Ivan Ivanov (ROCK & POP 1.12.2011 strana 72)
Guvernér národní banky a zároveň nejlépe placený státní úředník této země je jednou z těch osobností, které boří představy o sucharsky vypadajících finančnících s hlavou plnou pouze čísel, grafů a analýz. Vstoupil do místnosti, podal mi ruku a řekl: „Vy jste si na mě vzal košili? Občas ke mně hodí novináři v oblecích, které evidentně neměli na sebe od maturity, a já tady trpím i za ně.“ V tom okamžiku byly ledy prolomeny a rozhovor, u kterého by člověk nečekal, že v něm budou padat jména punkových kapel, mohl začít.
Vzpomenete si na první desku, kterou jste si koupil za vlastní peníze?
Nepamatuju si úplně přesně, ale muselo to být něco od Luboše Pospíšila, skupiny C&K Vocal nebo Abraxas. Asi album Box Abraxasu, měl jsem na to správný věk a stejně nic jiného tehdy nevycházelo. Vzpomínám ještě na prodejnu v Polské kultuře na Václavském náměstí, kde jsem si kupoval desky UB40, Johnnyho Wintera, Madness, Johna Mayalla... utratil jsem tam hodně peněz za bigbít. Kupoval jsem si i desky polských skupin. Republika, Maanam, Lady Pank, to byly výborné záležitosti.
Které skupiny vám nejvíc učarovaly v dětství?
Já jsem z Haunspalky a to je Jasná páka, zkrátka jasná volba. Pak jsem na gymplu zažil punkovou vlnu a tehdy to byli hlavně Sex Pistols, Visáči nebo Bon Pari, ty si pamatuju velmi dobře. Taky mě bavil Žentour, když ještě hrál bigbít, než se jeho členové rozhodli, že budou hrát něco jiného.
Máte doma sbírku desek?
Měl jsem, ale zůstala u našich. Zrovna včera jsem s někým filozofoval o tom, že jsem technologicky ztracený a ještě mám CD. Mám jich hodně a teď jsem někde četl, že hudební vydavatelství je mají přestat úplně vydávat. Dostal jsem se do situace, že poslouchám hudbu z média, které totálně končí. To je hrozná věc!
A jaký koncert jste viděl naposled?
Není to nic z vašeho záběru, ale můj poslední a snad i nejlepší koncert letošního roku byla Cecelia Bartoli. Písně kastrátů, to bylo něco neuvěřitelného. Byla tam atmosféra jako na rockovém koncertu, lidi tleskali, křičeli nadšením. Velký zážitek! Z bigbítu jsem byl naposledy v létě na Colours v Ostravě.
Takže docela široký hudební záběr, od vážné hudby až po punk a world music.
Ne tak docela, do vážné hudby jsem začal pronikat poměrně nedávno, s tím, jak člověk stárne. Blues, country a country rock mám rád po tátovi, který sbíral desky, hodil na burzy na Letné a hodně mě v tom ovlivnil. Vlastně se dneska k tomu jako by vracím s posledními pěti, šesti deskami Johnnyho Cashe, které jsou úžasné. I to posmrtné album je skvělé.
Co si doma pouštíte sám od sebe?
Nejvíc poslouchám hudbu v autě, kde si pouštím ty odrhovačky z gymplu, mám teď v zásobníku Jasnou páku, Cashe a Johnnyho Wintera, ale určitě se tam najdou i Sex Pistols.
A zaujalo vás něco ze současné české pop/rockové scény?
Já moc nevím, co si pod tím mám představit, protože naposledy jsem registroval Buty a Mňágu & Žďorp, a to moc současné kapely asi nejsou, stejně jako Schodiště, že?
Na které koncerty v životě nezapomenete?
Určitě na koncert Visacího zámku na Opatově. Nedávno jsem si ho připomněl i díky knížce Jana Hauberta, kde zmiňuje příhodu s opilým zpěvákem, který stříkal voňavkou a kterého záhy vyhodili. Úžasný zážitek! A určitě nezapomenu na koncert Priessnitz mezi druhou a třetí hodinou ráno letos na Colours Of Ostrava, který měl fantastickou atmosféru. Skvělá byla sešlost Vítkova kvarteta v Lucerně, když slavilo dvacet let. Na konci bolševika byl vynikající společný koncert Garáže s Půlnocí a ještě jednou německou kapelou v nafukovací hale v Edenu. Všude byla cítit tráva, lidé pařili…
Začátkem devadesátých let jste studoval v Americe. Podařilo se vám nahlédnout do tamějšího hudebního života?
Bohužel ne. Nebyl na to čas ani peníze, vlastně jsem na to ani neměl myšlenky.
Suché ryzlinky a nůžky do ruky
Změníme téma. Jaká byla geneze vaší lásky k vínu, která vedla k pořízení si vlastního vinohradu a výrobě vína?
Láska k vínu začala přes alkohol a nenávist k pracím na vinici a zlomilo se to po dvacítce, kdy synové začínají přebírat bačkory svých otců. Dneska máme s otcem dvě vinice. Táta si koupil vinici, když mi bylo dvanáct let, a v pubertě jsem díky tomu, že jsem měl přístup k vínu, byl vyhledávaný společníkem, ale do svých sedmadvaceti jsem hulil a tím pádem jsem si nemohl víno úplně vychutnat. Teprve potom jsem víno naplno ocenil, ale přiznám se, že mám rád i pivo. Prožil jsem poměrně bouřlivou pubertu.
Slovo hulit se dnes používá spíš v souvislosti s marihuanou.
I slang se proměňuje... Ne, za mých časů jsme si vystačili s pivem a občas s nějakým panákem a měkké drogy - nemluvě už o tvrdých - mě minuly.
Kterým odrůdám vín dáváte přednost?
Mám rád suché minerální ryzlinky, obecně suchá bílá vína. Postupně jsem se k nim propil přes množství červených. Taková cesta tam a zase zpátky.
Máte vlastní sbírku vín?
Mám nějaký sklep na chatě a velkou vinnou lednici doma. Sbírku opravdu ve smyslu sbírání a dozrávání teprve zakládám. Teď jsem postavil kousek od vinice takový barák, kde se dá víc pobývat, a tam dávám do kupy pár lahví, které jsou schopné i zrát. I předtím jsem měl podobná vína, ale nevěnoval jsem se jim nějak systematicky, aby mohly dozrát. Ani ta lednice na to není úplně optimální, víno potřebuje stabilní teplotu a otvírání a zavírání dveří mu nedělá moc dobře. Mě víc baví to víno vyrábět, než ho vlastnit a mít nějaké drahé kousky ve sbírce. Když vezmete nůžky do ruky a v zimě, po Vánocích, stříháte těch čtrnáct set hlav, co s tátou máme, máte potom k vínu jiný vztah, než když ho jenom konzumujete. Až na jednu paní, která nám pomáhá s vázáním a vyhrabáváním větviček, si vše ostatní děláme sami. Letos víno vymrzlo a sklizeň byla bídná, ale i tak mi ve sklepě zraje asi sto litrů.
Nenechat rozpočet utéct
Současná globální ekonomická krize údajně bude kulminovat v roce 2012, vidíte to podobně?
Myslím si, že to tak bude. To, co v Evropě momentálně zažíváme, tomu nasvědčuje. Ano, schyluje se ke kulminaci.
Jaký bude podle vás další vývoj ekonomické krize zde v Česku?
Sníží se růst ekonomiky. Teď jsme dělali novou prognózu a shodli jsme se na tom, že v lepším případě bude nulový, v horším se dostaneme do záporných čísel.
Váš názor na připravované zvýšení daňové zátěže, zejména DPH?
Můj názor je, že nelze nechat drasticky utéct rozpočet. Je třeba buď snížit výdaje, nebo zvýšit příjmy, obzvlášť v okamžiku, kdy se reálně pochybuje o schopnostech evropských zemí udržet své finance v pořádku nebo aspoň ve stavu, který není nějakou katastrofou. My obecně nekomentujeme konkrétní ekonomická opatření vlády, není to naše úloha a nemáme to dělat. Porozumění tomuto pravidlu vcelku funguje i obráceně – vláda také nekomentuje kroky, které my činíme.
V těchto dnech koruna oslabila vůči euru skoro o dvě koruny. To se určitě brzy projeví ve zdražení řady věcí...
To není tak hrozné – problém je, že koruna oslabuje kvůli tomu, že se svět dostává do krize, do propadu poptávky. Oslabení bude zčásti vyváženo tím, že se promítne do snížených marží obchodníků, do nákladů, protože když není poptávka, tak se zboží špatně zdražuje. Když bude koruna dál oslabovat, lze zvážit, zda růst cen neutlumíme tím, že se zvednou sazby, které máme na rekordně nízké úrovni. Takže prostor je tam pořád velký.
Kdy podle vás Česká republika přijme euro?
Nevím, ale vím naprosto přesně, že v nejbližších třech letech to nebude. Nevím to i proto, že nedokážu odhadnout, jak bude po této krizi vypadat euro.
Souhlasíte s názory, že už máme ztrátu za Slovenskem právě proto, že tam již euro přijato bylo?
Slovensko roste z nižší úrovně. Roste již několik let rychleji než my díky dobře provedeným reformám, které ho učinily konkurenceschopnějším. Musím ale říct, že v momentální krizi žádný náskok Slovenska nepozoruji. Ani v získávání zahraničních investic, ani v oblasti nárůstu HDP. Máme plus mínus stejné výsledky. Navíc v tomto okamžiku Slovensko má statní rozpočet v horším stavu než my a musí též víc přispět do evropských záchranných mechanismů. Slovensko je menší země s menším trhem a pro něj mělo větší význam zavést euro. Čím jste menší, tím méně těžíte z vlastní měny... Mně se nezdá, že by Slovensko inkasovalo nějakou prémii z toho, že už má euro, navíc v době, kdy euro samotné řeší problémy spojené s jeho další existencí.
Do politiky ne
Troufnete si tipnout, jaký bude směrný kurz koruny k euru v době přechodu na euro?
Netroufnu, ale myslím si, že by bylo dobře, kdyby koruna před naším vstupem do nějaké širší měnové oblasti ztratila dlouhodobější tendenci k posilování, a neposilovala o 2-3 procenta za rok, jako tomu bylo dřív.
Vnímáte vaši funkci jako nepolitickou, když se s vrcholnými politiky musíte setkávat každý den?
Není to každý den, maximálně dvakrát, třikrát za týden. S vrcholnými politiky se vídám ve středu na vládě, ale svoji funkci vnímám jako nepolitickou.
Když se podíváte na každodenní korupční kauzy v politice, máte pocit zadostiučinění, že jste vysoké státní funkce dosáhl díky svým profesním a odborným kvalitám, nikoliv přes stranickou legitimaci?
Já to moc neřeším. Hodně těch kauz podle mne vzniká z čisté hlouposti a jisté nemotorností státu v boji s korupcí, ale neumím to rozklíčovat. O fungování státu jsem se v této funkci hodně naučil a občas je neuvěřitelné, jak se stát dokáže chovat neuvěřitelně hloupě nebo se do něčeho nechá zahnat svými vlastními předpisy. Žádný pocit zadostiučinění nemám a netroufl bych si vyjadřovat se o jednotlivých politicích, protože od někoho z centrální banky by to bylo nepříslušné. Nabídky na vstup do politické strany jsem vždy odmítal a nikdy mě to nelákalo. Člověk sice nikdy neví, ale neumím si představit, co by se muselo stát, abych změnil názor...