(ČRo Plus 26. 8. 2019 10:30, pořad Osobnost Plus)
Video (externí odkaz na web ČRo Plus)
Vybíráme klíčové citace O. Dědka z rozhovoru na téma jednotné evropské měny vysílaném 26. 8. 2019 v pořadu Osobnost Plus na stanici Český rozhlas Plus.
Kvalitní měnu potřebují, jak levicoví, tak i pravicoví voliči. Mně osobně je velmi sympatické na práci centrálního bankéře, že by měl být apolitický, měl by se starat o stabilitu české měny. Ta je podložena určitým typem chování a je jedno, jestli jste levicoví nebo pravicoví.
Já si myslím, že současná bankovní rada odráží skladbu české veřejnosti, která si jednoznačně nepřeje zavedení eura. Myslím si, že značná část veřejnosti je trošku indiferentní , je spokojená s českou korunou a byla by spokojená i s eurem. Potom jsou zde vyhranění voliči, kteří si přejí českou korunu, a naše bankovní rada je v tomto směru odrazem veřejnosti. Můj hlas odpovídá 15 procentům lidí, co jsou horliví zastánci eura, ale je to přístup „wait and see“ -počkejme, kam se eurozóna posune, je trošku jiná, než byla v době referenda o vstupu do EU. Já myslím, tady se vine hranice mezi těmi, co se nazývají euroskeptiky a těmi, co se nazývají eurooptimisté.
Myslím, že když řekneme, že eurozóna je podstatně jiná, je to pravda. To, co je pro jednu skupinu něco jiného než dříve, je důvodem k tomu, že bychom měli mít nové referendum, měli bychom si znovu přehodnotit nějaké závazky. Ale já si myslím, že klíčová diskuse je, že eurozóna je jiná, ale je jiná vůči stabilitě eura, vytvořila větší odolnost. A tady já jsem přesvědčen, že ty věci, které byly zavedeny v reakci na krizové období, to znamená bankovní unie a „eurovaly“, to jsou jednoznačně instituce, které podporují kvalitu eura.
Člověk nesmí být zajatcem mínění v té naší české kotliny, ale dívat se na to z výšky. Když se podíváte, jak si euro stojí v eurozóně, vidíte, že se těší velké popularitě. Podpora eura je kolem 60 až 70 procent, populisté už nemají v plánu odchod z eurozóny, jsou dvě nové země, které chtějí vstoupit do eurozóny – Bulharsko a Chorvatsko. Místo toho, aby se eurozóna rozpadala a chřadla, tak ona za našemi hranicemi spíše sílí.
Pro mě není klíčové, že někdo odchází z EU, ale z jakých důvodů odchází. Británie odchází, může za to euro?
Říká se, že EU je zbyrokratizovaná, plná nesmyslných vyhlášek. Když byla vedená kampaň za odchod Velké Británie z EU, četl jsem zajímavý článek. Jeden euroskeptik, aby ukázal nesmysl eurobyrokracie, si vybral směrnici, která omezovala hluk sekaček na trávu. Pro něj to byl vrchol byrokracie a začal pátrat, kdo na to přišel. A ukázalo se, že to vzniklo za vlády Margaret Thatcherové, protože oni měli lepší sekačky než Němci. Aby měli lepší exportní možnosti, zavedli tuto směrnici, která jim dávala konkurenční výhodu nad německými sekačkami na trávu. To jen ukazuje, jak je ta směs argumentů proti EU plná lží.
Kdyby se sešli politici nebo ekonomové a začali se bavit o tom, kam nasměrovat EU, jaký je její cíl, tak se budou hádat ještě teď. Proto nevíme, kam směřuje EU. Jestli to bude nějaká federace nebo konfederace, to nikdo neví. Ale my víme, že EU se posunuje k větší integraci, a já si myslím, že se udělá nějaký krok a vidí se, že je to dobrá věc. Nikdo se nechce vracet zpátky.
Podpora eura je nadpoloviční, 60 procent, v některých zemích, jako jsou pobaltské republiky, to je 80 procent. V době, kdy oni euro zaváděli, byla podpora nad 50 procenty. Euroskeptici, jako jsme my, Švédové, Velká Británie, jsou ze zemí, které euro nepoužívají.
Euro má výhody. Pro mě jsou klíčoví Slováci. Žádná relevantní politická strana na Slovensku nemá v programu odchod z eurozóny, podpora mez podnikateli je 70 až 80 procent, podpora veřejnosti 65 procent. Z každodenní zkušenosti, že eura nosí v kapse, vidí jeho výhody – nemusí měnit koruny, mohou porovnávat ceny v zahraničí atd.
Mně to připomíná dobu na začátku naší transformace. Také to byl bezprecedentní krok, debatovalo se, jak pojmout transformaci. Byly na to různé názory. A tenkrát mi imponoval názor Václava Klause, který řekl: Někdy ty debaty musí přestat, někdy je potřeba udělat praktické kroky. A transformace se rozjela. Byla zde nějaká vize tržní ekonomiky, ale ta byla tak obecná, že stejně moc praktických vodítek nedávala. Ale když už děláte ty praktické kroky, vidíte, že toto je špatně, toto je potřeba revidovat, tady je potřeba trochu se vrátit, tady je potřeba přidat... A takto je to s Evropskou unií, také má svoji vizi.
Často se říká, že EU je superstát, ale není to superstát. Je založená na smlouvě 28 členských států, každá země se cítí být suverénem a musíte mít algoritmy a mechanismy, jak sladit národní zájmy. Podívejte se do našeho parlamentu a některé jeho debaty... Myslet si, že role menšího státu, je být velké Německo, je chyba. My jsme malé státy a umění malých států je tvořit koalice na podporu vlastních zájmů. Technikálie se mohou zdát byrokratické, ale žijeme v prostředí 28 států.