(Bankovnictví 21.12.2000 strana 12, rubrika: Téma měsíce)
Takzvaná harmonizační novelizace obchodního zákoníku, ke které došlo v letošním roce, přináší ve vztahu k zákonu o bankách spolu s harmonizační novelou zákona o bankách, která čeká na schválení Poslaneckou sněmovnou, celou řadu výkladových problémů vyplývajících ze vztahu zákona zvláštního k obecné právní úpravě.
V tomto článku je pojednáno pouze několik bodů vzájemného střetu kodexu se zvláštní úpravou, přičemž se přihlíží k již připravené novele zákona o bankách. Tato harmonizační novela nebyla Poslaneckou sněmovnou nakonec přijata pro ustanovení o nadstandardním odškodnění klientů zkrachovalých bank, které však bylo v předchozím legislativním procesu do zákona vloženo poslaneckými pozměňovacími návrhy. Bude tedy zapotřebí, aby vláda tuto nutnou harmonizační novelu Poslanecké sněmovně znovu předložila.
* Obchodní zákoník v § 66a definuje kontrolu v souladu se směrnicí 95/26/ES a směrnicí 83/349/ES. Obchodní zákoník dospívá k definování pojmů požadovaných citovanými směrnicemi přes pojmy osoba ovládající a osoba ovládaná. Obchodní zákoník plně pokrývá požadavky směrnic na definování kontroly, kromě výslovné úpravy možnosti vykonávat rozhodující vliv na řízení právnické osoby, ve které je dotčená osoba společníkem na základě smlouvy s právnickou osobou nebo ustanovení ve stanovách právnické osoby. Tyto dvě možnosti, jak vykonávat rozhodující vliv, lze však považovat pouze za specifikaci možností, kterými může ovládající osoba vykonávat svůj vliv, takže definici ovládání (kontroly) lze považovat za plně slučitelnou s požadavky směrnic ES. Nad rámec případů kontroly uvedených ve směrnicích stanoví obchodní zákoník jako vztah ovládání, jestliže osoba (osoby jednající ve shodě) disponuje alespoň 40 % na jiné osobě a není prokázáno, že by jiná osoba disponovala stejným nebo větším množstvím hlasovacích práv. Takovou detailnější úpravu umožňuje směrnice 83/349/ES v článku 1 odst. 1 písm. d). Jestliže tedy zákon o bankách po novele odkazuje v definici kontroly na obchodní zákoník, je v této věci plně harmonizován. Navíc je zajištěno, že stejné pojetí pojmu kontrola bude promítnuto i do právních předpisů upravujících kapitálový trh a pojišťovnictví.
* Nově zaváděným prvkem obchodního práva je smlouva ovládací. § 190b odst. 1 obchodního zákoníku stanoví: "Ovládací smlouvou se zavazuje jedna smluvní strana (řízená osoba) podrobit se jednotnému řízení jiné osobě (pozn. správně by mělo asi být jiné osoby) (řídící osoba)..." Ovládací smlouva pak umožňuje, aby statutární orgán řídící osoby udílel statutárnímu orgánu řízené osoby pokyny, a to i takové, které mohou být pro řízenou osobu nevýhodné, jestliže jsou v zájmu řídící osoby nebo jiné osoby, ve kterou tvoří koncern. Pojem řídící a řízená osoba jsou zavedeny v § 66a odst. 7 obchodního zákoníku jako legislativní zkratky při definování koncernu. Odlišuje se tedy terminologicky řídící od ovládající a řízená od ovládané osoby. Znamená to tedy, že koncern mohou tvořit osoby řízené jednou osobou, aniž by mezi nimi nutně musel být vztah ovládání (koncern právní). To dosvědčuje i věta druhá citovaného odstavce, podle které koncern tvoří vždy, není-li prokázán opak, osoba ovládající a osoba nebo osoby jí ovládané. Citovaný paragraf pak v odst. 8 a násl. řeší situaci, kdy není uzavřena ovládací smlouva a kdy se tedy jedná o koncern faktický mezi osobami ovládajícími a ovládanými. Stanoví se mimo jiné povinnost statutárního orgánu ovládané osoby ve lhůtě tří měsíců zpracovat písemnou zprávu o vztazích mezi propojenými osobami a další povinnosti statutárního orgánu a dozorčího orgánu, stejně tak i práva společníků.
* Z pohledu zákona o bankách jako lex specialis je třeba na banky tato ustanovení, která ve své složitosti byla popsána pouze velmi zjednodušeně, aplikovat následovně. Banka jako osoba řídící respektive ovládající může uzavírat ovládací smlouvy zřízenými respektive ovládanými společnostmi. Je však pochybné, zda může být účastníkem takové smlouvy jako osoba řízená respektive ovládaná. Zákon o bankách totiž ustanovením § 12 zakazuje bance uzavírat smlouvy za nápadně nevýhodných podmínek pro banku a smlouvy uzavřené v rozporu s tímto zákazem označuje za neplatné. I když samo uzavření ovládací smlouvy by nemuselo nutně být v rozporu s tímto zákazem, je nepochybné, že uzavření ovládací smlouvy směřuje především k typu smluv, které zákon bankám v § 12 zakazuje. Soudím proto, že samo uzavření ovládací smlouvy by mohlo být kvalifikováno jako neobezřetné a banky by se ho proto měly vystříhat. Bude-li banka součástí faktického koncernu (na základě vztahů mezi osobou ovládající a ovládanou - bez uzavření ovládací smlouvy), pak obchodní zákoník pamatuje na odškodnění majetkové újmy vzniklé z využití vlivu ovládanou osobou. Pakliže by tato ovládaná osoba neplnila své zákonné povinnosti, bylo by možno uvažovat o pozastavení akcionářských práv. V této souvislosti vyvstává význam institutu bankovního dohledu na konsolidovaném základě, jehož podrobná úprava je součástí novely zákona o bankách.
* Novela obchodního zákoníku nově ukládá bankám povinnost v ustanovení § 163a odst. 4. Toto ustanovení ukládá splacení peněžitých vkladů, jimiž se splácí emisní kurz akcií, na zvláštní účet u banky. Výkladem je třeba dovodit, že účet může být zřízen i u pobočky zahraniční banky, která legálně působí na území České republiky. Nemůže se jednat o účet u zahraniční banky, byť s uvolněním devizového režimu již nebude zapotřebí devizové povolení ke zřízení účtu v zahraničí (nařízení vlády č. 169/2000 Sb.). Na zahraniční banku by nedoléhala zákonem stanovená povinnost, a sice neumožnit disponování s prostředky na účtu před zápisem společnosti do obchodního rejstříku, ledaže je prokázáno, že jde o úhradu zřizovacích výdajů nebo vrácení vkladů upisovatelům. Banka odpovídá za škodu způsobenou porušením zákonné povinnosti.
* Výkladové problémy ve vztahu k zákonu o bankách působilo i minulosti ustanovení obchodního zákoníku o zákazu konkurence (§ 196) a ustanovení proti konfliktu zájmů (§ 196a). Co se týká § 196 obchodního zákoníku, přinesla novela absolutní zákaz pro členy představenstva vstupovat se společností do obchodních vztahů. Jakkoli by podobný absolutní zákaz byl v některých případech žádoucí, nelze než vycházet ze zvláštní úpravy zákona o bankách, která postihuje kromě členů představenstva i další osoby se vztahem k bance, zato však umožňuje za zákonem stanovených podmínek těmto osobám, tedy i členům představenstva, vstoupit do obchodních vztahů s bankou. Úpravy provedené novelou obchodního zákoníku v § 196a nemění nic na dosud aplikovaném výkladu vztahu tohoto ustanovení k § 18 a 19 zákona o bankách. (Tato ustanovení byla dotčena novelou zákona o bankách pouze tak, že v § 19 byl pojem "hlavní akcionář" nahrazen pojmem "osoba s kvalifikovanou účastí na bance".) Zjednodušeně řečeno - na úvěrové obchody banky a poskytování záruk se použijí ustanovení zákona o bankách, na ostatní smlouvy uzavírané bankou jako akciovou společností, které upravuje § 196a odst. 3 a 4 obchodního zákoníku (například nabývá-li společnost majetek od akcionáře, docházíli k bezúplatnému převodu majetku společnosti na akcionáře), se užije i pro banku citované ustanovení obchodního zákoníku.
* Podrobné studium rozsáhlé novely obchodního zákoníku a zejména aplikační praxe přinesou nepochybně další otázky na téma vztahu obecné a zvláštní úpravy. Nezbude proto, než se po čase zaobírat dalšími problémy.
JUDr. Věra Hartlová pracuje jako zástupce ředitele sekce legislativní a právní České národní
banky.