Julie Hrstková (Ekonom 25.10.2007, strana 36, rubrika: Události)
Události I Světové instituce nemají jednotný návod, jak řešit krize ve světě, kde většina ekonomik trvale roste.
Otázka silných a slabých měn, reforma Mezinárodního měnového fondu i Světové banky a konečně krize na finančních trzích. O tom všem jednali představitelé nejvyspělejších zemí světa G7, měnového fondu a Světové banky v minulých dnech ve Washingtonu. Konkrétní výsledky jednání nepřinesla. Země G7 se dokonce ani nevyjádřily ke stále padajícímu dolaru. Ve svém komuniké pouze zmínily uměle slabé asijské měny, především čínský juan, a opět vyzvaly Čínu, aby nebránila posilování měny. O dolaru, euru ani japonskému jenu řeč nebyla.
»Je to, jako by výprodej dolaru dostal zelenou,« uvedla pro Financial Times Sue Trinh ze společnosti RBC Capital Markets. Což jednoznačně pochopili i investoři a dolar zažil další propad na burzách.
K zásadním závěrům se politické a ekonomické špičky nedobraly ani v jiných oblastech. Americký ministr financí Henry Paulson uvedl, že Světová banka má stále ve své agendě resty v podpoře růstu a snižování chudoby v rozvíjejícím se světě. Ministr si je podle svých slov vědom toho, že banka má omezené zdroje. Místo toho, aby Spojené státy zvýšily svůj příspěvek Světové bance, však Paulson raději vyjádřil podporu jejímu prezidentovi Robertu Zoellickovi. Ten se snaží dát dohromady komplexní strategii, aby banka byla schopna maximálně využívat své zdroje. Zatím však moc úspěchů neslaví. Bohaté státy se totiž v posledních letech naučily směřovat pomoc chudým zemím přímo prostřednictvím rozvojových agentur a nadací.
Ročně půjčí Světová banka sídlící ve Washingtonu na projekty v rozvojovém světě 24 miliard dolarů. Peníze jdou například na výstavbu silnic, škol a klinik. Její role věřitele ale klesla, protože si země se středními příjmy našly cestu k financování z jiných zdrojů.
Změnu hlasovacích práv v Mezinárodním měnovém fondu (další z hlavních bodů jednání) se rovněž nepodařilo dořešit. Jasné je, že návrh změn se bude projednávat znovu a to na dubnovém zasedání měnového fondu. Konečnou dohodu by pak mělo stvrdit jeho výroční zasedání na podzim příštího roku.
Mluvilo se rovněž o krizi rizikových hypoték ve Spojených státech, která se na přelomu srpna a září přehnala finančními trhy celého světa a způsobila pád akcií. Ani zde se ale nikdo k ničemu nedobral. Navíc v tomto případě sklidily světové organizace kritiku. »Mezinárodní měnový fond není adekvátně připraven na řešení takových krizí finančních trhů v bohatých ekonomikách, jaká například postihla USA a jejich hypoteční trh. Fond proto potřebuje zlepšit své odborné analýzy,« konstatoval brazilský ministr financí Guido Mantega.
Za Českou republiku se washingtonského setkání zúčastnil i viceguvernér České národní banky Miroslav Singer, který poskytl přímo z místa akce týdeníku Ekonom exkluzivní rozhovor. Vyjádřil se v něm k projednávaným tématům, která se týkají i České republiky. K potenciální krizi ve světě, která by mohla nastat po turbulencích, za nimiž stály americké rizikové hypotéky, mimo jiné uvedl, že se v současné době »situace celosvětově stabilizuje, i když na významné zlepšení ještě bude nutné počkat«.
* Co se nyní považuje za největší hrozbu světové ekonomiky a jaký dopad to může mít na Česko?
Stále jsou to potíže finančních trhů se specifickými aktivy - dluhovými cennými papíry. To jsou především aktiva vzniklá na základě sekuritizace dluhů. A za nimi jsou skryté problémy amerického trhu s bydlením. Vliv těchto problémů na českou ekonomiku je relativně malý. Navíc se nyní situace stabilizuje i v globálním měřítku, byť na významné zlepšení si budeme muset ještě počkat.
* Nakolik známé jsou dopady krize na trhu rizikových hypoték ve Spojených státech a jak dlouho se s nimi bude svět vypořádávat?
Odhady celkového rozsahu problémů jsou známé, stále ale není jasné jejich přesné rozložení v jednotlivých hlavních finančních institucích. To bude trvat minimálně osm až dvacet měsíců. Bližší informace budou jasné buď po zveřejnění výročních zpráv za letošní či příští rok, to je v létě 2008, nebo v létě 2009.
* Objevují se již první doporučení, která lze z krize vyvodit ve vztahu k regulaci finančního trhu?
Zdá se, že se významná část diskutujících shoduje na tom, že problémy kolem banky Northern Rock například ukázaly, že je užitečné, když regulátor může rychle přenést funkční části banky v potížích do jiné fungující banky, a to včetně vkladů. Takovou pravomoc má například americký Fed. Mimochodem - ČNB tuto možnost nemá. Představím-li si, jak jdu přesvědčovat Ministerstvo financí a parlament, že bychom měli mít šanci přenést na základě vlastního rozhodnutí bez výběrového řízení životaschopné části padající banky do jiné funkční banky, cítím, že se taková pravomoc získává jemně řečeno obtížně...
* Jak se podle odhadů bude vyvíjet ekonomika USA a jaký bude mít dopad její aktuální fiskální a měnová politika na svět?
Americká ekonomika určitě zpomaluje a přestává být tahounem světového růstu. Očekávání dalšího poklesu sazeb v USA je i proto již velmi omezené. Navíc rozpočet Spojených států se zlepšil.
* Přesto - stále se očekává další pokles úrokových sazeb Fed. I díky tomu je americká měna extrémně slabá. Oproti tomu euro posiluje a Evropská centrální banka se chystá zvyšovat sazby. Je toto rozložení sil rozumné vzhledem ke snaze o udržitelný růst světového HDP?
Většina autorit očekává další oslabení dolaru. Já osobně bych byl velmi opatrný v předvídání jakéhokoliv vývoje kurzu dolaru. Takto slabý byl před deseti jedenácti lety také. V té době ho hodně analytiků pohřbívalo, ale potom došlo k obratu. Kurz není tak snadno předvídatelný, i když důvody k dalšímu oslabování dolaru lze najít. » Co se týká Evropské centrální banky -základním úkolem je dosáhnout inflačního cíle a nikoliv určitého kurzu eura. Otázkou je, zda usoudí, že silný kurz přinese nižší inflační tlaky. V případě, že centrální banka bude přesvědčena o tom, že je inflace tažena především domácími faktory jako dosud, zasáhne a zvýší úroky.
* Nehrozí, že Evropská centrální banka přijde pod tlakem politiků o samostatnost v rozhodování? Byl by podle vás možný odklon od inflačního cílování? Je pravdou, že tento typ měnové politiky sice výrazně snížil inflaci, ale vedl k silnému euru. Navíc Fed inflační cílování nikdy nepřijal a na změnu orientace měnové politiky tlačí evropští politici, především francouzský prezident Nicolas Sarkozy.
To je spíš politická otázka. Nicméně doufám, že cílování inflace je dnes už obecně přijímáno a je to dostatečně akceptovaný a se všemi problémy evidentně úspěšný koncept. Tak snad na tom ani vnitřní polické potřeby jedné země Evropské unie nic nezmění.
* Trvalým tématem jednání jsou uměle slabé kurzy asijských měn. Domníváte se, že tlak na jejich posílení by měl zásadní vliv na vývoj ekonomiky a kurzů ostatních světových měn?
Vyspělé země tlačí na Asii, aby se přestala bránit posílení měn. Zdá se mi, že rozvinuté země jsou přesvědčeny o nutnosti tohoto kroku. Přesvědčení politických zástupců zemí, o jejichž kurzech a měnách je řeč, jsem však zatím nezaznamenal.
* Prudký rozvoj asijských ekonomik ovlivňuje i ceny komodit. Především ropy a potravin. Domníváte se, že trvalý růst poptávky a tím i cen těchto komodit na světových trzích může vést k nerovnováze světové ekonomiky a ke kolapsu trhů?
Vzestup cen ke kolapsu trhu - na rozdíl od poklesu - zpravidla nevede. Ceny komodit se zřejmě zvyšují spolu s růstem střední třídy v asijských ekonomikách. Není mi ale jasné, proč by se změnám ve světové ekonomice, k nimž to povede, nebyly trhy schopny se přizpůsobit.
* Představitelé měnového fondu se domnívají, že rychlý růst cen ropy zatím nemá na globální ekonomiku větší dopad. Ropa jen od začátku minulého týdne zdražila o 13 procent a prodává se za téměř 90 dolarů. Je vůbec myslitelné ovlivnit cenu ropy, nebo je lepší zaměřit výdaje státu ne na její podporu, ale na rozvoj alternativních zdrojů?
Cena sama, zvláště zůstane-li na současné úrovni, nepochybně povede ke konzervaci a vyšší efektivitě spotřeby. V tomto ohledu mají jak vyspělé, tak i rychle rostoucí ekonomiky velký prostor. Krátkodobě je ovšem hlavní problém v tom, že otevření nových či alternativních zdrojů vyžaduje čas a investice. Momentálně se produkce ropy blíží k maximální kapacitě, takže se vše přenáší do cen. Vlády nemohou s tímto problémem nijak naložit. Nicméně opět opakuji, jde o krátkodobý jev.
* Silná měna a drahá ropa trápí i Českou republiku. Může to mít dlouhodobě negativní dopad na tuzemské hospodářství?
Dosud se nezdá. Uvidíme ale, co přinese budoucnost. Navíc nás posilující koruna zatím chrání před růstem cen ropy, který se primárně odehrává v dolarech.
* Domníváte se, že posilující koruna by se měla do eurozóny začlenit dříve, aby se zachoval »devalvační« polštář pro naše exportéry?
V případě fixace kurzu na neodpovídající úrovni by se veškeré sbližování přesunulo do růstu inflace. Doposud se srovnání cen v Evropě a v České republice odehrává z velké části právě prostřednictvím rostoucího kurzu.