(HN 16.3.2000 strana 8, rubrika Ekonomické analýzy)
Celý svět se čím dál tím víc potýká s falšováním peněz, boj proti němu však vyžaduje mnohem
účinnější mezinárodní spolupráci
Evropská unie vytváří při
centrální
bance analytické středisko, které bude koordinovat boj proti padělání peněz.
Zdá se, že v Evropě se schyluje k jedné významné změně v právním myšlení. Až dosud byly podle
trestních zákoníků evropských zemí a v souladu s ustanovením Úmluvy o padělání peněz z roku 1929
chráněny pouze "peníze, které jsou v oběhu podle zákona", nebo ty, které již pozbyly platnost, ale
za "zákonné peníze" je lze vyměnit. V závěru minulého roku Evropská rada přijala na návrh SRN záměr
rozhodnutí o zvýšení trestněprávní ochrany eura proti padělání (publikován v Úředním listu EU pod
č. 1999/C 322/04). V návaznosti na dříve přijatá rozhodnutí a s odvoláním na Mezinárodní úmluvu o
potírání penězokazectví z 20. 4. 1929 (Úmluva) navrhuje Evropská rada zavázat členské státy EMU k
rozšíření ochrany podle čl. 3 na peníze, jejichž vydání se teprve připravuje.
Šance padělatelů
Definitivní tiskové obrazce bankovek a přesný výčet jejich ochranných prvků dosud zveřejněny
nebyly, lze ovšem očekávat, že se od dosud publikovaných vyobrazení příliš lišit nebudou. To dává
potenciálním padělatelům šanci uspět zejména v počátečním období po zavedení evropských bankovek s
reprodukcemi toho, co zatím publikováno bylo. Riziko se zvyšuje tím více, že ECB schválila projekt
masívní osvětové kampaně popisů bankovek i s jejich ochrannými prvky ve značném předstihu. Evropská
centrální
banka i Europol, kterému bylo svěřeno vyšetřování trestných činů spojených s
paděláním eurobankovek a euromincí, se právem obávají, že stejně jako se na vydání nových bankovek
připravují ceninové tiskárny a národní
centrální
banky, připravují se na den "E" (1. 1. 2002) i padělatelé. Jejich šance uspět s
padělky hned v prvních dnech bude nepochybně značná. Pokud však policie v současné době zjistí, že
se někde falešné eurobankovky vyrábějí, nemá prakticky šanci jednání padělatele i při naplnění
všech ostatních znaků skutkové podstaty kvalifikovat jako trestný čin padělání peněz. V úvahu by
samozřejmě přicházely alternativy typu příprava podvodu apod. Navíc existuje reálné nebezpečí, že
by se judikatura jednotlivých evropských zemí značně lišila.
Zpřísnění ochrany
Lze celkem oprávněně očekávat, že pokud takové rozhodnutí bude přijato v rámci EU, novela
příslušných ustanovení úmluvy bude navržena i na nejbližším kongresu Interpolu věnovaném otázkám
padělání peněz. Na závěr, že k podání návrhu na zpřísnění ochrany peněz dojde, je možno usuzovat i
z nových trendů v oblasti padělání. Množství zjištěných padělků ve světě neustále narůstá. Příčiny
jsou známé: sofistikovaná výpočetní a reprodukční technika ve službách nejen profesionálních, ale i
tzv. příležitostných padělatelů, globalizace organizovaného zločinu a poněkud nepružná spolupráce
policie v mezinárodním měřítku. Zejména Interpol, přes významné úspěchy v jiných oblastech, bývá za
určitou byrokratičnost v otázkách výměny informací o padělaných penězích často
centrálními
bankami kritizován a banky dávají přednost dvoustranné spolupráci. Poznatek z
praxe vedl i v EU nejen k rozhodnutí o vytvoření analytického centra při Evropské
centrální
bance (Counterfeits Analysis Center ECB), do jehož databáze by měly mít přístup
všechny národní
centrální
banky zemí EMU, ale i již zmíněné vybavení Europolu kompetencemi k vyšetřování.
Situace v tuzemsku
O to, aby veřejnost v ČR na problematiku padělání peněz nezapomněla, se starají především
sdělovací prostředky. Zprávy o zadržení padělaných peněz mají ještě většinou charakter senzace
zdůrazňující kvalitu padělků "k nerozeznání" od pravých bankovek. Na druhé straně však už je nutno
vyzvednout snahu některých reportérů dávat příspěvkům o padělcích peněz více osvětový charakter
zejména upozorňováním na ochranné prvky a rozdíly mezi padělky a pravými bankovkami. Cílem těchto
příspěvků by totiž skutečně nemělo být veřejnost vystrašit, ale upozornit ji, aby si lépe všímala
přijímaných peněz. Ve statistikách figurují vedle padělků zadržených policií též padělky zadržené z
oběhu. Jsou to padělky zjišťované v odvodech tržeb v peněžních centrech i bank do
centrální
banky. Podíl padělků zadržených z oběhu na celkovém množství padělků v určitém
státě bývá zpravidla ovlivněn úspěšností jednotlivých policejních složek, které v řadě případů
zadrží množství padělků před jejich uvedením do oběhu buď ještě v dílnách, nebo u distributorů
padělků. V ČR se podíl padělků zadržených z oběhu a padělků zadržených policií rok od roku mění.
Zatímco v roce 1998 bylo množství padělků zjištěných policií téměř čtrnáctkrát vyšší než padělků z
oběhu, v roce 1999 představoval podíl padělků zadržených policií jen 85 % padělků zadržených z
oběhu. Množství falešných peněz v oběhu meziročně však absolutně vzrostlo.
Mezi prvními
Při srovnáních na mezinárodní úrovni se začíná stále častěji používat agregovaných ukazatelů,
které absolutní čísla relativizují. Patří k nim např. množství padělků zadržených v oběhu na určité
množství obyvatel nebo na množství bankovek v oběhu. Taková srovnání jsou velmi zajímavá. Např. v
roce 1998 se ČR v počtu padělků celkem zadržených na 1 milión obyvatel "vyšvihla" na druhé místo
hned za Velkou Británii, ale před Irsko, Francii a Itálii. Ovšem pokud jde o počty padělků z oběhu
na 1 milión obyvatel, tam zůstala ČR s počtem 247,8 kusů hluboko v dolní polovině tabulky za všemi
uvedenými zeměmi, ale před Dánskem, Finskem, Rakouskem a Švédskem. Padělky českých bankovek se
koncentrují do nominálů 1000 Kč a stále více 5000 Kč. Lze se jen dohadovat, že jednou z příčin
změny padělatelských priorit mohlo být zavedení nových ochranných prvků na tisícikorunách z roku
1996. K obdobnému efektu došlo např. v Německu, kde po zavedení nových bankovek s kinegramem došlo
k výraznému poklesu výskytu padělků. Je však otázkou, jaký bude další vývoj.
Účinná ochrana
Úspěšná eliminace padělků bankovek starších vzorů je podmíněna ukončením jejich platnosti a
nastavením režimu jejich další možné výměny pouze v bankách. O nižší efektivitě jiných řešení se
mohl přesvědčit např. americký FED a Bureau of Engraving and Printing. Od roku 1996 jsou do oběhu
vydávány bankovky nové série, tzv. "velké hlavy", na nichž je mimo další nové ochranné prvky
použito i OVI (Optically Variable Ink), známé též z našich bankovek. Platnost a oběh starších typů
"greenbacks" však zůstaly zachovány bez úvah o stažení z oběhu. To velmi nahrává padělatelským
mafiím z různých konců světa (včetně zemí bývalého SSSR). Počet padělků starších typů včetně tzv.
"superdolarů" (velmi kvalitních padělků) se nesnížil, objevily se však padělky nové, včetně
napodobení OVI. Pokud by tedy zavedení nových ochranných prvků mělo být efektivní a snížit počet
padělků v oběhu, bude nutno zvážit otázku ukončení platnosti bankovek vyšších hodnot dřívějších
vzorů: 1000 Kč vzoru 1993, 2000 Kč vzoru 1996 a 5000 Kč vzoru 1993. Omezení možnosti výměny těchto
bankovek pouze na pobočky obchodních bank a na pobočky
centrální
banky výrazně sníží možnost uplatnění jejich padělků v oběhu. V tomto směru je
ČNB limitována pouze směrem dolů, výměnná lhůta nesmí být kratší než 5 let. Nic
však nebrání tomu, aby výměnná lhůta u bankovek nejvyšších hodnot byla podstatně delší.