Lubomír Lízal (Hospodářské noviny 23.1.2015 strana 8, rubrika Názory)
Nízká cena ropy je, na rozdíl od nízkých cen silové elektrické energie, pro Česko jednoznačně ekonomicky pozitivním impulzem.
Počátek roku bývá chudý na události, a tak se často stane zprávou dne věc, která jindy projde bez povšimnutí. Ano, narážím na volatilitu české měny. Když byla počátkem ledna zveřejněna nízká inflační čísla za prosinec 2014, stala se tématem dne deflace a spekulace o nutné reakci centrální banky. Zcela zůstalo opomenuto, že měnová politika inflačního cílování je v prvé řadě vpředhledící, má reagovat na očekávaný budoucí vývoj, nikoliv na nenadálou změnu současného stavu. Současná inflace je pro centrální banku doslova loňský sníh, neboť ji měnová politika mohla ovlivnit svým nastavením na jaře loňského roku. Ale budiž. Ovšem v další diskusi o efektech nízké ceny ropy je podle mého názoru podsouvání okamžité reakce centrální bance na deflační hrozbu spíše snahou o nalezení „nosiče“ zprávy pro vlastní zviditelnění než pokusem o seriózní měnovou analýzu.
Česká republika je čistým dovozcem ropných produktů. V letech 2012 a 2013, kdy se průměrná cena barelu ropy pohybovala nad 100 dolary, byl deficit zahraničního obchodu s ropnými produkty mezi 120–130 miliardami korun. Pokud bude cena ropy dlouhodobě poloviční, lze očekávat obdobný pokles tohoto deficitu na polovinu, tedy asi o 60 miliard. Což ovšem znamená, že celkový čistý export se o stejnou částku nominálně zvýší. Čím více klesne cena ropy, tím větší bude pozitivní efekt na zahraniční obchod. V roce 2013 byl přebytek zahraničního obchodu 107 miliard Kč a za loňský rok očekáváme něco okolo 150 miliard. Prostou selskou úvahou bez jakýchkoliv modelů tak lze dovodit, že obchodní přebytek vzroste díky levné ropě o více než třetinu. Celý tento nárůst je již čistým přínosem pro ekonomiku, finančním stimulem. Pro srovnání, loňský deficit státního rozpočtu byl necelých 78 miliard korun. Samotná nízká cena ropy tak představuje svou velikostí podobný impulz jako celý deficit státního rozpočtu. Kdyby se však státní deficit náhle zdvojnásobil, určitě bychom naopak byli svědky neutuchající mediální smršti o rozpoutávání – inflační spirály.
Pokles cen elektrické energie v nedávné minulosti, kterým se dnes obvykle argumentuje při spekulacích o reakci centrální banky na pokles cen ropy, má ekonomicky značně odlišné efekty. V prvé řadě, na rozdíl od ropy, kterou dovážíme, v oblasti elektrické energie jsme čistým vývozcem. Tedy při poklesu cen elektrické energie se zhoršuje bilance exportu a reálně klesají příjmy ekonomiky. Dále, o co klesne cena pro místní odběratele, o totéž klesnou příjmy elektráren, následně doly dostanou méně peněz za uhlí. Paradoxně jako spotřebitelé vítáme levné uhlí na topení jen proto, abychom se pak večer u televize u zpráv rozčilovali, proč doly utlumují činnost a propouští. Přitom jde o dva různé dopady téže cenové změny. Asi není lepší příklad „dobrodiní“ deflace na výrobky domácího původu, než je těžba, kde se pád cen této komodity rovnou proměnil v hrozbu bankrotu a propouštění. Na rozdíl od dovozové ropy u elektrické energie zůstávají celé primární i druhotné efekty cenového poklesu – spolu s negativním příjmovým efektem z levného vývozu – v české ekonomice. Tolik asi k hodnocení „stejnosti“ ekonomických efektů cenových poklesů různých energetických komodit.
Pokud bude pokles cen ropy jen dočasný, tak celá diskuse byla jen bouře ve sklenici vody. Při trvalém poklesu cen ropných komodit pak bude záležet na tom, do jaké míry se promítnou snížené ceny těchto vstupů do cen finální produkce, kolik si nechají firmy pro sebe jako nárůst zisků a zda to nepovede k maligní změně inflačních očekávání. Důležité proto též bude, zda se firmy rozhodnou své nižší materiálové náklady a vyšší zisky přetavit do rychlejšího růstu mezd či investic. Což však není otázka jen u českých firem, ale tato volba bude určovat i vnější cenový vývoj. A zde tedy vidím možná rizika budoucího vývoje, tedy v druhotných efektech, a nikoliv v samotné nízké ceně ropy, která je, na rozdíl od nízkých cen silové elektrické energie, pro ČR jednoznačně ekonomicky pozitivním impulzem.
Přestože bankovní rada ve svém prohlášení z konce loňského roku očekávaný pokles inflace komentovala tak, že „deflační tlaky přicházející ze zahraničí jsou v tuto chvíli z významné části spojeny s pozitivním nabídkovým šokem, zejména s poklesem cen energetických komodit. Teprve pokud by došlo k dlouhodobému posílení deflačních tlaků schopných způsobit propad domácí poptávky… bylo by třeba zvážit posun hladiny kurzového závazku na slabší úroveň,“ nezabránilo to následným divokým spekulacím o okamžité reakci.