Jakub Kopřiva (blesk.cz 27. 11. 2018, rubrika Politika)
Dá se říci po měsíci a půl, jestli doporučení centrálních bankéřů ohledně hypoték pomohla?
Naše doporučení jsou pokračováním naší politiky, která se snaží, aby se banky chovaly rozumně. Ta opatření vznikají proto, že pravidelně hodnotíme situaci bank a míru rizika, které na sebe berou. Banka je mechanismus, kde vždycky teoreticky hrozí, že by mohlo dojít ke ztrátě cizích peněz. Když pečujeme o to, aby banky byly stabilní, chráníme tím celou společnost. A součástí toho jsou i opatření, která se týkají hypoték. Jejich seriózní vyhodnocení ale bude možné až zhruba za rok.
Jak si ale může někdo dovolit nyní hypotéku, když nemá ani průměrnou mzdu?
To je ale situace, která není nijak mimořádná. Byla tady i před hypotečním boomem, který započal kolem roku 2014. Lidé si ale na dobré věci velmi rychle zvyknou a začnou je brát za samozřejmé. Také v dobách předkrizových bylo úplně normální, že sáhnout si na hypotéku v Praze kvůli koupi nějaké slušnější nemovitosti nebylo pro lidi s podprůměrným příjmem v podstatě možné.
Jenže ten průměrný příjem byl mnohem nižší.
Jenže my tady teď máme specifickou situaci na trhu nemovitostí, zejména v Praze a možná ještě v Brně, kde velmi rychle rostou ceny. A s nimi roste i objem hypotečních úvěrů, což zase zvyšuje ceny nemovitostí. A tato roztáčející se spirála je vždycky nezdravá. Snažíme se, aby to neeskalovalo do neúnosných rozměrů. Ale to, že ceny tak vyletěly, je dáno zejména tím, že se dostatečně nestaví.
To se poslední dobou týká veškerých velkých měst.
Dobře, možná se to týká ještě několika velkých měst, ale v mnohem menší míře než Prahy. Ne všichni, co by chtěli, mohou bydlet ve vlastním. Já jsem se do svého prvního bytu 3+kk na hypotéku stěhoval, když mi bylo zhruba 40 let. Nic dramatického se neděje. Jen jsme si zvykli, že všechno bude padat samo jako mana z nebes, ale ono to tak bohužel není.
Jak se do toho projevilo sdílené bydlení.
Byznys s Airbnb Praha zaspala. Praha 1 se kvůli tomu v podstatě vylidnila. Já to vidím, když chodím do práce. A pak není divu, že ceny nemovitostí a nájmů v širším centru Prahy dramaticky rostou.
Byl plán, že by například Praha za některé hypotéky ručila. Ale ČNB se vyjádřila, že by to nebylo dobré. Proč ne?
My se nepleteme do politiky ani centrální, ani regionální vládě, jakou je pražská koalice. To je jejich věc, jak chtějí vydávat peníze daňových poplatníků. My jsme k tomuto nápadu řekli, že je jeho popis natolik obecný, že se dá stěží posuzovat. Podle mého názoru by ale možná bylo lepší, kdyby Praha byla bezhlavě nerozprodala svoje byty nebo kdyby je teď začala stavět.
Mně přišlo, že by se tím doporučení mohlo obejít.
Obejít do jisté míry asi ano. Pokud by se ti lidé dostali do problémů se splácením, tak za ně bude splácet pražský daňový poplatník.
Dá se říci, že když se sníží objem hypoték, přestanou růst ceny nemovitostí?
Myslím, že přestanou růst tím tempem, kterým v poslední době rostly, což už se dokonce děje. Nemyslím ale, že je to jen zásluha našich opatření. V Praze a možná v některých jiných místech totiž ceny dostoupily takových úrovní, které už poptávka není schopná akceptovat.
Počítáte do budoucna, že byste nynější opatření zrušili?
Pokud uvidíme, že je trh nepotřebuje, mohou se opatření zmírnit nebo zrušit . To je jejich velká výhoda, jsou flexibilní. Ale zatím tomu nic nenasvědčuje. My jsme ty limity ve srovnání se světem nastavili poměrně mírné.
Mluvil jste o tom, že se máme dobře. Jak dlouho může náš růst ještě trvat?
Já věřím, že bude trvat ještě dlouho. Mírně zpomaluje, což je ale podle našeho hodnocení návrat k určitému normálu. Je to jakési hladké přistání, aby se ekonomika nepřehřívala a nevytvářela nějaká riziková místa. Hodně se ale mluví o tom, že přijde recese. A ona jednou opravdu přijde.
Ty se opakují.
Ano, ekonomika se vyvíjí v cyklech. Ale to neznamená, že by měla zítra vypuknout krize, které bychom se měli nějak dramaticky obávat. Podle našich odhadů ekonomika poroste dál solidním tempem kolem tří procent jak letos, tak příští rok a ani pro rok 2020 nic nesignalizuje, že by se mělo něco významně měnit. Pokud se ovšem nestane něco mimořádného v zahraničí, což na nás má velký vliv, protože jsme malá otevřená ekonomika.
Kdy se můžeme přiblížit naší kupní silou Západu?
My se mu s ní během posledních 5 let přibližujeme celkem svižně. Je pravda, že jsme v tom dohánění měli kvůli krizi několik let přestávku. Z hlediska hrubého domácího produktu na hlavu a po zohlednění rozdílu v cenách u nás a v Evropské unii jsme na nějakých 90 procentech průměru EU. Pokud bude současný trend pokračovat, k průměru EU se v kupní síle přiblížíme během 5-7 let a k těm nejvyspělejším zemím Unie, včetně Německa nebo Rakouska, do 15 let.
Takže do 15 let se můžeme mít stejně dobře jako Němci?
Ano, pokud bude vývoj i nadále tak pozitivní, jako je teď, a náš růst bude zhruba dvojnásobný, než mají tyto země. Samozřejmě pokud bude krize a my se kvůli ní ekonomicky propadneme hlouběji než Německo, tak se to dohánění zase oddálí.
Jak nám v tomto může uškodit naše orientace na automobilový průmysl? Není to na škodu?
Automobilový průmysl je u nás důležitý, ale nepřeceňoval bych ho, tvoří méně než desetinu výkonu ekonomiky. Průmysl u nás tvoří zhruba 40 procent HDP a v rámci něj tvoří automobilový sektor zhruba čtvrtinu. Ten se neztratí ze dne na den, auta se budou vyrábět dál. Naše automobilky se orientují na různé trhy, jsou součásti velkých koncernů. Různorodost českého průmyslu není vůbec špatná. Záleží ale spíš na tom, jestli budou naši výrobci schopni vyrábět a prodávat zboží s vyšší přidanou hodnotou.
Souhlasíte s tím, že jsme montovna?
Absolutně nesouhlasím. To říkají lidé, kteří v životě nebyli v nějaké fabrice. Když vidíte, co se u nás nejen vyrábí, ale i vyvíjí, tak si takovou nálepku vůbec nezasloužíme. Máme tady například středně velké firmy, které se podílejí na dodávkách pro vesmírný program. Prostě nejsme montovna, tak by se jinak dala nazvat kdejaká jiná země. Není třeba podléhat takovému sebemrskačství.
Dalším ukazatelem, že se máme dobře, je nezaměstnanost. Ta je u nás velmi nízká, ale firmám to neprospívá.
Vždycky je v životě něco za něco. Jsme země s tradičně nízkou nezaměstnaností. Co by za to jiní dali! Samozřejmě, že pro podnikatele je dnes výzvou sehnat a udržet lidi, ale je to cesta, jak se technologicky posunout zase někam dál, protože musíte chybějící pracovní sílu nahradit.
Jak by se do těchto ukazatelů projevilo přijetí eura?
To se nedá takhle odhadnout. V zásadě platí, že jsme ekonomicky i institucionálně připraveni stát se členy eurozóny. Na druhou stranu nás k tomu nic nenutí a nic se neděje, když ještě chvilku počkáme. Měna sama o sobě nemůže být dlouhodobým zdrojem nebo zárukou prosperity.
Zvýšilo by to naši konkurenceschopnost?
To si nemyslím. Odbouralo by to transakční náklady za směnu peněz, ale konkurenceschopnost ekonomiky se neodvíjí od druhu měnové jednotky. Ztratili bychom naopak jeden z nástrojů hospodářské politiky, což je vlastní měnová politika. Ta v dobách krize může ekonomice pomoci snížením úroků a případně i dočasným oslabením měny. Pokud bychom měli euro a neměli tedy vlastní měnovou politiku, bylo by třeba pružněji reagovat jinými nástroji, například rozpočtovou politikou nebo snížením mezd, což není jednoduché.
Nebyly chybou intervence oslabující korunu? Kvůli těm byl velmi nepopulární váš předchůdce Miroslav Singer.
Ve své době, ve specifické situaci a v malé otevřené ekonomice, která nechtěla jít do záporných úrokových sazeb, bylo třeba hledat nějaký nástroj jak ekonomice pomoci z dlouhé recese. Tento se ukázal jako velice účinný. Působí rychle a efektivně, ale je třeba s ním nakládat opatrně. Když se to sečte, tak rychlejší růst ekonomiky a mezd spolu s nižší nezaměstnaností ta počáteční negativa v podobě mírného oslabení koruny více než vykompenzovaly.
Takže kdyby teď nastala krize, tak byste k intervencím možná přikročili?
To si nedovolím říct. Ale krize nenastává a v nejbližší době nenastane a já pevně věřím, že minimálně po zbytek mého mandátu k tak dramatické situaci, že bychom museli o intervencích znovu uvažovat, nedojde.
Vy jste mluvil o široké orientaci naší ekonomiky na zahraniční trhy. Jak se díváte na naši orientaci na východ a Čínu?
Čína je druhá největší ekonomika na světě. Ignorovat ji by byla hloupost. Žádná vyspělá země to nedělá a všechny se snaží uspět na tamním trhu a přilákat čínské investice. Ignorovat Čínu určitě nelze a je dobře, že to neděláme. Vyvážet do Číny je jedině dobře. A pokud u nás budou čínské investice, tak je to taky dobře.
Čína je však politicky minimálně kontroverzní země. A teď se vás ptám jako expremiéra: Je dobře se orientovat na zemi, kde se porušují lidská práva?
Není mojí prací komentovat zahraniční politiku nebo naši ekonomickou diplomacii. My ale asi nebudeme chytřejší než ti ostatní. Jestliže s Čínou obchoduje celý svět, tak nevidím důvod, proč my bychom neměli. Nepochybujme o tom, že lidská práva nekvetou třeba ani v Saúdské Arábii.
To ani v Rusku.
Ani v Rusku, Turecku a mohli bychom pokračovat. To je realita světa a jak vidíme, tak obchod dál funguje. Riziko pro nás je, jestliže bude mezinárodnímu obchodu bráněno z politických důvodů, ať už jakýchkoliv. My jsme země, která je závislá na mezinárodním obchodě, a případný větší zádrhel v něm nás může poškodit.