Marek Hudema, Luděk Vainert (Hospodářské noviny, 20.5.2013, Rubrika: HN Byznys, Strana: 16)
Měnová politika v čase krize
V České národní bance panuje shoda na tom, že jediným použitelným nástrojem, který jí nyní zbývá, je kurz koruny.
LUBOMÍR LÍZAL, ČLEN BANKOVNÍ RADY ČNB
Poptávka v eurozóně je slabá a ekonomický růst tam nebude, prohlašuje Lubomír Lízal, jeden ze sedmi lidí, kteří v Česku rozhodují o měnové politice. Starosti mu dělá i to, že si Češi rekordní část příjmů schovávají na horší časy. Lízal však řeší i jiné problémy – například to, jak pobočkovou síť České národní banky přizpůsobit potřebám dnešního bankovního systému, stále více se spoléhajícího na bezhotovostní platby.
* HN: Posledního tři čtvrtě roku vedení ČNB mluví o možnosti zásahu s cílem oslabit korunu. Tato prohlášení jsou čím dál častější, i když měna oslabuje i bez vstupu centrální banky na trh. Vypadá to, že byste nejraději zůstali u slovních intervencí. Je to tak?
Takový dojem mít můžete. Domnívám se, že v situaci, kdy nemůžeme hýbat se sazbami, které jsou technicky na nule, je pro měnovou politiku kurzová intervence mnohem rychlejším a účinnějším nástrojem, než bývaly ty standardní. Za běžné situace jsou náhlé výkyvy kurzu kompenzovány protisměrným pohybem úrokové míry, aby celkové měnové podmínky zůstaly nezměněné. To v případě intervencí při sazbách na technické nule nebude pravda. Proto jsem přesvědčen, že bude účinek intervencí rychlejší a větší než při tržních změnách kurzu v minulosti.
* HN: o kolik rychlejší reakci předpokládáte?
Z hlediska měnové politiky vyžaduje změna jejího nástroje, tedy intervence na změnu kurzu místo pohybu úrokové sazby, určité úvahy také o transmisním kanálu (způsobu, jakým se změna jednoho parametru postupně promítne do inflace, pozn. red.), o časovém horizontu a o účinnosti toho kanálu. Zpoždění, s jakým se odrazí kurzová intervence v domácích cenách, je zhruba půl roku, při změně sazeb je horizont měnové politiky rok až rok a půl. Pro mě je to určitý signál, že nemusíme zasahovat tak brzo jako v jiných případech standardní změny měnových podmínek.
* HN: existuje možnost, že ČNB přece jen posune sazby do záporných hodnot?
Z technického hlediska je jedno, jestli jste na nule, nebo několik málo bodů nad ní. Ale v České republice jsou na úrokové sazby navázány sankční úroky vyplývající ze zákona, vlastně pokuty, takže soudy by následně musely vykládat, jak se vypočítávají pokuty, když jsou násobkem něčeho, co je záporné. Navíc u negativních sazeb nemáme příliš mnoho zkušeností, na kolik skutečně fungují, nebo nevíme, jsou-li tyto informace velmi specifické pro některé ekonomiky.
* HN: Zpracovává ČNB studii na téma dopadu negativních sazeb na českou ekonomiku?
Ne, negativní sazby teď neřešíme, shodli jsme se na kurzových intervencích.
* HN: je jisté, že se oslabení kurzu promítne do oživení domácí poptávky a tím i ekonomiky?
Možná vás překvapím, ale oživení není ten primární cíl. Pokud jsme centrální banka, která je zodpovědná za cenovou stabilitu, tak naší prioritou je dodržení inflačního cíle. V mandátu ČNB, tedy zákonného zadání, co má centrální banka dělat, je udržení cenové stability, a pokud tento cíl je dodržen, tak podporovat ekonomickou politiku vlády. Devizové intervence však mají i příjemný vedlejší účinek v tom, že podpoří exportéry tím, že se zdraží dovážené zboží, a tak přesměruje poptávku směrem k domácímu zboží. Je to dobré k dosažení inflačního cíle a má to navíc ještě některá pozitiva pro ekonomický růst i poptávku po domácím zboží. Také proto jsme tento nástroj zvolili. Ale to je vedlejší efekt, není to hlavní motivace.
* HN: intervence s cílem oslabit korunu znamená zvýšení devizových rezerv. Pokud však bude koruna v delším horizontu posilovat – a ČNB předpokládá, že se tak stane –, utrpí banka velké účetní ztráty. je to zanedbatelná ztráta?
Vycházíte ze sbližování naší ekonomiky s dalšími v EU přes kurz. Na druhou stranu, když celá ekonomika bohatne, což se projevuje na posilování kurzu, tak skutečnost, že nějaká část ekonomiky v nejširším slova smyslu, která zahrnuje i centrální banku, prodělává, není zas až takový problém. Navíc se důvěryhodnost centrální banky jako měnové autority neodvíjí od jejího hospodářského výsledku. Paradoxně krátkodobě, pokud budeme oslabovat naši měnu a nakupovat cizí, budeme účetně vydělávat.
* HN: Není na místě uvažovat víc neortodoxně? Proč se vlastně tolik zavrhuje monetizace dluhu, například přímý nákup státních dluhopisů, jako nástroj, který by vedl ke zvýšení inflace a měl pozitivní efekt na státní rozpočet?
V historii se to vyzkoušelo několikrát a výsledky nebyly zrovna přesvědčivé, vedlo to k nadměrné inflaci. Poučení z toho bylo, že centrální banka má být nezávislá a má pečovat o cenovou stabilitu.
Evropu stále brzdí dluhy
* HN: Vláda naznačuje, že by mohla uvolnit svoji restriktivní politiku, trochu přestat šetřit. Co to udělá s inflací a co s kondicí ekonomiky?
Samozřejmě o tom uvažujeme. Je to možná jeden z důvodů, proč je budoucí vývoj zatížen větším otazníkem. Fiskální konsolidace je už více méně u konce, to znamená, že utahování šroubů už je za námi a mělo by to mít pozitivní efekty v ekonomice. Může to ale vést i k očekávání růstu cen. My pracujeme s tím, jakým způsobem se vyvíjejí české finance, na druhou stranu české finance příliš neovlivní celkovou ekonomickou situaci v Evropě, která zase naopak velmi ovlivňuje Českou republiku. Ne všude v Evropě to mají tak říkajíc za sebou a ten budoucí vývoj v Evropě je jedním z otazníků, který nás bude ovlivňovat. Takže to jsou takové dva momenty, kdy ten domácí negativní podle mě už odezněl, zato ten evropský pořád zůstává.
* HN: Státní dluh se ale neustále zvětšuje, relativně i absolutně. Tomu říkáte fiskální konsolidace?
Vycházím z toho, že celé strukturální nastavení rozpočtu neodpovídalo reálné situaci. U nás i v celé Evropě. Veřejné rozpočty byly zvyklé žít na dluh i v dobách ekonomického růstu. Jinak by se tyto země nedostaly k tak velkým, až neudržitelným hranicím dluhu.
* HN: Ale kde je záruka toho, že se to změnilo?
My jsme v pozici, kdy máme relativně nízký dluh, i když roste, ale na druhou stranu máme za sebou delší periodu ekonomické kontrakce, která byla ve tvaru písmene „W“, a to jsme tady asi ještě neviděli. Proto obavy. Zmiňoval jsem ono nebezpečí z Evropy. Tam situace ještě není vyřešena. Poptávka v eurozóně je slabá a ekonomický růst tam nebude. Eurozóna se bude spíše zabývat řešením své dluhové krize než řešením své konkurenceschopnosti. Je to dlouhodobý problém a nějaký čas tady s námi ještě zůstane. Na Evropě jsme přitom jako exportní ekonomika životně závislí. A pokud vidíte, že váš největší obchodní partner má problémy, tak očekáváte, že ty problémy budete mít taky, i když to nemusí být úplně pravda. Je to do jisté míry i psychologický problém. V Evropě to nevypadá na oživení, a tak vyčkávají i české firmy.
Světlé zítřky hned tak nenastanou
* HN: Máte představu o tom, kdy by mohlo dojít k oživení v eurozóně, kdy by se mohla německá ekonomika výrazněji nastartovat?
Nedomnívám, že si eurozóna ty svoje finanční problémy vyřeší rychle, že tenhle nebo příští rok nastanou světlé zítřky. V tom očekávání jsem trochu pesimističtější než trh. Podle něj bude příští rok lépe už asi tři roky. Změna konkurenceschopnosti, to je otázka minimálně pěti let, ne jednoho roku. A pořád na tom Evropa vlastně nepracuje, s výjimkou Německa, kde si domácí úkol udělali ještě před krizí.
* HN: Proč u nás došlo k tak velkému poklesu spotřeby?
Jednou z věcí, kterou se snažíme analyzovat, ale na kterou stále ještě nemáme odpověď, je to, že podle makroekonomických údajů vzrostly skokově úspory ze čtvrtletí na čtvrtletí. Je otázka, jestli je to krátkodobě vyvolané, nebo jestli jde o dlouhodobou změnu. Míra úspor je nejvyšší, co jsme kdy viděli, bez ohledu na výši reálných mezd.
* HN: Jaké je vaše vysvětlení?
Momentálně žádné racionální vysvětlení nemám. Je vidět dlouhodobý růst míry úspor, ale onen samotný skok považuji spíše za problém v datech. Takže mix více faktorů.
* HN: Teoreticky by úspory měly odpovídat investicím, ale v České republice to nefunguje. Proč?
Modely uzavřených ekonomik jsou určitě fajn, v těch to platí. Ale v otevřené ekonomice hledáte, kde můžete investovat, bez ohledu na to, jestli je to doma nebo venku.
* HN: Nebylo by tedy žádoucí, uvolnit bankám trochu ruce v tom, jak v rámci skupin přesouvat aktiva a investovat v zahraničí a nenechat úspory „ležet ladem“?
Pokud jsou aktiva přesouvána za tržních podmínek, tak s tím problémy nemáme. Problémem může být buď velikost expozice, kdy jste závislý na jednom subjektu, což je samozřejmě velké riziko, nebo i skryté přesuny. A to je vlastně i ta naše hlavní výhrada proti bankovní unii vznikající v Evropě. Že se snaží vnucovat netržní principy i tam, kde jsou možné ty tržní. Vzhledem k tomu, že pravidla nejsou definitivní a pořád se o nich debatuje, nejsem schopen říct, jaký bude výsledek.
* HN: Není strach z převodů „českých úspor“ za netržních podmínek do zahraniční jenom chiméra? Zaznamenali jste to vůbec někdy? Kdy?
V historii se něco takového stalo. Jsme zavázáni mlčenlivostí, takže o tom nemohu konkrétně mluvit. Je to taková nepříjemná pozice, kdy můžete říkat jen to, co hrozí v obecné rovině.
* HN: V první části evropské bankovní unie si Česko vymohlo výjimku týkající se toho, že v žádném státě nebyly banky nuceny evropským regulátorem přeměnit se z dceřiných společností na pobočky nebo opačně. Proč?
Vychází to ze specifika, že všechny systémově významné banky jsou vlastněné ze zahraničí. Většina evropských států tohle nemá. Ale jinak budeme vnímat situaci, kdy menší banka, která nemá systémový význam, se mění z dcery na pobočku nebo obráceně. A jinak vnímáme systémově důležité banky.
* HN: V rámci bankovní unie časem vznikne i společný fond pojištění vkladů. Předpokládám, že z toho byste chtěli Česko vyjmout. Ale zároveň nyní už může být v unii Česká republika přehlasována.
Bohužel, některé věci jsou jasné, některé nejsou, takže vyjednávací pozice České republiky je teď horší. Nelze použít veta a musí hledat aliance mezi ostatními zeměmi, které mají podobný zájem.
* HN: Takže jste ve věci „české výjimky“ neuspěli?
My jsme v řadě věcí uspěli. Neuspěli jsme v tom, že by ten celý systém měl být známý před tím, než se o něm bude hlasovat. To si můžeme říct zcela jasně. Ale pokud porovnáte původní návrhy loni na podzim a dnešní stav, došlo k posunu v řadě bodů.
* HN: Veřejnost velmi zajímá spor o poplatky za vedení hypotečních účtů. Máte představu, co by případné masové vracení těchto poplatků udělalo s českým bankovním systémem?
Na začátek bych řekl, že v Evropě existují dvě rozhodnutí soudu – německé a britské – a ta jsou zcela opačná. Takže je otázka, podle čeho se bude u nás postupovat. A na druhou stranu, poplatky, o které se jedná, tak ty by zásadním způsobem neovlivnily finanční situaci bank. Pokud se podíváte na ziskovost sektoru, tak se bavíme o malé části zisku. Samozřejmě, jsou to zisky, takže ty banky mají zájem si je nechat, ale z hlediska celkové stability systému to dnes nemá zásadní význam.
* HN: Co vidíte jako hlavní nebezpečí pro stabilitu českého bankovního systému?
Těžko říct. Protože my se snažíme přicházet s hodně pesimistickými scénáři, ale zatím nám z toho nevypadává nic, co by ukazovalo na systémovou nestabilitu toho sektoru. Vypadá to dobře, byť v našich zprávách o finanční stabilitě pravidelně upozorňujeme na některá významná rizika. Hlavně však pro nás hraje to, že ty banky nejsou závislé na vnějším financování, že mají více vkladů, než mají napůjčováno. Takový systém je stabilní.
S hotovostí už je míň starostí
* HN: Snižujete počet plnohodnotných poboček ČNB. Co vás k tomu vede?
Pobočková síť ČNB vznikala na počátku 90. let. Dneska už je situace úplně jiná, i díky technickému pokroku. Máte internetové bankovnictví i nějakou dálniční síť nebo dopravní omezování v centrech měst. Takže jsme se zamysleli nad tím, zda ta síť odpovídá dnešním potřebám. A ukazuje se, že tím, jak se zlevňuje technika, banky a další subjekty jsou schopny si dělat řadu zpracování peněz samy a peníze nemusí procházet centrální bankou. S tím souvisí i novela o oběhu bankovek a mincí, kde se předpokládá, že my budeme kontrolovat, jakým způsobem ostatní zpracovatelé hotovosti pracují. V 90. letech většina oběživa procházela centrální bankou. Dneska je situace taková, že nemusí.
* HN: Takže banky si hlídají opotřebení bankovek samy?
Zpracovatelé hotovosti – to nejsou jen banky, ale též specializované firmy – si mohou pořídit stroje, které budou kontrolovat, jestli jsou bankovky kvalitní nebo je třeba je vyměnit. Opotřebené bankovky pak centrální banka vymění za nové. My musíme zajistit, aby veškeré oběživo bylo kvalitní, to znamená, aby tyto stroje byly certifikované a dodržovaly se určité standardy. Chystáme kontroly.
* HN: Proč si takové stroje banky vůbec pořizují, když je nemusí mít povinně?
Protože to je pro ně logistická úspora. Nemusí bankovky vozit nám, mají svoje vlastní centra. Trh zpracování peněz existuje. Některé naše kapacity jsou pak zbytečné, ty odbouráváme. Na druhou stranu chceme, aby centrální banka zůstala v regionech, kde byla, a poskytovala všechny služby, na které jsou běžní klienti zvyklí.
* HN: Chystáte v regionálních pobočkách nějaké propouštění?
Teď nedokážu přesně říci, ale úspory jsou odhadovány v desítkách milionů ročně. Důležité je taky to, že ty objekty, které na šesti pobočkách mimo Prahu v bývalých krajích máme, jsou dimenzované na začátek 90. let. Takže se snažíme najít pro ty objekty uplatnění s tím, že víme, že my je plně využít nedokážeme. Celkový efekt na zaměstnanost tak bude záviset i na konečném využití stávajících budov.
* HN: Jak bude vypadat například cílový stav pobočky v Ústí nad Labem?
Bude tam správa peněz pro běžnou nebankovní klientelu, to znamená, že když tam přijdete – například vedeme účty obcím, tak neuvidíte žádný rozdíl ve službách proti dnešku. Rozdíl bude v tom, že se tam nebude provádět zpracování velké hotovosti pro banky. To bude probíhat na menším počtu poboček. Plánujeme, že tyto páteřní pobočky budou čtyři. V současné době velké zpracování již neprobíhá v Českých Budějovicích ani v Ústí a předpokládáme, že nebude probíhat ani v Plzni. Což nám nechává dvě velká centra v Čechách i na Moravě z důvodů zálohování a obsloužení.
* HN: Dnes to zní jen jako hypotetická úvaha, ale nebudou vám tyto pobočky a jejich kapacity chybět při případném přechodu na euro?
Ne. Protože kdybychom přecházeli na euro, tak nám naše současné kapacity stejně nebudou stačit. To bychom museli řešit ad hoc. Ale v okamžiku, kdybychom přecházeli na euro, tak můžete na trhu a v sousedních zemích, které už euro mají či budou mít, poptávat výpomoc a pak podle výsledku teprve dimenzovat vlastní dočasné kapacity pro změnu.