Julie Hrstková, Zbyněk Fiala (Ekonom 16.11.2005 strana 16, rubrika Rozhovor)
Přijetí eura v této dekádě je stále dosažitelné, ale vedle vlastních slabin nás zneklidňují také nejasná kritéria pro přijetí do eurozóny, říká guvernér centrální banky Zdeněk Tůma .
Ekonomika roste, údaje o vývoji veřejných financí jsou čím dál příznivější. Přesto se zdá, že přijetí eura se čím dál víc oddaluje. Proč?
Tak bych to nenazýval, záleží na úhlu pohledu. Za sebe mohu říci, že přijetí eura v této dekádě je stále dosažitelné. Nicméně nechci předjímat debatu, která teď proběhne ve vládě. Jak víte, součástí strategie České republiky pro přijetí eura je každoroční vyhodnocování připravenosti. Zpráva, kterou jsme připravili pro projednání ve vládě, má dvě části. První posuzuje plnění maastrichtských podmínek, druhá vyhodnocuje připravenost celé české ekonomiky. Vždy jsme tvrdili, že splnění maastrichtských kritérií je podmínka nutná, ale nikoliv dostačující. Chceme-li dobře fungovat uvnitř měnové unie, neznamená to, že přelezeme horko těžko nějaké překážky, a pak bude vše v pořádku. Jsou dvě věci, na které dlouhodobě upozorňujeme. První je udržitelnost veřejných financí, a v tom se shodujeme i s ministrem financí.
Ale schodky se přece vyvíjejí dobře. Nejste spokojen?
Vždy jsem rád, když se schodek snižuje. Jde však o nezamýšlený vývoj, který je důsledkem rychlejšího tempa ekonomiky a vyšší míry zdanění, a z toho vyplývá nejistota do příštího roku. V posledních dvou letech se podařilo něco ušetřit, ale peníze se převedly a nyní už je to jen na rozhodnutí ministerstev, jak s nimi naloží. Nepochybuji o tom, že Ministerstvo financí se bude snažit omezit expanzi, ale nemá to v rukou, nakládání s penězi je otázkou jednotlivých resortů. Systém navíc stále není transparentní. Stejně jako loni, i letos Ministerstvu financí dost dlouho trvalo, než připustilo, že rozpočet se vyvíjí lépe, než plánovali. Pro centrální banku by bylo ideální, kdyby se dodržovaly rozpočtové stropy, jak jsou schválené v konvergenčním programu, a zvýšení příjmů se víc využívalo ke stabilizaci. Strukturální reformy v oblasti veřejných financí jsou tedy stále před námi.
A co je tou druhou věcí?
Druhou oblastí je trh práce. Je tu sice pokles celkové nezaměstnanosti, ale když čísla očistíme od vlivu hospodářského cyklu, vidíme, že se situace nijak nelepší. Momentálně tedy těžíme hodně z toho, že česká ekonomika si vede velmi slušně. Před vstupem do eurozóny si však musíme být jisti, že dokážeme zvládnout i situace, kdy ekonomika trochu zpomalí. Uvedenou zprávu provázíme řadou analytických materiálů. Sledujeme oblast reálné konvergence, tedy jak se k eurozóně přibližují také příjmy na obyvatele. Snažíme se vyčíst ze statistik, nakolik jsou v souladu naše hospodářské cykly a jak se vyvíjí míra hospodářské propojenosti s eurozónou. Pokoušíme se přesněji určit, jaký je prostor pro stabilizaci veřejných rozpočtů a zajímá nás pochopitelně pružnost trhu práce a stabilita finančního trhu. Na to vše dnes existují standardní, mezinárodně používané indikátory. Dá se to shrnout slovy, že obraz není černobílý. Ale asi nikdy nenastane situace, kdy všechny indikátory budou tak skvělé, že si řekneme, ano, teď je ideální okamžik pro vstup do eurozóny. Vždycky to nakonec bude politické rozhodnutí, a to je věc vlády, respektive parlamentu.
Něco jste nezmínil - jak bude pokračovat sbližování cenových hladin a jakého kurzu by měla koruna dosáhnout, než ji vyměníme za euro?
To jsem nezmínil úmyslně. Sladění cenových hladin za prvé s přípravami na eurozónu příliš nesouvisí a za druhé je přímo spojeno s oblastí reálné ekonomické konvergence. Z mezinárodních statistik vyčtete, že pokud je nějaká země třeba na 50 procentech úrovně hospodářské vyspělosti Německa, bývá její cenová úroveň taky někde na polovině. Jak Česká republika bohatne, tak se zvyšuje i její cenová úroveň. Je pravda, že u nás je cenová hladina trochu níže, než by mohla být podle vývoje ekonomiky, ale přistoupení do eurozóny na tom nic nezmění, stejně jako na tom nic nezměnil ani vstup do Evropské unie. Ostatně můžeme vyjít i ze zkušenosti eurozóny za těch prvních pár let a nevidíme, že by to vedlo k nějakému urychlenému sbližování cenových hladin. Po zavedení eura proto nečekám žádné cenové šoky. V médiích se hodně psalo, že když se euro zavádělo do obchodů, docházelo ke zdražení. Asi ano, i když lidé vnímají citlivěji, když při zaokrouhlování některá cena poskočí nahoru. V souhrnu cenová hladina příliš nevzrostla, ale je to cenná zkušenost. Proto si lze představit řadu opatření, jak to ohlídat. Například tím, že obchodníci budou muset alespoň na počátku uvádět ceny v korunách i eurech současně. Cenové hladiny se tedy budou sbližovat postupně, a to je proces, který bude přirozeně pokračovat i po vstupu do eurozóny.
Existuje už nějaký odhad, v jakém kurzu bude zafixována koruna na euro?
Ani kurz koruny z pohledu přijetí eura dnes nevidím, možná trochu překvapivě, jako aktuální téma. Nechceme se tvářit, že jsme chytřejší než ostatní a dokážeme spočítat, kam kurz v průběhu čtyř, pěti let dospěje. Zatím dochází k reálnému zhodnocení koruny - po započtení rozdílu mezi domácí a zahraniční inflací - řádově kolem čtyř procent ročně. Tak tomu bylo posledních pět let. Dá se předpokládat, že v příštích pěti letech tento proces zpomalí. Momentálně tedy pracujeme s předpokladem, že reálné zhodnocování koruny se bude pohybovat v tempu kolem dvou až tří procent ročně. Konkrétní vývoj však bude záležet nejen na stavu naší ekonomiky, ale i na řadě dalších věcí, jako jsou finanční toky nebo politické faktory, a to nejen v naší zemi, ale třeba i v regionu. Teprve až bude jasné, kdy chceme vstoupit do měnového systému ERMII, začneme se zabývat tím, kde se kurz pohybuje. A jak se chová, jestli je dostatečně stabilní. V systému ERMII chceme setrvat dva roky, a to také není doba, kdy by se mělo s kurzem stát něco dramatického. Dnes by však bylo předčasné říkat, zda se bude lišit kurz koruny, se kterým chceme převzít euro, od parity uvnitř ERMII, nebo bude přibližně stejný. To v tuto chvíli nelze říci a já si nechci hrát na věštce. Bude to také věc vyjednávání mezi členskou zemí a Evropskou centrální bankou, jsou tam předepsány nějaké procedury. Nedokážu si však dost dobře představit, že by se konverzní kurz příliš lišil od situace na trhu. A předpokládám, že kurz bude stabilní. Kdyby docházelo k výkyvům kurzu a tyto výkyvy odrážely fundamentální problémy v ekonomice, nebylo by to dobré prostředí pro nějaká zásadní rozhodnutí.
V minulosti jste často vystupovali proti posilování koruny, ale zdá se, že teď už to centrální bance tolik nevadí. Proč?
Formuloval bych to jinak. Nikdy jsme nevystupovali proti určité úrovni kurzu, ale jen proti jeho výrazným výkyvům. Pokud tedy koruna příliš rychle zhodnocovala, říkali jsme, že to není dlouhodobě udržitelné a že očekáváme korekci. A pokud jsme měli obavu, že toto posilování může být dlouhodobější, zasahovali jsme i měnovou politikou, zejména snižováním úrokových sazeb. To je také jeden z důvodů, proč máme jednu z nejnižších sazeb v Evropě. Týkalo se to zejména dvou období. Vletech 2001-2002 vývozci hlasitě protestovali, protože během půl roku koruna nominálně posílila zhruba o 15 procent. To už nebylo rovnovážné tempo posilování, které by mohla ekonomika dlouhodobě ustát. Vystupovali jsme v tomto smyslu, dělali jsme zásahy v měnové politice a ukázali jsme, že jsme připraveni také vstoupit na trh a intervenovat proti nadměrným výkyvům koruny. Potom se situace stabilizovala. Další vlna posílení koruny přišla na přelomu let 2003-2004, ale to je spíš spojeno s velkým poklesem dolaru. Vůči euru byla koruna hodně stabilní, už to nebyl tak překotný vývoj jako v letech 2001-2002. Měl jsem tenkrát setkání se svazem exportérů, kteří znovu vyjadřovali obavy, ale nakonec pochopili, že centrální banka nemůže s kurzem kouzlit. Oslabování dolaru navíc pomohlo našemu dovozu, protože tam často platíme v dolarech. Obchodní bilance nakonec dopadla dobře a potvrzuje se, že česká ekonomika se do jisté míry naučila žít s kurzovým rizikem. Znamená to zajistit se proti tomu, kde je to možné, počítat s tím, že to ovlivňuje hospodaření firmy. Je to prostě riziko, které k podnikání patří. Naše pozice je však stejná a budeme se snažit, aby nedocházelo k příliš velkým výkyvům koruny.
Co když dolar chystá větší finanční otřesy? Bude pro nás bezpečnější, když se schováme do eurozóny? Nebylo by lepší uchovat si vlastní manévrovací schopnost?
To je docela těžká otázka. Intuitivně bych v tom neviděl tak zásadní rozdíl, protože i když vstoupíme do eurozóny, vystavení měnovému riziku vůči dolaru nám zůstane. Jednalo by se také o globální šok, který dopadá na všechny. Debata o výhodnosti nebo nevýhodnosti přijetí eura se soustřeďuje spíše na asymetrické šoky, tedy takové, které působí na někoho víc a na někoho méně.
Vraťme se ještě k úrovni příprav. Skutečně nezaostáváme? Nedávná zpráva Evropské komise něco takového naznačuje.
Uvedená zpráva, která se věnuje praktické připravenosti na rozšíření eurozóny, uvádí, že přípravy ČR jsou pouze v počáteční fázi. Ale to je logické, česká strategie vypočítává podmínky, které je třeba splnit, pokud chceme vstoupit do eurozóny v letech 2009 až 2010. Teď to vypadá na rok 2010. Nedávno jsme upozorňovali vládu, že pokud bychom chtěli využít termínu 2009, museli bychom ho už potvrdit a v příštím roce pak vstoupit do systému ERMII. A musel by nastat proces oněch praktických příprav. To jsou technické věci, nejde o vyhodnocení připravenosti, ale jak to bude s tiskem nových bankovek, včetně třeba zavážení do bankomatů. Máme spočítáno, že na celou přípravu potřebujeme řádově tři, tři a půl roku. Jakmile zazní jasné rozhodnutí vlády, tak se to rozjede.
Slovinsko oznámilo, že přijme euro už v roce 2007. Můžeme jejich zkušeností nějak využít?
Budeme se zájmem sledovat, jak to proběhne v praxi, až dojde na vyhodnocování stanovených kritérií. Tam je zatím hodně nejasností. Především nevíme, jak to přesně bude s rozmezím, ve kterém se bude smět pohybovat kurz národní měny v systému ERMII. Zdá se, že bude asymetrické, to znamená, že měna dostane větší prostor ve směru posílení, zatímco směrem dolů bude moci kurz ustoupit jen o 2,25 %. Není stanoven ani výchozí bod, ke kterému se to bude poměřovat. Kde se začne měřit výkyv a proti čemu? Definice inflačního kritéria je jasnější, ale budeme snášet argumenty, proč ji považujeme za špatnou. Vychází se z průměru tří zemí s nejnižší inflací v EU. Ta však už má 25 členů a může se stát, že tři země se výrazně odchýlí od ostatních směrem dolů, aniž by to mělo jakoukoli vypovídací schopnost o měnové politice. Máme se jich držet? Budeme muset snižovat inflační cíl, zvyšovat úrokové sazby, brzdit ekonomiku a ohrozit její reálné přizpůsobování? Jaký by to mělo smysl?
***
Máme spočítáno, že na celou přípravu potřebujeme řádově tři, tři a půl roku. Jakmile zazní jasné rozhodnutí vlády, tak se to rozjede.«