(Julie Hrstková, HN 14.9.2001 strana 10, rubrika: Z domova)
Za růst HDP vděčíme do značné míry domácí spotřebě. Podle viceguvernéra České národní banky
Luďka Niedermayera však nejde o něco nepatřičného, ale o cyklický nárůst po období hospodářské
recese.
Ekonomika je na vzestupu, rizika přetrvávají. Kde?
Současný vývoj veřejných financí je zjevně neudržitelný. Budou muset následovat nápravná
opatření. Ty mohou za optimálních okolností působit na růst ekonomiky pozvolna a v delším čase, což
v případě načasování na dobu silného růstu jako je nyní, nemusí konjunkturu příliš silně oslabit.
Může se však stát, že vláda bude tato opatření dlouho odkládat a pak je bude muset provést rychle a
v nevhodnou dobu. Následky mohou být citelné. Růst poptávky domácností, pokud vychází zejména z
vyšších příjmů z platu zaměstnanců podniků, kterým roste produktivita a jejichž konkurenční pozice
na trhu se nezhoršuje, není pro makroekonomickou stabilitu rizikový. Jako hlavní problém se nyní
jeví vývoj ve světě, kdy se obtížně odhaduje míra zpomalení světové ekonomiky. Rychlost a rozsah
tohoto negativního působení na nás se predikuje velmi obtížně.
Domníváte se, že současný masívní příliv zahraničních investic se promítne ve zlepšení
čistého vývozu?
Pokud by neklesala poptávka v zahraničí a nerostla doma, byl by přínos zlepšené konkurenční
schopnosti ekonomiky určitě více patrný. Mám za to, že i tak je dost vidět.
Co bude mít na ekonomiku do konce roku největší vliv?
V kratším období budou dominovat domácí příznivé faktory a ekonomika bude pokračovat v růstu.
Bude měnová politika reagovat na ekonomický růst zvýšením úrokových sazeb, či se přikloní k
poklesu vzhledem k očekávané světové recesi?
Rozhodování o měnové politice je obtížnější než kdykoliv dřív. Vyhrocují se jak důvody pro
zpřísnění, tak i pro obezřetnost a zachování poměrně volných měnových podmínek. Na jedné straně
ekonomika roste. Odpovídají tomu jak krátkodobé údaje z reálné ekonomiky, tak i peněžní indikátory.
Inflace se zvýšila natolik, že musela ovlivnit mzdové vyjednávaní. Adekvátní by bylo zřejmě větší
než malé zpřísnění měnové politiky. Na druhé straně je vývoj ve světě nepříznivý. Nemluvím nyní o
katastrofě v USA, jejíž význam je spíše než ekonomický, morální a politický. Mnoho měsíců s obavami
sledujeme klesající růst nejdůležitějších světových ekonomik a obáváme se dalšího zpomalení. V tom
případě je třeba tomu přizpůsobit i makropolitiku. Naše rozhodování je hledání vah těchto faktorů v
čase budoucím, kdy jsou naše měnová rozhodnutí účinná. A to je nesmírně těžké.