Vladimir Tomšík (Bankovnictví 23.5.2014 strana 3, rubrika Příloha – Top finance – úvod)
Loňský rok nebyl pro českou ekonomiku příliš úspěšný. HDP klesl zhruba o procento a úroveň produkce stále ještě nedosáhla (a pravděpodobně ani letos nedosáhne) úrovně roku 2008. Ale jako každý rok, tak i loňský přinesl v našem oboru mnoho změn a událostí. Ohlédněme se alespoň za některými z nich.
Český bankovní sektor byl i v loňském roce stabilní a nadprůměrně ziskový ve srovnání s ostatními sektory ekonomiky. Je ale patrné, že silný konkurenční boj o český trh, který z hlediska objemu vkladů i úvěrů roste jen pomalu, postupně vede k erozi ziskových marží. Pravidelné pololetní zátěžové testování úvěrových portfolií ověřilo solidní odolnost bank vůči nepříznivému ekonomickému vývoji. Odlišná situace však byla (a nadále je) v sektoru družstevních záložen, které se v posledních letech vyvinuly spíše do podoby jakýchsi minibank fungujících podle odlišných pravidel než banky. Vzhledem k četným identifikovaným nedostatkům v tomto sektoru se dohled ČNB zaměřoval zejména na oblast kategorizace úvěrového portfolia, dostatečnost tvorby opravných položek, financování ekonomicky spjatých skupin a původ kapitálu družstevních záložen. V závěru loňského roku odejmula ČNB největšímu subjektu tohoto segmentu (Metropolitnímu spořitelnímu družstvu) povolení působit jako družstevní záložna. Důvodem byly především závažné nedostatky v podnikání této družstevní záložny, které poškozovaly zájmy jejích vkladatelů. Dnes je zjevné, že sektor družstevních záložen nemůže udržitelně fungovat v současném nastavení a ČNB se proto snaží ve spolupráci s Ministerstvem financí iniciovat určité legislativní změny, které by současný systém modifikovaly.
Podobně jako v případě bank proběhlo další kolo zátěžových testů u vybraných pojišťoven, které potvrdilo, že sektor pojišťoven jako celek je dostatečně kapitálově vybaven. Při svém dohledu nad pojišťovnami se ČNB soustředila zejména na dostatečnost pojistného v pojištění odpovědnosti za škodu vyplývající z provozu vozidla, na solventnostní pozice některých pojišťoven a monitorovala aspekty jejich činnosti v prostředí nízkých úrokových sazeb. V loňském roce již byly také plně etablovány penzijní společnosti, které spravují především transformované fondy spadající do třetího pilíře penzijního systému. Transformace fondů ve III. pilíři přinesla zejména oddělení majetku účastníků a majetku fondů, a tudíž i transparentnejší hospodaření. Druhý pilíř, tedy klasický fondový způsob spoření na starobní penzi, se z mnoha důvodů nesetkal s podstatným zájmem veřejnosti. Vzhledem k nízkému počtu účastníků v tomto pilíři a tedy i poměrně nízkému objemu spravovaných prostředků se zřejmě dočkáme ještě určité koncentrace v tomto odvětví, ve kterém pravděpodobně navíc dojde i k podstatným legislativním úpravám.
Relativní stabilita v domácím finančním sektoru však byla doprovázena nemalými změnami v právním prostředí, z nichž některé se teprve v nadcházejících letech naplno projeví. Zásadní legislativní změnu roku 2013 představovalo přijetí zákona o investičních společnostech a fondech, jenž zahrnuje transpozici směrnice o správcích alternativních investičních fondů do českého právního řádu a celkově reviduje dosavadní úpravu kolektivního investování, včetně terminologie a rozšíření druhů investičních fondů. Podstatnou změnu ve výkonu dohledu přinesla novela zákona o ČNB, která v části dohledu nad finančním trhem mimo jiné nově upravuje úkoly ČNB v oblasti makroobezřetnostní politiky. Nový je i zákon o směnárenské činnosti zahrnující nové regulatorní a dohledové požadavky poskytování směnárenských služeb, např. pokud jde o kurzovní lístek. Mnoho nových regulatorních opatření a novel je pochopitelně navázáno na legislativní změny v rámci evropského práva nebo se případně jedná o přímo aplikovatelné právní normy.
Mezi nejdůležitější v loňském roce patřily bezesporu směrnice a nařízení o kapitálových požadavcích (CRD IV / CRR), u nichž byl formální proces přijetí v červnu 2013 završen hlasováním Evropského parlamentu a schválením v Radě. To jsou základní normy, podle kterých se řídí kapitálová přiměřenost v bankovnictví a představují tak jakési jádro pro stabilitu bankovního sektoru. Intenzivně byl projednáván také návrh směrnice o ozdravení a restrukturalizaci úvěrových institucí a obchodníků s cennými papíry (tzv. BRRD). To je vzhledem k charakteru a struktuře našeho bankovního sektoru potenciálně velmi důležitá směrnice, protože se dotýká přenosu pravomocí z národních orgánů dohledu na Evropský úřad pro bankovnictví (EBA) a na orgány dohledu v zemích mateřských společností, týká se také finanční podpory v rámci finanční skupiny, upřednostnění skupinového zájmu před zájmem jednotlivých dceřiných společností atd. V říjnu 2013 bylo schváleno nařízení o jednotném systému dohledu (SSM), kterým se ECB svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, jež se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi. Došlo tak k přijetí prvního kroku k ustanovení tzv. bankovní unie členských států eurozóny otevřené účasti dalších členských států. ECB převezme jí svěřené úkoly a dohledové pravomoci v listopadu letošního roku poté, co bude provedeno důkladné zhodnocení finanční situace významných bank v zúčastněných členských státech a bude dokončena příprava na výkon obezřetnostního dohledu v ECB.
Ohlédneme-li se za domácí měnovou politikou v loňském roce, potom událostí, která vše zastínila, bylo evidentně rozhodnutí ČNB začít používat měnový kurz jako nástroj měnové politiky. Na základě tohoto ČNB v listopadu intervenovala a oslabila korunu zhruba o 5% na úroveň kolem 27 korun za euro. V loňském ohlédnutí za rokem 2012 jsem na tomto místě napsal, že pokud by nulová úroveň sazeb ani závazek držet sazby velmi nízko nezabránily zhoršování ekonomické situace a dalšímu poklesu inflace, museli bychom použít devizové intervence. ČNB zmiňovala použití kurzu jako dalšího nástroje měnové politiky již od podzimu 2012, přesto intervence vzbudily u mnoha subjektů velké překvapení. Ekonomická situace na podzim 2013 se vyznačovala neustálým poklesem inflace, historicky nejnižším růstem mezd a rekordně vysokou nezaměstnaností. To zesilovalo potřebu dále uvolnit měnovou politiku. Naše propočty naznačovaly, že by bylo třeba snížit úrokové sazby až k hypotetickému mínus jednomu procentu.
To samozřejmě nebylo možné, a proto tolik potřebné uvolnění měnové politiky muselo odpracovat oslabení kurzu koruny. Naopak, nečinnost měnové politiky by pravděpodobně vedla k posílení kurzu koruny. Zároveň velmi vážnou hrozbou byla dlouhodobá deflační spirála, která by podsekla nohy křehkému ekonomickému oživení. Podrobněji se čtenáři mohou seznámit s argumentací a hlubším vysvětlením problematiky devizových intervencí ve zvláštním sborníku článků, který ČNB k tomuto tématu v letošním roce vydala nebo na webových stránkách ČNB. Závěrem však připomeňme, že inflace i přes oslabení kurzu zůstává velmi nízká, a nebýt ho, tak je prakticky jisté, že by dnes byla záporná. Nyní však již lze říci, že kotva v podobě stability inflačních očekávání na úrovni kolem dvouprocentního inflačního cíle není v české ekonomice aktuálně v ohrožení.