(Ekonom 18.12.2003 strana 72, rubrika: Konjunktura - zadlužení domácností)
Je současný růst úvěrování domácností hrozbou, nebo projevem reálné konvergence?
Úvěry obyvatelstvu byly v posledních letech nejdynamičtější složkou celkových úvěrů, když v
meziročním vyjádření rostly již od poloviny roku 1999, přičemž tento růst akceleruje a za
posledních 12 měsíců dosahoval 26-32 %. Celková výše úvěrů domácnostem se tak od konce roku 2000
více než zdvojnásobila, od konce roku 1998 je již více než trojnásobná. Zářivá dynamika
spotřebitelských úvěrů přitom vyniká v porovnání se zbytkem úvěrového portfolia bank, které od
konce roku 1998 v nejlepším případě meziročně stagnuje. Nárůst dynamiky úvěrů obyvatelstvu v
posledním roce se projevil spolu s ostatními faktory rovněž na překvapivém růstu spotřeby
domácností v rámci HDP ve stálých cenách o 7,3 % meziročně (3. čtvrtletí 2003) či v růstu stavební
výroby v posledním období (v průměru za 3. čtvrtletí meziročně o 16,4 %). Významná dynamika úvěrů
obyvatelstvu přináší mnohé otázky. Co bylo důvodem tohoto výrazného nárůstu? Neznamená tento nárůst
riziko pro bankovní sektor či pro domácnosti samotné? Neovlivní negativním způsobem
makroekonomickou stabilitu? Bude tento nárůst pokračovat i v budoucnu? Jedním z hlavních důvodů
výrazného růstu úvěrů domácnostem v posledních letech byla malá rozvinutost tohoto druhu bankovního
podnikání v minulosti. Nově budovaný bankovní sektor se v první polovině 90. let věnoval spíše
financování privatizace a podnikové sféry, úvěry domácnostem zůstávaly stranou zájmu. Nízká výchozí
základna v kombinaci s transferem technologií a nových bankovních produktů od nových zahraničních
vlastníků bank a s určitým poklesem zájmu některých nově privatizovaných podniků o zdroje od
domácích bank (které nově získávají od mateřských společností) významně přispívala k růstu úvěrů.
Významným faktorem růstu úvěrů obyvatelstvu byla rovněž relativní výhodnost poskytování úvěrů
domácnostem pro samotné banky související s poklesem úrokových sazeb v posledních dvou letech.
Zatímco úrokové sazby z úvěrů ostatním sektorům reagovaly na snižování sazeb ČNB, sazby úvěrů
obyvatelstvu reagovaly v daleko menší míře (viz graf). Pro banky se tak tento sektor stal
atraktivním, a proto zvýšily nabídku těchto produktů. Svoji roli v expanzi úvěrů domácnostem
sehrálo rovněž založení registru úvěrů fyzických osob (provozovaném Czech Credit Bureau od poloviny
roku 2002), který umožňuje bankám získat o dlužnících z řad obyvatelstva více informací. Dopad
založení registru úvěrů byl u úvěrů obyvatelstvu významnější než u úvěrů podnikům (zde je registr
provozován ČNB, ostrý provoz od 1. 11. 2002), neboť banky informace o podnicích měly již před
založením registru, v případě domácností se zde jednalo o zcela nové informace. Z výše uvedených
příčin nárůstu úvěrů obyvatelstvu vyplývají i rizikové faktory související s budoucím vývojem.
Vzhledem k výrazné dynamice těchto úvěrů a vzhledem k jejich relativně dlouhé splatnosti (zvláště u
hypotečních úvěrů a úvěrů ze stavebního spoření - délka splatnosti v průměru 13 let) je ohodnocení
rizikovosti těchto úvěrů do budoucna velice komplikované, a to i přes zlepšené údaje z registru
úvěrů. Potenciální rizika zde mohou vyplývat z několika zdrojů. Jedním z nich je například případné
nedostatečné řízení rizika ze strany bank. I když v této oblasti došlo k výraznému zlepšení i v
souvislosti s přejímáním systémů řízení rizika od nových zahraničních vlastníků, přesto zde
přetrvávají určité nedostatky. Ty souvisejí například s tím, že banky ne vždy provádějí
přehodnocení rizikovosti klientů v průběhu úvěrového vztahu. K dispozici jsou pouze krátké datové
řady, riziko bývá hodnoceno pro každého klienta izolovaně, bez přihlédnutí ke korelaci rizik s
jinými klienty (většinou není používán tzv. portfoliový přístup). Problémy mohou vznikat i kvůli
chybným očekáváním domácností ohledně budoucího ekonomického vývoje. Otázkou je, zda by se zhoršení
ekonomického vývoje projevilo spíše ve zhoršení finanční situace domácností a v poklesu spotřeby či
ve zhoršení doposud dobrého přístupu ke splácení závazků a ve zvýšení rizika bankovního sektoru.
Otázkou také je, zda si všechny domácnosti plně uvědomují, že vzhledem k delší době trvání hypotéky
může dojít ke zvýšení splátek. Potenciálním rizikem je i vývoj úrokových sazeb, nižší dynamika
platů či vývoj cen nemovitostí. Výše uvedená potenciální rizika expanze úvěrů domácnostem jsou v
současné době spíše určitými "krizovými scénáři", jejichž materializace se prozatím nedá
předpokládat. ČNB tato rizika monitoruje a snaží se banky podporovat při rozvoji a zkvalitňování
jejich systémů řízení rizika. Do budoucna se dá předpokládat, že růst úvěrů obyvatelstvu bude i
nadále "hnacím motorem" růstu celkových úvěrů. Z porovnání struktury úvěrování se zahraničím
vyplývají určité implikace pro strukturu těchto úvěrů. Zatímco růst úvěrů na bydlení bude zřejmě i
nadále pokračovat (podíl těchto úvěrů na celkových úvěrech 13,8 % v ČR, průměr v EU 32,1 % - data
za konec roku 2002), dynamika růstu spotřebitelských úvěrů nejspíše poněkud zvolní s tím, jak se
jejich podíl již EU přiblížil (podíl spotřebitelských úvěrů na spotřebě v ČR 5,4 %, v EU 12,8 %,
podíl na celkových úvěrech v ČR 8,8 %, v EU 7,6 %).
Banky dominují expanzi
Jakkoliv byly banky v poskytování úvěrů domácnostem v poslední době značně aktivní a celému
sektoru dominují (na konci roku 2002 byl podíl bank na celkových úvěrech obyvatelstvu 85 %), je
třeba zmínit, že první tah v této oblasti učinili především nebankovní poskytovatelé úvěrů
domácnostem, kde největší rozmach trhu probíhal již od roku 1999. Za zvýšením poptávky po úvěrech
stálo, i když poněkud omezeně, i snižování úrokových sazeb. Vedle tohoto vlivu se zde projevila
také změna životního stylu, demografické vlivy (financování bydlení generací 70. let), růst
reálných mezd, stabilita či pokles cenové hladiny, daňové zvýhodnění stavebního spoření a
hypotečních úvěrů či reakce na předpokládané daňové změny (předpokládaný přesun DPH ze stavebních
prací pro účely bydlení z 5 % do 22 % od roku 2008).
Domácnosti zatím platí
V rámci bankovního sektoru tvoří všechny klasifikované úvěry (sledované a ohrožené) pro
všechny ostatní sektory bez bank 19,0 % všech úvěrů, u úvěrů domácnostem tento podíl činí pouze 9,8
% (data k 30. 6. 2003). Klasifikované úvěry se vyskytují hlavně v kategorii
"domácnosti-živnostníci" (podíl 43,7 %, celkem 9,9 mld.), pro část "domácnosti-obyvatelstvo" jsou
údaje ještě příznivější (podíl 5,4 %, celkem 9,5 mld., od konce roku 2002 se situace dokonce mírně
zlepšila z původního podílu nesplácených úvěrů v objemu 6,7 %, 10,6 mld.). Z hlediska typu úvěrů
jsou nejohroženější "ostatní úvěry", a to hlavně v sektoru živnostníků, následují spotřebitelské
úvěry, úvěry ze stavebního spoření a nakonec úvěry hypoteční.
Potenciální hrozbou je pomalejší růst platů
Zvýšené zadlužování domácností doposud vzhledem ke snižování úrokových sazeb (viz graf výše)
a vzhledem ke zvyšování disponibilního důchodu (mezi roky 2000-2002 celkem o 14,4 %) nevedlo k
tomu, že by se výrazně zvyšoval podíl splácených úroků na disponibilních příjmech domácností (tento
podíl se již od roku 2000 pohybuje zhruba na úrovni 1,1-1,2 %). Pokud by došlo k významnějšímu
nárůstu úrokových sazeb v kombinaci s nižší dynamikou běžných příjmů domácností (například v reakci
na zpřísnění poskytování sociálních dávek), může se tento podíl stát významnou položkou v účtech
domácností.
Hrozí kolaps cen nemovitostí?
Rizikovým faktorem je rovněž existence bubliny v cenách nemovitostí. Celkem 64 % úvěrů
obyvatelstvu jsou úvěry určené pro financování bydlení. Velká část těchto úvěrů používá jako
zástavu nemovitosti. Splasknutí bubliny v cenách nemovitostí, která může existovat v souvislosti s
ne vždy zcela podloženými spekulacemi o růstu cen nemovitostí po vstupu ČR do EU, může vést ke
zvýšení rizikovosti těchto úvěrů. Zvýšení rizikovosti závisí na tom, zda jsou tyto úvěry primárně
poskytovány pro financování vlastního bydlení, kde se dá předpokládat silný motiv domácností úvěr
splatit "za každou cenu", či zda jsou poskytovány na nákup či výstavbu nemovitostí "spekulačního
charakteru".