Aleš Michl (Mladá fronta DNES 7. 1. 2019 strana 10, rubrika Názory)
Jestřábi a holubice
Když jsem minule psal o tom, že s ekonomikou je to jako na silnici, že přesně nevíte, kdy přijde nehoda, a že i když to pěkně rozjedete, moc dlouho plynule nejedete a přichází brzda, tak do toho příkladu jde napasovat i politika centrální banky.
Jedete-li do kopce, většinou přidáte plyn – proto jsou období, kdy centrální banka snižuje úrokové sazby, zlevňuje úvěry a peníze vůbec.
Když se naopak řítíte šíleně rychle z kopce, neškodí si občas přibrzdit.
Od srpna 2017 ČNB přibrzďovala, zvýšila postupně základní sazbu z 0,05 na 1,75 %. O těch sazbách rozhoduje sedm bankéřů, jako jeden ze sedmi hlasů jsem toho názoru, že se v tom opatrném brzdění má pokračovat.
A to do té doby, dokud ve výhledu nebude jasné riziko recese nebo prostě jasná známka toho, že je inflace zkrocena.
Pokud jste mě měl někdo doteď třeba jakžtakž rád, tak to končí. Budu totiž dělat to, co mi ukládá zákon: pečovat o cenovou a finanční stabilitu. I když to bude nepopulární. Když si to ekonomika bude žádat, peníze prostě budou dražší.
Budou o mně víc psát novináři – ti s morálkou si to se mnou rozdají odborně, argumentačně. Ti bez morálky i ke lžím sáhnou, neb sedí na zadku a zaplavují tuhle krásnou planetu jenom svou nenávistí.
Přidají se analytici. Třeba i politici. Vy budete nadávat v hospodě nebo doma. Ale to je holt úděl centrálního bankéře.
Zájem České národní banky a českého státu je nejdůležitější. A když to třeba jednou budu schytávat ze všech stran, tak to zásadní zůstane jedno: aby tady bezpečně fungoval finanční systém, měli jsme zhruba dvouprocentní inflaci a pevnou korunu.
Pak má práce centrálního bankéře smysl nezávisle na popularitě. Takže letos pracujte a šetřete.