Miroslav Singer, viceguvernér České národní banky
Poplatky za bankovní účty pro méně aktivní (a zřejmě i méně movité) české uživatele podprůměrné. jsou ve srovnání s EU
Z bankovních poplatků se stává významné téma, do něhož se však přimíchávají poněkud odtažité motivy (Jiří Paroubek dokonce k přirovnání využil sérii Hvězdných válek). Debata se proto bohužel odehrává na základě pocitů jejich aktérů a zřejmě jednoho či dvou novinových článků shrnujících údaje z prezentace zprávy společnosti Capgemini o poplatcích z dubna 2008. Nejpilnější diskutéři přitom přehlédli, že tyto údaje již dávno překonala mnohem podrobnější a novější studie Evropské komise.
Z nepříliš podrobné prezentace studie Capgemini (Česká republika v textu studie ani nebyla výslovně zmíněna a údaje o ní byly podány jen ústně) zaujalo účastníky debaty zejména to, že u nás v roce 2008 činily průměrné poplatky za vedení běžného účtu o 30 korun měsíčně více, než byl průměr v zemích Evropské unie, a že tyto poplatky vzrostly. Bohužel poněkud zaniklo, že růst byl způsoben pouze hotovostními operacemi na přepážce (jež jsou nejdražšími operacemi s běžným účtem). Ty u nás klienti provádějí mnohem méně často než v EU (což nejspíš nebylo ve studii zohledněno).
Kolik dají Ital, Francouz, Rakušan a Španěl?
Zprávu společnosti Capgemini rozsahem i čerstvostí údajů překonala veřejně dostupná studie Evropské komise zveřejněná v září 2009. Ta porovnává čtyři základní vzorové uživatele: základního (využívajícího nejjednodušší produkt), pasivního (s četností transakcí na úrovni jedné třetiny populace klientů bank), aktivního (s četností transakcí na úrovni dvou třetin populace) a průměrného. Náklady vzorových uživatelů srovnává ve dvou variantách. Tedy ve variantě, kdy je to, co využívají, odvozeno od populace celé EU, a ve variantě, kdy se odvozuje od klientů jednotlivých zemí.
Pro nás je podstatné, že z osmi vzorových uživatelů (základní, pasivní, aktivní a průměrný; vypočítaní jak z populace EU, tak jednotlivých zemí) jsou náklady sedmi typů v České republice nižší než průměrné náklady stejného typu klienta v Unii. Jen náklady aktivního evropského klienta u nás zhruba o 26 korun měsíčně převyšují náklady aktivního klienta v rámci Unie. Jde zřejmě opět o vliv u nás méně častých hotovostních transakcí na přepážce.
Pokud jde o pořadí zemí, každý typ českého klienta platí méně než Ital, Francouz, Rakušan, Španěl a Fin. Bez ohledu na to, že intenzita využívání finančních služeb je u nich podstatně vyšší. Klienti využívající základní produkt pak platí méně než klienti jedenácti zemí Unie. Ke jmenovaným patří například Slováci,Maďaři, Lotyši a Slovinci. Pasivní klienti pak platí méně než klienti 15 zemí Evropské unie (patří k nim ještě například Polsko). Aktivní klienti uhradí méně než klienti osmi zemí (mezi nimiž je Slovinsko a Lotyšsko), stejně jako průměrní klienti, kteří překvapivě odvádějí na poplatcích i méně než Britové. Z nových zemí EU nejméně platí klienti v Bulharsku. Rozdíly v rámci zemí Evropské unie na území bývalé rakousko-uherské monarchie jsou spíše malé, přičemž nejhůře jsou na tom Slovinci.
Konkurence v oblasti základních bankovních účtů pro cenově citlivou část populace je tedy intenzivní. Za zamyšlení stojí relativně lepší pozice klientů spíše pasivnějších nebo těch využívajících základní služby než klientů aktivnějších či průměrných. V nabídce třiceti devíti v České republice působících bankovních institucí přitom úspornější produkty ani pro aktivnější (rozuměj lukrativnější) klienty nechybí. Navíc by se aktivnější klienti „měli vyznat“, naopak u pasivnějších by se dala čekat menší schopnost vybrat si pro sebe ten nejvýhodnější produkt. Uvážíme-li, že změna a zrušení účtu jsou dnes mimo jiné i díky tlaku spotřebitelských organizací podstatně snazší, nabízejí se dvě možnosti:
1) Výše poplatků nehraje pro aktivnější klienty takovou roli jako komfort obsluhy daný jak přístupem banky, tak kupříkladu polohou pobočky;
2) Příjmy z vedení účtů aktivnějších klientů jsou pro banky v porovnání s výnosy z dalších produktů (například hypoték či sofistikovanějších investičních produktů) méně významně, intenzivní konkurence tedy probíhá jinde. Nejspíš však jde o kombinaci obojího.
Zprávu si aspoň prolistujte, než začnete kritizovat
Shrňme závěry, jež plynou z nejčerstvější podrobné studie Evropské komise. Poplatky za bankovní účty pro méně aktivní (a zřejmě i méně movité) české uživatele jsou ve srovnání s EU podprůměrné: jsme ve středu zemí nebo pod ním. Aktivní klienti využívající bankovní účty by však na tom v řadě zemí EU byli lépe. Zřejmě je jim to však jedno - buď díky komfortu služeb, nebo výhodnosti jiných jimi využívaných bankovních služeb. V každém případě ale průměrný klient u nás platí méně než v Evropské unii. Hůře je na tom u nás jen aktivní klient provádějící časté hotovostní operace na přepážkách.
Pokud jde o debatu o bankovních poplatcích, stálo by za to si zprávy Evropské komise občas prolistovat. Třeba i na úkor znalostí čerpaných z produktů z dobrodružnějších žánrů.
Miroslav Singer je viceguvernérem České národní banky