PZI a jejich vliv na tempo dlouhodobého růstu v ČR

(Bankovnictví 19.2.2004 strana 18, rubrika: Měna a regulace)

Příliv přímých zahraničních investic (PZI) do tzv. emerging markets bývá považován za jeden z klíčových faktorů dynamiky a kvality růstu jejich ekonomické výkonnosti. Následující řádky poukazují na hlavní fakta související s přílivem PZI do České republiky a s možným vlivem PZI na tempo ekonomického růstu v posledních deseti letech.

Česká republika spolu s ostatními zeměmi střední a východní Evropy (SVE) nehrála v posledních deseti letech příliš významnou roli z hlediska celosvětových toků PZI. Například v roce 1997 byly rozvinuté tržní ekonomiky zodpovědné za dvě třetiny kumulovaného přílivu PZI a za 95 % kumulovaného odlivu PZI. Naproti tomu ve stejném roce dosáhl podíl zemí SVE na celosvětovém ročním přílivu PZI 4-5 %. Z pohledu ČR a dalších zemí SVE mohl příliv PZI sloužit vedle všech obecně identifikovaných pozitivních efektů jako signál důvěryhodnosti procesu ekonomické transformace. PZI rovněž sloužily velmi dobře a velmi často jako zdroj financování pro země SVE a ve formě zahraničních úspor tak přispívaly k profinancování často se vyskytujících hlubokých deficitů běžného účtu platební bilance v těchto zemích.

Příliv PZI do ČR: objem a časování

Přistupme nyní k analýze přílivu PZI v podmínkách ČR. První obrázek přináší vývoj přílivu a stavu (zásoby) PZI na kvartální bázi podle statistik platební bilance a mezinárodní investiční pozice v období 1993-2002. Jak je vidět, na počátku roku 1998 nastal relativně výrazný zlom ve vývoji PZI, kdy jejich příliv začal akcelerovat. Mimořádně vysoké hodnoty přílivu PZI v průběhu roku 1999 a v prvním čtvrtletí roku 2002 jsou důsledkem realizace velkých privatizačních prodejů v těchto obdobích. Zmíněný zlom ve vývoji přílivu PZI v roce 1998 se často považuje mimo jiné za důsledek přijetí explicitního schématu vládních investičních pobídek a podpory (VIPP). ČR překvapivě jako jedna z mála soutěžila s ostatními státy o přízeň PZI v období 1990-1997 bez řádného režimu VIPP. Výsledkem bylo, že ČR nebyla v tomto období příliš úspěšná a neprofitovala tolik z pozitivních strukturálních a technologických změn v návaznosti na příliv PZI jako například Maďarsko a další země. V roce 1998 se prostředí na tomto poli začalo měnit. Nejprve vládní nařízení a od roku 2000 zákon o investičních pobídkách daly vzniknout režimu, v jehož rámci se jak zahraničním, tak domácím investorům nabízí relativně konzistentní, transparentní a konkurenceschopný soubor vládních investičních pobídek a podpory. Důsledkem této změny v oficiálním přístupu k zahraničním investorům je skutečnost, že ve srovnání s ostatními kandidátskými zeměmi ze střední Evropy má Česká republika nejvyšší roční příliv PZI na obyvatele od roku 1998 a stav PZI na hlavu od roku 2000. Také vyjádřeno v kumulativním přílivu PZI na hlavu za posledních deset let je česká ekonomika na prvním místě od roku 2000. Tabulka přináší porovnání těchto zemí podle oficiálních národních statistik. Z hlediska možné vazby PZI na tempo ekonomického růstu v delším období je možný rovněž pohled na průměrnou dynamiku reálného stavu PZI na obyvatele. Z tohoto úhlu pohledu již ČR ve srovnání s ostatními státy střední Evropy zdaleka nedominuje (s hodnotou 25,9 %). Naopak na čelo pomyslného pelotonu se dostává Polsko (34,4 %) následované Slovenskou republikou (29,2 %).

Příliv PZI do ČR: odvětvová a geografická struktura

Podle druhého obrázku, který znázorňuje odvětvovou strukturu přílivu PZI do české ekonomiky, je jasné, že služby vedou nad průmyslem včetně těžby, výroby a distribuce vody, plynu a energií v poměru zhruba 7:3. Odvětvová struktura PZI v Maďarsku vykazuje podobný charakter, zatímco v Polsku dosahuje podíl zpracovatelského průmyslu na PZI kolem 60 %. Existuje jen hrubý odhad struktury konkrétních věcných způsobů realizace přílivu PZI do ČR. Ten naznačuje, že zhruba 40 % PZI se objevilo v podobě fúzí a akvizicí v souvislosti s privatizací státem vlastněného majetku. Dalších asi 30 % PZI spadá pod tzv. "greenfield" a "brownfield" projekty. Zbývajících 30 % reprezentuje jiné soukromé fúze a akvizice (joint-ventures, filiálky), kdy vznikaly nové firmy bez přímého a okamžitého příspěvku ke kapitálové zásobě. Z hlediska teritoriální struktury přitékajících PZI třetí obrázek indikuje, že evropské země zcela dominují, zatímco investoři ze zámoří (USA, Japonsko) přispěli překvapivě jen velmi slabě (v případě Japonska je na vině patrně nevýhodný celní režim z první poloviny 90. let uvalující dvojí clo na výrobu japonských firem v ČR určenou na export do zemí EU). Podíl Nizozemska může být zkreslen směrem vzhůru vlivem firem investujících v ČR a oficiálně přicházejících z Holandska, jež jsou ve skutečnosti evropskými filiálkami a akvizičními centrálami korporací z USA, Japonska či Velké Británie. S tím souvisí i další skutečnost, totiž že podíl Německa a Rakouska na přílivu PZI do ČR může být podhodnocen vlivem neúplnosti a nepřesnosti oficiálních statistických výkazů ve smyslu zachycení všech malých firem a podnikatelů z Bavorska a Horního Rakouska investujících v příhraničních oblastech ČR. Jak Maďarsko, tak Bulharsko vykazují podobnou teritoriální strukturu jako ČR, zatímco v Polsku jsou nevětším investorem firmy z USA.

Působení zahraničního kapitálu v ČR

Pronikání zahraničního kapitálu do podnikatelského sektoru se v posledních letech vyvíjelo v souladu s rostoucím přílivem PZI do české ekonomiky. V současnosti dosahuje podle údajů Českého statistického úřadu podíl podniků pod zahraniční kontrolou (PPZK) na přidané hodnotě vytvořené v sektoru nefinančních podniků a soukromých podnikatelů s více než 100 zaměstnanci asi 40 %. Podíl PPZK na hrubé tvorbě fixního kapitálu v tomto segmentu ekonomiky ke stejnému datu činil kolem 35 %. V podnicích se zahraniční kontrolou je dosahováno vyšší produktivity práce než v soukromých podnicích s převážně českou majetkovou účastí. To ilustruje fakt, že v PPZK činí přidaná hodnota na zaměstnance okolo 150 % hodnot produktivity práce v českých podnicích. Zahraniční firmy rovněž v poslední době mnohem intenzivněji budují kapitálovou zásobu než podniky české, protože hodnota jejich ukazatele pořízení investic na jednoho zaměstnance se pohybuje zhruba ve výši 250 % hodnot vykazovaných v případě českých podniků. Produkční proces ve firmách spojených s PZI v české ekonomice je dále podle finančních výsledků nefinančních podniků charakterizován vyšším podílem nakupovaného meziproduktu a služeb na tržbách. Lze rovněž předpokládat (čísla nejsou k dispozici), že v těchto podnicích existuje vyšší podíl nedělnických profesí na celkovém počtu zaměstnanců než je tomu u domácích firem.

Vliv PZI na nabídkovou stranu ekonomiky

Při hodnocení vlivu PZI na růstovou dynamiku reálného hrubého domácího produktu ČR, vyjdeme z následujícího postulátu. Ten říká, že vedle bezprostředních krátkodobých poptávkových a důchodových efektů plynoucích z přílivu PZI do země je z hlediska dlouhodobého růstu podstatnější vliv PZI na trvalejší změnu růstové trajektorie země, tzn. na nabídkovou stranu ekonomiky, kterou můžeme aproximovat například parametry produkční funkce. Z tohoto úhlu pohledu je v případě kapitálu důležitý nejprve bezprostřední kapacitotvorný efekt PZI v podobě růstu kapitálové zásoby ekonomiky prostřednictvím reálné investiční aktivity podniků pod zahraniční kontrolou. V této fázi je klíčovým faktorem věcné složení přílivu PZI, to znamená jakými konkrétní cestami se příliv PZI realizuje, neboť jen "greenfield" a "brownfield" projekty znamenají okamžitý nárůst produkčních kapacit v ekonomice. Pro ohodnocení tohoto faktoru však máme v případě ČR k dispozici jen hrubé odhady údajů o věcné struktuře přílivu PZI. Dalším možným působením PZI a podniků se zahraniční kontrolou na produkční kapacitu ekonomiky jsou reálné investice nad rámec úvodních reálně alokovaných projektů v podobě dalších investic rozšiřujících a prohlubujících kapitál. Rovněž ryze finanční část PZI realizovaná v podobě soukromých fúzí a akvizicí nebo privatizačních prodejů nachází dříve či později svůj odraz v reálné investiční aktivitě těchto podniků. Jejich strategičtí vlastníci totiž realizují své rozvojové, restrukturalizační a jiné programy často ve formě dalších investičních projektů. Zvyšování podílu zahraničních firem na investiční aktivitě nefinančních podniků je dokladem, že investiční proces v podnicích pod zahraniční kontrolou je velmi intenzivní a růst kapitálové zásoby v tomto segmentu ekonomiky se stává klíčový pro vývoj fyzické produkční kapacity v ekonomice jako celku. PZI mívají také tzv. "crowding-in effekty" na domácí investice (investice ryze domácích podniků), kdy převáží efekt podpory expanze domácích firem prostřednictvím komplementarity produkce a technologických spilloverů (viz dále) nad efektem, kdy PZI konkurují domácím firmám na trhu produktu a finančních trzích. To by naopak vedlo k omezení a vytlačování investiční aktivity domácích firem. Podle výsledků některých empirických studií vytlačují PZI soukromé domácích investice v zemích Latinské Ameriky a v Polsku, zatímco pozitivní vtahovací efekty převažují v Asii a také v případě České republiky a Maďarska. Tyto analýzy shrnují, že makroekonomická politika vlády a struktura přílivu PZI podle věcného složení a odvětví se zdají být v tomto kontextu klíčovým faktorem.

PZI jako tzv. "potrubí pro nákazu"

Co se týká dlouhodobého vlivu PZI na charakteristiky nabídkové strany ekonomiky souhrnně vystupující pod celkovou produktivitou výrobních faktorů v typické produkční funkci, slouží PZI všeobecně jako tzv. "potrubí pro nákazu". Toto "potrubí" transferuje pokročilé technologie a manažerské praktiky z vyspělých zemí do zemí rozvojových nebo tranzitivních. Existuje několik hlavních kanálů, tzv. "spilloverů", jejichž prostřednictvím dochází k šíření znalostí a dovedností (od nich je třeba odlišit tzv. "batting average effect", kdy rostoucí podíl v průměru produktivnějších zahraničních firem na ekonomické aktivitě zvyšuje celkovou průměrnou produktivitu v ekonomice přijímající PZI):
1. Demonstrační a imitační efekt - místní firma pozoruje a napodobuje způsob, jakým operují zahraniční firmy a tím se stává produktivnější a efektivnější.
2. PZI a podniky pod zahraniční kontrolou mohou sloužit jako potenciální zdroj rozšiřování nových technologií, organizačních a manažerských metod, znalostí a dovedností do celé ekonomiky v případě, kdy nadnárodní společnost vyškolí místní zaměstnance a experty. Ti mohou poté najít pracovní uplatnění v místních firmách nebo začít sami podnikat.
3. Důsledkem příchodu nadnárodních společností na místní trh bývá nárůst konkurence. To může přinutit místní firmy, aby využívaly efektivněji své vlastní zdroje a přijímaly nové technologie bez významných zpoždění a udržely si tak své tržní podíly nebo alespoň na trhu přežily.
4. Mimořádně důležitým kanálem jsou vazby mezi nadnárodní společností a jejími místními dodavateli a odběrateli. Tyto tzv. "backward and forward linkages effects" PZI mají pravděpodobně nejpříznivější dopad na místní ekonomiku a její strukturu a tím na její dlouhodobý sociální blahobyt a ekonomický výkon. Při zpětné vazbě nadnárodní společnost asistuje místním dodavatelům při instalaci nových produkčních technologických zařízení a na druhé straně po nich požaduje spolehlivé a včasné dodávky kvalitních produktů. Nadnárodní firmy rovněž poskytují místním dodavatelům technickou asistenci nebo informace pro zlepšení jejich produktů a provádění inovačních procesů, poskytují trénink a poradenství v oblasti managementu a organizace a asistují místním firmám při získávání nových zákazníků (tvůrci hospodářských politik se většinou snaží zajistit tyto efekty prostřednictvím tzv. "local content requirements", kdy nadnárodní společnosti jsou povinny nebo motivovány k odebírání určitého podílu výrobních vstupů od místních dodavatelů). V případě tzv. dopředných vazeb hledají domácí firmy zdroje pro nákup svých vstupů u podniků pod zahraniční kontrolou, jejichž produkty mají vyšší kvalitu než ty, které nabízejí místní firmy.

Faktory rozsahu realizovaných spilloverů

Velikost technologické propasti mezi domácími a zahraničními firmami se zdá být klíčovou determinantou rozsahu realizovaných spilloverů. Bývá často zmiňováno, že velikost spilloveru záleží na kapacitě ekonomiky přijímající PZI absorbovat zahraniční pokročilé technologie. Také investiční klima je dalším významným faktorem rozměru spilloverů. Liberální klima má tendenci generovat masivnější spillovery, protože přitahuje "správný" typ PZI. Jedná se o nadnárodní společnosti, které jsou obvykle relativně velké, dosahují na úspory z rozsahu a operují s nejlepšími manažerskými dovednosti a organizačními praktikami. Naproti tomu investorsky nepřívětivé klima charakterizované například zmíněnými "local content requirements" patrně přitahuje PZI, které jsou méně efektivní, operující se zastaralejšími technologiemi. Mimo to je rychlost transferu inovací z těchto PZI do domácí ekonomiky mnohem nižší. V souhrnu mají PZI pozitivní vliv na ekonomický růst prostřednictvím svých efektů na nabídkovou stranu ekonomiky. Tyto efekty jsou zásadní ve smyslu změn kapitálové zásoby (jak v podobě přímé tvorby, tak ve formě často se vyskytujících vtahovacích efektů) a ve smyslu souhrnné produktivity faktorů (přímo v podnicích pod zahraniční kontrolou a následně přes technologické spillovery v celé ekonomice), což jsou parametry typické produkční funkce.

Místo závěru

Hodnocení intenzity a dopadů pozitivních spillover efektů na ryze domácí české podniky a jejich efektivnost a produktivitu je velmi obtížné vlivem nedostatečné délky a struktury časových řad v našich podmínkách. V zahraniční empirické literatuře se tak často činí prostřednictvím konstrukce regresních ekonometrických modelů, kde bývá závisle proměnnou reálná produktivita v ryze domácích podnicích očištěná o vliv hospodářského cyklu. Tato veličina je vysvětlovaná mimo jiné prostřednictvím podílu zahraničních firem na ekonomické aktivitě, což má aproximovat potenciál pro realizaci technologických spilloverů v souvislosti s přítomností zahraničních firem v ekonomice. Je však nutné zahrnout vliv dalších potenciálních faktorů růstu reálné produktivity v domácích firmách, kterými mohou být vedle PZI přímé dovozy technologií a investičních statků, výdaje na výzkum a vývoj, investiční klima a další. Jen tak lze získat pravdivou evidenci o tom, jak velkou roli hrají spillovery při determinaci růstu produktivity v ekonomice přijímající PZI. Podobný druh empirické analýzy v podmínkách české ekonomiky je z výše uvedených důvodů teprve v samých počátcích a na robustnější výsledky ohodnocující vliv PZI na produktivitu českých firem si budeme muset zřejmě ještě nějakou dobu počkat.

Poznámka: Diskuse o PZI a zájem agentur na podporu jejich přílivu se soustředí na počet pracovních míst, jež se podařilo vytvořit nebo zachránit v souvislosti s přílivem PZI. Někteří autoři naznačují, že je relevantnější hledat pozitiva přílivu PZI spíše v typu vytvořených pracovních míst, než v jejich kvantitě. Tyto nové typy vytvořených pracovních míst v podnicích pod zahraniční kontrolou jsou charakterizovány vyšší vybaveností práce kapitálem a vyšší souhrnnou produktivitou faktorů a produktivitou práce. Kromě toho je nutné vzít v úvahu fakt, že může dojít k tzv. "efektům vytlačení" domácí zaměstnanosti z důvodu PZI. Tyto efekty vznikají zejména v důsledku restrukturalizačních aktivit v přebíraných firmách, které realizují noví vlastníci a manažeři spjatí s PZI. Rovněž může dojít k nárůstu konkurence na místním trhu, což přinutí lokální firmy pracovat efektivněji a propouštět své pracovníky, případně místní firmy dokonce zkrachují. Navíc je zde přímý negativní vliv přitékajících PZI na zaměstnanosti v místních firmách již na počátku jejich aktivit, protože s PZI spjatá společnost usiluje o získání nejvýkonnějších zaměstnanců dostupných na lokálním trhu práce, což může vést k "head huntingu" vůči domácím firmám a jejich pracovní síle.

Myšlenky a závěry prezentované v tomto příspěvku jsou autorovými soukromými názory a nemusejí nutně odpovídat oficiálním stanoviskům České národní banky.
***
Obecně PZI reflektují zájem rezidenta jedné ekonomiky na získání trvalého majetkového podílu na podnikurezidentu v jiné ekonomice. V souladu s mezinárodními standardy (MMF/OECD) by mělo být uplatňováno kritérium 10% podílu na vlastnictví při usuzování na existenci trvalého majetkového zájmu. Komponentami přílivu PZI jsou základní kapitál, reinvestované zisky a další kapitál spojený s různými dluhovými aktivitami v rámci transakcí mezi mateřskou a dceřinou společností.
***
Ing. Petr Král (1973) je absolventem VŠE v Praze, kde vystudoval obory peněžní ekonomie a bankovnictví a ekonomické teorie. Od roku 1999 pracuje v České národní bance, kde se věnuje zejména makroekonomické analýze a prognóze.