Jan Žižka, Vojtěch Wolf (Lidové noviny 26.11.2014 strana 12, rubrika Ekonomika)
Singerova česká laboratoř – tak před časem Lidové noviny nazvaly komentář o měnové politice České národní banky. Guvernér ČNB Miroslav Singer nyní v rozhovoru pro LN říká, že laboratoří – a to nepříliš úspěšnou – bylo v posledních dvaceti letech spíše Japonsko, které opomíjelo hrozbu poklesu cen. A odrazující příklad Japonska vedl všechny centrální banky ve vyspělých ekonomikách včetně ČNB k tomu, aby proti deflaci rázně zakročily. Singer dále upozorňuje, že chystaný záchranný fond, do kterého budou české banky přispívat od roku 2016, v sobě skrývá potenciální nebezpečí a může spustit bankovní paniku.
* LN Když obhajujete měnové intervence, které jste zahájili před více než rokem, působí to dojmem, že svůj vliv přeceňujete. Říkáte, že měnová politika vytváří pracovní místa, pomáhá hospodářskému růstu. Myslíte, že měnová politika může mít takovou sílu?
Myslím, že tento dojem může čtenář mít spíše z titulků některých zpráv a z jejich zkratkovitosti. My říkáme, že měnová politika se zasloužila o téměř polovinu rozdílu mezi letošním růstem hrubého domácího produktu a loňským poklesem. Tento rozdíl činí bezmála čtyři procentní body, jen menší část z toho je možné vysvětlit dopadem oživení v eurozóně. Zhruba jeden procentní bod zajistila uvolněnější rozpočtová politika, něco málo lze vysvětlit růstem automobilového průmyslu. Zbytek je přínos měnové politiky a s ní spojených faktorů.
* LN Ale asi souhlasíte s tím, že dlouhodobě měnová politika nemůže měnit ekonomické fundamenty?
Nemůže. Ale už jsme si vyzkoušeli, že jak rozpočtová, tak měnová politika může leccos změnit. V době hospodářského poklesu jsme v Česku prováděli rozpočtovou konsolidaci, která byla v zásadě dost potřebná, ale vedla také k tomu, že ve srovnání s jinými středoevropskými zeměmi se česká ekonomika ještě více propadla. Souviselo to samozřejmě s očekáváními, že tady budou delší dobu klesat ceny. A dnes díky měnové intervenci vidíme jasnou korekci tohoto očekávání.
* LN V jednom komentáři jsme použili termín „Singerova laboratoř“. Připouštíte, že určitou roli hraje i to, že si chcete zvýšit renomé měnovou politikou, která přece jen v Evropské unii není standardní?
Před námi ale už kurz jako nástroj použili třeba Švýcaři nebo Izraelci. Laboratoří bych nazval spíše to, když někdo ponechá ekonomiku delší dobu v deflaci v naději, že to samo jednou skončí, a pak po dvaceti letech zjistí, že na ten konec stále čeká. Je tu téměř dojemná shoda mezi centrálními bankéři, která vyplývá z historických zkušeností, že vystavování ekonomiky riziku delší deflační epizody k žádné prosperitě moderní ekonomiky nevede.
* LN Takže odrazující případ Japonska?
Ano, případ Japonska vede všechny centrální banky ve vyspělých ekonomikách k tomu, že nejsou v době celkově negativních očekávání ochotné vytvářet zmíněnou ekonomickou laboratoř, v níž se experimentuje s možností delšího období deflace – tedy poklesu cen. Koneckonců i nás analytici dnes kritizují spíše za to, že jsme k měnovým intervencím nepřistoupili dříve. Nikoliv za to, že jsme k nim přistoupili. A pokud někdo zpochybňuje samotný smysl centrálních bank a měnové politiky jako takové, neuvědomuje si, že jedinou alternativou je zcela jiný finanční systém. Takový, kde by banky nemohly tvořit peníze a půjčovat vůči budoucím ziskům. Jenže právě díky současnému systému ekonomika začala od 19. století konečně růst. Předtím jsme zažívali stovky let stagnace. Například reálná mzda londýnského dělníka ke konci 18. století byla zhruba stejná, ne-li horší, jako mzda londýnského dělníka po velkém moru o 600 let dříve.
* LN Prezident Miloš Zeman říká, že měnovými intervencemi chcete oddálit přijetí eura.
Přijetí eura není aktuální téma, současná vláda ho nemá ve svém programu. Vláda navíc říká, že takové rozhodnutí ani učinit nechce. A protože samotnému přijetí eura předchází zhruba tříleté předvstupní období, bavíme se realisticky o vstupu České republiky do eurozóny nejdříve někdy v roce 2020 nebo 2021. Takže tu není vůbec žádná souvislost s dosavadními intervencemi. Dřívější zkušenosti zemí, které vstupovaly do eurozóny, navíc ukazují, že je lepší mít kurz národní měny vůči euru relativně slabší, protože před samotným vstupem bude tak jako tak posilovat. Ta diskuse o přijetí eura je už takový rituální tanec, který se tady občas odehrává... Rituální diskuse, která zatím nemá žádný meritorní náboj.
* LN Možná se ta diskuse odehrává proto, že je tu případ Slovenska, které euro zavedlo.
Zrovna na Slovensku tamní měna ve vstupním období před přijetím eura posílila o více než dvacet procent.
* LN Co říkáte názoru svých kritiků, že kdybychom měli euro, vůbec bychom nemuseli řešit problém s měnovou politikou?
To je legrační. Ten názor vychází z toho, že Národní banka Slovenska měnovou politiku neřeší. Jenže slovenská měnová autorita se jmenuje ECB – Evropská centrální banka, slovenská centrální banka tedy nemá důvod řešit deflaci. To ti kritici nějak přehlédli. A právě ECB teď řeší deflaci poměrně razantně. Takže takový argument mě vždy úplně rozesměje.
* LN Prohlásil jste, že ani po upuštění od nynějších intervencí – zřejmě v roce 2016 – nepřipustíte nějaké výrazné posílení koruny. Neznamená to fakticky, že vlastně ty intervence prodlužujete? Minimálně verbální intervence?
Tak my jsme i dříve měli politiku řízeného plovoucího kurzu. Většinou jsme ho ovlivňovali verbálními intervencemi – tedy upozorňováním, že v případě potřeby budeme muset zasáhnout. Teď bude hodně záležet na konkrétní situaci a inflačních tlacích ve chvíli, kdy současný způsob cílování inflace ukončíme. Řekli jsme dost jasně, že tento režim tady bude určitě do roku 2016. Pak už ale nebudeme mít žádný přesně stanovený strop pro posilování koruny. Nebude tu už žádná numerická hodnota, jako je v současnosti kurz 27 korun za euro. Prostě budeme připraveni intervenovat vůči prudkým změnám kurzu – stejně jako v minulosti.
* LN Můžete upřesnit, co je ta prudká změna?
To teď říct neumím. Bude to záviset právě na tom, jaké pak uvidíme inflační tlaky. Využívání kurzu pro cílování inflace ale opustíme až v okamžiku, kdy si budeme „sakra“ jistí, že už ho pro nejbližší období nepotřebujeme. Poté samozřejmě mohou v případě potřeby následovat verbální intervence. A pokud by nezabraly ty verbální, tak i reálné intervence. Ale pak už skutečně nebudeme říkat, jaký je náš cíl, pokud jde o kurz koruny. Prostě řekneme – teď nám ta změna kurzu připadá prudká, proto intervenujeme a nakupujeme či prodáváme zahraniční měnu.
* LN Mluvil jste také o tom, že teoreticky ještě můžete nastavit jiný cíl, než je 27 korun za euro.
Nelze to vyloučit, ale bez mnohem dramatičtější změny ekonomické situace to považuji za velmi nepravděpodobné. Nezdá se, že by k tomu byla v bankovní radě vůle.
* LN Před necelým rokem jsme s vámi mluvili o rizicích, která českému bankovnímu sektoru přináší projekt bankovní unie EU. Jak tato rizika vnímáte nyní?
Rizika se nepochybně zvýší v okamžiku, kdy bychom do bankovní unie vstoupili – nejspíš v době, kdy bychom zaváděli euro. V bankovní unii se některá rozhodnutí přenášejí na centrální evropskou úroveň. Své dosavadní pravomoce ztrácejí především bankovní dohledy zemí, ve kterých působí banky, jež mají své centrály v jiných evropských státech. To je přesně případ České republiky. Pak by nám hrozilo, že kvůli snahám zachránit celou bankovní skupinu bude muset česká banka jako její součást výrazně přispět právě své centrále a skupině. Tady zůstanou především škody, benefity odplynou. Případně by hrozilo, že budeme stát frontu před společnými záchrannými fondy EU, které jsou ale pro nějakou trochu větší bankovní krizi naprosto nedostačující.
* LN Jednou zřejmě euro zavedeme. Co byste doporučil českým vyjednavačům, kteří snad ještě mohou zasáhnout do jednání o dalším vývoji bankovní unie?
Ten dialog stále probíhá. My ho vedeme s ministerstvem financí, které je v tomto ohledu hegemonem. Pokud by pak nastal nějaký průšvih a ukázalo by se, že záchranné fondy bankovní unie nejsou dostatečné, budou muset situaci řešit ministři financí. Nikoliv centrální banky. Centrální banky už v eurozóně žádné peníze natisknout neumějí. Pak je zodpovědnost právě na ministru financí, který si případně bude muset jít půjčovat peníze na finanční trhy, aby potenciální škody pokryl.
* LN Vzhledem k projektu bankovní unie vznikne už v roce 2016 nový záchranný fond také v Česku, i když zatím členem této unie nebude. Jde o takzvaný národní rezoluční fond. Bude spadat pod ČNB, nebo pod stávající Fond pojištění vkladů?
To nechci předjímat. Snad se nám povede najít nějaké rozumné řešení, které nebude vyžadovat dramatické navyšování počtu státních institucí.
* LN Do tohoto fondu by měly banky přispívat podle toho, jak riziková jsou jejich portfolia. Myslíte, že by pak mělo být veřejně známé, jaká je konkrétní výše příspěvku dané banky? Klient by si tak vlastně zjistil, jak riziková je jeho banka...
Jasně. To může znít sice úžasně, ale skutečně se vede velká debata o tom, jestli to je dobře. Zvlášť potenciální nutnost navýšení tohoto příspěvku pak vyšle jasný signál, že konkrétní finanční instituce se jeví jako rizikovější. To může být důležitá informace zvlášť pro ty vkladatele, kteří si v ní uložili peníze nad rámec povinně pojištěných vkladů. Ta debata je velmi složitá, je to samozřejmě mechanismus, který může spustit bankovní paniku.
* LN Tedy run na banku...
Vsadím se, že korporace, které využívají bankovní služby, začnou okamžitě sledovat výši těchto příspěvků. Máte naprostou pravdu. Je to podobná informace jako ratingové ohodnocení. V tomto případě je to ale přímo hodnocení regulátora a bankovního dohledu. A u toho se předpokládá, že ví nejvíc. Je tu fakticky riziko toho, čemu se říká sebepotvrzující se zpráva. Někdo zkrátka prohlásí – tahle banka je rizikovější než jiná. Tak odtud stáhneme ty naše dvě miliardy a dáme je někam jinam. Když tohle udělají všichni, tu banku je možné rovnou zavřít.
* LN Dáváte tedy přednost tomu, aby se takové údaje nezveřejňovaly?
Bezpochyby není možné vytvořit mechanismus, kdy budou v každý okamžik k dispozici všechny informace. To je jasné poučení z dřívějších bankovních krizí.
* LN Zaznamenali jsme také váš výrok, že matky českých bank budou přicházet o část zisků v Rusku, kde se kvůli ukrajinskému konfliktu a dopadu sankcí zhoršuje ekonomická situace.
Rozměr bilance evropského bankovnictví na ruském trhu dosahuje zhruba dvou set miliard eur. Rusové nejsou tak spořiví jako Češi, takže většinu z toho netvoří úspory tamního obyvatelstva, ale přísun kapitálu zvenčí. Z pohledu řady bank je přitom Rusko takzvanou dojnou krávou – místem, kde banky tvoří velkou část zisků. Ne všechny tyto zisky jsou přiznány v Rusku, takže část z nich se odráží jako výsledky operací v domácí centrále. Existují přitom banky, které loni v Rusku vytvořily kolem čtvrtiny svého zisku. Takže eskalace obchodní války vedoucí k akcím Ruska proti cizím bankám je schopna významně snížit cenu akcií některých bank, které tam podnikají. Jestliže se expozice evropských bank v Rusku pohybuje v řádu stovek miliard eur, není to z hlediska jejich celkových aktiv na úrovni třiceti tisíc miliard až tak moc. Ale vezměte si, že je to pět šestin z prostředků obou budoucích záchranných fondů bankovní unie.
* LN Co konkrétně to tedy znamená pro český bankovní sektor? Zvyšuje se tím hrozba vyvádění peněz z českých bank do jejich zahraničních centrál?
Lehce se zvyšuje. Ale tomu se nám zatím dařilo vždy čelit. Nevidím proto důvod, proč bychom se tomu nebyli schopni postavit i teď. Problém by nastal ve chvíli, kdy bychom už byli v bankovní unii. To už by ČNB nebyla schopna nastavit některé bariéry, které je dnes možné uplatnit proti převodům aktiv v rámci bankovní skupiny. Samozřejmě, že pokud by záchrana celé skupiny dopadla dobře, nebyl by to žádný problém. Také by se ale mohlo stát, že bychom tu měli solventní banku, která by následně kvůli převodům uvnitř skupiny solventní být přestala.
* LN Podle výsledků zátěžových testů tuzemského bankovního sektoru nejsou připraveny na jeden z krizových scénářů dvě české banky. O koho a o co přesně jde?
Rozhodně nemohu tyto banky identifikovat. Mohu k tomu říct jen to, že pokud by tyto banky nezměnily svůj současný obchodní model, danou krizi by nezvládly.
* LN Už jste tyto banky donutili, aby s tím něco udělaly?
Tyto banky s výsledky stress testů samozřejmě seznamujeme. Smysl zátěžového testu je i v tom, že banky donutí přemýšlet o tom, jak by se k případné krizi postavily, jak by mohly změnit svůj obchodní model, jak mají získávat zdroje a za jakou cenu – tak, aby je to neohrožovalo. Nejde tedy ani tak o bezprostřední reakci jako spíše o dialog mezi bankovním dohledem a danou bankou, která si musí být vědoma příslušných rizik. Jinak ale platí, že rozměr našeho finančního sektoru je více než pět tisíc miliard korun. K tomu, aby krizi zvládli bez problémů úplně všichni, chybí asi dvě stě milionů korun, což je zanedbatelné.
* LN V případě méně pravděpodobného krizového scénáře, který počítal s deflací v eurozóně, by chybělo asi dvanáct miliard korun jedenácti českým bankám. Evropa dnes s hrozbou deflace skutečně bojuje. Nestává se tedy tento scénář už docela pravděpodobným?
Ten scénář vycházel ze setrvalé deflace v eurozóně. O té ale Evropská centrální banka jasně říká, že ji nepřipustí. A také přijala konkrétní opatření. Zatímco Spojené státy se už dostávají z problémů, začnou zvedat úrokové sazby a nejspíš bude dál posilovat také dolar, Evropa se potíží pořád nezbavila. Euro tak logicky oslabuje, což ovšem přispívá k tomu, co jsme zažili i my s korunou – deflační rizika začínají mizet. Nevýhodou je, že slabší euro nemůže současné problémy úplně vyřešit, protože pomáhá těm ekonomikám, které více exportují. To ale nejsou ty nejvíce nemocné ekonomiky v Evropě.
* LN Jak hodnotíte plány zavést sektorovou daň pro banky, které se objevují jak na evropské úrovni, tak v Česku?
Zdá se mi, že debata o panevropské sektorové dani zamrzá. Pokud jde o Česko, nebudu se plést ministrovi financí do daní, stejně jako on mi zase nebude říkat, co mám dělat s úroky. Obecně vzato ale ekonomové nejsou velcí příznivci sektorových daní. Vytvářejí se tím totiž pobídky k vytlačování aktivit z těch sektorů, které jsou takovou daní zasaženy. Když je například daň počítána z vkladů, bankovní sektor hledá možnosti, jak se financovat někde jinde. To určitě nezvyšuje jeho bezpečnost, protože odjinud většinou znamená buď ze zahraničí, nebo vydáním dluhopisů. Tím se zvyšuje riziko. Z hlediska ekonomie jsou negativa sektorové daně známa a ekonom k ní těžko může mít nějaké sympatie.
* LN Banky překračují svůj práh a pouštějí se do nových odvětví, jako je prodej energií nebo telekomunikačních služeb. Jak se díváte na tento trend?
Osobně na to nemám silný názor. Zatím platí, že v současném regulačním rámci se zase do tolika nových věcí banky pouštět nemohou. Je totiž jasně definované, co je to bankovnictví. Mimo jiné proto, že s bankami jsou také spojené závazky státu, který nenechá ty velké padnout. Nové modely se za této situace vytvářejí těžko. Je ale možné, že vývoj tímto směrem skutečně půjde. Může tu být silný tlak, aby se na bankovní přepážky dostalo více služeb. Právní řešení se ale stále hledá, bude nutné oddělit různé druhy rizika. My o tom s bankami debatujeme, tyto diskuse jsou ale náročné a komplikované. Musíme brát v potaz evropské směrnice, a najít schůdné řešení tak není jednoduché.
* LN Nebojíte se v této souvislosti ztráty současného postavení ČNB? Pokud budou banky nabízet podobné služby, začne na ně dohlížet třeba Energetický regulační úřad nebo Český telekomunikační úřad.
Jistě, začne na ně dohlížet energetický regulátor nebo Česká obchodní inspekce. I to je součástí problému, o kterém mluvím. Země, které mají více regulátorů finančního systému, se v krizi poučily, že je nutné přesně definovat jejich vzájemnou komunikaci, sdílení informací a vytvořit k tomu vhodný zákonný rámec. Také o tom se vede debata, jak dál. Představte si, co by mohlo nastat bez jasného nastavení pravidel ohledně součinnosti regulátorů. Energetický regulátor například začne vést spor s bankou, který povede k tomu, že banka přijde o kapitál. A to může být významné z hlediska její kapitálové vybavenosti, na kterou musíme dohlížet zase my.