(HN 15.6.2000, rubrika ekonomické analýzy/servis)
Vývoj bankovního sektoru v České republice vedl v roce 1999 ke strukturálním změnám
Každé čtvrtletí projednává bankovní rada ČNB analýzu vývoje bankovního sektoru. Tentokrát hodnotila ukazatele zdraví bank a možných trendů a zpětně také aktivity ČNB a jejich dopady v oblasti regulace bank a výkonu bankovního dohledu a v oblasti měnové za celý rok 1999.
V minulém roce došlo k významným změnám ve struktuře bankovního sektoru jak z hlediska počtu bank působících na českém bankovním trhu, tak z hlediska jejich vlastnické struktury. V průběhu roku 1999 byla odebrána licence 3 bankám - Universal bance (únor 1999) a Moravia bance (listopad 1999) z důvodu špatné finanční situace a neplnění pravidel obezřetného podnikání. Dále to byla Foresbank, která požádala o zrušení své licence po převedení svých aktivit na Union banku. Významný vliv na stabilitu bankovního sektoru měla pokračující privatizace státních podílů v rozhodujících velkých bankách. V polovině roku 1999 byl realizován prodej státního podílu a podílu ČNB v Československé obchodní bance belgické KBC Bank. Dokončena byla i jednání s rakouskou Erste Bank Sparkassen, která na počátku roku 2000 odkoupila státní podíl v České spořitelně (ČS). Podíl zahraničního kapitálu v kapitálové struktuře českého bankovního sektoru se tak zvýšil o 9,6 procentního bodu proti konci roku 1998 na 48,4 % k 31. 12. 1999 (bez zahrnutí privatizace ČS).
Půjčit si je obtížné
Nepříznivá situace ekonomiky se promítá do vysoké míry úvěrového rizika, které zůstává rozhodujícím faktorem ovlivňujícím aktivitu i hospodářské výsledky bank. Celkový objem úvěrů k 31. 12. 1999 představoval 924,8 miliardy Kč. Ve srovnání s koncem předcházejícího roku tak došlo k poklesu celkového objemu poskytnutých úvěrů o 71,7 miliardy Kč resp. o 7,2 %. Podle používaných statistických metod jsou ze sumy úvěrové emise vylučovány i úvěry převáděné mimo bilance obchodních bank, či provedené odpisy ztrátových úvěrů, přestože tyto úvěry z ekonomiky nemizí. Po očištění o kursové vlivy, převody pohledávek do Konsolidační banky, odpisy klasifikovaných úvěrů apod. se celkový objem poskytnutých úvěrů proti konci roku 1998 zvýšil o 18,2 miliardy Kč, resp. 1,8 %. I když v reálném vyjádření celkový objem úvěrů absolutně nepoklesl, je zřejmé, že banky jsou ve své úvěrové politice obezřetnější. Důvodem je zejména nepříznivá ekonomická situace značné části podniků. Výrazně stoupá objem úvěrů poskytnutých obyvatelstvu, i když jejich podíl v celkovém objemu úvěrů je stále zanedbatelný. K 31. 12. 1999 činil objem úvěrů obyvatelstvu 77,5 mld. Kč a přes zvýšení proti konci předcházejícího roku o 22,6 % se na celkovém objemu úvěrů podílel pouze 8,5 %.
Špatné úvěry
Kvalita úvěrového portfolia bank se v r. 1999 dále zhoršovala, což se promítlo v nárůstu objemu klasifikovaných úvěrů o 11,0 % na 290,5 mld. Kč. Nejdůležitější formou přírůstku klasifikovaných úvěrů je změna klasifikace standardních úvěrů. Podíl standardních úvěrů, jejichž kvalita se v průběhu jednotlivých čtvrtletí snížila natolik, že byly zařazeny do některé z kategorií klasifikovaných úvěrů, se v prvních třech čtvrtletích postupně snižoval, ale ve 4. čtvrtletí opětovně vzrostl na 5,7 %. Nárůst tohoto ukazatele v posledním čtvrtletí roku je typický, protože se zde projevuje revize klasifikace prováděná externími auditory bank. Poměrně vysoký objem klasifikovaných úvěrů je splácen standardním způsobem. To je ovlivněno zejména vysokým podílem sledovaných úvěrů, kde je platební morálka relativně vysoká (během jednotlivých čtvrtletí se standardním způsobem splatí zhruba 20 % sledovaných úvěrů). V celkovém objemu úvěrů k 31. 12. 1999 představovaly klasifikované úvěry 32,1 %, tj. o 5,4 bodu více než na konci r. 1998. I když určitý vliv na růst tohoto podílu má klesající objem celkových úvěrů, rozhodujícím faktorem je nárůst klasifikovaných úvěrů.
Zachraňují se ztráty
Vysoká úroveň úvěrového rizika, která přetrvává v českém bankovním sektoru, s sebou nese značné
požadavky na tvorbu opravných položek a rezerv, které by kryly reálné i potenciální ztráty z
úvěrového portfolia. Jejich vyjádřením je ukazatel vážené klasifikace, který zohledňuje rizikovost
jednotlivých druhů klasifikovaných úvěrů. K 31. 12. 1999 dosáhl objem vážené klasifikace 152,4
miliardy Kč, což je o 5,1 % méně než na konci roku 1998. V zásadě pozitivní vývoj vážené
klasifikace ve srovnání s růstem hrubé hodnoty klasifikovaných úvěrů je důsledkem dvou faktorů. V
první řadě je vážená klasifikace ovlivněna úrovní odpisů a převody pohledávek do Konsolidační
banky. V drtivé většině jde o ztrátové úvěry, které jsou do vážené klasifikace zahrnuty v plném
rozsahu. Druhým faktorem je skutečnost, že v celkovém objemu klasifikovaných úvěrů rostou především
sledované pohledávky, jejichž rizikový koeficient, který se promítá do vážené klasifikace, činí
pouze 5 %. Celkový objem rezerv a opravných položek, které banky dosud vytvořily ke krytí ztrát z
úvěrového portfolia k 31. 12. 1999 dosáhl 103,7 mld. Kč, což je o 5,8 % méně než na konci
předcházejícího roku. Pokles celkového objemu rezerv a opravných položek je způsoben jejich poměrně
vysokým použitím na odpisy pohledávek, které za r. 1999 činily 25,3 mld. Kč. Znamená to, že v
průběhu roku 1999 vytvořily banky 18,9 mld. Kč opravných položek a rezerv. Potřeba opravných
položek ke krytí ztrát z portfolia cenných papírů závisí na úrovni tržního ocenění. Podle opatření
ČNB jsou banky povinny v případě cenných papírů v obchodním portfoliu v měsíční periodicitě
pokrývat rozdíl mezi tržním oceněním a cenou pořízení každého jednotlivého cenného papíru, pokud je
tento rozdíl záporný. Vzhledem k poměrně malé volatilitě tržního ocenění u cenných papírů
zařazených do obchodního portfolia, kde jsou především dluhopisy, nemusely banky v průběhu roku
1999 výrazně zvyšovat objem opravných položek ke krytí snížení hodnoty cenných papírů. Celkový
objem opravných položek ke krytí ztrát z cenných papírů zařazených do obchodního portfolia k 31.
12. 1999 dosáhl 4,0 mld. Kč, což přesně odpovídalo rozdílu mezi tržním oceněním a cenou pořízení
těchto cenných papírů. Banky měly k 31. 12. 1999 vytvořeno 8,8 mld. Kč opravných položek ke krytí
ztrát z investičního portfolia, což bylo ještě o 22 % více, než činila potřeba. Rozhodující část
opravných položek k cenným papírům byla vytvořena již v předcházejících letech. V roce 1999 se
jejich objem zvýšil pouze o 2,4 mld. Kč na 12,9 miliardy korun.