(Bankovnictví 15. 12. 2016 strana 16, rubrika Rozhovor)
Nástup Jiřího Rusnoka do funkce nového guvernéra České národní banky v polovině tohoto roku byl jednou z největších událostí na tuzemském finančním trhu. V souvislosti s tím připravila redakční rada pod vedením šéfredaktora Tomáše Houdka exkluzivní rozhovor, ve kterém se dotýká problematiky nejen tuzemské ekonomiky.
Jak vnímá současný guvernér vývoj bankovnictví v posledních letech? Jak bychom měli nově pohlížet na centrální bankovnictví a jaký bude v následujícím období přístup ČNB? Na tyto otázky a spoustu dalších odpovídá Jiří Rusnok.
* Pane guvernére, jak hodnotíte vývoj centrálního bankovnictví v poslední dekádě?
Centrální banky v minulých deseti letech prokázaly značnou flexibilitu. Na začátku finanční krize prostřednictvím zvláštních operací dodávaly likviditu a rychle snížily úrokové sazby k nule. Nebály se sáhnout k nekonvenčním nástrojům, jako je kvantitativní (a často i kvalitativní) uvolňování anebo kurzový závazek, a některé dokonce prolomily tabu záporných sazeb. V řadě případů dostaly na starost finanční stabilitu anebo se na jejím zajištění alespoň významně podílejí. Centrální banky tak na sebe vzaly podstatnou část zodpovědnosti za hospodářský vývoj. Jejich flexibilní reakce pomohla zachovat jejich vysokou míru kredibility, kterou získaly před krizí.
* Jakým výzvám mohou centrální banky čelit v budoucnu?
Je jich řada, ale zdůrazním jen dvě. Tou první je koordinace měnové a makroobezřetnostní politiky a komunikace těchto politik. Byť tyto politiky mají odlišné cíle a nástroje, jejich reálné dopady mohou být v případě některých šoků protisměrné. Tento rozpor sice není významný, ale centrální banky budou muset zvládnout tyto situace srozumitelně vysvětlit veřejnosti. Druhou výzvu může představovat udržení nezávislosti. Tu mohou v budoucnu ohrozit stále se rozšiřující pravomoci a odpovědnost centrálních bank za makroekonomickou a finanční stabilitu, regulaci a dohled. Centrální banky a jejich akce tak mohou být v budoucnu vystaveny větší veřejné - často ale bohužel velmi zjednodušené - diskusi.
* Proč je nezávislost centrální banky tak důležitá?
Nezávislost centrálních bank je spolu s cílováním inflace je považována za hlavní faktor, který v minulosti pomohl v rozvinutých ekonomikách snížit inflaci a následně ji udržet pod kontrolou. Nezávislost znamená pro centrální banku možnost dělat správné, i když často nepopulární kroky. Mimochodem na tento princip se spoléhá i v makroobezřetnostní politice.
* Jsou měnová a makroobezřetnostní politika skutečně tak moc odlišné, jak se někdy uvádí?
Měnová a makroobezřetnostní politika mají různé cíle a k jejich dosažení se používají různé nástroje. V měnové politice v minulých desetiletích vykrystalizovala jasná představa a konsenzus, pokud jde o její cíle i nástroje. Takový konsenzus v oblasti finanční stability teprve vzniká. Makroobezřetnostní politika, resp. finanční stabilita, je velmi komplexní obor, kde pracujeme s rizikem, rizikovými scénáři a událostmi s nelineárními dopady. V měnové politice je inflace jasně měřitelná, zatímco finanční stabilita se měří hůře. Stejně tak i sada nástrojů makroobezřetnostní politiky je široká a teprve poznáváme, jak účinné tyto jednotlivé nástroje jsou a jak společně působí.
* Mluvil jste o cílování inflace, které minulý rok oslavilo 25 let. Avšak ani cílování inflace nezabránilo jejímu poklesu v mnoha vyspělých i rozvinutých ekonomikách na aktuální velmi nízké úrovně, či dokonce pádu do deflace. Kde se stala chyba?
V současné době pozorujeme nízkou inflaci kvůli nízkým světovým cenám ropy a omezenému prostoru centrálních bank dále uvolnit měnovou politiku prostřednictvím úrokových sazeb. Proto centrální banky sáhly k nekonvenčním nástrojům. Odvrátit deflaci se tak většině z nich podařilo. Pokles cen ropy představoval pozitivní nabídkový šok. Je otázkou, zda by měla měnová politika na takový šok v situaci nulových úrokových sazeb reagovat. Koncept cílování inflace sice nezabránil vzniku aktuálně nízké inflace, ale pomohl stabilizovat inflační očekávání a dal centrálním bankám vodítko, jak včas reagovat, aby se předešlo ještě nižší inflaci či se odvrátilo nastolení dlouhodobě recesně-deflační ekonomiky.
* Netrvá období nízké inflace příliš dlouho, když už pozorujeme ve většině rozvinutých ekonomik alespoň částečné reálné oživení? Neztrácí inflace citlivost na reálnou ekonomickou aktivitu?
Ano, začínají se objevovat názory, že se tato citlivost snížila. Ještě je ale příliš brzy na to říct, že tento jev skutečně nastal a že bude trvat i v budoucnu. Období nízké inflace na pozadí reálného růstu je zatím krátké a potřebujeme další analýzy. Obavu o rozvolněnost vztahu mezi inflací a ekonomickou aktivitou navíc nezažíváme poprvé. Již před deseti lety MMF a Fed v několika svých publikacích naznačovaly klesající sklon Phillipsovy křivky (vyjadřující vztah mezi inflací a nezaměstnaností). Tento závěr však později napadly studie, které ukázaly, že záleží na specifikaci křivky a především na tom, jak pracujeme s inflačními očekáváními. Prostě musíme ještě počkat, abychom si byli jistí. Je však zřejmé, že rostoucí globalizace a otevřenost ekonomiky citlivost inflace na domácí poptávku snižují.
* Přesto, pokud by se nižší sklon Phillipsovy křivky v budoucnu potvrdil, co to bude znamenat pro měnovou politiku?
To by mohlo být závažné. Pro centrální banky by to znamenalo, že kontrolovat inflaci, tj. udržet ji na cíli anebo alespoň v určitém tolerančním pásmu okolo cíle, by bylo výrazně těžší než v minulosti. V případě nárůstu inflace by reálné náklady snížení inflace, nazývané jako „sacrifice ratio", byly výrazně vyšší. Stejně tak i potřeba uvolnění měnové politiky v případě inflace pod cílem by se zvýšila. To by bylo nebezpečné zejména v dnešní situaci omezeného prostoru pro další uvolnění měnové politiky prostřednictvím úrokových sazeb. Na druhou stranu, pokud by nižší citlivost inflace na reálnou ekonomickou aktivitu šla čistě na vrub silnější ukotvenosti inflačních očekávání, pak by výše uvedené problémy nebyly tak závažné.
* ČNB má na starosti nejenom měnovou politiku, ale i dohled nad finančním trhem. Český bankovní sektor je stabilní, přesto ČNB bude od příštího roku po některých systémově významných bankách požadovat vyšší kapitálovou rezervu ke krytí systémového rizika. Akcionáři bank to mohou vnímat jako nadměrnou regulatorní zátěž. Co k tomu ČNB vede?
Za prvé je třeba vyvrátit mýtus o tom, že ČNB je extrémně přísný regulátor, který požaduje po bankách mnohem více kapitálu než v jiných zemích. V realitě se v rámci EU nacházíme uprostřed. V některých zemích jsou požadavky regulátora na kapitál i samotné kapitálové poměry bank vyšší než u nás. Platí to i pro systémově významné banky. Těm jsme nastavili příslušnou kapitálovou rezervu na úrovni 3 % a níže, i když bychom mohli jít až na 5 %. Problém evidentně není v příliš vysoké kapitalizaci domácích bank, ale v tom, že v některých zemích EU mají banky kapitálu jednoduše málo. A s těmi se poměřovat nechceme a ani nemůžeme. Zkušenosti z naší bankovní krize na přelomu století i z nedávné globální krize potvrzují, že nedostatečně kapitalizované banky mohou představovat tikající bombu. Vývoj cen akcií evropských bankovních titulů v posledních letech také potvrzuje, že větší podíl kapitálu na financování aktivit bank je v konečném důsledku dobrý i pro akcionáře. Je přirozené, že banky každoročně použijí k posílení kapitálu část svého zisku. Díky tomu mohou provádět úvěrovou expanzi, která zajistí budoucí ziskovost, aniž by došlo k výraznému nárůstu celkové rizikovosti.
* České banky budou jako jedny z prvních v Evropě vytvářet také proti cyklickou kapitálovou rezervu. Zatím jste ji nastavili na úrovni 0,5 %. Je možné, že sazbu této rezervy posunete ještě výše?
Nastavení sazby proticyklické rezervy je dalším dokladem toho, že u kapitálových požadavků nejdeme na „doraz". U této rezervy nám evropská legislativa dává možnost jít se sazbou až na 2,5 % a po případných konzultacích ještě výše. Naše rozhodnutí o nastavení sazby na vyšší než nulové úrovni je reakcí na rychlý růst úvěrů poskytovaných domácnostem i podnikům. Nedávno učinili shodné rozhodnutí i kolegové z Národní banky Slovenska. Víme, že banky potřebují informaci o budoucím nastavení proticyklické rezervy pro kapitálové plánování. Proto jim veřejně každé čtvrtletí dáváme určité vodítko, jakým směrem se sazba v dalších letech nejspíše pohne. To je nyní možné číst tak, že další pohyb sazby proticyklické rezervy bude spíše směrem vzhůru.
* V loňském roce ČNB tak trochu vystrašila banky záměrem stanovovat dodatečné kapitálové požadavky k českým státním dluhopisům. V letošním roce jste zveřejnili, že tyto požadavky ČNB nebude minimálně v dalších dvou až třech letech uplatňovat. Proč tedy ČNB toto téma vůbec otevírala?
Výše kapitálových požadavků ke svrchovaným expozicím, v našem případě ke státním dluhopisům, je jedno z největších témat celosvětové diskuse o změnách v bankovní regulaci. V současnosti převažuje přístup, že k těmto expozicím se kapitál prakticky nevytváří, tzn. že rizikové váhy domácích státních dluhopisů jsou nulové. Existuje však poměrně široký konsenzus, že toto nastavení není v pořádku. Není žádným tajemstvím, že i když v EU řadu měsíců probíhala debata o změně dosavadního přístupu, jejím výsledkem bylo rozhodnutí počkat na výsledky globální diskuse v Basilejském výboru pro bankovní dohled. My jsme se od počátku rozhodli pro aktivní přístup, neboť dlouhodobě patříme k zemím, ve kterých je podíl domácích státních dluhopisů na aktivech bank vysoký. Díky tomu jsme si v České republice debatou již prošli a jsme mentálně připraveni na případnou změnu regulace, ať už bude jakákoli. Nečekáme přitom pasivně na to, co se dohodne mezi světovými lídry v Basileji. Působíme v pracovní komisi Basilejské konzultativní skupiny, která Basilejskému výboru poskytne informace o dopadech případné změny v malých a rozvíjejících se ekonomikách. Pro naše banky je důležité, aby o případné změně kapitálových požadavků ke státním dluhopisům byly informovány dlouho dopředu, a proto zde pracujeme s dvou- až tříletým horizontem. Pro nás všechny je pak dobré to, že veřejné finance se vyvíjejí příznivě. Nemusíme tak řešit, jak se postavit k rizikovosti státních dluhopisů, ale řešíme pouze riziko plynoucí z koncentrace investic do státních dluhopisů.
* ČNB přistoupila ke zpřísnění pravidel pro poskytování hypotečních úvěrů. Horní hranice LTV se postupně sníží na 90 % a od dubna příštího roku jen 15 % nově poskytovaných úvěrů bude moci mít LTV mezi 80 a 90 %. To znamená, že u většiny nově poskytovaných hypoték by měl mít žadatel alespoň pětinu vlastních zdrojů. Nepovede to k omezení dostupnosti úvěrů a tím i vlastnického bydlení?
Při poskytování hypotečních úvěrů banky od nepaměti respektovaly pravidlo, že žadatel o úvěr na koupi bytu musí použít alespoň zčásti vlastní naspořené zdroje. Až v tomto století se lidé v některých zemích začali navzájem přesvědčovat, že koupit vše na dluh je v pořádku a zeje to vlastně nová norma. Jediným efektem bylo to, že vzrostly ceny bytů a zájemci o jejich koupi se museli více zadlužit. Nejenže to není cesta ke zlepšení dostupnosti bydlení, ale v nepříznivých dobách to má také značný dopad na dlužníky i celou ekonomiku. I při respektování tradičních bankovních pravidel u nás hypoteční trh řadu let dynamicky rostl a není důvod, aby tomu tak nebylo i nadále. Poslední, co potřebujeme, je, aby si zájemci o koupi vlastního bydlení brali stále větší a větší úvěry, aniž by jim adekvátně rostly příjmy. Pokud by se situace otočila, tj. pokud by se zhoršila příjmová situace nebo výrazně vzrostly úrokové sazby, část zadlužených domácností by se dostala do problémů se splácením a další část by sice splácela, ale možná za cenu drastického omezení jiných výdajů. Tato rizika nejsou fiktivní - po roce 2008 jsme je viděli a místy stále vidíme v řadě západních ekonomik. A všude se ptají regulátora, proč tomu nezabránil.
* Nestačilo ale ponechat horní hranici LTV na 100 %, tj. zakázat jen stoprocentní hypotéky? Pro zájemce o stále dražší byty bude snížení horní hranice znamenat, že jim banka půjčí méně.
Ke zpřísnění horní hranice LTV jsme přistoupili proto, že v důsledku pokračujícího růstu cen bytů v kombinaci s méně přísným přístupem k oceňování zástav si žadatelé musí brát vyšší úvěry. To je rizikové hlavně v situaci, kdy ceny bytů začínají být odtržené od reality, tedy když jejich vývoj není podle slovníku ČNB plně v souladu s fundamentálními faktory. Obáváme se, že k tomu v současnosti v mnoha regionech dochází. Bohužel se k tomu v nepravý čas připojila omezení na straně nabídky nových bytů. Snížení horní hranice LTV ale samo o sobě neznamená, že si žadatelé o hypoteční úvěr půjčí méně než v předchozích letech. Pouze by si neměli půjčovat více. Naše kroky nejsou přitom motivovány pouze obavou o zdraví bank. Ty mají své úvěry koneckonců zajištěné zastavenými nemovitostmi. Minimálně stejně důležitá je pro nás také přiměřenost zadluženosti domácností a jejich finanční stabilita.
* Prozatím ČNB limity LTV bankám pouze doporučovala. Nyní prosazuje změnu legislativy, přičemž hodláte regulovat i další ukazatele hypotečních úvěrů. Nepovede to spolu s novým zákonem o úvěru pro spotřebitele k přeregulovanosti trhu?
O našem záměru legislativně zakotvit pravomoci ČNB stanovovat horní hranice úvěrových ukazatelů jsme informovali již v červnu ve Zprávě o finanční stabilitě. V jádru jde o tři typy ukazatelů, které nám doporučuje zavést makroobezřetnostní orgán EU (Evropská rada pro systémová rizika - ESRB) i Mezinárodní měnový fond. Náš záměr není novinkou ani pro bankovní sektor. V dubnu 2015 jsme provedli veřejnou konzultaci, jejímž prostřednictvím jsme oslovili všechny úvěrové instituce s celou řadou otázek souvisejících s výše uvedenými ukazateli. Jejich odpovědi jsme zohlednili při nastavení sady našich současných doporučení. Chci zdůraznit, že ČNB v případě schválení legislativního záměru nezamýšlí okamžité a trvalé stanovení horních hranic všech ukazatelů. V první fázi by se jednalo pouze o ukazatel LTV. U dalších ukazatelů by případnému využívání předcházela diskuse se zástupci poskytovatelů, která je nezbytná pro naši i jejich metodickou a datovou přípravu. Kdybychom měli potřebu začít rychle regulovat i jiné ukazatele než LTV, mohli jsme to koneckonců udělat již ve stávajícím doporučení ČNB.
* A stávající doporučení ČNB nestačilo? Je snaha o zakotvení v zákoně reakcí na nárůst obav z nemovitostní bubliny, nebo nedodržování pravidel ze strany bank?
Záměr ČNB není reakcí na aktuální situaci či plošné nedodržování stávajícího doporučení. Ve Zprávě o finanční stabilitě jsme uvedli, že banky naše doporučení ohledně limitů LTV převážně plní. Díváme se ale dopředu a snažíme se předvídat potenciální rizika. V tomto duchu má náš záměr preventivní účel. Současné doporučení není právně vymahatelné a nikdo nezaručí, že ho v budoucnosti budou všichni poskytovatelé hypotečních úvěrů dodržovat. Kromě toho je dnes toto doporučení zaměřeno hlavně na domácí banky. V budoucnosti se mohou snažit na trhu snažit aktivně působit i nebankovní a zahraniční instituce, které v současném prostředí nízkých výnosů intenzivně hledají další investiční příležitosti. Všichni dobře víme, že v konkurenčním boji mohou převážit obchodní zájmy nad obezřetným řízením rizik. Pokud bychom jednou zjistili, že vzniká velký problém, ale nemáme k dispozici potřebné nástroje, bylo by již pozdě. Pak bychom mohli mít na výběr jen špatná řešení. Z diskusí s některými našimi evropskými partnery vidíme, že se tím regulátor dostává do velmi nekomfortní situace.
* Vraťme se ještě k tématu kapitálu. V minulosti byla ČNB nekompromisní v oblasti požadavků na kapitál bank. Hodláte v tomto přístupu pokračovat?
Politikou ČNB nebylo a není klást extenzivní požadavky na kapitál bank. Naše požadavky byly vždy podloženy konkrétními potřebami zohledňujícími rizika konkrétních institucí a vždy musely být argumentovány v kolegiích dohledů a detailně zdůvodněny také v rámci skupinového dohledu. ČNB se tudíž ani nikdy neuchylovala k plošným zákazům výplat dividend či podobným krokům, které mohou být kontraproduktivní.
* Přece jen se regulace vyvíjí a stejně tak i přístupy dohledů. Jsou připravovány v dohledné době nějaké koncepční změny, které lze očekávat?
Stále silněji v této oblasti promlouvá Evropa. Obecně je dobře, že se hledají společná řešení a že se některé záležitosti vyjasňují. Budeme však trvat na tom, aby vzhledem k dlouhodobému kapitálovému plánování bank byly veškeré změny citlivé. V tomto ohledu byla vždy ČNB transparentní a své požadavky avizovala dlouho dopředu. Záleží na každé individuální instituci, jakou pozornost věnuje naší komunikaci. Někteří nás sledují pečlivě a chovají se zodpovědně. Ale najdou se i takové instituce, které naši komunikaci sledují nedostatečně a pak se tváří překvapeně. Co lze v oblasti změn z poslední doby na mezinárodní úrovni pozorovat, je oddělování makroobezřetnostní a mikroobezřetnostní perspektivy. To je něco, co bychom rádi reflektovali i my. V případě individuálního (mikro) přístupu se výrazně prohlubují a propracovávají přístupy k tzv. druhému pilíři. I zde bychom byli rádi aktivní, takže banky mohou do budoucna očekávat intenzivnější a detailnější komunikaci v této oblasti, se silnou vazbou na jejich přístupy k plánování interního kapitálu. Z posledních zkušeností vyplývá, že na straně bank je v tomto smyslu stále prostor ke zlepšení.
* V oblasti dohledu ČNB implementovala přístup podle rizikovosti (poznámka redakce - převážné zaměření na systémově významné instituce), nicméně v posledních letech věnovala dosti pozornosti i menším institucím. Předpokládáte, že by tento trend měl pokračovat?
Zřejmě máte na mysli družstevní záložny. ČNB na konsolidaci tohoto sektoru skutečně věnovala hodně zdrojů. Od roku 2006, kdy převzala jeho dohled nad tímto sektorem od ministerstva financí, soustředila pozornost na sjednocení regulatorních i dohledových standardů pro všechny úvěrové instituce, tedy jak pro banky, tak i družstevní záložny. Svoje požadavky proporčně přizpůsobovala velikosti institucí i komplexitě jejich operací. Jednotlivé družstevní záložny nikdy nedosáhly systémové významnosti z pohledu celého finančního trhu. Dokonce ani jejich celková bilanční suma nikdy nepřesáhla jedno procento celkové bilanční sumy finančního sektoru. Systémový problém však mohl vzniknout na základě vysokého tempa růstu sektoru, doprovázeného určitými rizikovými faktory. Právě proto jsme se v minulosti družstevním záložnám více věnovali a naše pozornost leckdy vedla k ukončení činnosti dotčené instituce. Odvaha ČNB takto nekompromisně jednat může být oceněna až s určitým časovým odstupem. Až tehdy si uvědomíme, že jednotlivé zásahy předešly vzniku už zmiňovaného systémového problému a vyčerpání Fondu pojištění vkladů. V budoucnosti určitě nehodláme slevit z našich standardů a nadále budeme sledovat cíle, které jsme si vytyčili v dlouhodobé koncepci dohledu ČNB (poznámka redakce - časopis Bankovnictví se touto novou koncepcí zabýval již v říjnu 2015). Věřím, že mezi družstevními záložnami se najdou takové instituce, které tento přístup ocení jako možnou a odpovědnou cestu k novým příležitostem. Některé družstevní záložny nejspíše požádají o povolení, aby se staly bankou. Zřejmě ale nepůjde o jediné zájemce. Ano, český bankovní sektor je stále atraktivní investiční příležitostí pro celou řadu investorů. Registrujeme zájem nejen těch českých, ale i zahraničních, a to z nejrůznějších regionů. V budoucnosti bude zřejmě český bankovní trh o dost pestřejší, než je nyní. Nové banky přicházející z významných ekonomik přitom mohou přinést řadu příležitostí i pro naše podniky a finanční instituce. ČNB samozřejmě uvítá, když z těchto nových projektů bude mít prospěch celá česká ekonomika.
* V minulosti se psalo zejména o čínských či ruských bankách a spekulovalo se o odklonu od EU. Jaký máte na tyto obavy názor?
Český bankovní sektor tímto vývojem, v tom dobrém smyslu, jenom dohání vyspělé trhy. Větší nabídkou příležitostí a služeb nehrozí izolace od EU. Naopak. ČNB hodlá i nadále svojí činností přispívat k naší hlubší integraci do evropských struktur. V minulosti jsme se v již zmiňované koncepci dohledu přihlásili k evropským standardům a k potřebě aktivně spolupracovat s našimi evropskými partnery. Na tomto přístupu nic nezmění struktura vlastnictví bankovního sektoru. Hodláme vůči všem dohlíženým institucím udržovat nastavené rovné podmínky a v evropských institucích přispívat k naplňování společných cílů EU.
* V evropských strukturách Česká republika často působila jako euroskeptický oponent některých návrhů. Jaká bude v tomto smyslu další politika ČNB?
ČNB musí při své činnosti sledovat primárně zájmy české ekonomiky a českých občanů. Toto bude platit vždy. Nemůžeme být však slepí k problémům současné Evropy a při jejich řešení musíme být konstruktivní. Rád bych, aby si ČNB udržela respekt, který si v evropských institucích v mnoha oblastech vydobyla. Nicméně na rozdíl od minulosti musíme být aktivnější v některých diskusích a přiložit ruku k dílu tam, kde je to potřeba. Musíme sami přispívat k řešení problémů, a nikoli pouze negovat návrhy, které byly připraveny jinými. Je třeba naši autoritu u evropských partnerů podpořit naším aktivním zapojením, a to již od základních diskusí na pracovních úrovních. Ze své dlouholeté praxe vím, že toto bývá leckdy podceňováno.