Aleš Michl (Mladá fronta DNES 27. 4. 2020 strana 7, rubrika Názory)
Jestřábi a holubice
V bajce od Jeana de La Fontaina ze sedmnáctého století se starý mlynář se svým synkem vydá na cestu do města prodat osla. Synek jede na oslu, mlynář jde po svých. První, koho potkají, začne na syna pokřikovat: „Slez dolů, chlapče neslušný, a nech sednout starce. Ten stařec jde za tebou jako lokaj.“ Tak syn seskočil a nechal na oslu jet svého otce. Po chvíli si ale na ně začali lidé ukazovat: „Jaká to hanba, nechat pokulhávat vedle sebe to dítě, zatímco ten muž se veze na oslu.“ Mlynář tedy řekl synkovi, aby si na osla přisedl. Za chvíli už ale slyší: „Ti jsou tak bezohlední. Ubohý ušák sotva jde. Klidně oslíka unaví k smrti a ani jim to nebude vadit.“ Otec se synem tedy sesedli z osla. Doufali, že lidé už budou spokojeni. Neušli daleko a setkali se s chasníkem, který se smál od ucha k uchu a na ostatní kolem volal: „Blázni! Mají osla – a přitom jdou po svých. Divím se, že jste si ho ještě do bavlnky nezabalili a ve škatulce do města neodnesli. Takové tři osly jsem doposud neviděl.“
Závěr je, že ať děláte, co děláte, světu se nezavděčíte. Proto nejlépe jest jednati dle přesvědčení svého, dodává La Fontaine. A platí to dodnes.