dynamiky ekonomického vývoje, vyplývající z nedostatků klasického agregátu HDP, je měřitelné a při posuzování ekonomiky by ekonomové měli přihlížet k alternativním indikátorům. V opačném případě mohou činit nesprávná rozhodnutí ohledně stavu ekonomiky a pozice hospodářského cyklu. Konkrétně je možné konstatovat, že vyšší tempo reálné spotřeby domácností nebo předstih tempa růstu reálných mezd před reálným HDP nemusí mít negativní dopady ani do vnitřní, ani do vnější nerovnováhy ekonomiky, pokud se tyto faktory vyvíjejí v souladu s reálnými příjmy aktérů v ekonomice. Zároveň, pokud jde o hodnocení konvergenčního úsilí ČR a jeho výhledu, staví alternativní ukazatele ČR v pelotonu nových členských států Evropské unie do výrazně lepšího světla. Vládní ekonomická politika by měla také pamatovat na to, že masivní příliv zahraničních investic znamená, že adekvátní část reálného příjmu domácí ekonomiky náleží zahraničním subjektům (odpovídající podílu výrobních kapacit jimi vlastněných) a českým občanům tak nezůstává veškerý generovaný reálný příjem ekonomiky. V poslední době roste objem prostředků, které odtékají ve formě dividend zpět do zahraničí, a upravené agregáty HDP vysvětlují, proč tomu tak je. Zároveň to však neznamená, že by česká pracovní síla měla přijít zkrátka. Rostoucí reálné příjmy domácí ekonomiky jsou jen odrazem rostoucích reálných příjmů soukromých podniků. Z těchto příjmů by adekvátní podíl neměl získat pouze vlastník (tedy kapitál, zčásti zahraniční), ale i práce (tedy domácí pracovní síla). Že tomu tak ve skutečnosti je, dokazuje dynamický vývoj mezd a spotřeby domácností.