(Julie Hrstková, HN 16.3.2001 strana 3, rubrika: Z domova)
Centrální banka v poslední době opět oživila svoji činnost - alespoň z hlediska veřejnosti.
Nejprve překvapivě srazila úrokové sazby, poté rozpoutala diskusi o změně inflačního cílování.
Jistotou prozatím zůstává stabilita kursové politiky. "Úvahy o pevnějším kursovém režimu považuji
nyní za velmi předčasné," uvedl v rozhovoru pro HN viceguvernér České národní banky Luděk
Niedermayer.
Poslední snížení sazeb bylo překvapivé vzhledem k tomu, že jste nijak nenaznačovali změny v
ekonomice. Šlo o výsledek politických tlaků?
Při analýzách vývoje ekonomiky došlo v posledním půlroce k posunu v otázce inflačních rizik.
Zatímco koncem 3. čtvrtletí se zdálo, že rostoucí dovozní ceny mohou vyvolat růst cen, na které by
měla měnová politika reagovat, konec roku tyto obavy oslabil. Nové informace ukázaly, že domácí
inflační tlaky jsou nadále nízké a dovozní ceny budou zřejmě působit spíše protiinflačně. A na
únorovém zasedání se většina rady k tomuto kroku přiklonila. Nedošlo však k žádným drastickým
názorovým posunům. Pokud pro některého člena byly argumenty v lednu pro snížení sazeb třeba z 45 na
55, pak stačil poměrně malý posun na to, aby v únoru hlasoval pro snížení, neboť se tento poměr
změnil třeba jen na 52 ku 48. Politické tlaky tam nebyly. Spíš pocit analogie s minulem, kdy jsme
někdy nedělali to, co se zdálo správné v horizontu pár měsíců, kvůli tomu, co jsme očekávali pak, a
ono se to nestalo.
Lze očekávat v nejbližší době další pokles ceny peněz?
Na několik měsíců dopředu musíme vyjít z toho, že jsme určité snížení sazeb již provedli.
Finanční trh předtím provedl mnohem rozsáhlejší pokles delších sazeb. Cena kapitálu je tak velmi
nízká. To by mluvilo spíše pro ponechání sazeb s tím, že rizika jsou i na straně určitého oživování
inflace třeba přes ceny potravin. Na druhé straně vývoj v zahraničí, zejména možné zpomalení
zahraniční poptávky, vytváří nezanedbatelné riziko pro českou ekonomiku. Kdyby se naplnilo, dojde k
významné změně makro podmínek a reakce politiků by byla na místě.
Dlouho jste brojili proti silné koruně. Nyní však ČNB evidentně nevadí...
Kombinace silný kurs a vyšší úrokové sazby není pro ekonomiku optimální. Neznamená to však,
že centrální banka při každém posílení intervenuje. Nesnažíme se kurs řídit a ani bychom toho s
rozumnými náklady nedosáhli. Spíše i nadále podporujeme hospodářské politiky, které například omezí
vliv prodeje státního majetku na kurs.
Uprostřed cílování čisté inflace uvažujete o změně. Proč až nyní, když kritika toho, že se
ČNB neorientuje na spotřebitelské ceny, již trvá od počátku?
Z technického hlediska nejsou velké překážky přechodu na cílování celkové inflace. Rozsah
regulovaných cen a jejich změny již nebudou tak výrazně inflaci ovlivňovat. Z některých důvodů se
dokonce zdá, že pro ČNB by mohlo proto být cílování snazší. Na druhou stranu znamená cílování čisté
inflace určitou kontinuitu, která je zakotvena ve vládou schválené a EU předložené dlouhodobé
strategii makro vývoje. Proto se mi zdá velmi obtížné vážit výhody a nevýhody jednotlivých variant.
Jednali jste o tomto možném kroku s Ministerstvem financí?
Na jednání s vládou se teprve připravujeme, nicméně, vzhledem ke shodě na dlouhodobé
strategii je manévrovací prostor poměrně malý. Spíše se otvírá možnost využití potenciálu schématu
inflačního cílení pro ovlivnění i delších očekávání. Požadovaná trajektorie inflace do roku 2005 je
poměrně jasná a stálo by zato tento střednědobý charakter více zdůraznit.