Aleš Michl (Mladá fronta DNES 18. 3. 2019 strana 10, rubrika Názory)
Jestřábi a holubice
Sledoval jsem o víkendu po očku slovenské prezidentské volby kousek od Bratislavy, ve Vídni. Vrátil jsem se do míst, kde jsem před 15 lety strávil týden v malém ekonomickém institutu wiiw. Funguje dodnes a podle Think Tank Indexu, který dělá americká Pensylvánská univerzita, patří mezi top 5 výzkumáků na mezinárodní ekonomii na světě. Aktuálně mají ve wiiw zpracovanou studii na dvojčata Bratislava–Vídeň. V roce 2000 byla hodinová mzda v Bratislavě 20 % proti tomu, za kolikse pracovalo ve Vídni. Nyní 50 %. Ta města jsou soupeři i spoluhráči zároveň.
Tím, jak soupeří třeba o investice, ale zároveň i spolupracují, třeba na dopravním propojení, si pomáhají navzájem. Míru robotizace už mají v okolních továrnách podobnou a mzdy se dál budou pomalu sbližovat. Podobně vzájemným soupeřením i spoluprací vedle sebe rostou Düsseldorf a Dortmund a třeba by za to mohli vzít podobně i v Hradci a Pardubicích, Jablonci a Liberci (dobrý, že je už propojuje tramvaj)... Vídeň nyní vyprodukuje čtvrtinu rakouského HDP, Bratislava a okolí tvoří víc, 30 % slovenské ekonomiky. Problém je v tom, že zatímco v Rakousku šlapou vídeňskému regionu na paty Salcbursko, Vorarlbersko, Tyroly, na Slovensku bratislavský region všechny totálně převyšuje. Platí už po staletí, v Americe, Británii, Česku, na Slovensku, v Rakousku a nyní masivně i v Asii – že země rostou zespodu, od měst a podnikání v nich. Nestačí jedno velké...