Vladimír Tomšík (Bankovnictví 28.6.2013 strana 3, rubrika Top finance 2013)
Rok 2012 byl z ekonomického hlediska dozajista zklamáním. Zatímco ještě na jeho počátku se zdálo, že se dočkáme ekonomického oživení, v průběhu roku začalo být čím dál tím víc jasné, že naše hospodářství uvízlo z mnoha vnějších i vnitřních příčin v recesi, která je již dnes nejdelší v novodobé historii České republiky.
Měnová politika na zhoršení výhledu ekonomické situace musela reagovat dalším snižováním úrokových sazeb, takže se v loňském roce dostala do situace, která je z hlediska české historie bezprecedentní: dvoutýdenní úroková sazba ČNB byla snížena prakticky na nulu. Ještě výraznější byl pokles tržních sazeb na dlouhém konci výnosové křivky – výnosy českých vládních dluhopisů s desetiletou splatností klesly dokonce pod 2 %. Úrokové sazby na krátkém konci výnosové křivky tak již nemohou být nástrojem ke stimulaci ekonomiky. Místo toho se ČNB zavázala držet úrokové sazby na nulové úrovni dostatečně dlouho, aby tím předešla možnému podstřelení inflačního cíle a dokonce i vzniku deflačních očekávání. Pokud by ale nulová úroveň sazeb ani závazek držet sazby velmi nízko nezabránily zhoršování ekonomické situace a dalšímu poklesu inflace, museli bychom použít jiný nástroj. ČNB již na podzim loňského roku oznámila, že tímto jiným nástrojem by byly devizové intervence vedoucí k oslabení měnového kurzu koruny. Vliv devizových intervencí je silný. Prozatím pokles HDP pokračuje i na počátku tohoto roku, nicméně v roce 2014 již očekáváme počátek oživení.
Navzdory protáhlé recesi však byl rok 2012 pro český finanční sektor pozitivní, i když vlivem poklesu ekonomické aktivity se snížil meziroční růst jeho bilanční sumy. V bankovním sektoru došlo ke zvýšení kapitálové přiměřenosti, ziskovosti i likvidity. V průběhu roku došlo ke zvýšení objemu klientských depozit domácností, přičemž největší absolutní přírůstky zaznamenal segment malých bank vzhledem k průměrně vyšším úrokovým sazbám, které tyto banky nabízely. Pravidelně prováděné zátěžové testy dokládají, že bankovní sektor zůstává i v recesi vysoce odolný vůči scénářům nepříznivého vývoje. Banky disponují přiměřeným kapitálovým polštářem, který umožňuje absorbovat negativní šoky a udržet celkovou kapitálovou přiměřenost sektoru dostatečně nad 8% regulatorní hranicí i v případě velmi nepříznivého scénáře. Banky obstály i v pravidelných zátěžových testech likvidity. Rovněž sektor pojišťoven vykázal díky svému kapitálovému polštáři dostatečnou míru odolnosti vůči nepříznivému vývoji. Sektor penzijních fondů zůstává citlivý na volatilitu cen držených cenných papírů, navýšení kapitálu v průběhu roku 2012 však jeho odolnost ve srovnání s minulým rokem posílilo.
Přestože finanční sektor zůstal v loňském roce v dobré kondici, nemůže být trvale nedotčen vývojem v sektoru nefinančních firem a domácností. Finanční sektor je vystaven rizikům z několika zdrojů. V první řadě je faktem, že výkonnost a finanční pozice podnikového sektoru se zhoršila. Úvěrové riziko se v průběhu roku 2012 sice stabilizovalo, ale výhled pro další období není příliš optimistický. Zhoršená příjmová situace domácností se zatím projevila v úvěrovém riziku jen mírně, nízkopříjmové domácnosti se však staly velmi zranitelnými. S prodlužováním délky recese by se dopady úvěrového rizika mohly nelineárně zvyšovat, protože rezervní polštáře vlastního jmění firem a domácností se s prodlužující délkou recese mohou vyčerpat. ČNB toto riziko nepodceňuje a ve svých zátěžových scénářích počítá s pokračováním recese a „nespojitým“ chováním firem a domácností v podobě splácení svých dosavadních závazků.
Jedním z dalších rizik je vývoj cen nemovitostí. V české ekonomice již proběhla úplná deregulace nájmů, takže tento sektor je plně vystaven fungování trhu. Demografické faktory i dlouhá recese však vedou k tomu, že lze spatřovat rizika spíše ve směru poklesu cen nemovitostí.
Rizikem je také tzv. honba za výnosem. Lze očekávat, že rekordní výše zisku finančního sektoru se již nebude opakovat, neboť poklesly tržní úrokové sazby, na trhu roste konkurence, klesají či mizí poplatky a v ekonomice stále nepozorujeme podstatný růst poptávky po úvěrech. To vše může vést k tomu, že finanční subjekty se budou snažit nejenom snižovat náklady, ale možná i zvýšit výnosy za cenu přijetí vyššího rizika.
Samostatným vývojem prochází sektor družstevních záložen. Rizikem pro družstevní záložny je zejména udržování relativně vysokých úrokových sazeb na vkladech v současném období nízkých sazeb, což vytváří podnět poskytovat rizikové úvěry s vyšší úrokovou sazbou. Segment družstevních záložen zároveň vykazuje vysokou koncentraci poskytnutých úvěrů. Případné problémy se splácením závazků u významných klientů by pak mohly ohrozit stabilitu celého tohoto sektoru.
Konečně rizikem svého druhu je i vlna nové regulace. V posledních letech jsme svědky doslova překotného vývoje v legislativě, která se dotýká finančního sektoru. Loňský rok v tomto nebyl výjimkou a je zjevné, že tento rok ani rok příští nebudou v tomto ohledu stabilnější. Zmiňme alespoň některé změny z domácí a evropské legislativy. V loňském roce došlo k liberalizaci v režimu vydávání dluhopisů, protože vyhodnocení emisních podmínek a kontrola postupu emitenta jsou nadále již čistě věcí věřitelů a ČNB se soustředí na dohled nad jejich veřejným nabízením. Takže v tomto ohledu se režim u dluhopisů připodobnil akciím. V loňském roce vyvrcholily přípravy na spuštění tzv. druhého pilíře penzijního systému a od ledna tohoto roku mohly vzniknout penzijní společnosti. Fondy druhého pilíře penzijního systému zatím provozuje šest penzijních společností. Společně se vznikem penzijních společností došlo k vyčlenění aktiv a pasiv souvisejících s penzijním připojištěním (tzv. třetím pilířem penzijního systému) do transformovaných fondů, takže majetek akcionářů penzijního fondu byl účetně oddělen od majetku účastníků penzijního připojištění. To byl jednoznačně krok správným směrem, který třetí pilíř zpřehlednil a přiblížil běžnému standardu.
Podstatné legislativní změny však byly zahájeny také na mezinárodní úrovni. V loňském roce došlo k zásadnímu rozhodnutí zahájit práce na změně ve výkonu dohledu v bankovním sektoru EU. Evropská komise předložila návrhy na vytvoření jednotného systému dohledu, na základě kterého se svěří některé kompetence v rámci obezřetnostního dohledu Evropské centrální bance, a dále předložila související legislativní návrh novely nařízení o Evropském orgánu pro bankovnictví (EBA). Vznikl legislativní zárodek toho, pro co se od poloviny loňského roku vžil termín „bankovní unie“. Projekt zamýšlené bankovní unie je tvořen čtyřmi hlavními prvky: jednotným evropským bankovním dohledem, založeném na ECB, dále na jednotných pravidlech pro regulaci bank, na společném evropském systému pojištění vkladů a konečně na společném evropském systému pro ozdravení a restrukturalizaci bankovního sektoru. Výše uvedené záměry skupinového zájmu a možné solidární vnitroskupinové podpory přinášejí vzhledem k velké koncentrovanosti bankovního sektoru pro ČR rizika, která jsou dlouhodobá a nespočívají jen ve stabilitě jednotlivých bank, ale především ve stabilitě ekonomiky jako celku. ČNB se po celou dobu projednávání o návrzích zasazovala o zachování takového stavu, který by umožnil národním orgánům dohledu ponechat si klíčové pravomoci k naplnění cíle zachování stability finančního systému jako celku. Prioritou pro ČNB zůstává udržení rovnováhy mezi odpovědností a pravomocemi jednotlivých dohledových orgánů za účelem udržení stability bankovního sektoru ČR, možnost odmítnutí povinné účasti na sdílení nákladů a zdrojů k ozdravení a restrukturalizaci bank v EU, zachování integrity vnitřního trhu a vyváženost hlasovacích procedur v Evropském orgánu pro bankovnictví. Důsledky těchto legislativních úprav, stejně jako důsledky nově přijaté směrnice o kapitálových požadavcích (CRD IV) však pocítí náš finanční sektor až v následujících letech. Tato směrnice dává národnímu regulatornímu orgánu možnost nastavit požadavky na domácí banky i v závislosti na jejich velikosti a významu. Pro systémově významné banky může národní regulátor stanovit dodatečné kapitálové přirážky. Vzhledem k dominantní roli bank v českém finančním sektoru a k vysoké koncentraci českého bankovního sektoru je ČNB za účelem zachování stability připravena tyto kapitálové přirážky využít. Směrnice CRD IV a nařízení CRR umožní národním dohledům v budoucnosti použít i další dříve nedostupné makroobezřetnostní nástroje.
V následujících letech však dojde k velkým legislativním změnám připraveným v „domácí kuchyni“. Nový zákon o obchodních korporacích přijatý v loňském roce vstoupí v platnost v lednu příštího roku a bude změnou, na kterou si budou muset zvykat všichni tržní účastníci. Speciálně oblast kolektivního investování čeká změna v podobě zákona o investičních společnostech a investičních fondech (ZISIF), který nahradí dosavadní zákon o kolektivním investování. ZISIF přinese zásadní rozšíření produktové nabídky, podstatné změny v oblasti správy fondů, v oblasti volného pohybu finančních služeb, ale i významné změny v úkolech ČNB, zejména pokud jde o vstup do sektoru.
Lze shrnout, že jsme uprostřed legislativního a regulačního vlnobití. Nová regulace začíná být tak komplexní, že v mnoha případech není možné vždy domyslet skutečný dopad na finanční sektor. ČNB se snaží velmi pečlivě zvažovat i tzv. nezamýšlené důsledky nové regulace a zajistit stabilní fungování finančního trhu v ČR.