Nová bankovní regulace Basel II - důvod k obavám?

(Bankovnictví 18.2.2005 strana 20, rubrika: Měna a regulace)

Nový koncept kapitálové přiměřenosti známý jako Basel II, jehož povinné zavedení pro banky a obchodníky cennými papíry se v Evropské unii očekává od 1. ledna 2007, má nesporně řadu předností.

Především reaguje na nastupující trendy v řízení úvěrového rizika, aplikované zejména mezinárodně činnými velkými bankami. Dále rozšiřuje záběr bankovní regulace o operační riziko a tím reaguje na bouřlivý rozvoj informačních technologií a rizika z toho vyplývající. V oblasti tržního rizika nový koncept přebírá dosavadní metodiku stanovení kapitálového požadavku. Nový koncept zároveň umožňuje bankám, aby zvolily i jednodušší metody stanovení kapitálových požadavků, pokud se tak rozhodnou.

Výhodou nového konceptu je právě jeho flexibilita ve výběru metod a možnosti ušít kapitálové požadavky na míru jednotlivým bankám podle jejich rizikového profilu. Basel II podporuje tržní disciplínu zavedením rozsáhlých požadavků na zveřejňování informací bankami, což mimo jiné podporuje úvěrování podle tržních kritérií a zesiluje hráz proti pronikání klientismu do bankovnictví. Tato hráz stojí na vnitřním řídicím a kontrolním systému banky. Basel II tento základ zpevňuje tím, že pro něj stanoví obsáhlé požadavky.

EXISTUJÍ DŮVODY OBÁVAT SE ZAVEDENÍ BASEL II ?

Nový koncept kapitálové přiměřenosti Basel II vyvolal řadu domnělých i skutečných obav a mýtů. Do jaké míry je nutné se obávat jeho zavedení, o tom hovoří následující řádky.

* Způsobí procyklický efekt?

V souvislosti s Basel II se často hovoří o možném procyklickém efektu jako stinné stránce nových pravidel. Vychází se při tom z následující úvahy. Přestože z hlediska přesnosti měření rizik a výše potřebného kapitálu představuje současná regulace v oblasti úvěrového rizika (fixní rizikové váhy podle typu aktiv) hrubý, rigidní a uniformní nástroj, má se všeobecně za to, že vytváří zpětnou vazbu, která je imunní vůči výkyvům hospodářského cyklu. Jinými slovy: Rizikové váhy pro stanovení regulatorního kapitálového požadavku k úvěrovému riziku jsou stanoveny podle takových kritérií, která neodrážejí fáze hospodářského cyklu.

Basel II nabízí větší přesnost měření rizik a alokace kapitálu. Avšak v pokročilých metodách měření úvěrového rizika, jejichž využití pro stanovení kapitálového požadavku umožňuje a podporuje, je zakódován princip přímé, ale ne lineární úměry mezi bonitou klienta a kapitálovým požadavkem k úvěrovému riziku. Na vzestupné fázi hospodářského cyklu, kdy se bonita klientů všeobecně zlepšuje, jsou kapitálové požadavky relativně malé. Za jinak stejných podmínek to podporuje úvěrovou expanzi a vytváří tendenci k přehřívání ekonomiky. Naopak v sestupné fázi cyklu, kdy se bonita klientů všeobecně zhoršuje, kapitálové požadavky rostou a - opět za jinak stejných podmínek - uvedený princip posiluje ochlazování ekonomiky úvěrovou restrikcí.

Z mikroekonomického hlediska však existují obavy, že tento mechanismus bude působit selektivně a jeho obětí budou především malé a střední podniky. Je otázkou, zda použitím sofistikovanějších metod nového konceptu k řízení rizik v bankách a stanovením dodatečných regulatorních požadavků, jako je například stresové testování, nebude procyklický efekt neutralizován, nebo alespoň podstatně zmírněn.

* Může mít omezující nebo likvidační účinky na malé a střední podniky?

Malé a střední podniky se obávají, že Basel II jim přinese vysoké náklady, které jim sníží zisky, resp. mohou dokonce ohrozit jejich další existenci. Vycházejí z toho, že budou muset dávat mnohem více informací než doposud bankám, s nimiž uzavírají kontrakty, případně budou nepřímo tlačeny k tomu, aby si dávaly dělat drahé ratingy uznávanými agenturami kvůli získání levnějšího financování. To může u některých podniků výrazně ovlivnit hospodářský výsledek.

Do jaké míry jsou tyto obavy oprávněné? Nepostupují naše banky již dnes dost obezřetně ve svých nárocích na budoucí klienty?

Účelem nové metodiky v žádném případě není zhoršení situace malých a středních podniků, které mají v každé národní ekonomice svoje nezastupitelné místo. O tom svědčí i přizpůsobení nového konceptu tomuto cíli (u standardizované metody stanovením nižší rizikové váhy a u pokročilejších metod stanovením nižší pravděpodobnosti selhání klienta u malých a středních podniků oproti běžným klientům). To dovolí bankám ušetřit kapitál a využít ho například k poskytování úvěrů.

* Budou české banky ve "dvojím ohni"?

Český bankovní sektor je převážně součástí větších evropských bankovních skupin. Banky by proto byly rády, kdyby byla nová pravidla nastavena pouze vůči jejich mateřské bance na konsolidované úrovni a z této pozice také kontrolována. Obávají se, že budou existovat rozdílné požadavky od orgánu dohledu jejich mateřské banky (domovského dohledu), který kontroluje celou skupinu, a českého orgánu dohledu (hostitelského dohledu), kterým je Česká národní banka, a tím se zvýší požadavky na reportování - kontrolu bude provádět domovský i hostitelský dohled. Požadavky bank jsou logické a postavené na ekonomické úvaze. Není však možné jim v plném rozsahu vyhovět. Důvodem je skutečnost, že zde existuje 25 suverénních států, které mají svoje regulatorní a dohlédací instituce s odpovědností za nastavení pravidel, za výkon dohledu a za stabilitu bankovního sektoru.

Nová pravidla však vycházejí zájmu bank částečně vstříc posílením úlohy domovského regulátora v některých oblastech. Dávají poslední slovo domovskému regulátorovi při schvalování interních modelů řízení úvěrového a operačního rizika, posunují povinnost zveřejňování informací obecně na úroveň bankovní skupiny v zemi Evropské unie. Odpovědnost za bankovní dohled v České republice však právně i prakticky ponese stále Česká národní banka, a proto si vzájemné vztahy se zahraničními regulátory musí nastavit tak, aby tyto svoje povinnosti mohla plnit. Problematika vztahu domovského a hostitelského dohledu se řeší v rámci evropských struktur tak, že budou nastavena určitá společná pravidla a přístupy, jež budou dotčení partneři dodržovat.

S Basel II stojíme v půli cesty k nějakému budoucímu efektivnějšímu řešení regulace a dohledu v Evropské unii. Bude to jednotný evropský orgán dohledu? Stanou se jednou hostitelské orgány dohledu jeho pobočkami vykonávajícími pouze kontroly v bankách na objednávku? Jakým právním aktem by se tento evropský mechanismus řídil? Kdo by potom nesl náklady případných krachů systémově významných bank a krizí bankovních systémů? To jsou otázky, které se dnes začínají diskutovat na mnoha evropských platformách.

* Jak se vypořádá regulátor i banky se složitostí Basel II?

Nová pravidla jsou velmi složitá. Představují další nároky na kvalifikaci zaměstnanců, vytváření nových interních postupů, objem a obsah zveřejňovaných informací, adaptaci informačních systémů a podobně. Implementace Basel II rozhodně nebude levnou záležitostí zejména pro ty banky, které dosud nové trendy v měření a řízení rizik a alokaci kapitálu nesledují.

Zavedením nových pravidel některým bankám pravděpodobně klesne kapitálová přiměřenost z důvodu zvýšených kapitálových požadavků na úrokové, zejména pak na operační riziko. Studie provedená v České republice ukázala, že vyšší nároky na kapitál by mohly způsobit pokles kapitálové přiměřenosti v bankovním systému až o cca 3 % proti současnému stavu. I přes tento pokles však český bankovní systém zůstává nad úrovní regulatorního minima 8 %. Z dlouhodobé perspektivy, ve vazbě na zlepšení ekonomických, právních a institucionálních podmínek v České republice, by však banky měly s používáním nových metod řízení rizik a alokace kapitálu dosáhnout zlepšení kvality hodnocení rizik a úspor kapitálu.

Basel II bude představovat značné náklady také pro orgány bankovního dohledu, které se musí snažit z hlediska odborné kapacity a vybavení informačními technologiemi sledovat pokrok v bankách. Jsou schopni udržet s bankami krok? Budou orgány dohledu rovnocennými partnery v dialogu s bankami o adekvátnosti jejich interních systémů řízení rizik a výše kapitálu? Veškeré přípravné práce na zavedení nového konceptu nasvědčují tomu, že ano.

POZITIVNÍ OČEKÁVÁNÍ PŘEVAŽUJÍ

Basel II byl přijat k plošnému zavedení na evropském trhu bankovních služeb po dlouhých a kvalifikovaných diskusích a po fundovaných empirických výzkumech. Je doporučený k implementaci i v celosvětovém měřítku.

Existují pádné důvody pro to, že jeho implementace bude prospěšná. S ohledem na pokračující rychlý rozvoj metod řízení bankovních rizik a alokace kapitálu lze očekávat, že Basel II bude za několik dalších let nahrazen dalším modernějším konceptem regulace.

***

Ing. Věra Mašindová pracuje v oblasti metodiky bankovního dohledu České národní banky od roku 1991, od roku 1998 do června 2004 ve funkci ředitelky sekce bankovní regulace, v současné době působí jako vrchní expert bankovní regulace ČNB.

PhDr. Ing. Ivan Babouček, CSc., pracuje v České národní bance v oblasti bankovního dohledu od roku 1994. V posledních letech se věnoval problematice institucionálního uspořádání finanční regulace a dohledu a podílel se na výzkumu v oblasti finanční stability. Je vedoucím autorského kolektivu skript "Bankovní regulace a dohled", jejichž druhé vydání je v právě tisku.