Aleš Michl (Mladá fronta DNES 3. 8. 2020 strana 8, rubrika Názory)
Jestřábi a holubice
Když v roce 2008 projížděl pracovník soukromé společnosti SpaceX kolem opuštěného prostoru amerického státního kosmodromu na Mysu Canaveral, všiml si staré nádrže na tekutý dusík. Ležela tam jako kus vyřazeného nábytku. Byla obrovská, objem 470 tisíc litrů. Space X si část kosmodromu pronajala a začala ho přestavovat pro nosnou raketu Falcon a kosmickou loď Dragon, aby mohli v budoucnu přepravovat náklad pro mezinárodní vesmírnou stanici ISS. A dále v budoucnu pak i kosmonauty.
Firma Space X obvolávala vedení amerického letectva s tím, že by si nádrž vzala. Staré haraburdí však bylo pod jeho rozlišovací schopnost a dlouho nedostali odpověď. Nakonec je odkázali na firmu, která měla nádrž odvézt a zlikvidovat. S tou se podařilo dohodnout, že jí zaplatí, co měla dostat za odvoz a zešrotování nádrže.
Tedy 86 tisíc dolarů a k tomu dolar navíc. Poté pracovníci Space X vynaložili dalších 250 tisíc dolarů na renovaci nádrže, aby byla připravena k použití. Kdyby si chtěli stejnou nádrž postavit od nuly, stálo by je to přes dva miliony dolarů.
Zdánlivě nevýznamnou historku líčí ve své knize Vesmírní baroni novinář Christian Davenport. Společnost Space X se na začátku nepodobala nikomu v oboru.
Byla (a nadále je) posedlá tím, jak věci dělat levně a efektivně. Instinktivně všechno zpochybňovali – cenu, pravidla, zavedené postupy. Výsledek?
Renovace obyčejné staré nádrže na tekutý dusík je příklad toho, proč jsou teď náklady na let do vesmíru 20krát nižší (viz studie výzkumníka NASA Harryho Jonese z roku 2018).
Po dvanácti letech, které uběhly od této příhody, firma vedená Elonem Muskem jako první soukromá společnost zvládne ve spolupráci s NASA vesmírnou stanici ISS nejen zásobovat, ale dopravovat tam i kosmonauty. Úžasný to příklad, jak má fungovat spojení soukromé firmy a velkého státního molochu. Takže až někde uvidíte zrezivělou nádrž...